Radka Kůřilová

Psychické zdraví dětí a dospívajících se ve veřejných i odborných kruzích skloňuje čím dál častěji. Praxe i výzkumy totiž ukazují, že je situace opravdu alarmující. Jakou roli v tom hrají technologie a jak žákům pomoci, aby se negativním dopadům vyhnuli?

Možná máte pocit, že se vzorům vašich žáků, jako jsou oblíbení youtubeři nebo hvězdy showbyznysu, nemůžete rovnat. Děti si však dobře všímají, co dospělí v jejich okolí dělají, a vědomě či podprahově to napodobují. Pokud tedy mladé generaci vyčítáme hodiny strávené u obrazovky, možná bychom se nejprve měli zamyslet nad tím, jak sami technologie používáme.

Z našeho předchozího článku už víte, proč děti plošně nenazývat „závisláky“ a jak jim ke zdravému užívání digitálních technologií pomoci mnohem smysluplněji. Jenže co když se ve třídě závislost opravdu objeví? Přečtěte si, jak ji rozpoznat a jaké kroky podniknout.

Často se setkáváme s dospělými – ať už pedagogy, nebo rodiči –, kteří se od sociálních sítí a her naprosto distancují. Nechápou, co na nich děti a dospívající mají, a nevidí jediný důvod, proč by se jimi sami měli zabývat. My jich však vnímáme hned několik. Rádi vám proto pomůžeme změnit perspektivu nebo usnadnit argumentaci směrem k zatvrzelým rodičům či kolegům.

„Dospělí nám neustále říkají, že jsme závislí. Nikdo nám ale neříká, jak to udělat, abychom nebyli,“ trefně shrnula naše mnohaleté poznatky z praxe studentka střední školy na loňské konferenci o digitálním wellbeingu. A uhodila hřebíček na hlavičku. Jak tedy s dětmi komunikovat lépe a namísto demotivace je popostrčit ke zdravějšímu užívání digitálních technologií?

Nestává se často, že by externí vzdělávací program vyvolal nadšení napříč celou školou – žáci si o něm štěbetají o přestávkách, pedagogové zařazují nové poznatky do výuky a rodiče objevují doposud skryté perspektivy, kterými mohou nahlížet na svět svých dětí. O to víc nás těší, že jsme toho díky Digitální výchově pravidelnými svědky. Komplexní, ale nenásilnou formou tak pasujeme digitální wellbeing na běžnou součást školní výuky stejně, jako jsou dnes digitální technologie součástí našich životů.

Ať chceme, nebo ne, digitální technologie dnes výrazně ovlivňují náš každodenní život. Proto se přirozeně k debatám o wellbeingu ve školách přidává diskuse o wellbeingu digitálním. Jak najít zdravý vztah k digitálním technologiím i k sobě samým? Právě na tuto otázku v Replug me pomáháme žákům, rodičům i učitelům najít odpověď.

Přijít do kolektivu a nevědět, o čem je řeč, protože se to dělo online, bývá velmi frustrující. Často se pak dostaví i sžíravý pocit osamělosti, na který jsou dospívající obzvlášť citliví. Není tak divu, že světu za obrazovkou nedokážou odolat. Fenomén FoMO ale ve skutečnosti postihuje všechny generace a je takřka nemožné se mu vyhnout. Pojďme si ho proto představit v souvislostech.

Ignorovat problematiku vlivu digitálních technologií ve vzdělávání je jako předstírat, že ještě pořád žijeme v habsburské monarchii. Ať totiž chceme nebo ne, technologie dnes výrazně ovlivňují náš každodenní život. Neznalost principů jejich fungování pak často vede ke škodlivému užívání, které má závažné dopady na náš celkový wellbeing. V Replug me proto pomáháme žákům, rodičům i pedagogům, aby našli zdravý vztah k digitálním technologiím i k sobě navzájem.