Čas věnovaný konzumaci různých mediálních obsahů (internet, televize, filmy, časopisy, počítačové hry atd.) neustále roste. Podle nedávných sociologických průzkumů jí dospělá populace České republiky věnuje víc času než spánku: v průměru více než 8 hodin denně.2) A ani děti v tomto ohledu nezůstávají pozadu: čím jsou starší, tím více času tráví sledováním nejrůznějších typů médií. 3) I proto někteří odvážně tvrdí, že média převzala vůdčí úlohu rodiny a školy v procesu socializace. 4) Je tedy zapotřebí si se vší vážností položit otázku, co z toho vyplývá pro český vzdělávací systém.
Média jsou bezpochyby pevnou součástí každodenního života člověka 21. století, přičemž významným způsobem ovlivňují to, jak člověk tento život vnímá a žije. To s sebou nese celou řadu pozitivních aspektů, z nichž na prvním místě je nutné zmínit větší informovanost a prostor k osobnímu vyjádření: lidé mají jednak mnohem více informací než dříve, jednak je v interaktivním světě nových médií sami pomáhají spoluvytvářet, čímž poprvé v dějinách lidstva dostávají hlasi ti, kdo jej na veřejnosti dříve neměli – svůj názor může dnes na sociálních sítích nebo třeba na blogu zveřejnit kdokolia kdykoli.
Nebývalý rozmach nových digitálních médií a s ním spjatá záplava informací, jíž čelíme, má však i svou druhou, temnou stránku. Zmiňovaná
demokratizace informačního prostoru
jde totiž ruku v ruce například se snížením požadavků na hodnotu v něm publikovaných příspěvků. Kontrola jejich kvality dokonce velmi často vůbec neexistuje: uživatelé mohou vytvořit a následně velkou rychlostí rozšířit