Judikáty - strana 7

5 As 24/2021 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. B., zast. JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem Vítězná 770/7, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 19. 1. 2021, č. j. 59 A 95/2020 – 51,takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, č. j. OD 660/20–2/67.1/20144/Li, KULK 72732/2020, ve věci námitek proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů. [2] Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2020, č. j. 44654/2020, Magistrát města Jablonec nad Nisou podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítl jako nedůvodné námitky stěžovatele proti provedenému záznamu 12 bodů v registru řidičů ke dni 16. 8. 2018. V odvolacím řízení žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že upravil formulaci výroku a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. [3] V žalobě stěžovatel namítal, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i žalovaného jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a věcně nesprávná, neboť správní orgán prvního stupně uvedl ve svém rozhodnutí velké množství nadbytečných informací, zatímco opomenul vypořádání některých námitek. Žalovaný pak porušil zásadu dvojinstančního správního řízení, když prvostupňové roz

10 Afs 123/2020 – 31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: ENTERCOM, s. r. o. (dříve Drilling – Polishing, s. r. o.), Donatellova 2003/6, Strašnice, Praha 10, zast. JUDr. Filipem Mochnáčem, Heršpická 813/5, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2018, čj. 29007/18/5300–21441–711676, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2020, čj. 9 Af 25/2018–33, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci II. [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 21. 11. 2017 podle § 129 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zamítl žádost žalobkyně o registraci k DPH ze dne 14. 9. 2017. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 6. 2018 zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správce daně a toto rozhodnutí potvrdil. [3] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou, kterou městský soud rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl. Městský soud ve shodě s finančními orgány dovodil, že stěžovatelka neprokázala dosažení tvrzeného obratu na základě tvrzené ekonomické činnosti, jakož i to, že registrace stěžovatelky k DPH by mohla být zneužita pro podvodné účely. III. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně („stěžovatelka“) kasační stížnost. [5] Stěžovatelka namítla, že se městský soud nevypořádal se všemi žalobními námitkami a jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. Žalobní námitky, které městský soud vypořádal, pak posoudil nesprávně. Dále namítala, že splnila podmínky p

10 Afs 54/2020 – 77 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: ALEMA Lanškroun s. r. o., Dvořákova 328, Lanškroun, zastoupené advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2019, čj. 16699/19/5200–11434–711926, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2020, čj. 52 Af 38/2019 – 83, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Pardubický kraj rozhodnutím ze dne 6. 3. 2018 podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a podle § 147 a § 143 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 vyšší o částku 1 118 150 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. ve výši 223 630 Kč. [2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání a žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 4. 2019 rozhodnutí finančního úřadu změnil tak, že doměřenou daň změnil z částky 1 118 150 Kč na částku 1 046 330 Kč a současně změnil výši penále na částku 209 266 Kč. [3] Svá rozhodnutí finanční orgány vydaly na základě daňové kontroly. Ze zprávy o daňové kontrole totiž vyplynulo, že žalobkyně neoprávněně uplatnila položky odčitatelné od základu daně (odpočet na výzkum a vývoj – dále jen „VaV“) podle § 34 odst. 4 – 8 zákona o daních z příjmů. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu, který ji rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5]

1 Ads 91/2022 – 40 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. Bc. et Bc. R. B., LL.M., zastoupen advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., se sídlem Revoluční 24, Praha 1, proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 34, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2019, č. j. MV–146751–2/OSK–2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 5 Ad 4/2019 – 62, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím státního tajemníka Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. 10. 2018 č. j. MPSV–2018/202571–111, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 2. 11. 2018 č. j. MPSV–2018/220680–111, byl žalobce dne 15. 10. 2018 dle § 58 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) jmenován na služební místo „představeného – vedoucího oddělení financování ICT“.´ [2] Toto rozhodnutí k odvolání žalobce změnil náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutím ze dne 8. 10. 2018 č. j. MPSV–2018/202571–111, tak, že místo jmenování dle § 58 zákona o státní službě byl žalobce dle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě na danou pozici převeden. [3] Žalobce se dále bránil žalobou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji však shora uvedeným rozsudkem zamítl. [4] Soud uvedl, že dle § 51 odst. 1 zákona o státní službě je vyhlášení výběrového řízení na služební místo představeného pravidlem, zatímco jiný postup je výjimkou. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2017, čj. 10 Ads 316/

2 Afs 331/2018 – 85 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Profigrass s.r.o., se sídlem Holzova 1527/9, Brno, zastoupena Mgr. Ing. Michalem Hebkým, advokátem se sídlem Osiková 137/33, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sesídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2016, č. j. 19554/16/5300–22442–709739, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2018, č. j. 62 Af 69/2016 – 149, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemáprávo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému senáhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). [2] Rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) na daň z přidané hodnoty ze dne 19. 8. 2015, č. j. 3368949/15/3002–50521–711445 (doměřena daň 134 000 Kč za zdaňovací období březen 2011 a stanovena povinnost uhradit penále 26 800 Kč), a č. j. 3369043/15/3002–50521–711445 (doměřena daň 126 497 Kč za zdaňovací období prosinec 2011 a stanovena povinnost uhradit penále 25 299 Kč). [3] Ze zprávy o daňové kontrole ze dne 17. 8. 2015, č. j. 3343100/15/3002–60563–707649 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“), vyplývá, že stěžovatel ve zdaňovacím období březen 2011 uplatnil nárok na odpočet DPH na základě daňových dokladů vystavených společností INVEST KOSINUS s.r.o., IČ 28319249, se sídlem

10 Ads 60/2021 – 41 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: PROFIMEX, spol. s r. o., Vrbenská 2083, České Budějovice, zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Dudákem, Karolinská 661/4, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2017, čj. MPSV–2017/151080–421/1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2021, čj. 63 Ad 2/2020 – 52, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4 114 Kč, a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta JUDr. Pavla Dudáka. Odůvodnění: Vymezení věci [1] Úřad práce ČR, krajská pobočka v Českých Budějovicích, dne 16. 6. 2017 výrokem II rozhodl, že se žalobkyni neposkytuje příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 1. čtvrtletí roku 2017 ve výši 36 498 Kč (výrokem I byl žalobkyni za shodné období poskytnut příspěvek ve výši 344 389 Kč). Úřad práce shledal, že pracovní poměr pana Václava Hrdličky nemohl u žalobkyně vzniknout, neboť právní jednání směřující ke vzniku pracovního poměru mohla učinit jménem žalobkyně pouze stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem pracovněprávního vztahu jako zaměstnanec, tj. sám Václav Hrdlička jako jediný jednatel žalobkyně. Pracovněprávní vztah Václava Hrdličky založený pracovní smlouvou ze dne 1. 10. 2016 tak nesplňuje podmínku stanovenou v § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 10. 2017 zamítl odvolání žalobkyně podané proti výroku II rozhodnutí úřadu práce. Nepřisvědčil její námitce, že Václav Hrdlička je zaměstnán na odlišné pozici, než je pozic

II.ÚS 1347/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti PhDr. Magdaleny Jiříkové, zastoupené Jiřím Exnerem, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 603/2022-154 ze dne 28. 4. 2022, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 202/2021-112 ze dne 8. 9. 2021 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 38 C 171/2019-56 ze dne 11. 2. 2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"). Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala proti státu žalobu na zaplacení částky ve výši 6 292 Kč z titulu náhrady škody a částky ve výši 67 500 Kč z titulu peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k nimž mělo dojít v územním řízení o vydání souhlasu s rozdělením blíže specifikovaného pozemku stěžovatelky v katastrálním území Louňovice. Předmětné řízení bylo zahájeno podáním žádosti dne 26. 9. 2013 a skončilo dne 3. 9. 2018 nabytím právní moci rozhodnutí Městského úřadu Říčany č. j. 71595/2018-MURI/OSHT/00410 ze dne 30. 7. 2018. Svůj nárok stěžovatelka vyvozovala z celkové nepřiměřené délky tohoto správního řízení, přičemž na náhradě škody žádala náklady na zastoupení advokátem při čtyřech úkonech vyvolaných nesprávným úředním postupem správních orgánů (odvolání ze dne 26. 2. 2014, ze dne 27. 7. 2015 a ze dne 12. 4. 2016 proti usnesením o přerušení řízení, jakož i odvolání ze dne 4. 1. 2017 proti usnesení o podjatosti stavebního úřadu). Spolu s tím stěžovatelka požadovala úhradu přísl

I.ÚS 3101/21 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti REMKO s.r.o., sídlem Veverkova 494/35, 170 00 Praha 7, zastoupené Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, 186 00 Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 57/2021-43 ze dne 22. 9. 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 9 Af 48/2019-70 ze dne 17. 2. 2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z napadených rozsudků správních soudů Ústavní soud zjistil, že rozhodnutími (platebními výměry) Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 19. 2. 2018, č. j. 36225/2018-510000-32.1, č. j. 36336/2018-510000-32.1, č. j. 36292/2018-510000-32.1, č. j. 36328/2018-510000-32.1, č. j. 36360/2018-510000-32.1, č. j. 36371/2018-510000-32.1 a č. j. 36380/2018-510000-32.1, správce daně podle § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále též "ZSD"), vyměřil stěžovatelce nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla za zdaňovací období duben až říjen 2017 ve výši 0 Kč. Odvolání stěžovatelky proti těmto rozhodnutím Generální ředitelství cel svým rozhodnutím č. j. 9315-7/2019-900000-318 ze dne 24. 9. 2019 zamítlo a napadené platební výměry potvrdilo. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu podala stěžovatelka žalobu, již Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. Následnou kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozsudku Nej

9 Afs 409/2018 – 73 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: VH Agroprodukt, spol. s r.o., se sídlem Na Rybníce 116/5, Rusek, Hradec Králové, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2016, č. j. 4939/16/5300–22442–711492, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2018, č. j. 31 Af 20/2016 – 73, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) dvaceti třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 14. 11. 2014 doměřil žalobkyni za zdaňovací období únor 2009 až prosinec 2010 daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v celkové výši 1 591 659 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále z doměřené daně. Důvodem doměření daně bylo neuznání odpočtu DPH u plnění, deklarovaných jako zemědělské a stavební práce či služby, od dodavatelů K.H.STAV CZ s.r.o. (dále jen „K.H.STAV“), družstvo P+V STAV HK (dále jen „P+V STAV“), CHEDOSTAV s.r.o. (dále jen „CHEDOSTAV“), Družstvo ASOLD.CZ (dále jen „ASOLD“), PATERM s.r.o. (dále jen „PATERM“), GLAVPROMALFA s.r.o. (dále jen „GLAVPROMALFA“) a ATEL–Y spol. s r.o. (dále jen „ATEL–Y“), protože žalobkyně neprokázala, že sporná plnění byla poskytnuta právě deklarovanými dodavateli. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Neztotožnil se s námitkou, že došlo k prekluzi práva st

7 Afs 49/2022 – 26 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Michal Bobka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: K–STAV TŘEBÍČ, s. r. o., se sídlem Cihelna 433, Okříšky, zastoupen JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem Bráfova tř. 764/50, Třebíč, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 29 Af 5/2020 – 64, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutími ze dne 21. 11. 2019, č. j. 48191/19/5200–10421–705721, a č. j. 48149/19/5200–10421–705721, žalovaný rozhodl o odvoláních žalobce proti platebním výměrům Finančního úřadu pro Kraj Vysočina (dále též „správce daně“ nebo „prvostupňový správce daně“) ze dne 22. 8. 2018, č. j. 1459533/18/2912–50521–703184, č. j. 1458344/18/2912–50521–703184, a č. j. 1458723/18/2912–50521–703184, kterými byla žalobci stanovena k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období let 2014, 2015 a 2016. Žalovaný dva z předmětných platebních výměrů potvrdil a jeden formálně změnil, avšak bez vlivu na výši daně stanovené k přímé úhradě. Důvodem vydání předmětných rozhodnutí bylo, že orgány finanční správy žalobci v souvislosti s vydáním dluhopisů neuznaly stanovení základu daně způsobem fakticky umožňujícím nezdanění úrokových výnosů z těchto dluhopisů. Orgány finanční správy byly názoru, že se jednalo o zneužití práva, neboť žalobce za účelem obejití účelu právní úpravy a získání daňové výhody vytvořil umělé podmínky nemající žádné ekonomické ratio. II. [2] Žalobce podal proti rozhodnutím o odvolání žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“). Krajský soud žalobu zamítl. Předeslal, že žaloba byla koncipována pouze povš

4 Ads 87/2020 – 42 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Čokoládovny Fikar, s.r.o., se sídlem nám. 1. května 1306/4, Kuřim, zast. Mgr. Petrem Vodkou, advokátem, se sídlem Orlí 27, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2017, č. j. 1340/1.30/17–4, sp. zn. S9–2016–405, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2020, č. j. 62 Ad 7/2017 – 74, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) výrokem I. rozhodnutí ze dne 12. 12. 2016, č. j. 29407/9.30/16–11, sp. zn. S9–2016–405, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Toho se měla dopustit jednak tím, že (1) dne 22. 2. 2016 umožnila na pracovišti na adrese Blanenská 1344, Kuřim 16, 16 osobám cizí státní příslušnosti (dále jen „zjištěné osoby“) výkon závislé práce, spočívající v balení čokoládových výrobků, mimo pracovněprávní vztah, tedy jim umožnila výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 1 citovaného zákona a porušila § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), a jednak tím, že (2) téhož dne na téže adrese umožnila 11 zjištěným osobám výkon závislé práce, spočívající v balení čokoládových výrobků, bez povolení k zaměstnání, tedy jim umožnila výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti a porušila § 89 odst. 2 téhož zákona. Správní orgán prvního stupně rovněž výrokem II. téhož rozhodnutí zastavil správní říz

IV.ÚS 1781/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti BRADLEC spol. s r.o., sídlem Bradlecká Lhota 127, zastoupené MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. května 2022 č. j. 6 As 294/2021-35, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2021 č. j. 30 A 74/2020-123 a rozhodnutí Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky ze dne 3. června 2020 č. j. PPR-14193-3/ČJ-2020-990450, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále jen "správní orgán") ze dne 6. 3. 2020 č. j. KRPL-113165-3/ČJ-2019-1811IZ bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastaveno

4 Azs 134/2021 – 23 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: D. D., zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, se sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 963/3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, č. j. 10 A 2/2021 – 23, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobou na ochranu proti nečinnosti podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost rozhodnout o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty. [2] Městský soud shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) uložil žalovanému, aby do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodl v řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod sp. zn. OAM–76006/ZM–2019. Dospěl totiž k závěru, že se žalovaný v řízení dopustil nečinnosti ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s. Poukázal na to, že Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) vydala dne 19. 11. 2020 pod č. j. MV–171900–3/SO–2020 opatření proti nečinnosti žalovaného, jímž mu uložila, aby ve věci rozhodl ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto opatření. K tomuto dni tak byla presumována nečinnost žalovaného (včetně toho, že uplynula zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí), kterou měl žalovaný odstranit vydáním rozhodnutí, což do doby vydání napadeného rozsudku neučinil. Městský soud poznamenal, že žalovaný sice dne 25. 1. 2021 vydal předkládací zprávu a pokyn k udělení víza k pobytu nad 90 dnů žalobci podle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců za účelem převzetí zaměstnanecké karty (dále jen „vízum“), ke dni vydá

6 Afs 65/2022 – 62 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: P.P.H. Kovo s.r.o., IČO 28710681, sídlem Pionýrů 2806, Most, zastoupená Mgr. Monikou Hoffmanovou, advokátkou, sídlem Jeseniova 51, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. října 2019 č. j. 44805/19/5000–10480–703694, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. března 2022 č. j. 16 Af 25/2019 – 99, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Platebním výměrem ze dne 4. dubna 2019 č. j. 819676/19/2500–31472–505011 Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) žalobkyni vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 2 448 315 Kč. Žalobkyně totiž nerealizovala projekt „Výroba, dodání a montáž 2 ks mostových jeřábů nosnosti 5 tun s dálkovým ovládáním zdvihů i pojezdu“ v souladu se žádostí o poskytnutí dotace. Neprokázala, že plnění spočívající ve výrobě a montáži jednonosníkových mostových jeřábů DEMAG EPKE 12,5 t a DEMAG EPKE 2,5 t skutečně přijala od dodavatele Asset Management s.r.o. Naopak dle zjištění správce daně se vůbec nejednalo o tyto typy jeřábů, žalobkyně tedy neprokázala pořízení nových technologických zařízení. Výši odvodu správce daně stanovil ve výši celkové částky dosud vyplacené dotace. [2] Odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v návětí. Konstatoval, že vůbec není zřejmé, jaké mostové jeřáby žalobkyně z dotace vlastně pořídila, a opět zdůraznil, že vůbec neprokázala, že by šlo o nové tech

8 As 55/2020–35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: C. A., zast. JUDr. Zuzanou Juppovou, advokátkou se sídlem Slovenského národního povstání 2654/26, Most, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zastoupený Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 193/20, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2017, čj. 1821/DS/2017, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2020, čj. 42 A 18/2017–41, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2020, čj. 42 A 18/2017–41, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Žatec rozhodnutím ze dne 3. 10. 2016, čj. MUZA 20132/2016/ODSH/ME/087–11, shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Uvedeného přestupku se žalobkyně dopustila tím, že při jízdě v obci překročila nejvyšší dovolenou rychlost o nejméně 42 km/h (po započtení přípustné odchylky). Za to jí byla uložena pokuta ve výši 5 500 Kč, trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl. Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou, které Krajský soud v Ústí nad Labem vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Krajský soud shledal důvodnou žalobní námitku, že správní orgán I. stupně před rozhodnutím ve věci nevydal usnesení, kterým by žalobkyni stanovil lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst.

8 As 20/2020–81 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: V. P., zastoupena JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem Tyršova 64, Náchod, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Statek Stárkov s.r.o., se sídlem Stárkov 102, II) L. L., bytem V. D. X, H., III) V. H., bytem n. X. l. X, N. M. nad M., IV) město Hronov, se sídlem Čs. armády 5, Hronov, V) K. H., bytem V. D. X, H., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2018, čj. KUKHK–20959/DS/2018–2–Ma, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2020, čj. 30 A 103/2018–51, takto:Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2020, čj. 30 A 103/2018–51, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Hronov (dále „správní orgán I. stupně“) na žádost osoby zúčastněné na řízení V) (dále „žadatelka“) rozhodnutím ze dne 4. 4. 2018, čj. MUHR/OM/1813/2018, určil, že „na pozemku stavební parcela č. XA v k. ú. V. D., v obci H., se nachází veřejně přístupná účelová komunikace o střední délce cca 23 metrů a o výměře cca 60 m2 dle přílohy č. 1 tohoto rozhodnutí“. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“), která je vlastnicí dotčeného pozemku p. č. st. XA, odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [2] Následně podala stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [3] Krajský soud uvedl, že správní orgány rozhodovaly pouze o části komunikace, která vede od silnice III. třídy až k lesu, a to o části, která se nachází na pozemku p. č. st. XA. V

8 As 283/2020–60 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Mgr. S. B., zastoupená JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalované: městská státní zástupkyně v Brně, se sídlem Polní 41, Brno, zastoupená JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2018, čj. 1 SPR 348/2018–26, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2020, čj. 30 A 133/2018–87, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná jako vedoucí státní zástupkyně přípisem z 11. 6. 2018 předvolala žalobkyni na 15. 6. 2018 v 9:00 hodin do své kanceláře k projednání postupu žalobkyně ve věci vedené pod sp. zn. 4 ZN 2761/2017. Žalobkyně emailem z 15. 6. 2018 z 8:22 hodin informovala žalovanou, že neshledává žádný důvod k projednání dané věci s tím, že její postup byl správný. Nad rámec tohoto uvedla, že týž den se bude v 10:00 a v 10:45 hodin účastnit veřejných zasedání, na která se musí připravit. [2] Žalovaná později téhož dne udělila žalobkyni pod čj. 1 SPR 348/2018–26 písemnou výtku podle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, za: I. dozor v trestní věci sp. zn. 4 ZN 2761/2017, v němž byla shledána závažná pochybení, a který byl vyhodnocen jako neodůvodněný a nezákonný; a II. nerespektování výzvy žalované z 11. 6. 2018, aby se žalobkyně dostavila 15. 6. 2018 v 9:00 hodin do kanceláře vedoucí státní zástupkyně k projednání jejího postupu ve věci sp. zn. 4 ZN 2761/2017. [3] Žalobkyně podala proti výtce žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který výtku zrušil a vrátil v

8 As 142/2020–33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobců: a) Ing. A. M., b) J. F., zastoupeni JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova 23, Praha 2, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2018, čj. MHMP 1551368/2018, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2020, čj. 11 A 239/2018–38, takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2020, čj. 11 A 239/2018–38, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2018, čj. MHMP 1551368/2018, a usnesení Úřadu městské části Praha 11 ze dne 4. 12. 2017, čj. MCP11/17/067029/OV/Mo, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit každému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 582 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Úřad městské části Praha 11 (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 3. 11. 2016, čj, MCP11/16/059128/OV/Mo, zamítl žádost žalobců o dodatečné povolení stavby „Přístavba a nástavba zahradní chaty č. ev. X“, P. K., K. Š., na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. K. Toto rozhodnutí žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 31. 10. 2017, čj. MPHP 1703553/2017, a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně s tím, že nesprávně vyhodnotil předmět řízení – žalobci žádali o dodatečné povolení nástavby a přístavby, ale jejich stavba byla novou stavbou. [2] Správní orgán I. stupně následně usnesením ze dne 4. 12. 2017, čj. MCP11/17/067029/OV/Mo, podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavil řízení o žádosti o dodatečné povolení výše označené stavby. Dospěl k závěru, že se žádost se stala zjevně bezpředmětnou, neboť původní stavba zanikla zbouráním a na jejím místě vznikla stavba nová, kte

6 Afs 20/2022 – 87 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Josef KVAPIL a.s., IČO 26821249, sídlem Kubánské náměstí 1391/11, Praha 10, zastoupený Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem, sídlem Ve Vinicích 553, Mělník, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. října 2016 č. j. 46205/16/5300–22443–702189, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2021 č. j. 9 Af 82/2016 – 195, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2021 č. j. 9 Af 82/2016 – 195 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Platebními výměry ze dne 30. července 2015 č. j. 174375/15/4230–22762–710129, 174386/15/4230–22762–710129 a 174396/15/4230–22762–710129 vyměřil Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) žalobci nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2011, prosinec 2011 a květen 2012. Oproti hodnotám, které žalobce vykázal v daňových přiznáních, správce daně ponížil vyměřené nadměrné odpočty o částky související s dodávkami mobilních telefonů od společnosti BRALOVANE, s.r.o., neboť tyto dodávky byly zasaženy podvodem na DPH, o němž žalobce věděl, nebo alespoň mohl vědět. [2] Odvolání žalobce proti platebním výměrům zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v návětí. Konstatoval, že podvod na DPH se týkal mobilních telefonů, které společnost OCEANIA Trading s.r.o. pořídila z jiného členského státu Evropské unie. Tato společnost neodvedla DPH na výstupu. Mobilní telefony byly následně převedeny přes několik dalších společností a společnost BRALOVANE na žalobce, který je dále dodával do jiného členského státu či do třetích zemí, vykazoval je jako osvob

3 As 133/2020 – 38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína, soudkyně Mgr. Petry Weissové a soudce JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce P. D., zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Tomkem, se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2019, č. j. KK/418/SÚ/19–3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 4. 2020, č. j. 57 A 143/2019–74, takto :I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát města Karlovy Vary rozhodnutím ze dne 5. 3. 2019, č. j. 2601/SÚ/19, nařídil žalobci odstranění hospodářské budovy pro chov ovcí. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím prvostupňové správní rozhodnutí změnil tak, že prodloužil lhůtu k odstranění této stavby a ve zbytku jej potvrdil. [2] Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u krajského soudu. V ní mimo jiné namítl, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí, aniž by se zabýval jeho v pořadí již druhou žádostí o dodatečné povolení stavby podanou během odvolacího řízení o odstranění této stavby. Uvedl, že žalovaný měl řízení o odstranění stavby obligatorně přerušit podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a posoudit nejprve žádost o její dodatečné povolení. [3] Krajský soud žalobu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Poukázal v něm na judikaturu, v níž se správní soudy zabývaly otázkou přerušení řízení o odstranění stavby na základě opakované žádosti o její dodatečné povolení. Krajský soud shrnul předestřená judikaturní východiska tak, že podá–li účastník opakovanou žádost o dodatečné povolení stavby poté, co byla jeho předchozí žádost p