PhDr. Václav Mertin - strana 7

Učitelé hledají efektivní cesty, jak naplnit společenskou objednávku i své vlastní osobní poslání a děti co nejvíc naučit a maximálně přispět i k jejich dobré výchově. Narážejí přitom na řadu úskalí v podobě nedostatečných předpokladů na straně dětí, chybějící spolupráce rodičů či nevhodného chování žáků ve třídě, podmínky pro práci ve škole mají často velmi daleko k potřebné úrovni. Existují však okolnosti, které mají učitelé plně ve svých rukou a nejsou závislé na výši platu, kvalitě vedení a podmínkách ve škole, politické situaci ani nespolupráci rodičů a které při systematickém uplatňování mají vysoký potenciál zlepšit přitažlivost i výsledky školního vzdělávání. V obou směrech má český vzdělávací systém významné rezervy.

Učitelé si stěžují na nespolupráci a zvyšující se agresivitu rodičů. Patrně oprávněně. Připomínám však, že naprostá většina rodičů jedná slušně a tato slušnost je neopouští ani v náročných situacích (stejně jako podstatnou část učitelů). Jen nevím, jestli můj odhad, že jde přibližně o osmdesát až devadesát procent rodičů, by schválili učitelé. Mám obavu, že ne. Zejména v některých lokalitách je zřejmě situace výrazně komplikovanější. Pak jsou i mezi rodiči programoví hulváti, kteří nejednají vychovaně v žádné životní situaci, tedy nejenom ve škole, možná to ani jinak nedokážou, a navíc mají pocit, že jim patří celý svět.

U nás je snadné kritizovat ministerstvo školství, protože v řadě případů postupuje velmi neprofesionálně, leckdy nenaplňuje své poslání a nehájí dostatečně vzdělávací zájmy dětí, učitelů ani této společnosti. A ještě tyto své postupy obhajuje i v situaci, kdy je zřejmé, že nefungují dobře, že jejich faktické dopady jsou převážně negativní. Nevzpomínám si, že bych kdy zaslechl z úst představitelů ministerstva přiznání vlastní chyby. Nanejvýš když se už něco napraví, můžeme zaslechnout, že se v minulosti vyskytl dílčí problém. Tento postup má samozřejmě logiku, protože ve vzduchu je legitimní otázka, proč když je něco špatně a vy to víte, nic s tím neuděláte. Jedině když se vymění politická garnitura, tak se kritiky můžeme dočkat. Dokonce se někdy přes noc i z původně rozumných, jen nedotažených opatření mohou přes noc stát opatření kritizovaná a jednoznačně špatná. Často je zdrojem kritiky veřejnosti skutečnost, že ministerstvo (jde o pouhý občany placený úřad, ne o nezávislou odbornou instituci!) nekomunikuje vůbec. Nebo že se tváří, že komunikuje, ale ve skutečnosti si bez ohledu na hlasy veřejnosti včetně té odborné udělá, co chce.

Nikdy neměly děti k dispozici tolik hraček, edukačních materiálů jako dnes. Málokterý rodič si troufne v tomto ohledu šetřit (o prarodičích nemluvě), když je zřejmé, nakolik je důležité, aby dítě mělo k dispozici vše nádherné, co on sám neměl, když byl malý. Bohatě a lákavými hračkami jsou však vybavené mateřské školy, herny v obchodních centrech, čekárny lékařů, pracoviště poraden a leckde i herny OSPOD a dalších úřadů, kam přicházejí s rodiči i děti. Hračky a hra v nejranějších stadiích vývoje dítěte nabývají na významu i mezi odborníky.

Má být přítomen zástupce školy při rozhovoru pracovníka OSPOD s dítětem a mají být předem vyrozuměni rodiče? Pokud k tomu nedojde, v jednom případě může údajně dojít ke kolizi s povinnostmi školy zajistit bezpečí dítěte, ve druhém pak s právy rodičů na informace o tom, co se s dítětem bude dít.

Zdravotnické služby pro věkovou kategorii 0–6 pokládáme za samozřejmé. I jesle byly zdravotnické zařízení, protože se mělo za to, že tělesné zdraví i fyzický rozvoj kojence a batolete jsou primární. Psychologické a pedagogické aspekty rozvoje dítěte zejména v prvních dvou třech letech stojí dosud mimo větší pozornost.

Pyramida potřeb člověka od Abrahama Maslowa je všeobecně známá. Vcelku tak rozumíme mnohému, co potřebujeme jako dospělí. Podobně před desítkami let se dětský psycholog Zdeněk Matějček zabýval tím, co potřebují ke svému rozvoji děti. Jak to souvisí s úlohou školního vzdělávání?

O dovednosti číst se bavíme leckdy velmi neutrálně, technicistně, jako by se jednalo o jednu dílčí dovednost z celé řady, které rozvíjí škola. Přitom pro rozvoj vzdělanosti jde stále ještě o dovednost klíčovou. Bez dobrého zvládnutí čtení jedinec nemůže postoupit do vyššího stupně vzdělání ani se nemůže celoživotně efektivně vzdělávat. Jenže on se čtením nedokáže ani bavit ve volném čase. Jestliže OECD konstatuje, že 20 % patnáctiletých ve vyspělých státech nedosahuje úrovně funkční gramotnosti, mělo by se jednat o vážný varovný signál pro příslušné vzdělávací systémy.

Problematika přítomnosti a použití mobilů ve škole je na programu diskusí dlouhodobě. Řeší se, zda zakázat nošení do školy všeobecně předpisem (Francie), nebo jejich zákaz dát do školního řádu, zda je ráno dětem odebírat a v poledne vracet, zda umožnit jejich použití o přestávkách. Variant je mnoho. I z psychologického hlediska stojí za pozornost otázka, jak ovlivňuje použití mobilů fungování žáků ve škole.

Americká akademie pediatrů vydala v listopadu 2018 vyjádření k fyzickému trestání dětí. Je určeno primárně pro pediatry v terénu, protože se v různých šetřeních ukazuje, že většina z nich je v průběhu specifické zdravotní péče žádána i o odpovědi na otázky týkající se výchovy dětí. Mají respekt rodičů i v otázkách, ve kterých nebyli školeni v pregraduálním vzdělávání. Je proto žádoucí, aby pediatři měli k dispozici aktuální výzkumné poznatky i v této oblasti, aby případně mohli měnit svá dosavadní stanoviska. 6 % amerických pediatrů ze vzorku 787 respondentů šetření schvaluje tělesné tresty a 2,5 % má za to, že tělesné trestání má pozitivní efekt. Jsem přesvědčený, že čeští pediatři jsou na tom v těchto ohledech podobně jako američtí. Jen bych si tipnul, že procenta schvalujících tělesné trestání dětí a jeho pozitivní efekt budou vyšší.

Problematika přítomnosti a použití mobilů ve škole je na programu diskusí dlouhodobě. Řeší se, zda zakázat nošení do školy všeobecně předpisem (Francie), nebo jejich zákaz dát do školního řádu, zda je ráno dětem odebírat a v poledne vracet, zda umožnit jejich použití o přestávkách. Variant je mnoho. I z psychologického hlediska stojí za pozornost otázka, jak ovlivňuje použití mobilů fungování žáků ve škole.

Zásadní výzvu pro učitele představuje požadavek, aby fakticky zajistil takové prostředí ve třídě, ve kterém se mohou efektivně učit všichni žáci. Každé dítě ve třídě má právo na vzdělání a tohoto práva je není možné svévolně zbavovat žádným způsobem. Každé dítě skutečně znamená každé – jestliže se učitel např. významným způsobem musí zabývat delší dobu jedním problémovým žákem, je pravděpodobné, že u ostatních není naplňováno toto právo na vzdělání (učiteli uváděné ztráty vyučovacího času při hodinách jsou při hodinách z různých důvodů značné). Na druhé straně nepochybně i učitel má právo na vhodné pracovní podmínky, aby mohl odpovídajícím způsobem plnit své pracovní povinnosti a současně aby bylo chráněno jeho fyzické i psychické zdraví. Neměli bychom zapomínat na to, že rovněž děti mají své povinnosti, jejichž plnění garantují rodiče.

Existují děti, které jsou ohrožené školní neúspěšností a u nichž se tato nepříznivá prognóza později během školní docházky naplní. Častěji se vyskytují v rodinách málo vzdělaných rodičů, žijících v pásmu chudoby, sociálně slabých, bydlících v ubytovnách, u známých, pendlujících na hranici bezdomovectví. V těchto rodinách se rovněž hojněji vyskytuje nezaměstnanost, závislost na alkoholu či jiných návykových látkách nebo konflikty se zákonem. Většina z nás si poměrně dobře umí představit materiální problémy. Jenže jejich fungování je poznamenáno i řadou dalších závažných nepříznivých okolností.

Zásadní výzvu pro učitele představuje požadavek, aby fakticky zajistil takové prostředí ve třídě, ve kterém se mohou efektivně učit všichni žáci. Každé dítě ve třídě má právo na vzdělání a tohoto práva je není možné svévolně zbavovat žádným způsobem. Každé dítě skutečně znamená každé - jestliže se učitel např. významným způsobem musí zabývat delší dobu jedním problémovým žákem, je pravděpodobné, že u ostatních není naplňováno toto právo na vzdělání (učiteli uváděné ztráty vyučovacího času při hodinách jsou z různých důvodů značné). Na druhé straně nepochybně i učitel má právo na vhodné pracovní podmínky, aby mohl odpovídajícím způsobem plnit své pracovní povinnosti a současně aby bylo chráněno jeho fyzické i psychické zdraví. Neměli bychom zapomínat na to, že rovněž děti mají své povinnosti, jejichž plnění garantují rodiče.

Světová zdravotnická organizace (WHO-SZO) vydala k 18. červnu tohoto roku dlouho očekávanou jedenáctou revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11, v Česku MKN). Na jejím základě budou pravděpodobně od roku 2022 i v České republice diagnostikovány veškeré zdravotní poruchy a nemoci. Následující přibližně čtyři roky mají posloužit tomu, aby byly přeloženy příslušné podklady a aby zdravotnictví členských států mělo čas k implementaci klasifikačního systému do vlastních norem a předpisů. Nejde jen o praxi samotných lékařů, výkaznictví a statistiky, změna se pochopitelně týká i zdravotních pojišťoven. Může ještě dojít k úpravám, ale ty by měly být spíše kosmetické.

Ve společnosti i v rodinách dochází v průběhu doby k pozvolným, avšak podstatným změnám. Podobně se proměňují obsah i formy výchovy a vzdělávání. Tím se posouvají i význam a způsoby působení mateřské školy. Řadu změn neumíme dobře vyhodnotit ve vztahu k budoucnosti, jasné však je, že význam rodiny pro uspokojování potřeb dítěte neklesá a význam vzdělání naopak neustále roste ve všech segmentech společnosti. O to víc to platí pro předškolní období, ve kterém se působením prostředí vytvářejí nejobecnější a patrně nejpevnější základy budoucích charakteristik dospělého.

Od roku 2012 je možné, aby dítě v Česku navštěvovalo střídavě dvě základní školy. Toto opatření se týká situace, kdy bylo svěřeno do střídavé péče obou rodičů. Při patrně nejběžnější frekvenci střídání jednou za týden je dítě každý týden v jiné škole. Kladl jsem si otázku, kdo z činitelů s touto možností přišel.

Známky mají v současnosti význam pouze v době, kdy dítě navštěvuje vzdělávací systém, a to ještě velmi omezený, protože jsou jen minimálně přenositelné v jednotlivých stupních vzdělávání. Někdy stačí změna učitele a ve třídě dojde k všeobecnému posunu známek. Kdyby validně zachycovaly podstatné vzdělávací skutečnosti a výsledky, nebylo by nutné vymýšlet (jednotné) přijímací testy, stačilo by vysvědčení. Možná bychom se obešli i bez jednorázové maturitní zkoušky. Ani při přijímání studentů na vysokou školu se o známky dnes nezajímáme, protože jen minimálně vypovídají o podstatných okolnostech studia. Podobně život v dospělosti se bez nich obejde.

Adolescence není v současné vyspělé společnosti západního typu obdobím, které by bylo pro dítě zrovna "úžasné". Je sice pravda, že dospívající nemusejí pracovat, žijí v relativním materiálním klidu, z pohledu starších generací dokonce v nadbytku, a mají značné množství volného času. Tím, že studují, získali snad i náš dílčí respekt, nabyli pravomoci a svobody, které nikdy dřív neměli. Často je nezapojujeme ani do domácích povinností, jejich odpovědnost je poměrně malá. Leckdy si jich však na druhé straně také plně nevšímáme, bagatelizujeme jejich tužby, stesky a obavy, neposkytujeme jim psychickou podporu, když po ní volají, nežijeme s nimi, a když se to hodí nám, pokládáme je za dospělé, tedy odpovědné.

Je nepochybně správné nezůstávat ve školství stát na místě a je zapotřebí neustále hledat inovativní způsoby edukace a vhodnější pedagogické a psychologické postupy práce s dětmi, zavádět účinnější technologie, vytvářet lepší podmínky pro práci učitelů i žáků, zlepšovat spolupráci s rodiči, s dalšími institucemi, komunitou. Vždyť ani pohledy takových disciplín, jako jsou psychologie nebo pedagogika, nezůstávají stát na místě a přinášejí poznatky vyzývající praxi ke změnám.