Mgr. Miroslav Hřebecký - strana 4

V minulém dílu seriálu o školním PR jsme se věnovali interním složkám. Padla slova, že nejprve je třeba si vyřešit vztahy a komunikaci uvnitř školy, teprve pak je možné obrátit pozornost ven. Máte interní složky ve škole vyřešené? Výborně, pojďme se projít ven do světa.

Následující článek je ohlasem na konferenci pořádanou společností Wolters Kluwer ČR o roli zástupce ředitele, která se konala 12. února v Praze. Příspěvek, který jsem na ní přednesl, měl název „Kam si ředitel schovává klíče?“ a v poněkud odlehčenějším tónu se zabýval věcmi velmi vážnými – koho si vybrat za zástupce ředitele a jakými pravomocemi a odpovědnostmi ho vybavit.

Pokud jste pravidelnými čtenáři tohoto seriálu o školním public relations, jistě už dokážete vyjmenovat vaše zákazníky a z předchozího dílu si možná vybavíte, jak analyzovat jejich potřeby. Postupně si projdeme všechny fronty, na nichž je třeba bojovat, má-li mít škola u zákazníků pozitivní ohlas a dobré jméno. První na řadě jsou vnitřní faktory.

V předchozích třech dílech jsme se detailně věnovali skupinám zákazníků školy. Již máme zmapováno, kdo všechno to je. Nyní je čas se zaměřit na potřeby zákazníků a mapování míry jejich uspokojování.

Předchozí dva díly seriálu jsme věnovali výčtu všemožných skupin zákazníků školy. Možná jste přemýšleli v souvislosti s přicházejícím novým rokem, co zlepšit ve své škole. Třeba jste využili i náš seriál. Moc bych si přál, abyste v tomto roce vyzdvihli roli zákazníků vaší školy v každodenním konání, posílíte tím totiž image školy. Což si třeba stanovit akční plán, na koho je potřeba se nově nejvíce zaměřit? Vymyslet k tomu způsob jak, určit termín a přiřadit zodpovědnou osobu. Není to tak složité, uvidíte, že vám pozitivní ohlasy budou přinášet radost.

V minulém dílu seriálu o školním PR jsme rozebírali zákazníky školy. Připomenu pravidlo, že s těmi nejdůležitějšími by měl komunikovat střešně ředitel – je to výraz úcty a důležitosti, kterou danému zákaznickému segmentu přisuzujeme. Takže je to on, kdo vítá návštěvníky na dnech otevřených dveří, kdo úvodním slovem otevírá výroční zprávu, almanach školy nebo zpravodaj pro rodiče, kdo se jde rozloučit se třídami odjíždějícími na školu v přírodě.

Po minulém prvním dílu našeho seriálu o školním public relations se dnes už pustíme do něčeho konkrétního. V předchozím čísle jsem vás nabádal, abyste se vžili do pocitů pacienta u lékaře, který se chce cítit jako zákazník. Článek končil analogií zdravotnictví a školství. Tady bych si dovolil navázat.

Cena EDUína vznikla s cílem upozornit odbornou i laickou veřejnost na pozitivní počiny, které se v posledních letech objevily ve vzdělávání v České republice. Oceňovány jsou projekty založené na využití technologií i ty, jež se snaží inovovat zavedené pedagogické postupy. U založení ceny stojí obecně prospěšná společnost EDUin a český Google a letos proběhl pilotní ročník.

Nejspíše je znáte. Buď jste je zažili přímo, nebo jste to prožívali s vaším kolegou či známým z nějaké spřátelené školy. Bubáci se jmény demografický propad, nedostatek žáků, optimalizace školy, nezájem rodičů, nepřízeň zřizovatele, špatná pověst školy. Vítejte v prvním dílu seriálu o Public Relations.

Občanskému právu nebývá vyhrazen nijak široký prostor ve středoškolských vzdělávacích programech. Je to podobný „ztracený“ případ jako donedávna finanční gramotnost. Například oligosacharidy probírají v chemii všichni, i když získané poznatky málokdo v životě detailně upotřebí. U nakládání s penězi a u soukromého práva je naopak jistota použití v běžném životě stoprocentní. Logicky by z toho měla vyplynout snaha poskytnout takovým vzdělávacím tématům prostor co největší.

Možná si vzpomínáte na můj předchozí „zahradnický článek“. O tom, jak je důležité zalévat na počátku mladé klíčící rostlinky. Byl u toho i jakýsi soupis toho, na co nezapomenout a jak se osobně věnovat nové posile sboru. Vše bylo tak krásné, druhá strana plná očekávání, tvárná, dychtivá, vstřícná. Před vypuknutím přípravného týdne vám nicméně dorazil stručný mail, že dotyčný nováček vypovídá pracovní smlouvu ve zkušební době a nenastoupí. Dal přednost jiné pracovní nabídce, jejíž existenci si ponechal pro sebe a vám toto sladké tajemství sdělil až nyní, na samém začátku nového školního roku.

Jako učitel jsem se vždy snažil o co největší zjednodušování složitých věcí a přibližování praxe na příkladech. V podobném duchu budu koncipovat i svůj dnešní příspěvek a pokusím se navázat na skvělé shrnutí teorie k tématu a pečlivou rešerši odborné literatury od Ireny Lhotkové.

Ve svém příspěvku bych se chtěl vyjádřit k problematice rodilých mluvčích, jak ji nastiňuje ve svém článku kolega Voda, a sice z pohledu školské praxe. Nemá asi většího smyslu znovu se rozepisovat o výhodách a úloze rodilých mluvčích, tzv. native speakers, ve výuce cizích jazyků. Pokusím se tedy soustředit na praktické aspekty, zejména odlišnost nasazení této kategorie pedagogů ve vyučovacím procesu.