Finským školám od šikany pomohla věda, říká spoluautorka úspěšného preventivního programu, profesorka Christina Salmivalli. A totéž doporučuje i Česku: v bezpečném prostředí totiž studenti prospívají lépe.
Finským školám od šikany pomohla věda
Vojtěch
Pišl
MSc.
neuropsycholog, v organizaci Schola Empirica se podílína zavádění vědecky ověřených metod do českého školství
Od roku 2009 klesl ve finských školách výskyt šikany na méně než polovinu. Co se školní šikany týče, patří Finsko mezi nejbezpečnější země v Evropě. Jak jste to dokázali?
Jednou ze změn bylo celostátní zavedení preventivního programu proti šikaně KiVa ve finských školách, a to od podzimu 2009. Školy poskytující základní vzdělání (první až devátá třída) dostaly KiVu díky finanční podpoře finského ministerstva školství zadarmo. V užívání KiVy tak byly v jednu chvíli vyškoleny tisíce učitelů napříč celou zemí. V následujících letech pak autoři programu KiVa nabízeli školám další kurzyv podobě osobních setkání a webinářů podle potřeby.
Jak si mám program KiVa představit v praxi?
Školy zavedly výuková setkání KiVy, jež děti učí sociálně-emočním dovednostem a vybízejí je, aby odmítly šikanua ohrožené spolužáky naopak podporovaly. Klíčovým poselstvím programu je, že každý má právo cítit se ve škole dobře a že to jsou právě spolužáci, kdo toho může docílit. A to tím, že šikanování nebudou podporovat, naopak dají najevo, že s ním nesouhlasí. Učitelé zároveň dostali jasné, na důkazech založené instrukce, jak se k šikaně postavit, pokud se navzdory preventivním opatřením objeví. Každoroční průzkumy nám pak umožňují sledovat, jak se situace mění.
Programů proti šikaně je v Evropěspousta – to platí i o Česku, jež patří naopak mezi země, kde se žáci šikanují nejvíc. V čem se KiVa liší?
KiVa je založená na vědeckém výzkumu, vyvinula ji skupina výzkumníků, kteří se studiu šikany věnují od počátku devadesátých let. Porozumění mechanizmům šikanování je přitom pro účinnou prevenci a intervenci klíčové. Program KiVa vychází z našeho vlastního výzkumu stejně jako z výzkumů a vědeckého ověřování různých dalších intervencí všude po světě.
Velmi podstatnou vlastností programu je systematičnost jeho implementace. KiVa není myšlená jako krátkodobý projekt, má se stát trvalou součástí preventivního působení školy. Navíc neustále pokračujeme v dalším rozvíjení programu na základě nových poznatků a zkušeností koncových uživatelů. KiVa nikdy nebude úplně dokončená, pravidelně ji aktualizujeme, aby nepřestala vyhovovat potřebám škol v měnících se podmínkách.
Chápu, že vědeckou metodu a důkazy potřebujeme ve vědě. Je ale vědecký výzkum zásadní i pro každodenní praxi, v níž jednotlivé školy a učitelé hledají, co nejvíc pomůže právě jim?
Občas se taková tvrzení objevují, že si to musí každý vyzkoušet znovu a sám. Jak ale říká pomyslný otec výzkumu šikany, profesor Dan Olweus: „Ne každý nápad je nutně dobrý nápad.“ Školy mohou mít spoustu nápadů, jak šikanování zamezit, jenže jejich postupy nemusí vždycky vycházet z faktů. Proto nemusí navzdory dobrým úmyslůmfungovat – a v nejhorším případě mohou i ublížit.
Navíc pokud víme, že některé způsoby prevence jsou účinnější než jiné, měli bychom své omezené zdroje užívat právě těmito způsoby. Jedná se i o otázku spravedlnosti: všechny děti si zaslouží tu nejlepší dostupnou pomoc, pokud jeněkdo šikanuje.
Studie ukazují, že KiVa nepůsobí jen na šikanu, ale na psychickou odolnost dětí, třeba jejich sklony k depresím nebo úzkostem. Přitom cílí spíš na chování kolektivu než na jednotlivé žáky. Jak se vůbec mohou takové skupinové efekty projevit na duševním zdraví jednotlivců?
Viktimizace člověka často dovede k nezdravým způsobům přizpůsobování se situaci, nevyrovnanosti a psychickým potížím. Takže pokud snížíme počet šikanovaných žáků, zároveň tím snížíme i počet těch, kdo mají takové problémy. Šikana navíc může vyvolat úzkost i mezi dětmi, které ji pouze pozorují okolo sebe, aniž by byly jejím terčem. Takže pokud šikanování omezíme, prospějeme všem dětem.
Podobné komplexní programy vyžadují čas a energii jak ze strany učitele, tak celé třídy. Jsou jejich výsledky natolik zásadní, aby jim škola věnovala čas, v němž by mohla probíhat výuka?
Existuje řada důkazů, že snaha předejít šikaně a podpořit zdravé vztahy může v dlouhodobém měřítku spíš ušetřit čas, než aby ho zabírala. Pokud se postaráte o prevenci, sníží se potřeba neustálého zpovídání žáků a kontrolování jejich chování. Pocit bezpečí ve škole je zároveň důležitým předpokladem pro učení a školní úspěch. Pokud se všichni cítí bezpečně a klima mezi žáky je dobré, studenti jen vzkvétají!
Česká data ukazují, že se tři čtvrtiny žáků setkávají s fyzickým ubližováním ve třídách, nicméně pouze 7 % učitelů přiznává, že šikana probíhá častěji než výjimečně. Bylo obtížné přesvědčit školy, že je žádoucí situaci zlepšit, byť si dospělí nemusí vždycky skutečný rozsah šikany uvědomovat?
Podceňování problematiky šikany ze strany dospělých do určité míry přetrvává. A nepřestalo se týkat ani finských škol, podobné věci se mění jen pomalu. Rozebírání takových problémů s dětmi v průběhu vyučovacích hodin KiVy ale může pro učitele znamenat možnost otevřít oči. Každoroční průzkumy v měřítku celé školy navíc pomáhají pochopit, jak žáci vnímají šikanu, své vztahy se spolužáky a školní klima.
Organizace Schola Empirica nabízí základním školám v rámci ověřování účinnosti české verze metody KiVa materiály, zaškolení a podporu. Existuje nějaký typ škol, kterým by taková nabídka mohla být nejužitečnější?
K závěrům o rozdílech ve výsledcích KiVy mezi jednotlivými školami zatím nemáme dostatek dat; doufáme, že takové informace budeme moci nabídnout v blízké budoucnosti. Zatím jsme si jisti jen jediným: nejvíc KiVa prospívá školám se zapáleným pedagogickým sborem, který bere problematiku šikany za bernou minci a přikládá patřičnou váhu prevenci. Implementaci KiVy je totiž zapotřebí věnovat úsilí, než se škola dostane k výsledkům, jež bývají povzbuzující.