Vyjádření k rozhovoru uveřejněnému v Učitelských novinách č. 1/2020 ve vztahu k prostředí vysokých škol a přípravě učitelů

Petr Hampl je v medailonku prezentován jako „nejčtenější autor“, tedy ten, který má plnou kredibilitu šířit pravdu. Má doktorát na Karlově univerzitě, působí jako ředitel, zaštiťuje se dalšími filozofy (hned v úvodu Karlem Popperem) a to mu dává plný mandátne opírat svá tvrzení o fakta a data. Seriózní výzkumná zjištění nebo fakta jsou v jeho reakcích nahrazovány diskurzem o akademicích, kteří „jsou zcela odděleni od velké části společnosti“, a tedy jinými slovy nerozumějí obyčejným lidem. Mezi řádky Petr Hampl dodává: Proto jsem zde já, abych vám řekl pravdu, která je nepopulární a nežádoucí. Jsem vlastně takovým hrdinou, který je schopný postavit se proti oficiálním dogmatům. Využívá tak plně všech aspektů doby postfaktické (koncept post-truth), ve které nehrají roli reálné skutečnosti (fakta), ale emoce. Dnes a denně jsme přece konfrontováni s tímto levným politickým marketingem typu: „Nebojte se, my jsme tady od toho, abychom to za vás vyřešili a abychom vás ochránili. Stačí, když nám dáte hlas ve volbách, a pak už se prosím o nic nestarejte a hlavně do ničeho nemluvte.“

Podle Hampla existují dva typy sociologů a dva typy akademiků. První část sociologů pracuje s tvrdými daty na zakázku pro klienta (to je patrně pan Hampl) a druhá část působí na univerzitách. Zatímco ti první data nezkreslují, ti druzí nerozumějí tomu, jak se žije lidem mimo velká města a dělníkům. Obdobnou Hamplovu typologii nalezneme i u akademiků. Předchozí generace sociálních vědců (dodává, bez ohledu na daný režim) studovala velké množství literatury a uměla pracovat se statistickými daty (to je opět pan Hampl), mladá generace se pak zabývá takovými neužitečnými oblastmi, jako je gender. Jako arbitr je zde označena veřejnost, která to má posoudit a dát mu za pravdu. Hampl už nezmiňuje, že za bývalého režimu zcela převládala marxistická ideologie a sociologie byla označena jako buržoazní věda, která se naplno začala rozvíjet až po roce 1990. Reminiscence na staré pořádky, které jsou rozšířenou taktikou zejména stávajících komunistů, má v čtenáři vyvolat pocit, že tenkrát bylo vše lepší, nyní se máme hůře a mladá generace je horší než ta starší.

Situace humanitních oborů je v textu označována jako tristní, důvodem má být skutečnost, že k jejich studiu jsou přijímáni téměř všichni. Tímto se humanitní vědy pohledem Hampla mají degradovat: studují je všichni, a jsou tedy neužitečné. Jedná se o rozšířený společenský diskurz, který má upozornit na skutečnost, že rozvíjející se průmysl potřebuje více technicky vzdělaných pracovníků, avšak o technicky zaměřená studia je na středních a vysokých školách menší zájem než o studia humanitní. Tento fakt lze doložit na datech z přijímacích řízení a mohu tak učinit i z prostředí naší fakulty. Zájem např. o obor speciální pedagogika vysoce převažuje zájem o studium fyziky nebo chemie. Zatímco na tyto obory bereme každého, kdo úspěšně projde přijímacím řízením (jsme rádi za každého takového uchazeče), na obor speciální pedagogika je přijato cca jen 30 procent nejlepších zájemců. Výsledky přijímacích testů uchazečů o toto studium jsou taktéž výrazně nadprůměrné. Situace je tedy zcela opačná, než jak ji pan Hampl v rozhovoru prezentuje.

Pan Hampl jde na konci rozhovoru do finále a drama nabývá mravního imperativu. Pokud se učitelé budou chovat jako doposud v rámci oficiálního přístupu (tzv. společného vzdělávání), který respektuje specifika každého žáka včetně jeho hodnot a náboženského vyznání, „začnou se školy islamizovat rychle“. Hampl však zároveň apeluje na „nezanedbatelný počet učitelů, kteří své vlastenectví nedávají na obdiv, ale děti k němu uvědoměle vedou“. Snad ani nechci domyslet, jak by vypadalo klima ve školní třídě podle návodu pana Hampla. Osobně jsem přesvědčen, že učitelé jsou si vědomi manipulací, kterých se jim z úst pana Hampla dostává, a vytvoří si vlastní postoj i bez návodu novin, které si říkají učitelské.

Aby redakce a pan Hampl doložili svoji pravdu, nahrává mu redaktor Doubrava poslední otázkou, kterou se má legitimizovat vše, co bylo v textu uvedeno. Tedy že z „údajných fake news a hoaxů“ profituje celá jedna třída bojovníků, tzv. elfů, kteří jsou „opilí mocí, myslí si, že mohou cokoli, a také musí vykazovat činnost“. Tím nám v podstatě redakce a pan Hampl vypouštějí rybník, protože kdokoliv se vyhraní proti danému textu, bude označkován jako ten, „který musí vykazovat činnost“, a to může být vztaženo i k mému vyjádření.

Osobně jsem rád, že jsem se mohl s textem seznámit. Dříve seznamovaly s novými vyhláškami a legislativními změnami, nově možná zaujmou pozornost jako přední metodický časopis, ve kterém učitelé naleznou podnětný materiál pro realizaci diskurzivních analýz se svými studenty. Manipulace je natolik názorná, že ji rozpozná i začínající student v prvním semestru, a to i přesto, že bude posluchačem humanitního směru, anebo snad právě proto.