Žákovský parlament je vytvořený, role v něm jsou rozdělené, spolupráce s třídními učiteli navázaná, projekty rozjeté. Všechno je, jak má být, ale přitom děti přestávají chodit na zasedání a nezajímají se o potřeby svých spolužáků. Jejich motivace klesá. Jak ji znovu probudit?

S poklesem zájmu účastnit se zasedání parlamentu se u svých žáků setkali například na Základní škole Vratislavova v Praze. Před volbami do parlamentu se proto vedení školy rozhodlo uspořádat pro celou školu dvouhodinový prožitkový program, během kterého lektoři Centra pro demokratické učení společně s dětmi z jednotlivých tříd hledali důvody, proč je práce pro školu a pro ostatní důležitá a co všechno se při ní parlamenťák může naučit. Zjišťovali také, jaké příčiny vedou některé žáky k tomu, aby do parlamentu přestali chodit.
Například současný člen parlamentu Lukáš ze 6. třídy zvažuje, že parlament opustí už v polovině svého funkčního období. Na otázku „Proč bys chtěl odejít z parlamentu?“ odpovídá: „Zaprvé mi to moc časově nevychází. Když jdu na parlament, domů se dostanu až za tmy. Vadí mi, že je těžké zrealizovat nějaký nápad. Jedna zastupitelka třeba navrhla, že vyzdobíme u šaten dlouhou chodbu. Dodnes se to nepovedlo. A také mě mrzí, že naši spolužáci nerespektují, že jakožto členové parlamentu máme privilegium chodit přednostně na oběd, abychom byli včas na zasedání.“
Právě úspěšná realizace nějaké akce a to, že se děti přesvědčí, že dokážou samy něco změnit, bývá velkým motorem do další práce. Naopak pocit, že nápady často skončí jen u plánování a k jejich uskutečnění nedojde nebo se jejich realizace nepovede, bere parlemanťákům vítr z plachet. V takových okamžicích je dobré projít s celou skupinou reflexí, zhodnotit průběh akce, popsat slabé stránky a navrhnout, jak se jich příště vyvarovat. Následně je pak třeba prožitkovým dnem nebo aktivitou posílit pocit sounáležitosti a důležitosti každého jednotlivce.
Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník Veronika Pevná