Stanovování cílů

Začátek nového roku je obdobím, kdy se mnozí z nás tradičně pouštějí do novoročních předsevzetí. Všichni víme, že je to ten čas, kdy si slibujeme, že zhubneme, naučíme se nový jazyk nebo strávíme více času s rodinou. Nebo strávíme méně (či více) času přípravami na výuku? Ale jak zajistit, aby se naše sliby sobě samým nestaly planými? Pojďme se podívat na to, jak pracovat s předsevzetími tak, abychom se vyhnuli zklamání a užili si i cestu k jejich splnění. Jak správně volit vlastní cíle?

Jaké cíle jste si předsevzali do nového roku? Růstové cíle by měly být navrženy tak, aby podporovaly nejen dosažení konkrétního výsledku, ale také radost z cesty, která k němu směřuje. Důležité nejsou jen velké milníky, ale hlavně ty malé, postupné kroky, které nás neustále posouvají vpřed a udržují naše nadšení. Každý malý pokrok má svou hodnotu, neboť otevírá cestu dalším úspěchům a společně s ostatními přispívá k výrazné změně. A i když jednotlivé kroky mohou samy o sobě působit nenápadně, jejich souhrnný efekt má potenciál přinést dlouhodobý růst a zásadní posun kupředu.

Mnoho lidí očekává, že pokrok a úspěchy v životě a v práci budou postupně narůstat, téměř jako by šlo o rovnoměrnou křivku. Avšak realita je spíše taková, že výsledky našeho úsilí se objevují s určitým zpožděním a mohou být pomalejší, než jsme si původně mysleli. Proto se nám po určitou dobu může zdát, že jsme i přes usilovnou snahu nedošli tam, kam jsme chtěli. Tuto situaci nazýváme „údolím zklamání“. Nicméně i když výsledky našeho úsilí nejsou okamžitě patrné, práce, kterou jsme vykonali, má svou hodnotu a zúčtuje se později. V budoucnu pak býváme nenadále překvapeni, jak velký dopad naše předchozí úsilí a práce měly. Vedoucí pracovníci by proto ve svém zápase o proměnu školy měli s optimismem spoléhat na kumulativní účinek jednoho dne za druhým, který je po dostatečně dlouhém čase skokem přenese k cíli.

Jak dosáhnout svých nejambicióznějších cílů? Dělejte věci, které vás děsí! Ve 40. letech se věřilo, že je pro lidi nemožné uběhnout míli pod čtyři minuty. Tehdejší rekord se dlouhodobě držel na 4:01. To ale sportovcům nebránilo, aby se ho přesto nesnažili překonat, i když se to zdálo bláznivé. Ale jen do roku 1954, kdy britský běžec Roger Bannister zdolal míli za 3:59 – a znovu posunul hranice lidských možností. Inspirováno tímto příkladem pak hned několik dalších běžců v krátkém sledu pokořilo hranici čtyř minut. Poslední rekord z roku 1999 drží marocký mílař Hicham El Guerrouj s časem 3:43,13 min.