Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Žáci a úskalí užívání digitálních technologií

Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Redakce Řízení školy

V minulých dvou letech si žáci užili v rámci distanční výuky hodně času na digitálních technologiích, bude proto dobré zmínit problémy související s jejich užíváním. Tyto problémy jsou spojeny jak s intenzitou, tedy nadměrným používáním digitálních technologií, tak s obsahem, který je jimi zprostředkováván a který může mít do značné míry vliv na zdravý psychický vývoj a well-being jednotlivce.

Řízení školy onlineBudování zdravých zásad užívání digitálních technologií začíná v rodině. Zprvu jsou to rodiče, kteří mohou na děti „dohlédnout“ a rozvíjet je u nich zdravé návyky. Ne všichni dospělí (tedy ani všichni rodiče) však mají o škodlivém vlivu digitálních technologií na kvalitu spánku i schopnost koncentrace dostatek informací a mnohdy si neuvědomují ani další rizikové faktory užívání digitálních technologií dětmia mládeží (patří k nim např. obezita). Dětské (nad)užívání technologií tak nemusejí vnímat jako palčivý problém.
Nastavení zásad zdravého používání technologií však může být značně náročné. Stejně jako u většiny problémů výchovného charakteru se i zde se osvědčuje sestavenía dodržování dohody, v tomto případě dohody digitální. Tedy zásad užívání digitálních technologií v rodině, na jejichž sepsání v ideálním případě rodiče a děti spolupracují.
U dospívajících (od druhého stupně základní školy) rodičovská kontrola a případné zákazy nebývají dostatečně efektivní. Dobré je proto přenést již zodpovědnost za zdravou míru užívání technologií z rodičů přímo na potomky. S tím ale souvisí to, že by měli být včas upozorněni na rizika a na možnou analogii s návykovými látkami – také technologie se mohou stát za určitých podmínek návykovými. V případě vzniku závislosti na počítači, počítačových nebo on-line hrách, sociálních sítích a internetu mluvíme o tzv. netolismus.
Pro děti samotné i pro jejich rodiče může být náročné příznaky závislosti rozpoznat. Obzvláště náročná může být regulace užívání mobilního chytrého telefonu. Smartphony jsou již nedílnou součástí našich životů, máme je u sebe neustále, můžeme přes ně být na internetu, pouštět si videa nebo hrát hry. Právě hraní on-line i počítačových her je v současné době globálním fenoménem, který „obsadil“ volný čas naprosté většiny dětí. I zde je velmi těžké rozlišit, zda jde ještě o pouhé intenzivní hraní, nebo už o problém, jenž se svou podstatou skutečně blíží závislosti. Herní porucha patří do okruhu poruch způsobených návykovým chováním společně s patologickým hráčstvím. Je charakterizována narušenou kontrolou hraní a vzrůstající důležitostí přikládanou hrám. Tento zájem dominuje nad ostatními denními aktivitami a pokračuje nebo eskaluje navzdory výskytu negativních důsledků. Dané chování a související příznaky se musejí obvykle projevovat nejméně 12 měsíců. Samotný čas trávený hraním videoher však není spolehlivým indikátorem závislosti.
Digitální závislosti mohou pomoci odhalit učitelé, kteří s dítětem tráví hodně času a mají k dispozici srovnání v rámci vrstevnické skupiny. Mohou být také citlivější k nezvyklému chování nebo prožívání školáka. Při 
podezření na digitální závislosti je možné s rodiči mapovat (Květoň, P., 2020, s. 96):
„Zda dítě je schopné přestat ve hraní v domluveném čase. Zda dítě preferuje hraní videoher před ostatními činnostmi včetně těch, které byly dříve důležité (sportovní kroužky, setkávání s kamarády, izolace v rámci školního kolektivu apod.). Zda dítě zanedbává domácí přípravu a další povinnosti, ve škole se objektivně zhoršuje a rodiče se dostávají do závažných konfliktů obhledně množství času věnovaného hraní (dítě lže, je podrážděné). Dobré je zjistit, zda se nezměnily spací návyky dítěte či hraje do pozdních nočních hodin. Častým problémem bývá popírání nebo zlehčování problému ze strany dítěte s typickými výroky jako např.: ‚Takhle hrají všichni…‘, ‚Vždyť o nic nejde…‘ apod. I přes všechny zmíněné informace a varovné signály však stále nemusí jít o závislost a diagnostické stanovisko by mělo být v rukou odborníka, který může najít zcela jiné alternativní vysvětlení.“
Pomineme-li oblast videoher, pak jsou obecně nejvíce ohrožení on-line závislostmi děti a dospívající s nižším sebevědomím, vyšší impulzivitou a nižší sebekontrolou. Dále ti, kteří mají nižší podporu ze svého blízkého okolí, a také, pro které je on-line svět formou úniku od problémů. Čím jsou děti mladší, tím rychleji závislost vzniká.
Proto je dobré mít už od mladého věku v domácím prostředí takzvaně „off-line zóny“ nebo třeba „zóny bez mobilů“ v místech jako je dětský pokoj nebo jídelna. Do dětského pokoje stejně tak nepatří televize ani počítač. Zvláště u mladších školáků je lépe, pokud je počítač v místě, kde lze kontrolovat čas na něm strávený. Předchází se tak mnoha špatným návykům. Jako preventivní opatření pak dobře funguje jasně dané místo, kam se telefony, tablety a notebooky odkládají v určitou stanovenou hodinu večer.
Stejně tak se v rámci intervence s dětmi při řešení času tráveného na počítači nebo s mobilem osvědčuje pracovat s tzv. časovým kolem a jasně si ukázat, kolik času různými činnostmi děti a mládež stráví a kde se jim čas tzv, ztrácí.
Jak uvádí Goodinová (2018, s. 34 a s.90) „dnešní teenageři jsou hyperstimulovaní a chaos neustálého spojení se světem je pro ně uklidňující a známý. Být bez spojení je pro ně velmi těžké. Je to až neuvěřitelné, že během dne vstřebáváme více jak pětinásobek informací než v roce 1986. Na ‚chytrý‘ telefon šáhneme průměrně 2 617krát denně (ťukáme, posunujeme nebo klikáme) a člověk nad dvacet let pořídí za život asi 25 700 selfie, každý den na světě pak lidé vyfotí asi 93 milionů selfie.“
V souvislosti s užíváním internetu je ještě vhodné zmínit svět sociálních sítí. Ten se řídí zvláštními pravidly. Je to aréna, ve které se soutěží o pozornost a publikum, což vytváří tlak na popularitu, dokonalost. Průměrný dospívající zakládá svou hodnotu na tom, jak si myslí, že jej vnímají vrstevníci, a je tzv. definován svým profilem. „Lajky“ (stejně jako výhry a pokroky v počítačových a on-line hrách) spouštějí tvorbu dopaminu, což je neurotransmiter, tedy přenašeč, který hraje zásadní roli při vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a „odměn“. Proto je často dáván do souvislosti se vznikem závislostí. Zároveň jsou zde ještě jiná rizika spojená se zpětnou vazbou pouze ze sociálních sítí, kde je mnohdy realita značně zkreslená a vnímání vlastní hodnoty pak může být v ohrožení. To pak může vést k celé řadě potíží, rizikové a sebepoškozující chování nevyjímaje.
V této souvislosti je dobré zmínit i zkratku FOMO z angl. Fear of missing out, česky strach ze zmeškání nebo strach, že o něco přijdeme. Tento dlouho známý fenomén se dostává do popředí právě ve spojení se sociálními sítěmi a tendencí nic nepromeškat. Opět jsou více ohroženi lidé s nižším sebevědomím, kterým často sledování ne zcela reálných obsahů ještě ubírá na jejich životní spokojenosti.
Spitzer (2017) ve své knize uvádí zajímavá zjištění spojená jak se zdravím, tak i vzděláváním. Můžeme tak zjistit, že existuje přímá úměrnost mezi užíváním technologií a schopností sebeovládání. Přičemž sebeovládání je jednou ze schopností, která predikuje školní úspěch více než samotné IQ. Zajímavou informací také je, že zatímco čtení snižuje krevní tlak, počítače a technologie jej naopak zvyšují. Procházka v přírodě nás zklidňuje a zvyšuje soustředěnost, vedeme si pak lépe v úkolech vyžadujících pracovní paměť.
Tyto informace nám tak mohou zároveň sloužit jako možné preventivní a intervenční strategie, naznačit, kterým směrem se lze ubírat.
Jasně řečeno: technologie jsou jako „divoké zvíře“. Když se zkrotí, mohou přinést do života mnoho radosti a možností. V rámci školy lze působit i na rodiče, kteří by měli mít přehled o tom, jaký obsah děti na sítích konzumují a tvoří, a sdělovat jim informace formou besed nebo odkazy a příspěvky, díky nimž se bude zvyšovat jejich informovanost. Dále cílit na žáky nejen preventivními programy a aktivitami, alei celkovým rozvojem zdravého sebevědomí, reálných pozitivních sociálních vztahů a jejich schopnosti prožívat „tady a teď“, což lze podpořit velkým množství mindfulness technik. Z tohoto hlediska je velmi přínosným zdrojem informací kurz Univerzity Karlovy (kliniky adiktologie) Technologiea Prevence (TeP), který byl vytvořen s cílem pomoci školním metodikům prevence, případně dalším pedagogům – aktivity zde cílí přímo na žáky, jiné na jejich rodiče a další pak na pedagogy.
Obecným cílem tak je naučit dítě používat technologie takovým způsobem, který ostatním neubližuje a zároveň druhým nedává možnost ubližovat jemu.

Souhrn tipů a rad do domácího prostředí

Nastavení limitů užívání technologií (př. MINUTKA)

20–30 minut u dětí ve věku 4–6 let
1 hodina u starších dětí
2 hodiny u dospívajících
Během víkendu a svátků může být doba hry zvýšena na jednu až tři hodiny za den. Je také vhodné zařadit minimálně jeden nebo dva dny týdně bez her.
Digitální dohoda
  • seznam zásad používání technologií v rodině, který sestaví rodiče spolu s dětmi

Vysvětlení a předání informací

  • působení digitálních médií na kvalitu a délku spánku, fyzickou aktivitu a pozornost
  • rating PEGI – doporučení minimálního věku uvedenéu každé hry (3, 7, 12, 16 a 18 let)
  • informace o hrách, které děti hrají; bavit se o nich s dětmi, příp. hrát „kontrolovaně“ spolu s dítětem
  • dohled nad financemi (které jsou věnované hrám a hraní)

Bezmobilové (OFF-LINE) zóny

  • večer v době před spánkem a v pokoji v době spánku, během jídla
  • snáze kontrolovatelné je, pokud je PC ve společných prostorách, ne v dětském pokoji

Off time

  • čas strávený společně s rodinou příjemnými aktivitami nebo podpora pestrého volnočasového vyžití

Zdravý spánek

  • 90 minut je minimální doba, kdy před spánkem již není dobré používat obrazovky a digitální zařízení
  • večer je vhodné používat filtr obrazovky (kvůli modrému světlu)
  • školáci 6 až 12 let by měli pravidelně spát 9 až 12 hodin denně
  • teenageři 13 až 17 let by měli pravidelně spát 8 až 10 hodin denně
Odkazy na některé organizace působící v této oblasti jsou:
  • členských organizací Asociace nestátních organizací (ANO) odkazuje na nestátní organizace, které poskytují služby pro osoby ohrožené závislostním chováním (http://www.asociace.org/mapa-pomoci/).
  • Dětské krizové centrum:linka pro rizika kyberprostoru, tel. 778 510 510, e-mail: problem@ditekrize.cz.
  • Linka bezpečí, tel. 116 111, on-line poradna e-bezpečí,e-mail: poradna.e-bezpeci.cz.
  • https://www.digitalnizdravideti.cz/
ZDROJE
  • GOODINOVÁ, T. OFF - Digitální detox pro lepší život. Praha: Esence, 2018.
  • GABRHELÍK, R., LUKAVSKÁ, K. a M. SLUSSAREFF. Technologie a prevence (TeP). Praha: Univerzita Karlova, 2021.
  • KOŽÍŠEK, M. a kol. Safer Internet for Kids and Youth Partners (Možnosti efektivního vzdělávání v oblasti rizikového chování v online prostředí). European Liberal Forum, 2021.
  • KVĚTOŇ, P. Hraní videoher v dětství a dospívání: Dopady a souvislosti v sociálně-psychologické perspektivě. Praha: Grada, 2020.
  • SUCHÁ, J. a kol. Hraní digitálních her českými adolescenty. Olomouc. Univerzita Palackého v Olomouci, 2018.
  • SPITZER, M. Digitální demence. Brno: Host, 2017. 

Zdroj: Pro časopis Školní poradenství v praxi Jana Pláteníková


Diskuse - Počet příspěvků: 0

Archiv článků