Přichází k vám do družiny nový žák se speciálními vzdělávacími potřebami se známkami nevhodného nebo nebezpečného chování? Aby se nenarušil běžný chod družiny a všichni se v ní cítili dobře, je nutno zohlednit mnohé aspekty a nic nepodcenit. Přečtěte si, na co se zaměřit a jak předcházet nebezpečným situacím.
V tomto článku se dozvíte, jak nejlépe zprostředkovat předání žáka se SVP od třídního učitele a asistenta pedagoga ze třídy do školní družiny vychovateli a asistentovi působícímu pouze v družině. Opatření níže zmíněná jsou vhodná zejména pro žáky se SVP s problémovým chováním, které může být pro ostatní nebezpečné. Jak tedy postupovat?
1. Předání žáka se SVP do družiny
Při předávání žáka se SVP a problémovým chováním je třeba myslet na dva důležité kroky:- nastavení podmínek a konkrétních bodů postupu, jak začlenit žáka do družiny,
- nastavení postupu řešení problémových situací.
V první řadě je potřeba uspořádat společnou schůzku třídního učitele, třídního asistenta, vychovatele školní družiny a asistenta ve družině (v této verzi pracujeme s variantou, že s žákem budou pracovat dva odlišní zaměstnanci: dopolední asistent ve výuce a odpolední asistent v družině). Na schůzce proberte všechna specifika žáka a jeho potřeby, jako je např. zrakové nebo sluchové postižení, diety, alergie a zdravotní znevýhodnění. Pro úspěšnou integraci je důležité znát také žákovy oblíbené, a naopak rušivé podněty, hry a jiné činnosti. Je dobré si říci, čemu se vyhnout, abyste předešli nežádoucím nebo nebezpečným situacím. Pokud je žák ve třídě zvyklý pracovat na základě konkrétních pravidel, využívejte je také v družině. Žáka o tom, že platí stejná pravidla, informujte. Nastavte si v bodech také postup začleňování žáka do školní družiny (podrobněji viz bod 2).
Doporučujeme mít připraven „krizový plán“ na řešení problémových situací. Pobavte se s učitelem a asistentem ze třídy, jak obvykle reagují na záchvaty žáka, a rozdělte si role pro jejich řešení. Např. kdo a jak ošetří žáka se SVP - vezme ho z družiny, od dětí, nechá ho vyventilovat zlost, projde se s ním mimo ostatní děti apod., a kdo se bude věnovat ostatním dětem. Dobré je také předem promyslet, jak tyto situace komunikovat s ostatními dětmi s ohledem na to, aby se pokusily žáka s agresí pochopit a nevyloučily ho z kolektivu. To by totiž mohlo navýšit jeho záchvaty a pocity vyloučení a nepřijetí.
2. Postupné zvykání asistenta na nového žáka
- Nejdříve je potřeba zaškolit asistenta bez přítomnosti žáka, tedy pokud nemá předchozí zkušenosti s dětmi se SVP). Pro konkrétní případ žáka potřebuje doporučit publikace, předat veškeré informace o jeho individuálních potřebách a postupy např. při zdravotních potížích a nastavit předběžný časový rozvrh dalších setkání. Samozřejmě by měl znát prostředí družiny a vychovatelku, nejlépe i děti, než tam zavede dítě, ke kterému bude přiřazen.
- Vhodné je také seznámit postupně nového asistenta s žákem ve třídě, a to za dohledu učitele i třídního asistenta - doporučuje se asi 14 dní po 20 minutách (např. během velké přestávky, opět záleží na společné domluvě a schopnostech asistenta), ale je jasné, že tyto podmínky nejsou vždy možné.
- Poté následuje samostatný pobyt asistenta ve školní třídě, nebo mimo ni s žákem bez dohledu. (Může se stát, že si asistent s žákem „nesedne“, což se dá zjistit někdy až po delší době. Abyste předešli komplikacím, počítejte s delším časem na adaptaci.)
- V ideálním případě by první vstup žáka se SVP do družiny s asistentem mohl proběhnout bez přítomnosti ostatních dětí, aby se žák seznámil s prostředím a pravidly pouze v přítomnosti asistenta v družině. První vstup se může odehrát i bez dohledu třídního asistenta, podle uvážení a možností.
Někdy je nutné pobyt žáka se SVP v družině zkrátit, i pokud se s kolektivem zná, například v situaci, když už je unavený a hrozí, že se dostane do afektu. Většinou je dobré se domluvit s rodiči pro tyto příležitosti, aby si ho mohli dříve vyzvednout. Je také vhodné si s nimi domluvit nějaký čas na adaptaci, pokud do družiny teprve začíná docházet.
Při prvním kontaktu s celou třídou v družině není vhodné žáka nechat jít hned do volného prostoru se všemi dětmi samotného (ponechat ho v nové situaci samotného). Asistent by mu měl být oporou a nejlépe ho nejdříve seznámit s menší skupinkou žáků. Například může žáka přiblížit ostatním tím, že ho vezme do společně připravené hry, o které ví, že ji žák dobře zvládá a je v ní úspěšný. Aby jeho vrstevníci viděli, že je v něčem také dobrý.
Když asistent uváží, že žák sám a dobře zvládá situaci ve větší skupině a hraje si s ostatními spolužáky, může ho nechat samostatně se zapojit do aktivit. Neustále ale sleduje, kdyby bylo něco potřeba vyřešit. Po domluvě může asistent postupně navyšovat čas pobytu žáka v družině.
Výše zmíněný návod vychází z praxe v pražských školách, vždy je nutno zohlednit podmínky v rámci školy, stav i možnosti daného žáka.
Správné a s citem provedené začlenění žáka se SVP, který se navíc chová problémově, je důležité i pro jeho vnímání nového prostředí, zároveň i pro jeho přijetí kolektivem dětí v družině. Toto přijetí a pozitivní motivace mohou vést ke zlepšování při dalších situacích, které mu dělají potíže. Současně se ostatní děti učí jednat s člověkem, který má jiné potřeby, učí se empatii a zvykají si přijímat odlišnosti jiných lidí. V nejlepším případě mu i pomáhat. Navíc, pokud se daří spolupráce vychovatele s asistentem, předejde se mnoha stresovým a zátěžovým situacím, které mohou být velmi vyčerpávající a neúnosné.
Zajímají vás příklady situací, které mohou nastat, a je řešit? Několik příkladů najdete v článku
Začlenění žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) do školní družiny na webu www.zapojmevsechny.cz, na jehož základě vznikl i tento text.
Projekt APIV B (Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi) přišel v loňském roce s interaktivním webem pro rodiče a pedagogy Zapojmevšechny.cz. Tento web vznikl s ambicí stát se praktickým průvodcem společným vzděláváním a vlastně kvalitním a moderním vzděláváním vůbec. Při její tvorbě jsme mysleli nejen na potřeby pedagogů, ale slouží i jako inspirace a vodítko i pro rodiče, ať už jako nástroj srovnání dobré praxe s praxí reálnou, nebo jako inspirace pro podporu rozvoje vlastních dětí. Projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B) realizuje Národní pedagogický institut České republiky (www.npicr.cz) a je spolufinancován EU.
Zdroj: Pro časopis Speciál pro školní družiny kolektiv APIV B
