Nedávno mě moje jedenáctiletá známá poprosila o pomoc s přípravou evropského projektu do školy. Úžasná, šikovná mladá dáma, fascinovaná příběhy z Bruselu, které jí občas vyprávím. Tentokrát jsem však byla opět šokována chaosem v její výuce o EU. Umí mi vysvětlit princip měnové parity, ale reálně si neuvědomila, proč si na výletě v Praze zmrzlinu za eura nekoupí. Dokáže vyčíslit rozlohu EU, ale až spolu jsme si vyhodnotily, jaké výhody přináší členství Slovenska v celku, který je stokrát větší než tato země.
Evropský úhel pohledu by měl být součástí výuky všech předmětů
Lucia
Kleštincová
Evropská komise, autorka podcastu Lights on Europe
Povídaly jsme si, proč cestujeme bez pasů, ale občas jsou přece jen na vnitřních hranicích kontroly. Jak to, že Česká republika je v EU, ale nemá euro. Kde máme jako euroúředníci svázané ruce, kdybychom chtěli navrhovat evropské řešení problémů, jako je krize způsobená koronavirem. Jaké potvrzení bude potřebovat, pokud jednoho dne bude chtít v myjavské chalupě vyrábět z včelího medu vlastní kosmetiku a prodávat ji do našich lékáren – a co jí z těchto dokladů později uznají úřady v Rakousku a co na Ukrajině.
Pro mě jsou to krásné chvíle a obrovská čest moci předávat své poznatky o EU dále. Kolik dětí však takovou možnost nemá? I proto je úžasné vidět množství projektů, včetně tohoto časopisu, které se snaží svou trochou přispět ke zkvalitnění výuky o EU.
Asi se všichni shodneme na tom, že ideálně by měl být evropský úhel pohledu součástí každodenní výuky všech předmětů. Matematika se dá učit na příkladech hledání kvalifikované většiny při přijímání zákonů v Radě EU či alokování rozpočtu. Etika či občanská výchova mohou otevírat diskusi o rozdílném přístupu k interrupcím či legalizaci drog v Česku, Polsku či Nizozemsku. V zeměpise či němčině si mohou studenti vyzkoušet připravit žádost o evropský grant na ochranu Šumavy, ale nejdříve si na to musejí najít partnera z Německa. Na angličtině se dá vymýšlet návrh budoucí evropské občanské iniciativy či přihláška na studijní pobyt Erasmus. A tak donekonečna.
V koutku duše se cítím provinile, že píšu takovéto řádky do časopisu čteného pedagogy. Avšak dovoluji si předkládat tyto návrhy jedině proto, že za posledních sedm let práce v Evropské komisi pravidelně odpovídám na podobné otázky – ať už přes své sociální sítě (klidně se mi ozvěte, s radostí poradím se vším, co vím!), při přednáškách na školách doma, nebo v našem návštěvnickém centru v Bruselu. Je škoda, že zatím se nepodařilo posunout mílovými kroky vpřed snahu o systematičtější evropskou výuku napříč celou EU. Jsem přesvědčená, že by to velmi prospělo zejména zemím, které přistoupily do EU jako poslední a jejich školství má, řekněme si pravdu, vždy prostor na zkvalitnění.
Pár tipů na závěr tohoto zamyšlení:
*
Mohli byste motivovat studenty hledat si přes sociální sítě kamarády z jiných zemí a vzájemně porovnat svou evropskou realitu. Kupují si tu samou Nutellu? Platí jim za brigádu eury? Mohou se setkat na nějaké evropské talentové soutěži či na výměnném pobytu?
*
Doporučte jim poslouchat podcast Lights on Europe na svých aplikacích nebo přes Spotify. Každý týden si mohou poslechnout novou epizodu (nejčastěji v angličtině, občas ve slovenštině) rozhovoru s člověkem v Bruselu. Dozvědí se víc o fungování EU, osobních úspěších a neúspěších či tricích pro kariéru v Bruselu.
*
Poproste rodiče svých studentů, aby přišli na vyučování podiskutovat o tom, jaký by byl jejich život bez EU. Dovážejí pro svou firmu výrobky ze zahraničí? Studovali ve Velké Británii? Zkoušeli žádat o eurofondy? Platí na dovolené roaming? Dodávají přes internet služby lidem z jiných zemí?
Věřím, že toto úvodní zamyšlení je pro vás inspirativní – dejte mi prosím vědět přes Facebook nebo Instagram, co je pro vás užitečné více či méně. Ráda vám sem v budoucnu napíšu další příspěvek. Zatím vám přeji všechno dobré a děkuji za úžasnou práci, kterou každý den děláte pro nás všechny.