Darujte kamínek, darujte radost a naději

Nastal opět čas distančního vzdělávání, čas odloučení, čas, který by nejen každý student, ale jistě i každý učitel chtěl trávit jinak než doma o samotě u počítače. Bylo mi (a stále je) z tohoto období velmi smutno. Právě tyto pocity mě při vymýšlení úkolů v rámci distanční výuky přivedly na myšlenku vytvořit se svými studenty projekt, jehož cílem nebude pouze zdokonalení se v technice malby po vlastní linii, ale především předat prostřednictvím naší práce radost ostatním a vyjádřit sounáležitost s těmi, na které má současná doba největší dopad.

Již v minulosti mě na internetu zaujalo malování putovních kamínků a jejich pokládání na různá místa po celé České republice, ale až nyní mě napadlo význam této činnosti pozměnit. Vyzvala jsem proto na sociálních sítích své žáky, aby si obstarali kamínek, na něj namalovali akrylovými barvami například anděla a poté jej položili jen tak pro radost k místní nemocnici nebo domovu důchodců. Rychlost, jakou moji studenti zareagovali a jakou se projekt začal šířit veřejností, mě zaskočila. Téměř okamžitě jsem zaznamenala pozitivní reakce nejen od studentů, jejich rodičů, zaměstnanců nemocnice, domova důchodců nebo mateřských škol, ale zejména od seniorů a pacientů, jimž byl tento projekt věnován. Věřím, že právě jejich dojemné reakce a upřímná radost byly, a stále jsou, pro autory malovaných kamínků tou největší odměnou a motivací.

Na počátku akce jsem si sice pohrávala s myšlenkou, jak úžasné by bylo, kdyby se spolu s dětmi zapojili i jejich rodiče, ale rozhodně jsem nečekala, že se do projektu nadšeně a s ohromným elánem zapojí neuvěřitelný počet dětí i jejich rodinných příslušníků napříč všemi věkovými kategoriemi. Tím spíše jsem při plánovaní této výzvy nepředvídala, že tento nápad překročí nejen hranice našeho malého města Čáslavi, ale i hranice České republiky. Po velmi krátké době jsem obdržela zprávy i od lidí, kteří se do akce zapojili i v jiných městech, např. v Havlíčkově Brodě, Brně, ale i na Slovensku. Koncem listopadu jsem byla kontaktována i jedním z organizátorů soutěže Brána k druhým pořádané Národním pedagogickým institutem ČR ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže, která oceňuje pozitivní příklady a skutky v naší společnosti, na kterých se podílejí děti a mládež do 26 let. O této nevinné výzvě vyšly i články v časopisech sociální péče atd.

Nyní je únor, stále probíhá distanční výuka, stále trvá období odloučení od spolužáků a sociálních kontaktů a stále se mi ozývají školy, které se do výzvy malování kamínků zapojují.

I kvůli takto úspěšné akci, která již trvá několik měsíců a činí radost nejen seniorům po celé České republice, se dál snažím vymýšlet, jak spojit výuku s něčím víc. Již několikrát jsme byli nuceni v minulém i tomto roce zrušit výstavu výtvarného oboru, a tak jsem uspořádala výstavu výtvarných prací svých studentů on-line a spojila jsem ji zároveň i se soutěží. Lidé udělovali hlasy výtvorům, které je nejvíce oslovily, a výtvarné práce s největším počtem hlasů jsme předali k výzdobě Domova důchodců a Městské nemocnici v Čáslavi. I po této akci nastal zcela nečekaný ohlas žáků, rodičů i široké veřejnosti. Jednoduché řešení bývá většinou řešení nejlepší...

Někdy mám pocit, že se jako učitelé snažíme za každou cenu do puntíku dodržovat veškeré plány a osnovy... Netvrdím, že je to špatné, naopak, uvědomuji si, že dodržování školních osnov je pro naši profesi nezbytností, ale přesto mám za to, že čas od času neuškodí se od plánu trochu odchýlit, zejména v tomto nelehkém období, v němž se všichni musíme neustále přizpůsobovat novým životním situacím. Já mám to štěstí, že vedení školy, ve které učím, je velmi vstřícné a mě i mé kolegy ve všech nekonvenčních aktivitách, které studentům vymýšlíme, plně podporuje. Za to jim patří náš velký dík! Pojďme občas žákům zpestřit výuku, motivovat je, předávat pozitivní energii, zkrátka buďme na sebe milí! Vždyť kolik radosti udělá například obyčejný, anonymně darovaný kamínek!