Dokumenty - strana 494

8 As 135/2018 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Petra Mikeše a soudců Ondřeje Sekvarda a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Spolek – Ochránci Českého lesa, se sídlem Boženy Němcové 729/28, Plzeň, zastoupeného JUDr. Václavem Koreckým, advokátem se sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, čj. RR/4185/15, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2018, čj. 30 A 47/2016 - 91, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni z 29. 3. 2018, čj. 30 A 47/2016 - 91, se ruší . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, čj. RR/4185/15, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Václava Koreckého, do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Městského úřadu Domažlice z 14. 9. 2015, čj. MeDo-48631/2015-Sz, byla umístěna stavba „Myčka osobních a dodávkových automobilů u ČSPH RoBiN OIL – Folmava“. Žalovaný odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl. Učinil tak z důvodu, že žalobce nebyl účastníkem řízení a jeho odvolání proto bylo nepřípustné. Žalobce je sdružením, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny. Stavba myčky nicméně nijak nezasáhne zájem na ochraně přírody a krajiny. Má k ní dojít v areálu již existující čerpací stanice umístěné v zastavěném území obce na území přírodního parku Český les, na již existující zpevněné ploše. Bude napojena na stávající inženýrské sítě, kdy pouze voda bude čerpána z nové vrtané studny. Stavba tak nijak nevybočuje ze stávajících poměrů v území. K zásahu nedojde ani tím, že se stavba má nacházet v blízkosti řeky Teplá Bystřice. To plyne z koo

3 Azs 218/2019 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Q. T. L., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2019, č. j. 57 A 67/2018 – 65, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 8. 1. 2018, č. j. OAM-16900-7/TP-2017, byla na základě § 75 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „cizinecký zákon“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podaná dle § 68 téhož zákona. Svým rozhodnutím ze dne 26. 4. 2018, č. j. MV-27748-5/SO-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), pak žalovaná zamítla odvolání žalobce a správní rozhodnutí I. stupně potvrdila. Žalobce napadl její rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl svým rozsudkem ze dne 17. 5. 2019, č. j. 57 A 67/2018 – 65 (dále jen „napadený rozsudek“). [2] Ve své žalobě žalobce především namítal, že žalovaná nepřihlédla k dokladu, který předložil v rámci odvolacího řízení, tj. k „propustce z nemocnice“ ze dne 5. 2. 2017 (dále též jen „propustka ze dne 5. 2. 2017“), a jenž potvrzoval jeho onemocnění a hospitalizaci ve Vietnamu v období prosince roku 2016. Tím porušila § 82 odst. 4 správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce současně vysvětlil, jaké okolnosti vedly k tomu, že zmíněný doklad nemohl uplatnit v rámci

3 As 37/2018 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: M. Š., právně zastoupena Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Korunní 2569/108a, Praha 10 – Vinohrady, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2015, č. j. ŠMS/2767/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2017, č. j. 57 A 60/2015 – 105, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla již podruhé zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2015. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí 16. základní školy a mateřské školy Plzeň, Americká třída 30, ze dne 11. 2. 2015, č. j. 16ZS/0161/2015, vydané podle § 34 odst. 3 a § 165 odst. 2 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, na jehož základě nebyla žalobkyně přijata ve školním roce 2014/2015 k předškolnímu vzdělávání pro nesplnění podmínek stanovených v § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. [2] Poprvé byla žaloba proti uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2015, č. j. 57 A 60/2015 - 49. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku pak zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2017, č. j. 3 As 13/2016 – 49. Uvedený rozsudek byl pak zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1167/17. Ústavní soud upozornil, že stěžovatelka v doplnění žaloby ze dne 27. 5. 2015 pod bodem II. poukázala na jiný, dle její

3 Afs 122/2018 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. B., zastoupený Mgr. Idou Klosíkovou, advokátkou se sídlem Sokolská třída 318/39, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2018, č. j. 22 Af 63/2017 – 56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2017, č. j. 15025/17/5300-21441-711671, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 26. 3. 2015, č. j. 1134107/15/3211-50525-803042. Posledně uvedeným rozhodnutím správce daně žalobci vyměřil daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období třetího čtvrtletí 2014 ve výši 147 629 Kč. [2] Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žalobce uplatnil odpočet DPH ve výši 264 869 Kč včetně částky 208 264 Kč, odpovídající DPH z kupní ceny vozidla X, které měl žalobce dle svého tvrzení koupit od společnosti Texa Trade s. r. o. (dále jen „společnost Texa Trade“) za kupní cenu 1 200 000 Kč. Tato společnost měla vozidlo předtím nabýt od L. B. za kupní cenu ve výši 550 000 Kč a dosáhnout vyšší ceny tím, že zajistila opravu vozidla. Správce daně vyhodnotil nabytí vozidla od společnosti Texa Trade jako fiktivní obchod mezi propojenými osobami. Měl za to, že ve skutečnosti žalobce nabyl automobil přímo od L. B. K tomuto závěru dospěl na základě provedeného dokazování, zejména s ohledem na to, že žalobce nebyl schopen při výslechu popsat osobu, s níž za společnost Texa Trade jednal, neměl protokoly o převzetí automobilu, nevysvětlil, kde získal peněžní prostředky na koupi automobilu, a v

8 Afs 87/2018 - 56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Petra Mikeše a soudců Ondřeje Sekvarda a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: M. S., zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti vyrozumění žalovaného z 15. 9. 2017, čj. 93886/17/7700-10124-204230, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. 3. 2018, čj. 3 Af 39/2017-33, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Vyrozuměním žalovaného z 15. 9. 2017, čj. 93886/17/7700-10124-204230 (dále „vyrozumění žalovaného“), byl pro neoprávněnost odložen podnět žalobce na prohlášení nicotnosti rozhodnutí tehdejšího Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále „odvolací orgán“) z 12. 2. 2004, čj. 6984/130/2003-An, z 21. 4. 2004, čj. 5306/110/2003-Ri, z 22. 4. 2004, čj. 5305/110/2003-Ri, a z 22. 4. 2004, čj. 5307/110/2003-Ri. Žalovaný dospěl k závěru, že žádné z uvedených rozhodnutí netrpělo vadami, pro něž by bylo na místě s ohledem na právní úpravu zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále „zákon o správě daní a poplatků“), vyslovit jejich neplatnost nebo nicotnost podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále „daňový řád“). Uvedená rozhodnutí byla určitá, vydaná k tomu věcně příslušným orgánem, netrpěla vnitřní rozporností ani nebyla neuskutečnitelná. Jejich adresátem byl též jednoznačně identifikovaný subjekt. Případné vydání rozhodnutí po uplynutí lhůty k doměření daně by mělo za následek „pouze“ nezákonnost, nikoli neplatnost nebo nicotnost. [2] Městský soud v Praze (dále „městský soud“) napadeným usnesením žalobu odmítl. Dospěl k závěru, že vyrozumě

3 Afs 164/2019 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Vladimíra Doležala a JUDr. Tomáše Rychlého ve věci žalobkyně: Car Mania, s. r. o., se sídlem Plaská 622/3, Praha 5, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. 9 Af 44/2017 - 55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 3 400 Kč. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 29. 3. 2019, č. j. 9 Af 44/2017 – 55. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2017, č. j. 6589443/17/2005-80541-111312, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o prominutí pokuty 50 000 Kč za nepodání kontrolního hlášení za období měsíce března 2016. [2] Městský soud zjistil, že za porušení povinnosti podat kontrolní hlášení za období měsíců březen až červen a srpen 2016 podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, uložil žalovaný žalobkyni pokutu jednotlivými platebními výměry. Ty byly napadeny odvoláním žalobkyně. Poté žalobkyně požádala žalovaného o prominutí pokut za všechna uvedená zdaňovací období, a to jedním podáním ze dne 21. 6. 2017. Dne rozhodlo Odvolací finanční ředitelství o odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru na pokutu za období březen 2016. Samostatnými přípisy ze dne 4. 7. 2017 pak žalovaný sdělil žalobkyni, že ve vztahu k obdobím od dubna až června a srpen 2016 nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o odvolá

9 Afs 419/2018 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. R., zast. JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2015, č. j. 20244/15/5200-10423-709175, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2018, č. j. 15 Af 88/2015 - 30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému tamtéž. Žalovaný jím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Litoměřicích, ze dne 15. 12. 2014, č. j. 2246731/14/2507-50522-505940, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení ve věci silniční daně za zdaňovací období 2009, 2010 a 2011. [2] Podstatou sporu je otázka, zda nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 4002/13, ve věci pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, představuje rozhodnutí o předběžné otázce a je tak v nynější věci důvodem pro obnovu řízení podle § 117 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). [3] Krajský soud nepřisvědčil stěžovatelově názoru o povaze citovaného nálezu Ústavního soudu a žalobu zamítl. [4] Vyšel z toho, že předběžnou otázkou je taková otázka, jejímž zodpovězením je podmíněno rozhodnutí ve věci, správce daně není k jejímu meritornímu řešení příslušný a je způsobilá být samostatným předmě

9 Afs 237/2018 - 50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Falco computer, s.r.o., se sídlem Pod Hradbami 2003/3, Velké Meziříčí, zast. JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem Náměstí 22/24, Velké Meziříčí, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2016, č. j. 10231/16/5200-11435-701996, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2018, č. j. 30 Af 55/2016 - 66, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2018, č. j. 30 Af 55/2016 - 66, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1456323/14/2913-05700- 703011, doměřil Finanční úřad pro Kraj Vysočina žalobkyni na základě daňové kontroly podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a podle § 143 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2008 do 31. 3. 2009 ve výši 477 750 Kč a současně jí podle § 37b odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), ve spojení s § 264 odst. 13 daňového řádu sdělil penále ve výši 95 550 Kč, neboť stěžovatelka neprokázala přijetí služeb deklarovaných v přijatých fakturách a náklady uplatněné na základě těchto faktur tak byly podle správce daně neoprávněné; dle správce daně dále žalobkyně vytvořila spojení se společností TREBOSS s.r.o. za účelem snížení základu daně. [2] V záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaný změnil prvostupňové správní rozhodnutí co do oprávně

1 Afs 133/2019 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Z.H., zastoupeného Mgr. Tomášem Bařinou, advokátem se sídlem Burianovo nám. 681/8a, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. 46193/16/5200-10421-707161, č. j. 46194/16/5200-10421- 707161 a č. j. 46195/16/5200-10421-707161, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. 29 Af 21/2017-68, takto: I . Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. 29 Af 21/2017-68, se zruš u je. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. 46193/16/5200-10421-707161, č. j. 46194/16/5200-10421-707161 a č. j. 46195/16/5200-10421-707161, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 17.228 Kč a o kasační stížnosti částku 9.114 Kč, vše k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Bařiny do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před správními orgány [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno – venkov (dále jen „správce daně“), platebními výměry ze dne 22. 1. 2016, č. j. 30338/16/3005-51522-711934, č. j. 30439/16/3005-51522-711934 a č. j. 30534/16/3005-51522-711934, vyměřil žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, daň z příjmů fyzických osob, a to za zdaňovací období roku 2012 ve výši 5.595 Kč a současně mu uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.119 Kč; za zdaňovací období roku 2013 ve výši 5.025 Kč s povinností uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.005 Kč; a za zdaňovací období roku 2014 ve výši 6.180 Kč s povinností uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.236 Kč.

1 Afs 131/2020 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: J. B., zastoupen JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2016, č. j. 55768/16/5300-21443-711868, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2020, č. j. 15 Af 6/2017 - 48, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Finanční úřad pro Ústecký kraj vydal dne 25. 5. 2016 osmnáct platebních výměrů, kterými žalobci sdělil penále za prodlení úhrady daňových povinností na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen, říjen a prosinec 2004, leden až prosinec 2005 a leden, únor a červenec 2006. Šlo o penále ve smyslu § 63 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků (ve znění účinném do 31. 12. 2006); v souzené věci došlo k aplikaci uvedeného ustanovení zákona o správě daní a poplatků na základě § 264 odst. 14 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. [2] Žalovaný v záhlaví popsaným rozhodnutím zamítl žalobcova odvolání a napadené platební výměry potvrdil. [3] Žalobce proti rozhodnutí o odvoláních brojil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ji zamítl. [4] Soud vyhodnotil jako opožděnou námitku (uplatněnou v replice ze dne 2. 5. 2017), podle které celkový proces vybírání a vymáhání daňových nedoplatků je v současné době v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný činil úkony přerušující běh promlčecích lhůt až na samém konci šestileté lhůty a v mezid

Objednejte pro své učitele Zápisník učitele 2020/2021

Už nějakou dobu probíhá široká diskuse o potřebě rozšířit na základních školách výuku informatiky a podporovat děti také ve využívání digitálních technologií v souvislosti s různými předměty a v jejich praktické aplikaci. Současná podoba RVP však tuto skutečnost nereflektuje, proto je revize RVP ZV v tomto smyslu nezbytná. 

Daňové řízení: odvolací řízení; dokazování k § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu Z § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyplývá, že provádí-li odvolací orgán v odvolacím řízení dokazování dle § 115 odst. 1 téhož zákona, je povinen daňový subjekt seznámit nejen s výčtem a obsahem provedených důkazů, ale i se závěry, které z nich pro zjištěný skutkový stav dovozuje, resp. s úvahami, jimiž se při hodnocení důkazů řídil. (Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, čj. 1 Afs 438/2017-52) Prejudikatura: č. 3848/2019 Sb. NSS, č. 3958/2020 Sb. NSS. Věc: Strojmetal Aluminium Forging, s. r. o. proti Generálnímu ředitelství cel o vývozním celním prohlášení, o kasační stížnosti žalovaného. Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015 zrušil Celní úřad pro Středočeský kraj platnost vývozního celního prohlášení ze dne 6. 5. 2014, na základě něhož bylo žalobkyni propuštěno zboží do režimu trvalého vývozu a současně určena lhůta k výstupu zboží z celního území Společenství. Spor byl o to, zda žalobkyně dostatečně prokázala, že zboží bylo vyrobeno, vyvezeno a předáno mimo území Evropské unie. Tedy zda žalobkyně předložila dostatečný důkaz o výstupu zboží z celního území Společenství dle čl. 796da odst. 1, 4 Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „prováděcí předpis“). Jednalo se o 30 balení (palet) autodílů, konkrétně hliníkových slitin šasi, o celkové váze 7049,40 kg, v deklarované hodnotě zboží 80.502,40 €, které žalobkyně vyvezla do Číny. Odvolání proti rozhodnutí dne 2. 7. 2015 žalovaný zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Praze. Argumentovala, že žalovaný věc posuzoval výlučně z formálních hledisek, neboť neuznal dvě listiny, které k výzvě žalobkyně předložila a prokazovala, že zboží opustilo území Společenství, z hledisek dostatečnosti a

I.ÚS 3260/19 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti stěžovatele města Kdyně, sídlem Náměstí 1, Kdyně, zastoupeného Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2019, č. j. 28 Cdo 1530/2019-159, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, a to pro porušení jeho ústavně garantovaných práva na spravedlivý proces. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2018, č. j. 27 C 5/2018-102 (dále jen "rozsudek okresního soudu"), byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal uložení povinnosti Regionální radě regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen "žalovaný") zaplatit částku 281 413 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. To mělo podle stěžovatele spočívat v tom, že stěžovatel zaplatil žalovanému částku 375 219 Kč, uloženou stěžovateli, jako příjemci podpory projektu, rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 12. 6. 2017, č. j. MF-6203/2016/1203-8, a to za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s projektem "Centrum vodní zábavy Kdyně" (dále jen "rozhodnutí ministerstva"). Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatel zaplatil žalovanému částku 375 219 Kč na základě právního důvodu, kterým je rozhodnutí ministerstva ve spojení s příslušným platebním výměrem. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, č. j. 22 Co 1385/2018-137 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), výrok rozsudku okresního soudu o zamítnutí žaloby stěžovatele potvrdil, neboť se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele v záhlaví uvedeným usnesením odmítl, neboť jej neshledal přípustným. V odůvodnění konstatoval, že jestli

1 As 477/2018 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: L. H., zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2018, ve věci sp. zn. S-MHMP 365707/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2018, č. j. 8 A 92/2018 - 20, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává . Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dne 5. 3. 2018 byla Magistrátu hlavního města Prahy doručena žádost žalobce a F. K. o zápis změny provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel. Jako provozovatel měl být dle žádosti zapsán F. K.. Žalovaný však zapsal v technickém průkazu F. K. i jako vlastníka a v osvědčení o registraci vozidla vyznačil, že provozovatel je i vlastníkem vozidla. Na základě podnětu žalobce a F. K. k provedení přezkumného řízení žalovaný rozhodl usnesením, které pouze poznamenal do spisu, o opravě vad v technickém průkazu a osvědčení o registraci vozidla ve smyslu žádosti ze dne 5. 3. 2018. [2] Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, jíž se domáhal, aby rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 3. 2018, „kterým bylo rozhodnuto o změně vlastníka silničního vozidla z L. H. na F. K.“, bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), protože mířila proti úkonu správního orgánu, který není

4 Afs 480/2019 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: R. M., zast. Mgr. Janem Kocinou, advokátem, se sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2017, č. j. 31630/17/5200-10422-711473, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2019, č. j. 30 Af 44/2017 - 58, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Rozhodnutím Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 9. 2016, č. j. 1666876/16/2311-50523-402080, byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 2011 ve výši 871.320 Kč a současně mu byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 174.264 Kč. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 7. 2017, č. j. 31630/17/5200-10422-711473, podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. [3] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2019, č. j. 30 Af 44/2017 - 58, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění rozsudku krajský soud mimo jiné uvedl, že výpovědi žalobcem navržených svědků neprokazují, že zpochybňované stavební práce skutečně provedla společnost SMS Simosta, s.r.o. (dále též jen „SMS Simosta“). Hodnocení výpovědi svědka B. žalovaným považoval krajský soud za řádné a dostatečné, přičemž poukázal na to, že jeho výpověď nevylučovala provedení prací společností SOBA BUILDING, s.r.o. a rovněž připomněl nesoulad tvrzení tohoto svědka o počtu pracovníků společnosti SMS Simosta se zjištěními správce daně. Podl

1 Afs 438/2017 - 52 Z § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyplývá, že provádí-li odvolací orgán v odvolacím řízení dokazování dle § 115 odst. 1 téhož zákona, je povinen daňový subjekt seznámit nejen s výčtem a obsahem provedených důkazů, ale i se závěry, které z nich pro zjištěný skutkový stav dovozuje, resp. s úvahami, jimiž se při hodnocení důkazů řídil. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců Filipa Dienstbiera, Zdeňka Kühna, Petra Mikeše, Barbary Pořízkové, Aleše Roztočila a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Strojmetal Aluminium Forging, s. r. o., se sídlem Ringhofferova 66, Kamenice, zastoupena JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem se sídlem Choteč 64, okres Praha-západ, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2015, č. j. 34320-2/2015-900000-304.7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, č. j. 46 Af 26/2015 - 50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Lukáše Kuboně, advokáta, se sídlem Choteč 64, okres Praha-západ. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015 zrušil Celní úřad pro Středočeský kraj platnost vývozního celního prohlášení ze dne 6. 5. 2014, na základě něhož bylo žalobkyni propuštěno zboží do režimu trvalého vývozu a současně určena lhůta k výstupu zboží z celního území Společenství. Spor byl o to, zda žalobkyně dostatečně prokázala, že zboží bylo vyrobeno, vyvezeno a předáno mimo území Evropské unie. Tedy zda žalobkyně předložila dostatečný důkaz o výstupu zboží z celního území Společenství dle čl. 796da odst. 1, 4 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, provádě

Zákoník práce rozlišuje tři intenzity porušení povinností zaměstnance: zvlášť hrubé, závažné, a méně závažné.

O co usiluje ČOSIV? S kým spolupracuje? V čem vidí hodnotu vize úspěch pro každého žáka? Na co se zaměřil během nouzového stavu? 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga dnes na odborné konferenci v sídle Národního pedagogického institutu představil návrh textu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. „Cíle jsou v podstatě dva – zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí, které by odpovídaly 21. století, a dále snížit nerovnost v přístupu ke vzdělávání,“ řekl ministr školství. Jednotlivé části konference budou probíhat i následujících dvou dnech a zájemci je mohou shlédnout a zapojit se i on-line.