Ministrem navržené změny zruší diskriminující nálepkování žáků zdravotní diagnózou a pomůže ředitelům získat peníze na podporu všech dětí, které ji potřebují, ať už v normální či speciální škole.
Jednou z pozitivních změn navržených v novele školského zákona, je úprava klíče, podle kterého se dostává podpory dětem se speciálními potřebami. Až doposud byla tato podpora vázána na zdravotní diagnózu a byla dostupná jen dětem s vážnějším postižením. Nová úprava stanovuje pět stupňů podpory a umožní pomáhat i dětem s menšími problémy, které jsou s takovou podporou schopné chodit i do běžné školy.
Klíčový paragraf 16 školského zákona by v novelizované podobě zněl takto:
§ 16
Podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami
(1) Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta. Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.
(2) Podpůrná opatření spočívají zejména v
a) poradenské pomoci školy a školského poradenského zařízení,
b) úpravě organizace, obsahu, forem a metod vzdělávání a školských služeb, včetně zabezpečení výuky předmětů speciálně pedagogické péče a včetně prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání až o dva roky,
c) úpravě podmínek přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání,
d) použití kompenzačních pomůcek,speciálních učebnic a speciálních učebních pomůcek, využívání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob12), Braillova písma a podpůrných nebo náhradních komunikačních systémů,
e) úpravě očekávaných výstupů vzdělávání v mezích stanovených rámcovými vzdělávacími programy a akreditovanými vzdělávacími programy,
f) vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu,
g) využití asistenta pedagoga, nebo
h) stavebních a technických úpravách prostor, kde se poskytuje vzdělávání a školské služby.
(3) Podpůrná opatření se člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Podpůrná opatření vyššího stupně lze použít, pouze pokud k dosažení účelu podle odstavce 1 nepostačují podpůrná opatření nižšího stupně. Začlenění podpůrných opatření do jednotlivých stupňů stanoví prováděcí právní předpis.
Tato změna by zrušila dosavadní podporu dětí vázanou na konkrétní diagnózu a zlepšila by přístup k penězům na podporu dětí těm školám, které se ujmou jejich vzdělávání. Tedy i dnešním základním školám praktickým a speciálním. Protesty části starostů a odborné veřejnosti, že jde o opatření, která mají sloužit ke zrušení praktických škol, nejsou na místě. Tento návrh by jen zrovnoprávnil ty školy, které se o vzdělání těchto dětí reálně starají.
Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání řekla: „Jde o klíčovou změnu, která odstraní důvody, proč je Česká republika opakovaně mezinárodními institucemi zmiňována jako země, kde dochází k diskriminaci žáků, kteří jsou zařazováni do škol pro děti s lehkým mentálním postižením, i když toto postižení nemají. Nová pravidla by umožnila zajistit zvýšenou podporu každému dítěti, které ji z objektivních důvodů potřebuje. Nejvíce by však změna prospěla tzv. hraničním dětem, které sice nemají oficiálně žádnou diagnózu, ale při vzdělávání podpůrná opatření nutně potřebují. Ty v dosavadním systému zůstávaly viset ve vzduchoprázdnu, k tíži těch škol, které byly vstřícné a jejich vzdělávání se ujaly.“