PhDr. Václav Trojan, Ph.D. - strana 3

Již několik měsíců se v ředitelském terénu zabydluje termín Stálá konference ředitelů a nyní je načase o něm něco napsat, informovat a přizvat k činnosti tohoto dosud málo známého společenství.

Některé skutečnosti jsou tak často opakovány, že je už ani nevnímáme. Český vzdělávací systém je selektivní, některé regiony i samotné školy se vzdalují od sebe, rodiče mnohdy vozí dítě do mateřské či základní školy zbytečně daleko nikoli kvůli kapacitě, ale protože je to pro ně pohodlné kvůli práci nebo o tom v horším případě ani nepřemýšlejí.

Milé ředitelky, rád bych navázal na článek z jarního speciálu pojednávající o pedagogickém vedení. V této oblasti samozřejmě rád zůstanu a dnes obrátím vaši pozornost na často používaný termín pedagogické sdílení.

Mnoho článků bylo napsáno o sdílení a potřebě společně práce. Jak by také ne, ukazuje se nakonec v každodenní práci (nejen) našich škol, že se jedná o správnou věc. Vždy je přece lepší s kolegou ze sborovny či vedlejšího kabinetu, popř. s ředitelkou z jiné školy spolupracovat. A nejen spolupracovat, ale také se setkávat, bavit se o svých dobrých i špatných zkušenostech, diskutovat o metodách výuky, hodnocení, shánění lidí a čemkoli dalším. Zbytečné konkurenční boje, žabomyší války či válení hovniválovy kuličky se ukázaly být špatnou cestou.

Kolikrát čeští ředitelé i učitelé slyšeli mantru: Dělejte to jako ve Finsku. Kdo nebyl v minulém školním roce v Helsinkách, jako by neexistoval…

Milé ředitelky a milí ředitelé - řiďte i řeďte... PhDr. Václav Trojan, Ph.D. Vážené a milé ředitelky, též ředitelé, v úvodu našeho letního speciálu jsem oslovoval zřizovatele, teď oslovuji...

Nestane se každé ráno, aby člověk mohl přijít do Arcibiskupského paláce v Praze k setkání s velice významnou osobou. O rozhovor do letního čísla časopisu Řízení školy jsem požádal pomocného biskupa pražského Mons. Václava Malého a vedoucí Referátu církevního školství pražské arcidiecéze Moniku Vagenknechtovou.

Založit novou školu není jen tak. Zejména dnes, kdy přibývá předpisů geometrickou řadou a jejich počet se jeví více než nekonečný, je obdivuhodné, že se někdo do takového podniku vůbec pouští. Nemohu nevzpomenout na naše zakládání školy s kolegyní v roce 1991, jenže pro zařazení školy do sítě škol (tehdy ještě nebyl školský rejstřík) stačilo tak málo papírů, že se tomu až věřit nechce. Škoda že jsme si tu jednoduchost nedokázali zachovat a udržet.

Sledoval jsem několik týdnů veřejnou diskusi, kterou vedl jeden ze zájemců o místo ředitele větší základní školy v Praze. Bylo zajímavé sledovat celou genezi přípravy na konkurz, nelehké shánění informací člověkem přicházejícím zvenčí i poměrně otevřené (někdy až na hranu jdoucí) myšlenkové pochody. Je skutečně zarážející, jak těžko se uchazeč dostával k informacím, které by měly být veřejně přístupné. Hodně jsem ovšem přemýšlel o jedné věci. Zájemce o ředitelské místo shromažďoval otázky, které hodlal pokládat konkurzní komisi, a byl ostatními účastníky elektronické debaty povzbuzován, že tak dobře činí.

Je moc dobře, že pro letošní speciál časopisu Řízení školy zvítězilo zřizovatelské téma. Slovo zřizovatel je totiž v poslední době tak často skloňováno, že nám to až překrývá jeho původní význam někoho, kdo školu zřizuje a měl by se o ni starat, hýčkat ji, být na ni hrdý. Naopak se na něj (často zbytečně) nabaluje balast. Nedávný koncert Havelkových Melody Makers mi připomenul genialitu Jaroslava Ježka a jeho Tmavomodrý svět. Snad se nebude zlobit, že se mu název mého článku mírně podobá, já si zvolil černobílý svět. Zkusím vysvětlit.

Tys to ale (dobře) zřídil... PhDr. Václav Trojan, Ph.D. Vážení a milí zřizovatelé, jak často jsme svědky skutečnosti, že na sebe některé slovo postupně nabaluje další významy, mnohdy negativní...

Je příjemné vidět, kdo všechno už používá termín pedagogický lídr. Původní upozornění formulované ve zprávě McKinsey & Company o nutnosti proměny práce ředitele se v roce 2010 nějak ztrácelo. Později přišla Santiagova zpráva, hodně rozvířilo vody mezinárodní šetření TALIS a následné aktivity ČŠI, které přijaly rétoriku pedagogického vedení tak opravdově, že byla kompletně a celostně vetknuta do kritérií kvalitní školy; zdánlivě do oblasti č. 2, Pedagogické vedení, ale ke svému uspokojení nacházím autentické prvky pedagogického vedení ve všech šesti oblastech, což je vynikající. Pedagogické vedení je základ vzdělávací organizace i vzdělávání jako takového a ředitel školy musí být na tuto oblast špičkově připravený. Proto stojí za připomenutí např. program Vzdělávací lídr, který byl přichystán právě pod vedením ČŠI. Tato organizace je stále silnějším hráčem na poli českého vzdělávání (je to patrné i z vytvářených strategií), ale samozřejmě není sama, má svoji jasně vymezenou roli.

Kolikrát jsem to jen slyšel, že si v mateřských školách učitelky s dětmi jen hrají, že se nejedná o žádnou školu, že se stejně všechno potřebné naučí dítě doma nebo později v první třídě. Možná jsem na tato slova v poslední době více citlivý, ale bohužel to někdy řekla ústa rodiče, někdy ústa někoho ve vlaku, ale nejvíce mne znepokojilo, když tyto nefér myšlenky vyšly z úst učitele základní školy.

V době psaní článku sice nevíme, jak bude probíhat a jak vyzní další konference věnovaná málotřídním školám Jak se žije málotřídkám 2019, ale už nyní vím, o čem budu mluvit, protože mi své názory předala velká část ředitelek a ředitelů těchto škol.

Nechci přicházet s křížkem po funuse a komentovat stokrát komentované, ale plasticita debat o tzv. cut-off skóre začala skutečně připomínat katovo dílo, k čemuž už musím něco říci. Jako u mnoha podobných debat se jejich účastníci (a to jich nyní bylo) zasekli hned na počátku svým černobílým pohledem. Přitom dobře víme, že na světě není pouze jasné poledne nebo tmavá, depresivní noc.

Jak rozmanitý může být význam jednoho slova. Vyslovíme-li slovo ředitelka, každý si v duchu představíme jiného člověka, jinou školu, jiný sociální kontext. Přitom školské předpisy hovoří studeným nerozlišujícím a neosobním způsobem, jako bychom byli pouhá čísla. Všichni na první pohled chápou rozdíl mezi ředitelkou velké střední školy, kterou navštěvují dvě tisícovky žáků, a málotřídní školy čítající žáky v desítkách. Ale jak je to ve školách mateřských?

Letošní téma konference Škola jako místo setkávání nemá na první pohled ve svém obsahu ani záměru ředitelské téma a nechci být ten, kdo ho tlačí všude za každou cenu. Jenže při podrobnějším pohledu a zamyšlení se nad anotací konference mne napadlo, že nelze jinak a že nepůjde o žádné zbytečné tlačení na pilu.

Oslovuji vás počátkem druhého pololetí. Nahlíženo optikou školního roku vstupujete do jeho druhé poloviny, která, jak už jistě víte, je kratší a rychleji ubíhající. Společně ovšem stojíme na startu cyklu článků určených právě vám ve Speciálu pro mateřské školy.

Moji milí kapitáni, nadpis evokující cosi v české minulosti je možná na pověstné hraně použitelnosti, ale v posledních týdnech nabývám sílícího přesvědčení, že je to namístě. Komunikace s představiteli některých ředitelských asociací, návštěva jednání AŘZŠ i ohlasy z vystoupení na ředitelských konferencích mi nasměrovaly pero k napsání dalších řádků.

Je měsíc po volbách, proto se zdá být nějak mimo mísu zabývat se jejich průběhem a obsahem - prosím čtenáře o jistou shovívavost, protože u nich přesto chvíli zůstanu. Pořád na mne doléhají dozvuky voleb, které nebylo možné přehlížet. Všechny ty reklamní plochy, letáky, "upomínkové" předměty i stánky, které mnohdy hlasitě, až vtíravě vstupovaly do našeho života.