MSMT-21149/2016
Metodický pokyn
ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních
Praha 6. září 2016
Čl. 1
Úvodní ustanovení
(1) Cílem metodického pokynu je pomoci porozumět školám a školským zařízením
(dále jen „školám“) fenoménu šikany, možnostem, jak mu předcházet a jak na něj efektivně
reagovat, pokud k jeho výskytu dojde.
(2) Škola má ze zákona jednoznačnou odpovědnost za vytváření a udržování bezpečného
prostředí, za ochranu žáků a jejich zdraví a za předcházení vzniku jakýchkoli forem
rizikového chování na škole, tedy i šikany. Ředitel školy má zároveň odpovědnost
za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pro své zaměstnance, tedy také za prevenci
šikany zaměřené na učitele.1
Čl. 2
Charakteristika šikany
(1) Šikana je agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi nebo skupině žáků
či učiteli, které se v čase opakuje (nikoli nutně) a je založeno na vědomé, záměrné,
úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně a/nebo v případě
šikany učitele také profesionálně. Šikana je dále charakteristická nepoměrem sil,
bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.
(2) Podoby šikany:
- Přímá šikana může mít podobu fyzickou (např. bití, plivání,
tahání za vlasy), verbální (např. vulgární nadávky, zraňující komentáře k rase, národnosti,
etnicitě, náboženství nebo sexualitě, výhružky, násilné a manipulativní příkazy);
nebo neverbální (např. urážlivá gesta a zvuky, zírání, používání zastrašujících nebo
výhružných výrazů ve tváři, nebo v řeči těla, ničení/schovávání/kradení věcí nebo
učebních pomůcek).
- Nepřímá šikana má za cíl způsobit emocionální a psychologické
utrpení a poškodit sociální status oběti. Tato šikana je vykonávána způsobem, kdy
útočník působí bolest tak, aby to vypadalo, že žádný takový záměr ve skutečnosti
nemá. Hlavní agresor k útoku často využívá prostředníka, neútočí přímo. Nepřímá šikana
je většinou nefyzická, nicméně v některých případech může být také třetí strana manipulována
do situace, kdy má zapříčinit fyzické ublížení. Nefyzické formy nepřímé šikany pak
mohou zahrnovat záměrnou ignoraci nebo izolování žáka nebo učitele rozšiřování zákeřných
pomluv a lží, neoprávněná nařčení ze sexuálního obtěžování nebo nespravedlivého hodnocení
(u učitele), ničení pověsti a reputace, ponižování před ostatními žáky i pedagogy,
nepříjemné sexuální provokace.
- Jednou z nejčastějších forem šikany je také elektronická
šikana, tj. kyberšikana, která může mít podobu např. zakládání falešných profilů
na jméno žáka či učitele s dehonestujícím obsahem, prezentace ponižujících videí
na portálech, jako je youtube.com, spoluzaci.cz nebo facebook.com apod., prezentace
zraňujících komentářů na webu, rozesílání vulgárních nebo výhružných koláží s tváří
žáka nebo učitele či příslušníků jeho rodiny, výhružné SMS nebo e-maily apod. Oproti
šikaně tváří v tvář má kyberšikana ze své podstaty mnohem větší dosah, čímž ještě
více zhoršuje prožívání oběti. Pokud je oběť šikanována ve třídě, svědky pomluv,
nadávek, posmívání a ztrapňování je max. několik desítek lidí. V prostředí internetu
může být svědkem (ale i útočníkem) stejného chování i několik desítek tisíc lidí.
Kyberšikana bývá u dětí školního věku často doplňkem klasické přímé a nepřímé šikany.
Je tedy důležité při řešení prověřit případné souvislosti s klasickou šikanou. Tedy
pokud probíhá klasická šikana (např. nadávky, ponižování), je nutné zjistit situaci
oběti v kyberprostoru (mobil, profil, chat apod.) a naopak. Škola by se kyberšikanou
měla zabývat vždy, když se o ní dozví. Základním úkolem musí být zmapování konkrétního
případu, které škole pomůže rozhodnout se pro správný postup řešení.2
(3) Hranice,která odlišuje šikanování od škádlení nebo agrese, bývá někdy nezřetelná.
U žáků se za šikanování nepovažuje škádlení nebo agrese, které nemá znaky šikanování
(viz Čl. 2 odst. 1). Jedním z rozlišujících prvků je schopnost žáka škádlení opětovat,
bránit se mu, zastavit ho. Ve chvíli, kdy se žák škádlení nebo agresi neumí nebo
nemůže bránit, cítí se bezradný a bezmocný, a přesto škádlení nebo agrese pokračuje,
pak toto chování přerůstá v šikanu. Podobně, jedná-li se o šikanu pedagoga žáky,
pak šikana není zlobení a nerespektování ze strany žáků, které postrádá znaky šikany.
Naopak přerůstá v šikanu, stává- li se vědomým, záměrným, úmyslným a cítí-li pedagog,
že není v jeho moci jej zastavit, cítí se bezbranně, ztrácí autoritu a poměr sil
v rolích žák/žáci x pedagog se obrací.
(4) Většina obětí šikany a jejích svědků se snaží situaci udržet co nejdéle
v tajnosti, bojí se někomu svěřit. Důsledkem může být podcenění závažnosti a rozsahu
výskytu šikany nebo obtížné nalezení útočníků. Proto je v prevenci velmi důležité
zaměřit se specificky na identifikaci rizikových znaků a signálů pro výskyt šikany.
(5) Důvodem nebo obsahem šikany může být jakákoli odlišnost žáka nebo pedagoga,
např. fyzická zdatnost, vzhled, hmotnost, barva pleti, tělesná neobratnost, inteligence
-snížení rozumových schopností, nebo naopak nadání, jazyková/komunikační bariéra,
socioekonomická odlišnost, psychická odlišnost, speciální vzdělávací potřeby žáka
apod. Šikana může mít také specifický obraz, odehrává-li se ve vztahu k žákům nebo
pedagogům z důvodu etnicity (v ČR bývá v této souvislosti nejčastější anticiganismus),
rasové nebo národnostní příslušnosti, náboženského vyznání nebo víry (často také
v kombinaci s pohlavím např. muslimské dívky, židovští chlapci apod.), sexuální orientace
(nejčastěji proti homosexuálům) apod.
Čl. 3
Bezpečné prostředí ve škole: jak předcházet šikaně
(1) Škola respektuje identitu a individualitu každého svého člena, odmítá násilí
a zneužití moci v jakékoli podobě a přiznává riziko výskytu šikany. Je důležité,
aby škola tyto hodnoty jasně komunikovala směrem dovnitř školy i vně a zřetelně je
hájila a prosazovala (např. tím, že objeví-li se šikana, přistupuje škola k řešení
včasně a otevřeně).
(2) Je důležité, aby se na vytváření bezpečného prostředí a předcházení šikany
podílela celá škola. Stěžejní roli a zodpovědnost za tuto oblast nese ředitel školy,
jeho role a aktivní přístup k problematice předcházení a řešení šikany je nenahraditelná
(více viz Příloha č. 2 Protektivní a rizikové faktory). Pro prevenci i řešení šikany
vedení školy určí konkrétní odpovědnost směrem k řediteli a jeho zástupcům, třídním
učitelům, pedagogům, ostatním zaměstnancům školy, žákům, rodičům a školnímu poradenskému
pracovišti, která je adekvátní jejich roli a možnostem (součást bezpečnostního a
krizového plánu).
(3) Vedení školy pověří alespoň jednu osobu z řad pedagogických pracovníků
specifickými otázkami v prevenci a řešení šikany, která se bude v tématu pravidelně
vzdělávat (např. školní metodik prevence, výchovný poradce). Tato pověřená osoba
by měla disponovat kompetencemi zejména k šetření a řešení počáteční šikany a vyhodnocování
potřeb školy ve vztahu k pokročilé šikaně.
(4) Škola nastaví konkrétní a srozumitelná pravidla v chování ve svém školním
řádu, která budou specificky vztažená také k projevům šikany (bude jasné, jaké chování
je považováno za dehonestující a ohrožující a jak bude sankcionováno). Součástí školního
řádu by měla být pravidla pro používání informačních a komunikačních technologií,
internetu a mobilních telefonů (během vyučování, o přestávkách, v prostoru školy).
Bližší podněty pro školní řád jsou uvedeny v Příloze č. 4 Doporučené znění textů
ve školním řádu pro problematiku šikanování.
(5) Škola nastaví důsledky za porušení pravidel u žáků, přičemž je důležité,
aby uměla rozlišovat závažnost porušení. Pedagogové a ostatní zaměstnanci školy znají
své pravomoci a aplikují pravidla chování a důsledky za nedodržení jednotně a konzistentně
pro všechny žáky.
(6) Ve třídě jsou nastavena třídní pravidla, která nenahrazují ani nezdvojují
školní řád. Ideální je, pokud se na tvorbě třídních pravidel a na reflexi jejich
dodržování podílejí spolu s pedagogem (nejlépe třídním učitelem) do značné míry samotní
žáci.
(7) Škola usiluje o včasné odhalení šikany a za tímto účelem má nastavený funkční
systém vzájemné komunikace mezi pedagogy o signálech, výskytu porušení pravidel,
nebo jiných rizikových faktorech tak, aby byl pedagog vždy včas informován o tom,
jaká atmosféra je v jeho třídě. Současně má škola nastaven pravidelný monitoring
varovných signálů výskytu šikany a využívá k němu adekvátní nástroje (více v Příloze
č. 3 Přímé a nepřímé varovné signály šikanování).
(8) Škola zajistí informovanost všech svých členů o tom, co je a co není šikanování,
jak se zachovat ve chvíli, kdy je žák nebo pedagog ohrožován agresory, a kam se může
obrátit o pomoc. Žáci, pedagogové i rodiče jsou srozumitelnou formou informováni
o tom, na koho se mají obrátit a jak a komu je možné si stěžovat, pokud nejsou spokojeni
s postupem pedagoga nebo školy.
(9) Škola kontinuálně realizuje specifickou primární prevenci rizikového chování
(včetně šikany), kterou má popsánu v Preventivním programu školy někdy nazývaném
také minimální preventivní program. Součástí tohoto programu školy je také školní
program proti šikanování (Příloha č. 5 Školní program proti šikanování). Škola má
popsány konkrétní preventivní mechanismy, které používá k tomu, aby šikanu minimalizovala
a měla ji pod kontrolou (bezpečnostní plán). Účelem je riziku účinně a konkrétně
předcházet. Současně má škola popsány postupy řešení krizových situací pro případ,
že situace šikany nastala (krizový plán). Na základě svých zkušeností škola tyto
plány pravidelně vyhodnocuje a upravuje.
(10) Škola zajišťuje podporu a rozvoj pedagogů v podobě dalšího vzdělávání;
uvádějících učitelů pro začínající pedagogy; dostupné intervize a/nebo supervize.
Plán dalšího vzdělávání pedagogů zahrnuje školení pedagogů a ve zvýšené míře pracovníka
pověřeného řešením šikany (zpravidla školního metodika prevence) a třídních učitelů
(zejm. v prevenci šikanování, v oblasti komunikace, řešení konfliktů, interakce mezi
učitelem a žákem, v diagnostice klimatu školní třídy, v ovlivňování postojů žáků
v přijímání různosti, v podpoře osobnostně-sociálního rozvoje žáků, v tvorbě pravidel
třídy a hodnocení jejich dodržování, v evaluaci klimatu třídy jako východiska k plánování
služeb školy). Zároveň zajišťuje vzdělávání ředitelů v oblasti právního povědomí.
(11) Škola
zajišťuje pravidelnou realizaci třídnických hodin, které by měly
žákům poskytnout bezpečný prostor k reflexi vlastní zkušenosti ve škole, kdy mohou
mluvit o své spokojenosti ve škole, pocitu bezpečí, vztazích ve škole a ve třídě,
učit se efektivně řešit konfliktní situace atd.
(12) Škola má zmapovanou síť pomoci pro žáky i pedagogy ve svém regionu a navazuje
s ní spolupráci (např. pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum,
středisko výchovné péče a neziskové organizace, orgán sociálně právní ochrany dětí,
krizové centrum, zdravotnická zařízení, Policie ČR případně další odborníci). Je
dobré, pokud škola zveřejňuje tyto kontakty pro žáky, rodiče a pedagogy tak, aby
jim byly na očích a mohli vyhledat pomoc také sami.
Čl. 4
Základní postup v řešení šikany
Preventivní opatření školy směřují k minimalizaci rizika výskytu šikany. Škola
ale musí být připravena i na situaci, kdy se přes všechna opatření šikana objeví.
Metodický pokyn uvádí základní pravidla v šetření a řešení šikany. Podrobnější informace
k tématu včetně konkrétních příkladů řešení šikany lze nalézt v odborné literatuře
a na webových odkazech viz Příloha č. 7 Literatura a webové odkazy.
(1) Účinná intervence vyžaduje od toho, kdo ji poskytuje, zkušenosti s fungováním
skupinové dynamiky a vedením rozhovoru. Je důležité, aby škola disponovala pracovníky,
kteří si tyto kompetence rozšířili dalším vzděláním (viz Čl. 3 odst. 3).
(2) Školní šikanování má svůj zákonitý vnitřní vývoj. První stadium se v podstatě
odehrává v jakékoli skupině. Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy jde
o odmítání, nekomunikaci, pomluvy, intriky vůči některému, zpravidla neoblíbenému
a nejméně vlivnému členu skupiny. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování
a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. V dalším stadiu dochází ke stupňování
manipulací, objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese a ostrakizovaný žák
slouží pro odreagování napětí skupiny. Třetí stadium je už klíčové, kdy se vydělí
jádro útočníků a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Následně ale dojde
k bodu zlomu, kdy se šikanování stane nepsaným zákonem a celá skupina se stává krutou.
V pátém stadiu se šikanování stane skupinovým programem (podrobněji viz Příloha č.
1 Stadia šikanování).
(3) Pro volbu způsobu šetření a řešení šikany je zásadní vyhodnocení závažnosti
situace. Škola musí nejprve posoudit a odhadnout závažnost šikany. Existuje zásadní
rozdíl ve vyšetřování a řešení počátečních a pokročilých stadií šikany.
(4) Po vyhodnocení závažnosti situace a dále v průběhu celého šetření škola
musí zvažovat, zda je sama kompetentní šikanu šetřit a řešit nebo zdali požádá o
pomoc zvenčí (např. pedagogicko-psychologickou poradnu, středisko výchovné péče,
neziskovou organizaci).
(5) Pedagogové, především školou pověřený a vyškolený pedagog pro prevenci
a řešení šikany (např. školní metodik prevence), by měli zvládnout počáteční šikanu,
tj. první, druhé a někdy i třetí stadium, kdy ještě nalezneme vhodné svědky a žáky
ochotné spolupracovat na změně, a kdy ještě ubližování slabším není řízeno jádrem
agresorů (struktura postupu uvedená v Příloze č. 6 Postupy pro vyšetření a řešení
šikany). V případě potřeby se škola obrací na externí odborníky.
(6) Při vyšetřování a řešení pokročilé šikany se škola obrátí na externí odborníky
na šikanu, kteří jsou vybaveni pro řešení třetího, ale i čtvrtého a pátého stadia.
(7) Jeden typ pokročilé šikany - výbuch skupinového násilí, tzv. školní lynč,
je výjimkou. Zde nelze čekat na odborníka, oběti hrozí těžké poškození zdraví, kromě
toho později to již nelze vyšetřit. Z tohoto hlediska musí mít každá škola krizový
plán obsahující předem promyšlené kroky, role a úkoly členů týmu (struktura postupu
je uvedená v Příloze č. 6 Postupy pro vyšetření a řešení šikany).
(8) Při řešení by měl být kladen akcent na to, že žák, který je obětí šikany,
není jejím viníkema neměl by tedy být důsledky řešení znevýhodněn. Je důležité se
samotným žákem probrat, co škola může udělat pro to, aby se zase cítil bezpečně.
(9) Po celou dobu řešení škola zajišťuje ochranu informací a informátorů, jasně
vyjadřuje negativní postoj k násilí a ukazuje, že je toto téma považováno za vážné.
(10) Součástí řešení pak musí být vždy nastavení ozdravných mechanismů pro
všechny, kteří se šikany účastnili, a dále pro celou skupinu (třídu). Pro nápravu
situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat
se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina či menšina).
(11) Doporučuje se dále pracovat s agresorem (vedení k náhledu na vlastní chování,
motivy apod.) i s obětí šikany. V případě potřeby doporučit zákonnému zástupci péči
dítěte v pedagogicko-psychologické poradně, středisku výchovné péče nebo jiných odborníků
- klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů.
(12) Škola eviduje projevy šikany a dále reviduje preventivní postupy, bezpečnostní
a krizové plány a nastaví taková opatření, aby bránila návratu rizikového chování.
(13) Při řešení by se škola měla vyvarovat těchto nevhodných postupů:
- přehlížení,
bagatelizací agresivního nebo násilného chování
- odkazování na to, aby si oběť svoji
situaci řešila sama, „postavila se jí“
- nucení žáků, aby veřejně řekli, co viděli
nebo se veřejně ihned na místě omlouvali
- vedení rozhovoru s žákem o situaci před
ostatními žáky, vedení rozhovorů žáků zapojených do šikany společně
- nedostatečného
vyhodnocení závažnosti problému a z toho plynoucí volby neadekvátních postupů nebo
nepřiměřeného trestu
- emotivního řešení problému (k řešení problému je třeba přistupovat
věcně)
- agresivního řešení problému (např. násilím)
- příliš autoritativního řešení
(např. zastrašováním nebo vyhrožováním), což může vést spíše ke zhoršení situace,
případně ke skrytějším formám šikany, nebo i k jinému rizikovému jednání
- předjímání
recidivy útočníka
- řešení i méně závažného rizikového chování v součinnosti s policií
(zbytečná kriminalizace útočníka)
- automatického obviňování oběti (sekundární viktimizace)
- vyhýbání se problematickým aktivitám jako zdrojům budoucí šikany
(14) Řešením situací komplikovaného chování žáků se zabývá materiál Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) s názvem „Využití právních opatření
při řešení problémového chování žáků na školách“, který je zveřejněn na webových
stránkách MŠMT: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/vyuziti-pravnich-opatreni-pri-reseni
problemoveho-chovani. Podrobnější informace k možnostem právního řešení problematiky
šikany ve školách je zpracováno v metodickém dokumentu „Poznámky k možnostem právního
řešení problematiky šikany ve školách“, který je též zveřejněn na webových stránkách
MŠMT: http://www.msmt.cz/file/37239/ a který seznamuje školy s možnostmi preventivních,
kázeňských a sankčních opatření při výskytech šikany ve školách.
Čl. 5
Nápravná opatření
Škola má k dispozici pro zastavení násilí agresorů nápravná opatření, z nichž
některá přicházejí při šikanování v úvahu:
- výchovná opatření (napomenutí a důtka
třídního učitele, důtka ředitele školy; podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy
-nelze použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku);
- realizace individuálního
výchovného plánu agresora;
- snížení známky z chování;
- převedení do jiné třídy,
pracovní
či výchovné skupiny (je třeba individuálně posoudit efektivitu tohoto opatření, aby
nedošlo k přesunutí šikany do nového prostředí a podmínek);
- vyloučení ze školy
při
mimořádně závažné šikaně a opakované šikaně po rozhodnutí výchovné komise - nelze
použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku. Při vyloučení žáka se
musí postupovat v souladu se zákonem č. 561/20004 Sb., předškolním, základním, středním,
vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
a zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád (viz Příloha č. 8 Vzor rozhodnutí o vyloučení
žáka);
- v extrémních případech si lze představit potřebu urychlit proces vyloučení
žáka proto, aby se neopakovaly negativní projevy plynoucí z přítomnosti problematického
žáka ve škole. Taková potřeba může vzniknout zejména v situaci, kdy selžou všechna
ostatní opatření organizačního, výchovného či kázeňského charakteru. Pro urychlení
procesu vyloučení žáka ze školy zejména v jasných případech, kdy není pochyb o tom,
že jsou pro takový postup splněny podmínky, je možné uvažovat o vyloučení odkladného
účinku rozhodnutí o vyloučení žáka ze školy podle § 85 správního řádu. Takto nabyde
rozhodnutí o vyloučení žáka ze školy právní moci již doručením účastníkovi nebo účastníkům
řízení a nemusí se čekat na uplynutí lhůt pro podání odvolání, případně na rozhodnutí
o odvolání. Žák bude takto vyloučen ze školy již dnem doručení rozhodnutí žákovi
(v případě, že je žák zletilý), nebo jeho zákonným zástupcům;
- doporučení rodičům,
aby dobrovolně umístili žáka do pobytového oddělení střediska výchovné péče, případně
doporučení realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v diagnostickém ústavu;
- podání návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí k zahájení práce s rodinou, případně
k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným
umístěním v diagnostickém ústavu.
Čl. 6
Odpovědnost rodičů a komunikace školy s rodiči
(1) Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají
v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový
a mravní vývoj. Rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají rodiče
způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte. Rodiče mají rozhodující úlohu
ve výchově dítěte. Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat
své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem,
včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných
osob a veřejného pořádku. Rodiče pak mají být všestranně příkladem svým dětem, zejména
pokud se jedná o způsob života a chování v rodině.
(2) Škola by měla hned na začátku školního roku informovat rodiče o programu
proti šikanování. Příklad informace o školním programu proti šikanování lze nalézt
v Příloze č. 5 Školní program proti šikanování.
(3) Když rodiče přijdou žádat o pomoc ohledně šikany svého dítěte - nereaguje
pedagog obranně a nedůvěřivě. Nevyjadřuje pochybnosti, nechápe prosbu rodičů jako
stížnost. Nezlehčuje situaci tvrzením, že jejich dítě provokovalo, nebo že se jednalo
jenom o škádlení atd. Je nutné rodiče v klidu vyslechnout, nechat vymluvit, nepoučovat,
aktivně naslouchat. Je potřeba se umět doptat na důležité informace. Podezření nebo
tvrzení rodičů, že je jejich dítě šikanováno, se nesmí nikdy podcenit a je potřeba
účinně a bezpečně situaci prošetřit (Příloha č. 6 Postupy pro vyšetření a řešení
šikany).
(4) Škola nezve rodiče protagonistů šikany do školy, když ještě šikana není
vyšetřena. V praxi se vyskytuje závážná chyba, kdy si ředitelé pozvou najednou rodiče
údajných obětí a údajných agresorů, podezřelé žáky, některé pedagogy a vyšetřují
situaci se všemi najednou, případně pořizují video nebo audio záznam.
(5) Rozhovor s rodiči oběti probíhá individuálně. U počáteční šikany, která
se dá vyšetřitběhem jednoho nebo dvou dnů, obvykle proběhne až po jejím vyšetření.
Úkolem je rodiče informovat o zjištěních a závěrech školy a domluvit se na dalších
opatřeních. Někdy je užitečné připravit rodiče oběti i na třídní schůzku, kde bude
podána informace o řešení šikany.
(6) Vážnou chybou je neinformování rodičů o řešení šikany. Chybou je taktéž
nepřipravená třídní schůzka a opakované řešení šikany s rodiči, což vede k eskalaci
destruktivních procesů a negativních emocí.
(7) Ve všech případech je potřeba informovat rodiče, že ve třídě byla šikana
a škola ji řešila. U počáteční šikany zpravidla stačí podat informaci na pravidelné
schůzce, u pokročilé šikany je na místě svolat schůzku mimořádnou. Vždy je důležité,
aby byl na schůzce přítomný školou pověřený a vyškolený pedagog pro prevenci a řešení
šikany (případně i externí odborník).
(8) Rozhovory s rodiči, rozhovory s protagonisty šikany (obětmi, svědky, agresory)
jsou náročné. Určený pedagog pro prevenci a řešení šikany musí absolvovat alespoň
základní výcvikový kurz - první pomoc při šikanování.
Čl. 7
Ochrana dětí před šikanou v předškolním vzdělávání
(1) Empirické zkušenosti potvrzují, že šikana se může objevovat už v mateřské
škole (dále jen„MŠ“). Vyskytují se tam prvky šikany a spíše zárodečná stadia tohoto
destruktivního fenoménu. Nicméně skrytá a neléčená počáteční šikana působí i zde
velké škody a trápení, které zasáhnou děti, rodiče i pedagogy.
(2) Škola musí zabezpečit minimální požadavky na ochranu dětí před šikanou.
Po odborném a bezpečném rozkrytí šikany pedagog zvolí podle situace vhodný způsob
nápravy, např.:
- rozhovor s dítětem, které ubližuje - pedagog využije opatření,
která
v MŠ fungují, např. srozumitelně sdělí dítěti, že porušilo stanovená pravidla, vede
jej v sociálně žádoucích projevech, navrhuje a ukazuje mu adekvátní varianty v projevech
chování; samozřejmě, jakmile je to možné, ocení jeho zlepšení;
- zavedení ochranného
režimu oběti - v počátku pro jistotu MŠ nastaví přísnější dozor; v některých komplikovanějších
případech oběť a útočníka v rámci možností od sebe oddělí; není vhodné konfrontovat
agresora s obětí;
- práce se skupinou - MŠ využije intervenční program, v němž žáci
získávají žádoucí vzory chování a zároveň se mohou „dotknout“ pocitů toho, komu je
ubližováno; vhodné jsou činnosti podporující spolupráci, při nichž nejsou vítězové
a poražení; využít se dají rovněž pohádky či příběhy a jejich dramatizace;
- rozhovor
se zákonnými zástupci dítěte agresora - proběhne až tehdy, když je situace zmapovaná;
důležitá je maximální snaha získat je pro spolupráci; nejbezpečnější je, když rozhovor
provede pracovník MŠ; rozhovor rodičů oběti s rodiči agresora je velmi rizikový.
Škola může zvolit i kombinaci výše uvedených metod.
(3) Škola zajišťuje podporu a rozvoj pro své pedagogy v podobě kontinuálního
plánu dalšího vzdělávání.
Čl. 8
Šikana zaměřená na učitele: jak ji předcházet a jak ji řešit
(1) Šikana zaměřená na učitele ze strany žáků musí být chápána jako celostní
a multidimenzionální problém, který se týká všech členů školy. Není pouze výsledkem
osobnostních charakteristik učitele nebo jeho sociálních či pedagogických kompetencí,
jak bývá někdy interpretována. Neměla by být proto v žádném případě považována za
individuální záležitost konkrétního pedagoga, kterou by si měl vyřešit sám. Odpovědnost
za prevenci a řešení šikany nese vedení školy, potažmo také zřizovatel.
(2) Šikana zaměřená na učitele je specifická tím, že dojde k narušení jasně
definovaných rolí (učitel × žák) a žák/student se dostane do pozice větší moci než
pedagog, bez ohledu na formálně vyšší moc a autoritu učitele. Tato forma šikany je
tedy charakteristická tím, že strana s nižším statusem a nižší mírou formálně přidělené
moci ubližuje straně s vyšším statusem a formální autoritou.
(3) Šikana zaměřená na učitele se nejčastěji odehrává ve škole - ve třídách
a na chodbách, nicméně může se odehrávat také mimo školu ve veřejných prostorách,
v místě bydliště pedagoga nebo v kyberprostoru.
(4) Je zapotřebí mít na paměti, že šikanou může trpět i vysoce zkušený a kompetentní
pedagog, který dobře zná svůj předmět, ovládá třídní management a má dobré pedagogické
schopnosti. Ani takový pedagog nemusí disponovat kapacitou zamezit některým šikanujícím
projevům vůči sobě. Pedagog může vnímat situaci, kdy je šikanován žáky, jako stigma
a pociťuje stud a selhání, což mu zároveň často brání vyhledat pomoc u kolegů, vedení
školy nebo ve svém okolí. V řešení situace pak pedagoga také oslabuje obecně zažitý
mylný názor, že kompetentní pedagogové problém s udržováním kontroly ve třídě nemají.
Učitelé se tak mohou ocitnout v paradoxní situaci, ve které jsou činěni zodpovědnými
za násilí, které je namířeno proti nim samotným. Je zapotřebí, aby škola vytvořila
bezpečné prostředí a atmosféru důvěry, ve kterém bude tento druh rizika - šikana
učitele
- uznán a budou nastaveny mechanismy a postupy (krizový plán) k ochraně pedagogů
a
k účinné prevenci a řešení takového chování, se kterými budou všichni žáci, pedagogové
a zákonní zástupci seznámeni.
(5) Agresivní chování s cílem ublížit učiteli ze strany vedení (nejčastěji
jako bossing), kolegů (nejčastěji jako mobbing), podřízených kolegů (nejčastěji jako
staffing), nebo šikana ze strany zákonných zástupců nebude předmětem tohoto metodického
pokynu, protože postrádá aspekt rizikového chování žáků. Tyto formy šikany patří
do pracovněprávní problematiky a postupy řešení vymezuje zákoník práce, případně
trestní zákoník či občanský zákoník. Jejich výskyt však zvyšuje pravděpodobnost pro
výskyt šikany mezi žáky a také šikany zaměřené na učitele (viz Příloha č. 2 Rizikové
a protektivní faktory) a jejich prevence a včasné a vhodné řešení musí být akcentovanou
součástí vytváření bezpečného prostředí každé školy.
(6) Specifika pro prevenci šikany zaměřené na učitele
Pro prevenci šikany zaměřené
na učitele platí doporučení pro vytváření a udržování bezpečné školy uvedené v Čl.
3 tohoto metodického pokynu. Pravděpodobnost výskytu šikany zaměřené na učitele dále
snižuje:
- Prevence stojí na celoškolním přístupu, který akcentuje dobré sociální
klima, připouští riziko výskytu šikany učitele ve škole, otevřeně takové chování
odmítá a realizuje prevenci případně intervenci, pokud k výskytu dojde. Uvědomění
si rizika a jeho deklarace může významně snížit rozvoj šikany.
- Vedení školy vyjadřuje
pedagogům podporu, oceňuje jejich práci, vytváří atmosféru důvěry, podporuje spolupráci
v pedagogickém sboru a zastává nekonfliktní způsob řešení problémů.
- Škola má jasně
stanovený způsob, jakým mají pedagogové podezření na šikanu své osoby nebo kolegy,
nebo oznámení o šikaně podat, komu a jak s tím bude nakládáno.
- Pedagog nastavuje
a uplatňuje jasná pravidla ve třídě; na konflikt nebo nerespektování reaguje včas,
pracuje s pravidly v chování a používá stanovené důsledky jejich nerespektování konzistentně;
vyhýbá se řešení konfliktu a konfrontací ze strany žáka před celou třídou, usměrňuje
řešení na individuální konzultaci; vyhýbá se konfrontačnímu tónu.
- Pedagog posiluje
zapojení žáků/studentů do výuky, dává jim na výběr, činí úkoly a výuku pro žáky/studenty
zajímavými, propojuje výuku s běžným životem a potřebami žáků; jeho výklad a očekávání
jsou pro žáky srozumitelné, odpovídají obtížnosti, kterou mohou zvládnout apod.
-
Očekává úspěch u všech žáků a podporuje je, dává žákům zpětnou vazbu k tomu, co udělali
dobře, staví na silných stránkách žáků.
- Nezpůsobuje ponížení nebo zesměšnění žáka
před třídou; při hodnocení žáka zachovává jeho důstojnost.
- Všímá si změn v náladě,
emocích a v chování žáků a včas na ně reaguje.
- Problémy neřeší sám, ale ve spolupráci
se školním poradenským pracovištěm, případně s vedením školy.
- Všímá si prosociálního
a kooperativního chování žáků a oceňuje je; podporuje kooperaci mezi žáky a prostředím,
kde se každý žák/student cítí přijatý.
(7) Specifika pro řešení šikany zaměřené na učitele
Pro řešení šikany zaměřené
na učitele platí doporučení uvedené v Čl. 4 tohoto metodického pokynu. Dále je důležité
respektovat tyto zásady:
- Pedagog, který čelí šikaně ze strany žáků, je v dané situaci
v pozici oběti, která by neměla zůstávat v situaci sama, ale měla by vyhledat pomoc
ostatních. Nelze očekávat, že situaci, kterou lze klasifikovat jako šikanu, vyřeší
pedagog v pozici oběti sám. Proto je zapotřebí, aby tuto skutečnost škola neočekávala
a nevyžadovala. Naopak je zapotřebí, aby podporovala své pedagogy k vyhledání pomoci,
zajistila bezpečí pro pedagoga a řešila vzniklou situaci se žáky, rodiči a ostatními
pedagogy.
- Škola musí mít připravený krizový plán, ve kterém bude specifikováno,
jak se v situaci naplnění tohoto rizika zachová, jakou roli a možnosti řešení krizové
situace má sám pedagog, jakou roli vedení školy, školní poradenské pracoviště apod.
Plán rovněž zahrnuje pokyny pro zajištění bezpečí pro ohroženého pedagoga a žáky.
- V případě bezprostředního ohrožení pedagoga žákem/žáky se pedagog řídí krizovým
plánem školy. Pokud je tento plán nedostatečný, zajistí si pedagog pro sebe bezpečí
(odejde ze třídy, přivolá si pomoc apod.) a požádá o spolupráci jiného kolegu nebo
vedení školy pro zajištění dohledu ve třídě, případně izolaci agresora a zajištění
bezpečí pro ostatní žáky ve třídě vyžaduje-li to situace.
- Je zapotřebí, aby pedagog
sám, jeho kolegové i vedení školy porozuměli tomu, že pedagog byl vystaven traumatickému
zážitku. Tento zážitek může být bolestným i pro svědky (kolegy nebo žáky ve třídě).
Je proto zapotřebí dovolit si čas na zpracování šoku, neobviňovat se, vyhledat si
pro sebe sociální podporu od kolegů, přátel, rodiny, monitorovat u sebe znaky stresu,
které se mohou objevit i později (např. problémy se spánkem, pozorností, úzkosti,
zvýšená citlivost, nechuť k jídlu nebo naopak) a případně vyhledat pro sebe odbornou
pomoc.
- Šikana pedagoga bývá často spojena s šikanou mezi žáky. Škola zajistí posouzení
sociálních vztahů ve třídě a na základě výsledků nastaví odpovídající řešení.
- Pro
třídu, ve které se šikana odehrávala, zajistí škola intervenční program k řešení
šikany za účelem znovunastolení bezpečí ve třídě (jedná se o program selektivní nebo
indikované primární prevence, nikoli všeobecné prevence).
- Stejně jako u šikany
mezi
žáky i zde je potřeba, aby po takové situaci škola revidovala mechanismy a postupy
(krizový plán), aby bylo zřejmé, jak zacházet s případnými podobnými situacemi v
budoucnu.
- V případě, že je pedagog nespokojený s řešením situace ze strany vedení
školy, může se obrátit na příslušný inspektorát práce.
Čl. 9
Právní odpovědnost školy
(1) Škola má odpovědnost za žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 561/2004
Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský
zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat
bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a
souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro
předcházení vzniku rizikového chování. Z tohoto důvodu pedagog musí šikanování mezi
žáky neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc.
(2) Podle vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance
škol a školních zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,
krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, odpovídá i za škodu způsobenou žákům
v době vykonávání přechodného dohledu, tj. při vyučování a v přímé souvislosti s
ním.
(3) Ředitel školy nese také odpovědnost za zajištění bezpečnosti a ochrany
zdraví pro své zaměstnance dle § 101 a § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů.
(4) Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech:
- Dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování
školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak
žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského
zákona (§ 21 odst. 2 školského zákona).
- Škola ohlašuje orgánu sociálně-právní ochrany
dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto,
že ho ohrožuje někdo jiný, nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo (viz § 6,
7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších
předpisů); v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila policejnímu
orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které výše uvedeným nebyly oznámeny
i přesto, že se stalo něco závažného, protože nebyl zákonný důvod.
Jedním z nástrojů,
kterými může OSPOD řešit situaci ohroženého dítěte, je realizacepřípadové konference,
jejíž pravidla jsou vymezena v zákoně o sociálně právní ochraně dětí a návazných
metodických dokumentech. Zástupce školy na ni může, ale nemusí být přizván; výběr
přizvaných osob je plně v kompetenci sociálního pracovníka. Pokud je zástupce školy
na konferenci účasten, pak je ze zákona vázán zachováváním mlčenlivosti (dle § 57
odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Informace, které se na konferenci
dozví, jím nesmí být nikam přeneseny, ani do prostoru školy. Z důvodu zákonného ošetření
mlčenlivosti mohou být také někteří účastníci vyloučeni z některé části případové
konference.
- Dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat
znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení
je možné podat také na státní zastupitelství. Tuto skutečnost oznámí ředitel školy
nebo jiná pověřená osoba jakoukoliv formou (písemně, telefonicky, osobně) na Policii
ČR, v ideálním případě přímo specialistovi na problematiku mládeže Služby kriminální
policie a vyšetřování, jinak na nejbližším obvodním oddělení Policie ČR. V takovém
případě vystupuje tato osoba jako oznamovatel a má právo na vyrozumění do jednoho
měsíce od podání oznámení. Oznámení může podat také zákonný zástupce dítěte.
Čl. 10
Trestně-právní hledisko šikany
(1) V zákoně č. 40/2009 Sb, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „trestní zákoník“) ani v jiném zákoně není šikana sama o sobě definována jako
trestný čin nebo přestupek, přesto šikana může svým charakterem naplňovat znaky některého
z přestupků či trestných činů.
(2) Protiprávní jednání s prvky šikany může být kvalifikováno jako přestupek
dle zákona číslo 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o přestupcích“). Nejčastěji se bude jednat o přestupky proti občanskému
soužití dle ustanovení § 49 odst. 1 zákona o přestupcích (např. ublížení na cti,
vyhrožování újmou na zdraví atd.). Za přestupek je odpovědná osoba starší 15 let.
(3) Závažnější forma šikany může vykazovat znaky skutkové podstaty například
těchto trestných činů: proti zdraví: § 145 Těžké ublížení na zdraví; § 146 Ublížení
na zdraví; proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství:
§ 171 Omezování osobní svobody; § 173 Loupež; § 175 Vydírání; § 177 Útisk; dále pak
trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti: § 185 Znásilnění; § 186
Sexuální nátlak; § 187 Pohlavní zneužití; § 191 Šíření pornografie; § 192 Výroba
a jiné nakládání s dětskou pornografií; trestných činů proti majetku: § 205 Krádež;
§ 228 Poškození cizí věci; konečně se může jednat i o trestné činy narušující soužití
lidí: § 353 Nebezpečné vyhrožování; § 354 Nebezpečné pronásledování.
(4) Je-li šikana motivována důvody, jako jsou zdravotní postižení, etnicita,
náboženství a podobně, a splňuje-li znaky podle příslušných níže uvedených ustanovení
trestního zákoníku, lze v určitých případech uvažovat také o trestném činu hanobení
národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, případně i podněcování nenávisti vůči
skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (§ 355, resp. 356 trestního zákoníku).
Takovýto motiv může rovněž u některých výše uvedených trestných činů podmiňovat užití
přísnější klasifikace, tedy možnost udělení vyššího trestu.
(5) Kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným činem
ani přestupkem, ale její projevy mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto
trestných činů: nebezpečné pronásledování (tzv. stalking, § 354 trestního zákoníku)
- např. dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť,
která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo zdraví své či svých blízkých; účast
na sebevraždě (§ 144 trestního zákoníku) - např. zaslání SMS oběti s úmyslem přimět
ji k sebevraždě, kterou skutečně spáchá či se o ni pokusí; porušení tajemství dopravovaných
zpráv (§ 182 trestního
zákoníku) - např. porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí
(§
183 trestního zákoníku), např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti; pomluva (§
184 trestního
zákoníku) - např. vytvoření webových stránek, které nepravdivě zesměšňují oběť; šíření
pornografie dle § 191 trestního zákoníku (viz sexting); výroba a jiné nakládání s
dětskou pornografií (dítětem se rozumí osoba mladší 18 let) dle § 192 trestního zákoníku
(viz sexting).
(6) Trestní odpovědnost
Ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže
za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon
o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, je trestně odpovědnou
osoba starší 15 let, která je dostatečně rozumově a mravně vyspělá. Pro účely zákona
o soudnictví ve věcech mládeže se pak takový trestný čin označuje jako provinění.
V případě jednání vykazujícího znaky trestného činu, kterého se dopustilo dítě mladší
15 let, se hovoří o činu jinak trestném. I když dítě mladší 15 let není trestně odpovědné,
mohou mu být dle tohoto zákona soudem pro mládež uložena opatření potřebná k jeho
nápravě. Činu jinak trestného se může dopustit též mladistvý (osoba starší 15 a mladší
18 let, která je trestně odpovědná), který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové
a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládnout své jednání.
(7) Povinnost překazit a oznámit trestné činy uvedené v trestním zákoníku
Přestože,
jak bylo řečeno výše, šikana není sama o sobě definována jako trestný čin nebo přestupek,
může svým charakterem naplňovat znaky protiprávního jednání na úrovni přestupku nebo
trestného činu. Trestní zákoník zakládá v určitých případech povinnost některým činům
zabránit, a jiné zmíněným orgánům ohlásit. Smyslem ustanovení o trestnosti nepřekažení
trestnému činu je zabránit spáchání některých závažných činů a tím chránit společnost
před jejich důsledky. S účinností od 1. 12. 2016 se rovněž níže popsaných trestných
činů bude moci dopustit i sama škola jako právnická osoba, kdyby například úmyslně
zatajovala, že u nich uvedeným trestným činům dochází.
- Povinnost překazit páchání
nebo spáchání trestného činu (§ 367 trestního
zákoníku): kdo se dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestné činy v tomto ustanovení
vyjmenované, má povinnost spáchání nebo dokončení takového činu překazit. Jestliže
to neudělá a nebránily mu v tom okolnosti v tomto ustanovení vyjmenované, sám spáchal
trestný čin nepřekažení trestného činu a vystavuje se tím trestnímu postihu. Překazit
trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.
V případě šikany by se mohlo jednat například o následující trestné činy: vraždy
(§ 140), zabití (§ 141), těžkého ublížení na zdraví (§
145), zbavení osobní svobody (§ 170), loupeže (§ 173), vydírání (§ 175), znásilnění
(§
185), pohlavního zneužití (§ 187), krádeže (§ 205).
- Neoznámení trestného činu (§
368 trestního zákoníku): kdo se dozví, že jiný spáchal trestné činy v tomto ustanovení
vyjmenované, je povinen to bez odkladu oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu
orgánu. Jestliže to neudělá a nebránily mu v tom okolnosti v tomto ustanovení vyjmenované,
sám spáchal trestný čin neoznámení trestného činu a vystavuje se tím trestnímu postihu.
V případě šikany by se mohlo jednat například o následující trestné činy: vraždy
(§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), zbavení osobní svobody (§ 170).
- V
uvedených
případech má každý povinnost vyjmenované jednání buď překazit, anebo o něm informovat
státního zástupce nebo policejní orgán. V ostatních případech povinnost ze zákona
sice nevznikla, ale to neznamená, že oznamovat nelze (nenásleduje sankce za neoznámení).
Zároveň je však třeba mít na paměti, že úmyslně lživé obvinění jiného ze spáchání
trestného činu může samo představovat trestný čin křivého obvinění (§ 345). Právnické
osoby vykonávající činnost škol, jako poskytovatelé veřejné služby, by měly u každého
protiprávního jednání spáchaného v jejich jurisdikci, které naplňuje znaky trestného
činu, tyto skutečnosti oznamovat a to zejména proto, že příjemci jejich služeb jsou
žáci, které ve většině případů nemohou svá práva účinně vymáhat a jsou proto odkázáni
na pomoc druhých (viz odst. 3, bod 3). nebo policejnímu orgánu. V případě šikany
by se mohlo jednat například o následující trestné činy: vraždy (§ 140), zabití (§
141), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), zbavení osobní svobody (§ 170), loupeže
(§ 173), vydírání (§ 175), znásilnění (§
185), pohlavního zneužití (§ 187), krádeže (§ 205).
- Neoznámení trestného činu (§
368 trestního zákoníku): kdo se dozví, že jiný spáchal trestné činy v tomto ustanovení
vyjmenované, je povinen to bez odkladu oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu
orgánu. Jestliže to neudělá a nebránily mu v tom okolnosti v tomto ustanovení vyjmenované,
sám spáchal trestný čin neoznámení trestného činu a vystavuje se tím trestnímu postihu.
V případě šikany by se mohlo jednat například o následující trestné činy: vraždy
(§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), zbavení osobní svobody (§ 170).
- V
uvedených
případech má každý povinnost vyjmenované jednání buď překazit, anebo o něm informovat
státního zástupce nebo policejní orgán. V ostatních případech povinnost ze zákona
sice nevznikla, ale to neznamená, že oznamovat nelze (nenásleduje sankce za neoznámení).
Zároveň je však třeba mít na paměti, že úmyslně lživé obvinění jiného ze spáchání
trestného činu může samo představovat trestný čin křivého obvinění (§ 345). Právnické
osoby vykonávající činnost škol, jako poskytovatelé veřejné služby, by měly u každého
protiprávního jednání spáchaného v jejich jurisdikci, které naplňuje znaky trestného
činu, tyto skutečnosti oznamovat a to zejména proto, že příjemci jejich služeb jsou
žáci, které ve většině případů nemohou svá práva účinně vymáhat a jsou proto odkázáni
na pomoc druhých (viz odst. 3, bod 3).
(8) Při oznamování a zjišťování informací je zapotřebí mít na paměti presumpci
neviny, tedy dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze
na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět jako by byl vinen.
Čl. 11
Podávání podnětů, stížností a oznámení
(1) Pro zajištění otevřené komunikace je žádoucí, aby škola stanovila jasný
a jednoznačný postup pro příjem podnětů a stížností ze strany zaměstnanců, žáků a
zákonných zástupců.
A to i anonymně. Takový postup jasně deklaruje:
- kam a jak podnět
či stížnost podat;
- jak bude s podnětem či stížností naloženo - kde, kdy a jakým
způsobem;
- jak postupovat v případě nespokojenosti s vypořádáním.
(2) V případech podezření nebo již prokazatelných projevů šikany, které nejsou
bezodkladně a uspokojivě řešeny v pravomoci pedagogických pracovníků včetně školního
metodika prevence či výchovného poradce, je nutné se obrátit na ředitele příslušné
školy nebo školského zařízení. Pokud se však projeví nečinnost i ze strany ředitele
a postup školy v řešení šikany je nedostatečný, je možné jednat v této záležitosti
se zřizovatelem školy nebo podatstížnost nebo oznámení České školní inspekci (dále
jen „ČŠI“). Stížnost nebo oznámení podané písemně, osobně nebo v elektronické podobě
se přijímají na všech pracovištích ČŠI. V případě, že stěžovatel požádá o utajení
své totožnosti, zaručuje ČŠI anonymitu při prošetřování. Je však důležité, aby ve
stížnosti byly popsány všechny podstatné okolnosti, včetně identifikace školy.
Stížnost
nebo oznámení je možné adresovat příslušnému inspektorátu ČŠI i na ústředí, tzn.
na adresu: Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5, resp. elektronicky na adresu posta@csicr.cz.
Při šetření zřizovatelem a ČŠI bývá do týmu zařazen specialista na řešení šikany.
Současně je možné stížnost podávat školskému ombudsmanovi (ombudsman@msmt.cz), veřejnému
ochránci práv (podatelna@ochrance.cz) a na příslušné státní zastupitelství. V případě,
že stížnost či oznámení zasahuje oblast pracovně-právních vztahů, je možné se obrátit
na příslušný inspektorát práce. Další možností je pak řešení sporu podáním žaloby
na ochranu osobnosti nebo pomocí antidiskriminačního zákona u soudu.
Čl. 12
Závěrečná ustanovení
(1) Zrušuje se Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci
a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j. MSMT-22294/2013-1.
(2) Tento pokyn nabývá účinnosti dnem jeho zveřejnění ve Věstníku Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy.
Čl. 13
Seznam příloh
1. Stadia šikanování
2. Protektivní a rizikové faktory
3. Přímé a nepřímé
varovné signály šikanování
4. Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku
šikanování
5. Školní program proti šikanování
6. Postupy pro vyšetření a řešení šikany
7. Literatura a webové stránky
8. Vzor rozhodnutí o vyloučení žáka
Příloha 1
Stadia šikanování
První stadium: Zrod ostrakismu
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí,
kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho
více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky,
dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou
šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.
Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace
V zátěžových situacích
(což může být i školou vytvářené konkurenční prostředí), kdy ve skupině stoupá napětí,
začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají
nepříjemné pocity, například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem
nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje
a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Stupňování agrese může být
dáno také neřešením předchozí situace.
Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra
Vytváří se skupina agresorů,
úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již
pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti,
kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Třída ví, o koho jde. Jde o žáky,
kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. Většinou platí mezi ostatními žáky
názor -„raději on, než já“.
Čtvrté stadium: Většina přijímá normy
Normy agresorů jsou přijaty většinou
a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou
dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Platí „Buď jsi s námi, nebo proti nám.“
U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity,
která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě -
aktivně
se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.
Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana
Násilí jako normu přijímají
všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává
éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které pro přehlednost
můžeme označit jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají
práva žádná. Ve čtvrtém a pátém stadiu hrozí reálné riziko prorůstání parastruktury
šikany do oficiální školní struktury. Stává se to v případě, kdy iniciátor šikanování
je sociometrickou hvězdou. Je žákem s výborným prospěchem, má kultivované chování
a ochotně pomáhá pedagogovi plnit jeho úkoly.
Zvláštnosti u psychických šikan
U psychických šikan zůstává princip stadií
nezměněn. Nicméně jejich podoba je jiná. V popředí je nepřímá a přímá verbální agrese
čili psychické násilí. Často se zraňuje „jen“ slovem a izolací. Rozdíl je pouze v
tom, že se nestupňuje násilí fyzické, ale psychické. Krutost psychického násilí si
však v ničem nezadá s nejbrutálnější fyzickou agresí.
(Kolář, 2011)
Příloha 2
Protektivní a rizikové faktory
---------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------
úroveň protektivní faktory rizikové faktory
---------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------
společnost, komunita
- nastavení hodnot ke vzdělání, podpora autority školy a pedagoga; - koncentrace rodin ohrožených chudobou, bezdomovectvím, sociálním
- příležitosti pro pozitivní angažmá dětí, např. nabídka mimoškolních vyloučením, národnostních menšin a etnik;
aktivit pro trávení volného času dětí a mladých lidí; příležitosti - nízká podpora školy ze strany zřizovatele a deficitní deklarace
pro účast na rozhodování pro děti, na utváření kultury a prostředí; a podpora hodnot vzdělání, dobrého klimatu, bezpečí
- nabídka služeb pro ohrožené rodiny a děti; nabídka služeb pro žáky a a spoluodpovědnosti;
pedagogy ohrožené násilím ve škole, nabídka vzdělávacích programů - nevhodné nastavení financování škol, nedostatečná kvalita přípravy
pro pedagogy i zákonné zástupce apod.; budoucích učitelů, nastavení legislativy, kurikula;
- spolupráce školy s organizacemi, které mohou pro prevenci a - neexistující nebo nekvalitní služby pro děti, rodiny i pedagogy;
intervenci v problematice šikany vytvářet síť pomoci; - nedostupné vzdělání pro pedagogy (finančně, vzdálenost,
- podpora kooperace, tolerance, respektu a důstojné mezilidské vztahy dostupnost-);
a úcta k životu druhého člověka - malá spolupráce mezi školou a organizacemi v regionu
---------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------
škola
- způsob vedení školy ze strany ředitele a zástupců podporuje vytváření - nejasné nastavení nebo nedůsledné dodržování pravidel chování
kooperativního, respektujícího a pozitivního sociálního klimatu a sankcí za nevhodné chování ve škole (žákům nakonec nehrozí nic,
ve škole; co by je od činu odrazovalo), zejména na středních školách;
- přiznání možnosti výskytu násilí vůči pedagogovi, zajištění - chybějící nebo nejasné směrnice školy pro udržování bezpečí a řešení
informovanosti o problematice; monitoring varovných signálů šikany krizových situací; nevymezený postoj k násilí ze strany vedení školy -
ve škole; projevy násilí ve vztahu k pedagogovi/žákovi bývají přehlíženy,
- deklarované a sdílené odmítnutí násilí na škole směrem k žákovské i bagatelizovány nebo zakrývány;
rodičovské populaci (pro rozvoj šikany jsou důležité postoje a reakce - ze strany vedení a dále pedagogů nedostatečně deklarovaná (k
ostatních); včasné a adekvátní řešení při výskytu násilí; pedagogům, rodičům, žákům) a sdílená hodnota bezpečí a dobrého
- jasné rozdělení kompetencí a odpovědností v udržování dobrého klimatu na škole;
sociálního klimatu na škole; - posměch, dehonestující komentáře, nevhodné, neuctivé chování mezi
- nastavení jasných pravidel v chování na celoškolní i třídní úrovni a jejich žáky, pedagogy, a pedagogy a žáky navzájem;
důsledné dodržování; - nevhodně uplatňovaná kritika, sarkasmus, předsudky a stereotypy
- nastavení adekvátních opatření a sankcí při nedodržování pravidel (mohou podněcovat zhoršování vztahů směřující k šikanování žáků jejich
v chování, jejich důsledné dodržování (avšak bez podpory dobrého spolužáky) projevy nerespektu k autoritám ze strany žáků jsou obecně
sociálního klimatu jednostranný akcent na tresty naopak zvyšuje ve škole pojímány jako norma;
pravděpodobnost výskytu šikany); - negativní nebo ponižující komentáře vedení nebo ostatních pedagogů
- funkční bezpečnostní a krizové plány; na účet jiného učitele před studenty;
- nedůvěra mezi pedagogy navzájem a nespolupracující prostředí;
- dostatečný monitoring fyzických prostor ve škole, která jsou vnímána - žáci jsou svědky agresivního chování mezi dospělými (bossing, mobbing,
jako méně bezpečná, a přijetí bezpečnostních opatření; dehonestace pedagoga rodiči před dítětem apod.);
- schopnost sebereflexe učitele (např. vědomí vlastních postojů, - neřešená šikana mezi dětmi;
stereotypů a předsudků); - obava vedení školy o její pověst, pokud se na škole objeví šikana;
- podpora učitelů v rozvíjení jejich kompetencí v zacházení s obtížnými - koncentrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
třídními kolektivy;
- intervize, supervize či mentoring učitelů;
- převládající atmosféra důvěry a spolupráce v pedagogickém sboru,
která zvyšuje pravděpodobnost včasného odhalení vznikajícího
problému
---------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------
výuka a třídní management
- zapojování žáků do aktivit třídy a školy a posilování jejich pozitivní - nevhodný styl managementu třídy ze strany pedagoga, např.
vazby na školu; autoritářský přístup, kdy je žák zatlačován do kouta, zastrašován,
- vedení hodiny pedagog staví na silných stránkách žáků, žáci zažívají zesměšňován, ponižován, záměrně frustrován, nebo naopak
ocenění; bezhraniční, příliš benevolentní a kamarádský přístup;
- dodržování dohodnutých pravidel; - nízká schopnost vytvořit motivující a zajímavý program ze strany
- výuka je přibližována běžnému životu žáků a pedagog hledá cesty pro pedagoga;
zaujetí výukou; - malá možnost zažívat úspěch pro žáka;
- pedagog používá vhodně humor při výuce a vyhýbá se sarkasmu nebo - opakovaně nedůsledné, neadekvátní (např. přehnané) nebo nerovné
ironii vůči žákům; (každému jiným metrem) reakce na porušení pravidel
- chová se konzistentně, spravedlivě a s respektem k individuální situaci a/nebo neúspěch ze strany žáků nebo rigidní zachovávání pravidel bez
každého žáka ohledu na variabilitu situací;
- nezkoumání motivace žáka k určitému jednání;
- nevhodné složení třídy
---------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------
interakce mezi učitelem/učiteli a žákem/žáky
- vnímavý učitel, který nevstupuje se žáky do konfliktu, se stará o to, aby - konfliktní vztahy mezi žáky a učitelem;
se v základní míře žáci ve škole cítili dobře; - malá pohotovost učitele čelit konfrontaci ze strany žáků
- pohotově reaguje na agresivní narážky nebo výpady žáků či studentů; nebo limitovaná schopnost poznat nebo reagovat na překročení
- chrání si své hranice a nepřekračuje ani hranice ve vztahu k žákům; vlastních hranic;
- je konzistentní v nastavování a udržování pravidel - ignorování nebo vlastní bagatelizace prvotních projevů konfrontace
nebo ne-respektu pedagoga žáky;
- ztráta pocitu dobrého místa ve škole ze strany učitele a/nebo žáka
(např. cítí se odmítán, vylučován apod.);
- příliš osobní vztahy učitele s žáky; šikanující chování ze strany
pedagoga vůči některému z žáků
---------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------
Příloha 3
Přímé a nepřímé varovné signály šikanování
Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:
- posměšné poznámky na
adresu
žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet; účet např.
z důvodu etnicity, sexuální orientace, náboženského vyznání apod.;
- kritika žáka,
výtky na jeho adresu, zejm. pronášené nepřátelským, nenávistným, pohrdavým tónem;
-
nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil;
-
příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem;
-
skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků;
- nátlak
na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich;
-
honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je
nápadné, že je oběť neoplácí;
- rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší
a snaží se uniknout;
- žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání
učitelům apod.
Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:
- žák je o přestávkách
často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády;
- při týmových sportech
bývá jedinec volen do družstva mezi posledními;
- při přestávkách vyhledává blízkost
učitelů;
- má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený;
- působí smutně,
nešťastně,
stísněně, mívá blízko k pláči;
- stává se uzavřeným;
- jeho školní prospěch se někdy
náhle a nevysvětlitelně zhoršuje;
- jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně
rozházené;
- zašpiněný nebo poškozený oděv;
- stále postrádá nějaké své věci;
- odmítá
vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy;
- mění svoji
pravidelnou cestu do školy a ze školy;
- začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole;
-
odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
Zákonní zástupci žáků by si měli všímat především těchto možných signálů
šikanování:
- za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi;
- dítě nemá
kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.;
- dítě není
zváno na návštěvu k jiným dětem;
- nechuť dítěte jít ráno do školy (zvláště když dříve
mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat
i strach;
- ztráta chuti k jídlu;
- dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou,
případně střídá různé cesty, prosí o odvoz autem;
- dítě chodí domů ze školy hladové
(agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu);
- usíná s pláčem, má neklidný
spánek,
křičí ze snu, např. "Nechte mě!";
- dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit
se na ně;
- dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad;
- zmínky
o možné sebevraždě;
- odmítá svěřit se s tím, co ho trápí;
- dítě žádá o peníze, přičemž
udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma
krade peníze;
- dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí;
- dítě je neobvykle,
nečekaně
agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, projevuje i zlobu vůči rodičům;
- dítě si
stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat
doma;
- své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem
apod.);
- dítě se vyhýbá docházce do školy;
- dítě se zdržuje doma více, než mělo ve
zvyku.
Příloha 4
Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku šikanování
Školní řád (dále ŠŘ) má dle příslušných předpisů (zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon),
ve znění pozdějších předpisů) své zákonné náležitosti a je rozdělen do daných kapitol.
Text, týkající se oblasti prevence, bezpečného prostředí, rizikového chování atd.
se objevuje, resp. může objevit prakticky ve všech kapitolách:
- Práva a povinnosti
žáků a jejich zákonných zástupců ve škole a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů
s pedagogickými pracovníky
- Provoz a vnitřní režim školy
- Podmínky zajištění bezpečnosti
a ochrany zdraví dětí (velmi dobře popsáno v publikaci: Miovský, M. a kol. (2012).
Návrh doporučené struktury MPP prevence rizikového chování pro ZŠ (3. kapitola).
Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK)
- Podmínky zacházení s majetkem školy nebo školského
zařízení ze strany žáků
- Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků
- Podmínky
zajištění ochrany žáků před rizikovým chováním a před projevy diskriminace, nepřátelství
nebo násilí
Pro prevenci a řešení šikanování doporučujeme využít dvě z uvedených kapitol
a pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (klasifikační řád).
1. Práva a povinnosti žáků a zákonných zástupců
Do této kapitoly je možné rozvést stávající či přidat zcela nové body zmiňující
práva žáků.
Příklady konkrétního textu:
- Vyjadřovat svobodně svůj názor ve všech věcech,
které se ho týkají; tento názor má být vyjádřen adekvátní formou, přičemž tomuto
musí být věnována patřičná pozornost.
Doporučení: Specifikovat zde konkrétní osoby
dle reálií školy, ke kterým lze své názory směřovat - např. třídní učitel, školní
metodik prevence, školní psycholog aj.
- Být ochráněn před fyzickým nebo psychickým
násilím a nedbalým zacházením.
Doporučení: Uvést i opačný pohled, tj. nikdo nemá
právo druhému žádným způsobem ubližovat.
- Požádat o pomoc nebo radu kohokoli z pracovníků
školy - pokud se žák cítí v jakékoli nepohodě nebo má nějaké trápení.
Doporučení:
Současně zmínit povinnost pracovníků školy věnovat tomu vždy náležitou pozornost.
Do povinností žáků lze zakomponovat plnění pravidel používání informačních
komunikačních technologií, internetu a mobilních telefonů (během vyučování, o přestávkách,
v prostoru školy). Zapomenout se nesmí i na stanovení postihů při nedodržování těchto
pravidel.
2. Podmínky zajištění ochrany žáků před rizikovým chováním a před projevy
diskriminace, nepřátelství nebo násilí
Do kapitoly je možné přesně konkretizovat pojem šikana, vč. postoje školy.
Např.:
- Projevy šikanování mezi žáky, tj. fyzické násilí, omezování osobní svobody,
ponižování, zneužívání informačních technologií k znevažování důstojnosti apod.,
kterých by se dopouštěl kdokoli vůči komukoli (žáci i dospělí), jsou v prostorách
školy a při všech školních akcích a aktivitách přísně zakázány a jsou považovány
za vážný přestupek proti školnímu řádu.
Doporučení: Zároveň informovat o tom, že v případě takovýchto projevů chování
postupuje škola dle daného školního programu proti šikanování (nebo dle vnitřních
strategických dokumentů).
Vždy je svolávána výchovná komise, jsou informováni zákonní zástupci a dle
platných zákonů má škola ohlašovací povinnost vůči některým dalším institucím (jako
je např. orgán sociálněprávní ochrany dítěte, Policie ČR apod.)
3. Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (klasifikační řád)
Do pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (coby součásti školního
řádu) je možné specifikovat, za co, tj. za jaké druhy nesprávného, netolerovaného
či nepřijatelného chování uděluje škola příslušná výchovná opatření. Výčet může být
velmi konkrétní nebo obecnější.
Doporučuje se více co nejkonkrétnější popis.
Doporučení: Je lépe si nechat prostor pro rozhodování o výchovných opatřeních
v konkrétních případech.
Příklad znění:
Za hrubé porušení školního řádu jsou považovány projevy šikanování, tj. cílené
a opakované ubližující agresivní útoky. Stejně tak sem mohou patřit i mírné formy
psychického útlaku, které byly již dříve prokázány a znovu se opakují.
O konkrétním výchovném opatření rozhoduje ředitel školy po projednání ve
výchovné komisi a pedagogické radě. V úvahu připadá napomenutí, důtka třídního učitele
(případně učitele odborné výchovy na střední škole, středním odborném učilišti),
důtka ředitele školy, příp. podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy.
Příloha 5
Školní program proti šikanování
Vytváření školního programu proti šikanování je dlouhodobý a trvalý proces.
Určují ho dva znaky - celoškolní rozměr a zaměření na specifickou prevenci. Aby škola
žáky účinně chránila před šikanováním, zapojí všechny pedagogické pracovníky. Zaměření
na specifickou prevenci vypovídá, že se program věnuje výhradně řešení šikany, a
to prostřednictvím specifické primární prevence a prevence sekundární.
Obecná struktura 13 komponent ve školním programu proti šikanování má univerzální
charakter a lze ji použít jako jednotící princip i pro ostatní rizikové chování,
a tak vytvořit integrovaný, ucelený preventivní program školy.
Školní program proti šikanování má 13 komponent (hlavních součástí):
1.
zmapování situace - analýza a evaluace (před a po zavedení programu či opatření a
také v jeho průběhu);
2. motivování pedagogů pro změnu;
3. společné vzdělávání a
supervize všech pedagogů;
4. užší realizační tým (zástupce vedení -nejlépe ředitel,
zástupci třídních učitelů z 1. a 2. stupně, zástupce družiny, školní metodik prevence,
výchovný poradce, školní psycholog atd.);
5. společný postup při řešení šikanování
(viz Příloha č. 6);
6. primární prevence v třídních hodinách;
7. primární prevence
ve výuce;
8. primární prevence ve školních i mimoškolních programech mimo vyučování;
9. ochranný režim (školní řád, dohledy učitelů);
10. spolupráce s rodiči (vhodný
způsob seznámení s prevencí a řešením šikany ve škole, například na webových stránkách,
pomocí informativního dopisu a při třídních schůzkách);
11. školní poradenské služby;
12. spolupráce se specializovanými zařízeními;
13. vztahy se školami v okolí (domluva
ředitelů na spolupráci při řešení šikany, kdy se jí účastní žáci z různých škol).
Informace pro rodiče o školním programu proti šikanování
Vážení rodiče,
naše škola je příznivě hodnocena jak rodičovskou veřejností, tak i Českou
školní inspekcí. Velmi si toho vážíme. Nicméně i ta nejlepší škola není zcela imunní
proti výskytu šikanování. Proto chceme být připraveni zachytit případné ubližování
silnějších slabším hned v počátku a účinně takové bezpráví zastavit. S tímto záměrem
jsme vytvořili program proti šikanování.
Jeho důležitou součástí je spolupráce nás pedagogů s Vámi - rodiči. Prosíme
Vás proto o pomoc. Kdybyste měli podezření či dokonce jistotu, že je Vašemu dítěti
ubližováno, bezprostředně se na nás obraťte (na třídního učitele, školního metodika
prevence či ředitele školy). Využít lze také naši e-schránku důvěry, která je k dispozici
na webových stránkách školy. Vaši informaci budeme brát velmi vážně a situaci budeme
odborně a bezpečně řešit.
Zdroj: Kolář, 2011
Příloha 6
Postupy pro vyšetření a řešení šikany
---------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------
První pomoc při počáteční šikaně: Krizový scénář pro výbuch skupinového
násilí při pokročilé šikaně:
---------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------
1. odhad závažnosti a formy šikany; A. První (alarmující) kroky pomoci
2. rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili, 1. zvládnutí vlastního šoku - bleskový odhad
a s oběťmi; závažnosti a formy šikany;
3. nalezení vhodných svědků; 2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení
4. individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je skupinového násilí
společné vyšetřování agresorů a svědků B. Příprava podmínek pro vyšetřování
a konfrontace oběti s agresory); 3. zalarmováni pedagogů na poschodí
5. ochrana oběti; a informování vedení školy;
6. předběžné vyhodnocení a volba ze dvou typů 4. zabránění domluvě na křivé skupinové
rozhovoru: výpovědi;
a) rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory 5. pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře);
(směřování k metodě usmíření); 6. oznámení na policii, paralelně - navázání
b) rozhovor s agresory (směřování k metodě kontaktu se specialistou na šikanování,
vnějšího nátlaku); informace rodičům
7. realizace vhodné metody: C. Vyšetřování
a) metoda usmíření; 7. rozhovor s obětí a informátory;
b) metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor 8. nalezení nejslabších článků,
nebo výchovná komise s agresorem a jeho nespolupracujících svědků;
rodiči); 9. individuální, případně konfrontační
8. třídní hodina: rozhovory se svědky;
a) efekt metody usmíření; 10. rozhovor s agresory, případně konfrontace
b) oznámení potrestání agresorů; mezi agresory, není vhodné konfrontovat
9. rozhovor s rodiči oběti; agresora (agresory) s obětí (oběťmi)
10. třídní schůzka; D. Náprava
11. práce s celou třídou. 11. metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace
skupiny.
---------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------
Příloha 7
Literatura a webové stránky
Bendl, S.: Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV, 2003.
Braun, R.:
Diagnostika školní třídy. Skupinová práce se třídou. Praha: IPPP ČR, 2008.
Čapek,
R.: Třídní klima a školní klima. Praha: GradaPublishing, 2010.
Grecmanová, H.: Klima
školy. Olomouc: Hanex, 2008.
Janošová, P., Kollerová, L., Zábrodská, K., Kressa, J.,
Dědová, M. (2016). Psychologie školní šikany [Psychology of the school bullying]
Praha: Grada.
Kavalír, A. (Eds.). (2009). Kyberšikana a její prevence - příručka pro
učitele. Plzeň: Dragon press s.r.o.
Kolář, M. (2013): Výcvik odborníků v léčbě šikany.
Praha: Pražská vysoká škola psychosociálních studií.
Kolář M. (2011). Nová cesta k
léčbě šikany. Praha: Portál.
Kolář, M. (2001, 2005). Bolest šikanování. Praha: Portál.
Kolář,
M. (2000, 1997). Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál.
Kopecký, K., Krejčí,
V. (2010). Rizika virtuální komunikace. (Příručka pro učitele.) Olomouc: Net Kopecký,
K. Úvod do problematiky kyberšikany páchané na učitelích. Internetový portál E-Bezpečí
[online]. 2016 [vid. 23. únor 2016]. Dostupné z: http://www.ebezpeci. cz/index.php/temata/kyberikana/1120-kybersikana-ucitelu-vyzkum
Univerzity. [cit. 2. 12. 2012] http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni Krejčí,
V. (2010). Kyberšikana - kybernetická šikana. Olomouc: E-Bezpečí. [cit. 2. 12. 2012]
Dostupný zWWW - http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/kestazeni/ materialy-pro-studium-studie-atd
Krejčí,
V. Pravidla bezpečného používání internetu pro rodiče. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, 2016. Dostupné z: http://e-bezpeci.cz/index.php/kestazeni/ doc_download/74-pravidla-bezpeneho-chovani-na-internetu-pro-rodie-2015
Lašek,
J.: Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. Hradec Králové: Gaudeamus,
2001.
Mareš, J.: Dotazník sociálního klimatu školní třídy. Praha: IPPP, 1998
Mareš,
J.: Přehled kvantitativních metod pro diagnostiku psychosociálního klimatu školy
I. in: JEŽEK, S. (ed.).: Psychosociální klima školy II. Brno: MSD, 2004.
Mareš, J.:
Přehled kvantitativních metod pro diagnostiku psychosociálního klimatu školy II.
in: JEŽEK, S. (ed.).: Psychosociální klima školy III. Brno: MSD, 2005.
Mareš, J. Diagnostika
sociálního klimatu školy. In Ježek, S. (ed.), Psychosociální klima školy I. Brno:
MSD 2003.
Mertin, V., Krejčová, L.: Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika.
1.vyd.Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012
Miovský, M., Skácelová, L., Zapletalová, J.,
Novák, P., Barták, M., Bártík, P. et al. (2015). Prevence rizikového chování ve školství
(2nd ed.). Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství Lidové
noviny.
Miovský, M., Adámková, T., Barták, M., Čablová, L., Čech, T., Doležalová,
P. et al. (2015). Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového
chování (2nd ed.). Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství
Lidové noviny.
Miovský, M., Aujezká, A., Burešová, I., Čablová, L., Červenková, E.,
Jírová Exnerová, M. et al. (2015). Programy a intervence školské prevence rizikového
chování v praxi (2nd ed.). Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství
Lidové noviny.
Miovský, M., Gabrhelík, R., Charvát, M., Šťastná, L., Jurystová, L.
& Pavlas Martanová, V. (2015). Kvalita a efektivita v prevenci rizikového chování
dětí a dospívajících. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství
Lidové noviny.
Miovský, M., Skácelová, L., Čablová, L., Veselá, M., & Zapletalová,
J. (2012). Návrh doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence
rizikového chování pro základní školy. Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga.
Parry,
J., Carrington, G. (1997). Čelíme šikanování: Sborník metod. Praha: IPPP: Portál.
Rogers,
V. (2011). Kyberšikana. (Pracovní materiály pro učitele a žáky.) Praha: Portál.
Říčan,
P., Janošová, P. (2010). Jak na šikanu. Praha: Grada.
Říčan, P. (1995). Agresivita
a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál.
Širůčková,
M., Miovský, M., Skácelová, L., Gabrhelík, R. a kol. (2012). Příklady dobré praxe
programů školské prevence rizikového chování. Praha: Univerzita Karlova v Praze &
Togga.
Vágnerová, K. (2009). Minimalizace šikany. Praktické rady pro rodiče. Praha:
Portál.
Webové odkazy
Web Minimalizace šikany, www.minimalizacesikany.cz (poradna,
publikace, letáky ke stažení apod.)
Společenství proti šikaně, www.sikana.org
Internet
poradna, www.internetporadna.cz
Sdružení Linka bezpečí (116 111), www.linkabezpeci.cz
Veřejný
ochránce práv, www.ochrance.cz.
Amnesty International ČR, www.amnesty.cz
E-Nebezpeci
pro učitele, www.e-nebezpeci.cz
Národní centrum bezpečnějšího internetu, www.ncbi.cz
Portál
E-Bezpečí, www.e-bezpeci.cz
Online poradna projektu E-Bezpečí, www.napisnam.cz
Kontaktní
centrum, které přijímá hlášení, týkající se nezákonného a nevhodného obsahu internetu,
www.Horka-linka.cz
Vyhledávací aplikace certifikovaných primárně preventivních programů
také v oblasti šikany: http://www.nuv.cz/t/pracoviste-pro-certifikace/poskytovatele
1 § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 101 a § 102 zákona
č. 262/2006 Sb., zákoník práce,ve znění pozdějších předpisů
2 Problematice kyberšikany se věnuje Příloha č. 7 - Kyberšikana Metodického doporučení
k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských
zařízeních (Dokument MŠMT č. j.:21291/201028)