Tiché šeptání spolužáků a zvuky zipů od spacáků, které se ozývaly z obou stran pískovcového převisu. Očima jsem se naposledy podíval na hvězdy, před nimiž se klidně houpaly koruny vysokých borovic, a zachumlal jsem se do spacáku. Taková je moje poslední velká vzpomínka na to, kdy jsme byli celá škola spolu. Tehdy si nikdo asi nedovedl představit, jaký rok je před námi. Společňáky a hodiny nahradil Meet, učivo Google Classroom. Jaká je letos Přírodní škola? Jak se změnila a v čem? A jak probíhají snahy udržet si alespoň něco málo z toho, na co jsme byli zvyklí a co pro nás bylo samozřejmostí?
Na otázky odpovídá ten nejpovolanější, nikdo jiný než ředitel školy František Tichý
Bude to už rok, co se naše škola přesunula do online prostoru. Jak se vyvíjel tvůj pohled od první hodiny do současnosti? Jak jsi to vnímal?
Když to začalo, tak jsme samozřejmě nevěděli, jak to bude dlouho trvat. Ani jak se to má dělat. Byl to takový zmatek, takový hukot, že nebyl čas se ani domluvit. Já si pamatuji, že poté co jsme se dozvěděli, že se školy zavírají, někteří hrozně jásali a říkali si, že se možná tři týdny budou flákat. Už tenkrát jsem tušil, že to dobré nebude. V úterý zavřeli školya ve čtvrtek se nám podařilo ještě sejít se ve Stromovce, kde byly konzultace, a v ten den vyhlásili nouzový stav a omezil se pohyb lidí. V tu dobu jsme ještě neuměli dělat videokonference, takže veškerá práce byla zadávána pouze jako úkoly přes Edookit poměrně dlouho, někol