Nová škola, o.p.s. vyhlašuje jubilejní 20. ročník literární soutěže, která dává mladým romským autorům možnost popsat svět kolem sebe vlastníma očima a ocenit jejich znalost romštiny – jazyka, který se ve veřejném prostoru běžně nevyskytuje. Většinové společnosti pak přibližuje svět romských dětí a zvyšuje povědomí o možnostech romštiny jako plnohodnotného jazyka.
|
Kada pribehos hi čačipen. Kada pribehos hi pal miro bratrancos. Miro bratrancos o Milanis aviľa ke amende te bešel, has les šukar dživipen. Andre škola rado phirelas, bavinelas les futbalis. Has leske čak 13 berš a savori fajta les bares kamelas vaš oda, hoj na has hamižno. So leskero has, ehas o chaben. Savorenca šukares vakerelas. The o gadže les rado dikhenas. Has jevend. O jiv perelas. Me mira piraňoraha avri pro autobusis užarahas. Phenav lake: „Adadžives pes vareso ačhela.“ |
Nerozuměli jste? Na konci najdete český překlad….
Od roku 1996 docházejí do Nové školy každoročně stovky textů a obrázků. V posledních letech přibyla také autorská videa v romštině.
Témata letošního ročníku se soutěžící dozvědí 8. dubna – na Mezinárodní den Romů, kdy bude soutěž vyhlášena. Na samotnou tvorbu mají čas do konce školního roku (30. června 2017). Slavnostní vyhlášení nejlepších příspěvků proběhne v první polovině prosince. Nejlepší texty i s jejich českým a anglickým překladem se také objeví ve sborníku Romano suno 2017.
O vítězných příspěvcích rozhodnou romsko-české poroty, například prozaička Iveta Kokyová, publicistka a romistka Karolína Ryvolová, básnířka Renata Berkyová,výtvarníci Ladislava Gažiová a Antonín Střížek či dokumentaristka Rozálie Kohoutová.
Svoje dojmy z prací dětí shrnuje jedna z porotkyň soutěže, publicistka a romistka Karolína Ryvolová: „V Romano sunu se dostávám k současnější podobě romštiny, než jakou jsem se učila ve škole a jakou jsem zvyklá slýchat a číst od romských pamětníků. Ještě důležitější než setkání se současnou romštinou je pro mě ale příležitost nahlédnout do duše romských dětí a náctiletých, kteří nebojácně popisují svou každodenní drsnou realitu. I když soutěžící zasílají také spoustu veselých příspěvků, které co do kvality romštiny mohou být klidně lepší, drsné příběhy z ubytoven, dětských domovů a nepřátelského školního prostředí se mi zadírají pod kůži a zůstávají se mnou dávno po ukončení soutěže. Moje hlavní poznání za roky v porotě je to, že romské dítě přestává být dítětem daleko dříve než neromské a nesnadnost svého postavení ve společnosti přijímá s nadhledem hodným stoika.“
„Od samého začátku soutěže jejím organizátorům záleželo také na tom, aby se do soutěže mohly zapojit všechny děti. Tak vlastně vznikla výtvarná část soutěže. Děti v ní soutěžily se svými obrázky, které namalovaly na motivy příběhů svých romských spolužáků anebo se výtvarnou formou samy vyjádřily k tématům daného ročníku,“ vysvětluje koordinátorka soutěže Marie Bořkovcová. „Postupem času ale do soutěže začalo přicházet pořád víc a víc obrázků na volná témata. Letos bychom chtěli podpořit původní význam a výtvarnou část soutěže zase blízce navázat na literární texty. Porotci proto letos spíš ocení obrázky, které navazují na texty,“ dodává Marie Bořkovcová
V případě jakýchkoli dotazů neváhejte prosím kontaktovat koordinátorku soutěže
Marii Bořkovcovou - tel.: 774 498 194; email: marie.borkovcova@novaskolaops.cz.
Více o soutěži najdete na http://novaskolaops.cz/romano-suno/.
Sborníky s vítěznými pracemi dětí najdete zde: http://www.novaskolaops.cz/sborniky-viteznych-praci.
Spot můžete shlédnout zde: http://www.novaskolaops.cz/ocenena-videa.
Obecně prospěšná společnost Nová škola je nevládní, nezisková organizace, která od roku 1996 podporuje inkluzivní vzdělávání menšin, cizinců či jinak sociálně či kulturně znevýhodněných dětí a mládeže.
8. duben byl ustavený jako Mezinárodní den Romů na výročí zakládající schůze Mezinárodní romské unie v roce 1971, kde byla mimo jiné i ustanovena podoba romské vlajky a mezinárodní hymny.
A na konec slíbený překlad jednoho z příspěvků letošního Romano suna:
|
Tenhle příběh je podle pravdy. Je to příběh o mém bratranci. Můj bratranec Milan k nám přišel bydlet, měl hezký život. Chodil rád do školy a měl rád fotbal. Bylo mu 13 let a celá rodina ho měla ráda, protože nebyl lakomý. Co bylo jeho – jídlo! Se všemi mluvil hezky. Měli ho rádi i Češi. Tehdy byla zima. Padal sníh. Já se svojí přítelkyní venku čekám na autobus. Říkám jí: „Dnes se něco stane.“ |