MZDR 14592/2021-3/MIN/KAN mimořádné opatření - testování žáků ve školách

Praha 6. dubna 2021

Jiné mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví v zájmu ochrany veřejného zdraví i nadále stanovuje, s definovanými výjimkami, zákaz osobní přítomnosti dětí, žáků a studentů na vzdělávání ve školních zařízeních.

Prevence závažných infekčních onemocněních, která se přenášejí cestou kontaminovaných kapének (aerosolu) spočívá v předcházení zvýšené koncentrace osob zejména v uzavřených prostorách. Prevenci dalšího šíření infekčních onemocnění se vzdušným mechanizmem přenosu původce lze posílit dodržováním opatření, která omezují osobní kontakt v místech zvýšené koncentrace osob. Je proto potřebné použít nástroje k zajištění kontroly a řízení pohybu a provozu v takových místech.

Jedním z významných opatření je omezení kontaktů mezi jednotlivými osobami a omezení pohybu osob na nezbytné minimum. Ve školách a školských zařízeních dochází k intenzivním kontaktům mezi jednotlivými dětmi/žáky/studenty a pedagogickými pracovníky. S docházkou do škol a školských zařízení je spojena i související zvýšená mobilita a frekvence sociálních kontaktů při dopravě. Z důvodu uzavření škol jsou i tyto sociální kontakty omezeny.

Výše uvedené potvrzuje například studie Ranking the effectiveness of worldwide COVID-19 government interventions1 , ve které se mj. uvádí, že nejnovější relevantní vědecké údaje řadí toto nefarmakologické opatření (non-pharmaceutical intervention, NPI) mezi nejúčinnější nástroje, kterými může společnost, nad rámec farmakologických opatření (vakcinace a léčebné postupy), zamezovat dalšímu šíření nákazy. Podle studie představuje uzavření vzdělávacích institucí druhé nejúčinnější nefarmakologické opatření (prvním je omezení shromažďování), přičemž na škále účinnosti od 0 % do 100 % přiřkla studie tomuto opatření účinnost dosahující 73 % a současně v absolutních číslech schopnost snížit efektivní reprodukční číslo Rt v o 0.15 až 0.21. Další relevantní data dané studie rovněž jasně prokazují, že uzavření škol má pozitivní vliv na snižování výskytu nákazy a s ní souvisejících úmrtí až o 60 %.

K obdobnému kategorickému závěru, tj. k jednoznačnému konstatování klíčového významu uzavření škol v boji proti šíření nákazy, se přiklání rovněž studie Inferring the effectiveness of government interventions against COVID-192 , ve které se mj. uvádí, že souběžné uzavření škol a univerzit má potenciál pro snížení efektivního reprodukčního čísla Rt o 38 %, což ve srovnání odpovídá přibližně účinku, jež přineslo omezení shromažďování osob v počtu nad deset jedinců (toto opatření dosáhlo výsledku 42 %) a uzavření rizikových provozů (toto opatření dosáhlo výsledku 27 %). Tato studie dále uvádí, že i přes skutečnost, že mladí lidé ve věku od 12 do 25 let věku mají často zcela asymptomatický průběh onemocnění, množství jimi vylučovaného viru se od zbytku populace nikterak zásadně neliší, což představuje v kombinaci se zvýšenou mobilitou a množstvím sociálních kontaktů této věkové kategorie zásadní hrozbu pro zdraví a životy těch skupin obyvatel, jež jsou ve zvýšené míře ohroženy závažným průběhem nemoci COVID-19. Současně dle citované studie zkušenosti s otevřením vysokých škol ve Velké Británii jednoznačně ukázaly, že i přes výrazná současně přijatá bezpečnostní opatření došlo po tomto rozvolnění v září roku 2020 k zásadnímu rozšíření nákazy v řádu desítek tisíc nově nakažených denně. V souhrnu rovněž dle studie platí, že jestliže by výskyt nákazy COVID-19 bez přijetí jakýchkoliv nefarmakologických opatření odpovídal v průměru efektivnímu reprodukční číslo Rt o hodnotě okolo 3.3, pak souběžné uzavření rizikových provozů, uzavření škol a univerzit a omezení shromažďování osob v počtu nad deset jedinců, by bylo prokazatelně mělo potenciál snížit hodnotu efektivního reprodukčního čísla Rt pod hodnotu 1.0, tedy na hodnotu spojenou s výhledovým poklesem počtu nově nakažených.

Význam vzdělávání a práva na vzdělání a délka trvání omezení ve školství však vedou k potřebě najít cesty opětovného umožnění prezenčního vzdělávání. Vždy však musí být brána na zřetel ochrana veřejného zdraví.

Při setrvale nepříznivé epidemiologické situaci v České republice je nezbytné při jakémkoliv uvolnění opatření ve školství využívat veškeré dostupné nástroje ke snižování rizika dalšího šíření nákazy.

Uvolňování musí být tedy pozvolné. Proto se v první fázi uvolňují prostřednictvím jiným mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví jen některé segmenty školství. Toto mimořádné opatření z důvodu co nejefektivnějšího předcházení rizika dalšího šíření koronaviru podmiňuje návrat dětí, žáků a studentů k prezenčnímu vzdělávání negativním testem na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 provedeného samoodběrem prostřednictvím antigenního testu, případně RT-PCR testu.

Ministerstvo zdravotnictví je oprávněno podle ustanovení § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb. zakázat nebo nařídit další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku. Touto činností může být také strpění podrobení se testování jako podmínky účasti na prezenční výuce. Obdobný názor zastává také Městský soud v Praze, který ve svém rozsudku č.j. 11 A 127/2020-77 stanovil, že pod pojmy „likvidace epidemie“ nebo „likvidace nebezpečí vzniku epidemie“ je nutno spatřovat určitý proces, který vyžaduje postupné kroky směřující k tomuto cíli. Pod uvedené pojmy je tedy nutno zařadit i takové jednání, které zmírňuje šíření epidemie, ale také jednání, které zamezí, aby epidemie v určitých objektech (zde sociální zařízení) vůbec vznikla. Soud má za to, že napadeným opatřením nebyla stanovena právní povinnost bez dostatečné opory v zákoně o ochraně veřejného zdraví, i restriktivní výklad vede k závěru, že opatření, ukládající testování určité skupiny zaměstnanců je s přihlédnutím k jeho charakteru a intenzitě zásahu do práce opatřením, které je ustanovením § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví předvídatelným. Jde o opatření, které je předvídáno zákonem a pohybuje se tedy v mezích zákona.”

Městský soud v Praze v témže rozsudku dále uvádí, že “odpůrce (Ministerstvo zdravotnictví) je oprávněn formou mimořádného opatření nařídit uzavření zdravotnických zařízení či uzavření zařízení sociálních služeb. Takové nařízení svým charakterem a mírou zásahu do práv a svobod adresátů nepochybně zasahuje výrazně intenzivněji, než je opatření, ukládající testování pracovníků zařízení sociálních služeb. Jestliže zákonodárce umožnil odpůrci nařídit uzavření uvedeného typu zařízení, nelze dovozovat, že by odpůrce nebyl oprávněn k vydání typově méně intenzivního opatření, které ukládá testování zaměstnanců těchto zařízení. Napadeným opatřením uložené testování není do navrhovatelkou specifikovaných práv a svobod zasahováno srovnatelně intenzivním způsobem, jde o úpravu podmínky pro výkon práv pro určitý okruh subjektů. Ačkoliv jde o omezení, které není zanedbatelné a subjektivně může být pociťováno jako nepříjemné, má soud za to, že se nedotýká podstaty ústavně zaručených práv a svobod takovým způsobem, aby soud dospěl k závěru o nedostatku působnosti odpůrce.” Stejnou argumentaci lze analogicky použít i v případě testování žáků studentů (a pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců) ve školách a školských zařízeních, jelikož Ministerstvo zdravotnictví je také dle § 69 odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000Sb. oprávněno uzavřít školu nebo školské zařízení, stejně jako tomu je u sociálních zařízení v případě citovaného rozsudku. Toto mimořádné opatření je tedy méně invazivnější, než-li by bylo uzavření opatření, které by vedlo k uzavření škol a školských zařízení.

Škola je povinna chránit zdraví dětí, žáků a studentů, ale i zaměstnanců školy (§ 29 odst. 2 školského zákona a § 101 a násl. zákoníku práce). I za běžného stavu, ale o to více za stávající pandemie, platí, že do školy nesmí chodit osoby, které vykazují známky akutního onemocnění.

Pokud se přesto ve škole žák vykazující známky akutního onemocnění objeví, měl by ředitel danou situaci řešit tak, že žáka izoluje od ostatních a kontaktuje zákonného zástupce, případně v závislosti na věku odchází žák sám (§ 7 zákona č. 258/2000 Sb.).

Nemoc COVID-19 však nemusí být doprovázena viditelnými příznaky. Proto, aby se předešlo situaci, kdy ve třídě (škole nebo školském zařízení) dojde ke kontaktu dětí, žáků nebo studentů s dítětem, žákem nebo studentem, který je infikován koronavirem SARS-CoV-2, aniž by o tom věděl, je vhodné využít nástroj pravidelného testování. Taktéž s přihlédnutím ke kritériím proporcionality, je toto mimořádné opatření legitimní, jelikož sice na jedné straně dochází k zásahu do práv osob tím, že je jim nařizováno pravidelné testování, ale na straně druhé existuje všeobecný zájem na ochraně zdraví osob a zájem na snížení přenosu nákazy mezi jednotlivými dětmi, žáky, studenty a zaměstnanci škol. Toto mimořádné opatření tedy splňuje požadavek kritéria proporcionality, jelikož cíl mimořádného opatření (ochrana zdraví osob, minimalizace šíření nákazy) převyšuje zásah do práv osob (povinné pravidelné neinvazivní testování), které toto opatření představuje.

Bez prevence šíření nemoci COVID-19 by škola nemusela být v současné situaci bezpečným prostředím a mohlo by kvůli uvolnění opatření ve školství docházet ke zhoršení celkové epidemiologické situace. Pokud by taková situace nastala, pak by došlo k ohrožení zdraví ostatních spolužáků, pedagogických pracovníků a dalších osob, které se s nimi stýkají ve škole i mimo školu.

Aby se tedy předešlo této situaci, umožňuje mimořádné opatření osobní přítomnost ve školách těm dětem, žákům nebo studentům, kteří budou testováni na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem. Děti, žáci a studenti se budou testovat sami pomocí antigenního testu, přičemž se nejedná o zdravotnický výkon.

Samotný test musí být neinvazivní povahy, čímž se rozumí takový typ testu, kterým se nevykonávají fyzicky nepříjemné úkony. Jedná se tedy o neinvazivní proces, kdy nedochází k zásahu do tělesné integrity osoby (§ 93 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Škola může namísto státem dodávaných antigenních testů zajistit dětem, žákům a studentům i RT-PCR testy, i zde se však bude muset jednat o testy, které si děti, žáci a studenti provedou sami, a musí se jednat o testy neinvazivní. S ohledem na výše uvedené je tedy samotestování minimálním zásahem, přičemž však jeho zásadním přínosem je umožnění osobní přítomnosti vybraných skupin dětí, žáků a studentů ve školách. Pokud se dítě, žák nebo student z této vybrané skupiny odmítne sám otestovat, pak není možné, aby byl osobně přítomen na vzdělávání, protože zde není předpoklad toho, že není nemocen COVID-19. Tito žáci (děti, studenti) budou ze vzdělávání omluveni s tím, že se doporučuje školám, aby žáky (děti, studenty) v rámci svých možností vzdělávaly. Zde je tedy situace obdobná tomu, když dítě, žák nebo student z důvodu jakéhokoliv onemocnění zůstane doma. Pokud dítě, žák nebo student testování odmítne, bude se jednat o omluvenou absenci.

Pokud se poměřuje zájem na ochraně zdraví a právo na vzdělávání, je třeba zdůraznit, že mimořádné opatření vychází vstříc tomu, aby právo na vzdělávání bylo co nejvíce naplněno, a přitom bylo co nejvíce chráněno zdraví všech. Testování samoodběrem představuje minimální zásah, který ale umožní naplnit právo na vzdělání a zároveň je nástrojem pro ochranu zdraví.

V této chvíli se zavádí testování u vymezených skupiny dětí, žáků a studentů v návaznosti na jiné mimořádné opatření, které určuje, jaké činnost jsou ve školy prezenčně možné.

Testovaní bude probíhat tam, kde je frekvence prezenční účasti zpravidla pravidelná a týká se většího množství osob.

V této chvíli se testování zavádí tedy jako nástroj řízeného uvolnění opatření. Testování takto velkého rozsahu je logisticky i finančně náročné a ministerstvo bude průběžně vyhodnocovat jeho přínos a volit na základě tohoto další strategii uvolňování opatření.

Jak u žáků, tak i u zaměstnanců a dalších osob se stanovuje výjimka, kdy se preventivní testování neprovádí (jiný provedený test nebo prodělání COVID-19 nebo absolvování očkování v kompletním schématu a s odstupem minimálně 14 dní od aplikace poslední dávky dle schématu konkrétní vakcíny). V případě dřívějšího prodělání COVID-19 se předpokládá, že taková osoba je vůči COVID-19 po dobu 90 dní od posledního RT-PCR testu imunní a testování je tedy nadbytečné.

Všechny testy používané ve škole nebo školských zařízeních musí mít udělenou výjimku Ministerstva zdravotnictví k použití testu jako zdravotnického prostředku in-vitro formou samoodběru bez asistence zdravotnického pracovníka.

Z důvodu ochrany zdraví ve školách byla zvolena frekvence 2x týdně pro antigenní testování (AG testy) a 1x týdně pro RT-PCR metodu. Vyšší frekvence pro antigenní testy vyvažuje jejich jinak nižší účinnost než u RT-PCR testů.

Významný přínos screeningu (testování dvakrát týdně při týdenních rotacích) potvrzuje i studie modelující provoz školy z USA.¹

Zkušenost s pravidelným neinvazivním testováním antigenními testy naznačuje, že nejde o opatření, které je samo o sobě dostatečné pro omezení šíření nemoci COVID-19, existuje však přesvědčení o tom, že může dobře fungovat jako doplňkové opatření, které umožní riziko dále snížit v kombinaci s dalšími opatřeními.

Testovat se tedy bude vždy před zahájením výuky ve škole proto, aby byla nákaza ve třídě co nejdříve odhalena a bylo možné situaci řešit.

Důsledky pozitivního výsledku preventivního testování jsou pak takové, že žák se nemůže účastnit prezenčního vzdělávání. Dále je osoba s pozitivním výsledkem povinna kontaktovat svého praktického lékaře a podstoupit tzv. konfirmační PCR test.

V případě, kdy by dítě nebo žák nemohl okamžitě opustit školu, je škola povinna zajistit oddělení takového žáka od ostatních osob, přičemž musí vykonávat nad žákem dozor.

Mimořádné opatření rovněž upravuje důsledky pro epidemiologicky významné kontakty - spolužáky dítěte, žáka nebo studenta, který byl pozitivně testován ve škole. V takovém případě je nutné, aby tito žáci buď šli na RT-PCR test anebo aby zůstali po dobu 14 dnů doma. Pokud se prokáží negativním výsledkem konfirmačního RT-PCR testu, je jim umožněna osobní přítomnost ve škole, stejně tak, jako když negativní konfirmační RT-PCR test bude mít původně pozitivně testované dítě, žák nebo student, kvůli kterému byla ostatním spolužákům znemožněna osobní přítomnost ve škole.

Děti, žáci a jejich zákonní zástupci, studenti, ale i všichni zaměstnanci a osoby podílející se na testování dostanou od školy informace o způsobu testování a o pravidlech stanovených tímto opatřením.

Ze statistických důvodů bude škola poskytovat v anonymizované formě údaje o počtu provedených testů a o počtu pozitivních výsledků.

Mimořádné opatření rovněž řeší situaci, kdy je žák, který je povinen se účastnit testování, ubytován ve školském výchovném a ubytovacím zařízení (internát, domov mládeže). Typicky žáci totiž přijíždí do internátu v neděli a do školy jdou teprve v pondělí. Pokud je tedy žák ubytován v zařízení dříve, než je pravidelně testován ve škole, proběhne testování v tomto zařízení. Žák se pak ve škole netestuje, pokud je pravidelné testování ve škole organizováno ve dvou následujících dnech. Obdobné se pak týká těch žáků, kteří před zahájením vzděláváním ve škole chodí ráno do školní družiny. I tito žáci jsou tedy testování ve školní družině a v případě pozitivního výsledku odchází domů a do školy vůbec nejdou.

Protože školská výchovná a ubytovací zařízení mohou poskytovat své služby žákům a studentům, kteří nemají na území České republiky jiné bydliště, je třeba řešit i testování těchto žáků v případě, kdy jim není umožněna osobní přítomnost ve škole (typicky by se jednalo o žáky gymnázií, kteří nemají praktické vyučování). V takovém případě se postupuje obdobně jako u testování ve školách.