K čemu je dobrý školský ombudsman

Jako většinu svých kroků, i tento udělal ministr Chládek především na efekt a bez vnitřního obsahu. Eduard Zeman byl prakticky neviditelný, není znám žádný případ, který by vyřešil, neexistuje žádná zpráva o jeho činnosti. Jen občas vyplavaly v oznámení tiskového odboru kuriózní informace, jako že ombudsman pracuje na půl úvazku, vydělal si čtrnáct tisíc a řeší sto dvacet případů měsíčně. Už jen srovnání těchto informací naznačuje, že šlo o mimořádný kabaret a pan Zeman, občas přezdívaný „Mister Forward“, nejspíš jen přeposílal stížnosti příslušnému odboru ministerstva nebo na inspekci.

Nejpřípadněji reagovala letos na jaře studentská Středoškolská unie, když podle zákona o veřejném přístupu k informacím požádala ministerstvo o sdělení, zda pan Zeman ještě existuje. Humor je to černý, ale velmi trefný. Kdyby to k ničemu jinému nebylo, probralo to samu ministryni školství a ta se rozhodla na pozici školského ombudsmana jmenovat novou osobu, která „nebude jen přeposílačem stížností“. Ani tentokrát se nekonala veřejná či alespoň odborná debata o tom, kdo by takovou funkci měl vykonávat a jak by mohla a měla být zakotvena ombudsmanova nezávislost na úřadu. Nicméně začátkem září byl na tiskové konferenci jako nový školský ombudsman představen Slávek Hrzal, učitel a zakladatel tradiční ankety Zlatý Amos. Ale i v tomto případě bylo oznámení o tom, co by měl vlastně dělat, poněkud rozporné. Ministryně oznámila, že chce, aby ombudsman neseděl na úřadě, navštěvoval školy, věnoval se tam tématu šikany a byl jakýmsi okem ministryně, které uvidí, co ona zahlédnout nemůže. O tom, co zjistí, má ombudsman jednou za čtvrt roku sepsat hlášení a jednou za rok doporučit vedení úřadu opatření, která by pomohla zjištěné problémy řešit.

Je to opět neřešitelný rébus, kde slova, jež dobře znějí -kdo by nechtěl řešit šikanu -, převládají nad reálným obsahem. Ombudsman je zaměstnán na ministerstvu na poloviční úvazek. Nemá žádný aparát, tedy ani sekretářku. Je ale logické, že každý, kdo bude mít nějaký problém se školou, s přijímačkami, se státní maturitou, se s ním na ombudsmana obrátí. Je možné takové věci v tak omezeném čase a bez personální podpory vůbec řešit? A co znamená věnovat se šikaně? Co může zjistit ombudsman v této oblasti, pokud nějakou školu navštíví? Jen velmi málo nebo nic. V lepším případě se dozví, že na ní reálný problém se šikanou existuje, nebo neexistuje. Řešení šikany je vždy dlouhodobé a v základu spočívá v proměně atmosféry a vztahů ve škole. To ombudsman při sebelepší snaze neovlivní. Tedy tvrzení, že se má ombudsman věnovat šikaně a atmosféře ve školách, to jsou jen prázdná slova. O něco lépe je na tom jeho „inspekční a reportérská“ funkce. Ano, může si v terénu všimnout problémů, které úřad nevidí, a navrhnout řešení. Také tvrzení ministryně, že ombudsmanova doporučení budou pravidelně zveřejňována spolu se zprávou o jeho činnosti, se dají považovat za pozitivní posun.

Ale jeden problém zůstává. Ne náhodou je Úřad veřejného ochránce práv samostatný úřad s poměrně velkým aparátem. Protože musí být nezávislý na politicích v ministerských funkcích a mít možnost případy, s nimiž se na něj lidé obracejí, prošetřit a v případě odůvodněných stížností hledat řešení. Může něco takového dělat školský ombudsman, jehož nezávislost jehož nezávislost je limitována zaměstnaneckým poměrem a podřízeností ministryni? Co bude dělat v případech, kdy pochybil CERMAT, inspekce či nějaký odbor ministerstva? Takové případy se pravidelně vyskytují a je logické, že se s nimi poškození na ombudsmana obrátí. Pomůže takovým lidem, nebo to povede jen k další frustraci jeho i stěžovatelů? Je ombudsmanova „úřední“ pozice na ministerstvu tak silná, aby ho vůbec někdo bral vážně? Může obstát v kontaktu nebo konfliktu se zkušeným aparátem jednotlivých institucí?