Didaktická metoda

V současném školním prostředí čelíme rostoucímu tlaku na podporu duševního zdraví žáků i pedagogů. Nárůst úzkostí a duševních obtíží u dětí, který je často spojován s pandemickými dopady, sociálními změnami a školním stresem, vyžaduje efektivní preventivní přístupy. Tento článek se zaměřuje na to, jak lze prostřednictvím běžných pedagogicko-psychologických a didaktických zásad přispět k prevenci duševních obtíží. Není třeba hledat složité mechanismy – stačí uvědomělé dodržování základních principů výuky, které podporují nejen akademickou úspěšnost, ale i duševní pohodu žáků.

V Hospodářských novinách v říjnu minulého roku vyšel článek Markéty Hronové s názvem Hry ani projekty děti tolik nenaučí. Úspěšné země staví na „klasické“ výuce, říká lektor budoucích učitelů. Autorem citátu je Pavel Bobek, učitel pražské Základní školy Solidarita. Svou učitelskou dráhu započal v Anglii a v Česku loni vydal knihu Učitelství jako řemeslo, v níž popsal metodu, kterou se naučil v anglických školách. Explicitní výuka, jak se tento výukový styl nazývá, se v některých ohledech velmi odlišuje od toho, co si pod kvalitním vzděláváním představují čeští učitelé, kteří podporují modernizaci školství. Článek tak logicky vyvolal silné reakce na sociálních sítích. V tomto rozhovoru se k hlavním kontroverzím vracíme s cílem lépe porozumět předpokladům, na kterých současný pedagogicky narativ v České republice stojí.

Konstruktivní argumentace, kritické myšlení, mediální gramotnost, uvědomění si vlastních názorů a postojů, schopnost prezentace, naslouchání a spolupráce jsou klíčové dovednosti, které mohou výrazně přispět k posílení wellbeingu žáků. Soutěžní debatování je výuková metoda, která přitažlivě a efektivně podporuje rozvoj nejen těchto, ale i mnohých dalších užitečných dovedností.

Technologie mění naše učicí návyky. Pro naši generaci (Gen Z) už nejsou vzdělávací materiály pouze pracovní listy a vzdělávacím prostředím rozhodně není jen škola. Učíme se z krátkých videí a příspěvků na sociálních sítích, v diskusích na Discordu, Redditu a X, ptáme se odborníků a teď hlavně generativní umělé inteligence (např. ChatGPT). Jak se tedy vlastně učíme? V Nekrachni jsme na jaře 2024 a poté i na jaře 2025 provedli dva výzkumy ve spolupráci se STEM, které mapují, jak generace Z (11–25 let) vnímá vzdělávání – školní i celoživotní.

Děti si rády hrají a milují, když nemusí sedět jen v lavici či u nástroje. Ráda jim tento luxus dopřávám. Hravě se tak naučí hudební teorii, aniž by měly pocit, že se něco učí. Zároveň si změnou aktivity odpočinou.

Kreativita je klíčová dovednost 21. století. Lidé ji potřebují v osobním životě i při práci. Pomáhá řešit složité společenské, sociální a environmentální výzvy. Stává se tématem, jehož důležitost se vyzdvihuje samozřejmě i ve školách. Právě učitele by proto mohl zaujmout nový mezinárodní projekt šesti evropských zemí. Ten pod vedením českého týmu vytvořil novou, inovativní metodu, která mění dosavadní postupy při řešení problémů, vzdělávání a týmové práce. Takzvanou kinetickou metodu, založenou především na kreativitě. Autoři při vývoji spolupracovali se stovkou uživatelů. Jedním z nich byla i lektorka a manažerka Aneta Bednářová, ředitelka a zakladatelka neziskové organizace Genesis. A s ní jsme si o kinetické metodě povídali.

Robert Čapek (známý také jako Líný učitel) poslal na trh další knihu, ve které se věnuje moderní didaktice a práci učitele? Proč „Uč jako umělec“ stojí za přečtení?

V dnešním článku se budu věnovat první důležité etapě vzdělávacího působení na děti, kterou je stanovování cílů. Může to někomu připadat známé, běžné, často takzvaně profláknuté, ale věřte tomu,...

Přístupů ke vzdělávání je mnoho, ale ještě více je žáků a studentů. Každý z nich se učí jinak a každému z nich vyhovuje jiný přístup. Tento článek je pojatý jako stručný úvod do jednoho z možných přístupů, do přístupu kognitivního, jenž je využíván ve světě, ale i v České republice.