Zeptejme se studentů samotných, co by se chtěli naučit

Všechny výše zmíněné dovednosti v sobě spojuje předmět základy společenských věd (ZSV) nebo občanská výchova (OV). Pokud jej má středoškolák v rozvrhu, měl by být vzdělán v základech sociologie, politologie, práva, ekonomie, filozofie, etiky, psychologie a dalších společenských věd. Tedy získat co nejširší všeobecný přehled o světě za zdmi se školními nástěnkami. U gymnazistů, v jejichž rozvrzích jsou ZSV obvykle věnovány dvě hodiny týdně, a chtějí-li, mohou si k nim ještě přibrat společenskovědní seminář, a prioripředpokládáme, že budou mít široký rozhled. Mají na to čas i učitele.

Ostatní střední školy však mohou (či chtějí) ZSV věnovat jen poloviční (či ještě nižší) hodinovou dotaci. Jejich absolventi přesto budou tyto dovednosti ve svém životě potřebovat. Jaký minimální všeobecný přehled má tedy středoškolák získat? Odpověď je prostá: maximální.

Na co se ovšem zaměřit, pokud máte jen hodinu týdně? Uspokojivou odpověď nemám. Ukážu vám ale, jak si na tuto otázku odpovídáme ve škole, o níž každý něco slyšel, ale málokdo v ní byl. V taneční konzervatoři.

Šestiletou taneční konzervatoř lze s nadsázkou označit za nejdelší střední školu. Žáci ke studiu současného tance nastupují z 9. tříd ZŠ, ve 4. ročníku skládají maturitní zkoušku a následující dva roky (5. a 6. ročník) se připravují na kariéru tanečního pedagoga či choreografa.

ZSV vyučujeme vždy jednu hodinu týdně ve 2., 3. a 4. ročníku. Společenskovědní témata však přesahují i mimo ně. Prologem k ZSV je předmět osobnostně-kulturní rozvoj (1. ročník), psychologie je vyučována až v 5. ročníku v rámci pedagogické přípravy našich studentů (budoucích učitelů tance). Přesun psychologie do pomaturitní části studia má nespornou výhodu – žáci si teorii současně propojí s pedagogickou praxí.

ZSV tedy učíme tři roky v dotaci jedné hodiny týdně. Probrat máme sociologii, politologii, právo, ekonomii, filozofii, etiku, religionistiku a globální problémy.

Když Francis Bacon prohlásil, že „vědění je moc“, neskryl do svého konstatování žádnou alegorii, jak bychom možná od Shakespearova současníka čekali. Nezbytné „akademické“ znalosti do výuky patří a žáci je musejí znát. Aby mohli přemýšlet, musejí totiž nejprve vědět, o čem mají přemýšlet (než začnu hodnotit smysl úřadu českého prezidenta, měl bych nejdříve znát jeho pravomoci a podobu prezidentské volby). Právě slovo „nezbytné“ je z předchozích dvou vět tím nejdůležitějším. Vyžadujme po studentech podstatné vědomosti, vycházejme však z jejich potřeb a maximum času věnujme rozvoji kompetencí, které na nich vystavíme a které studenti využijí ve svém uměleckém i dalším životě. Na konci pololetí jsem proto naše žáky poprosil, aby mi napsali, co by se chtěli dozvědět v tematických blocích, kterým se budeme věnovat následující půlrok. Druháky čeká politologie, třeťáky ekonomie.

Studenti chtějí umět:

A také si přejí vědět:

Výsledky ukazují, že sami studenti chtějí získat jak teoretické znalosti, tak praktické dovednosti, které na ně navazují. Zároveň nám napovídají, o jaká témata mají zájem, a vyznačují tak cestu, po níž s nimi můžeme jít.

Nechme studenty, ať si toho co nejvíce vyzkoušejí a zažijí. Ať u toho chybují a na základě zpětné vazby se zlepší. Vědění je moc, jedinou cestou k němu je činnost. Choďme proto s nimi ven a využívejme programy různých neziskovek a institucí. Podle mého názoru by student neměl opustit střední školu, aniž by:

Naše doba je, stejně jako každá jiná, nejistá. Ale je naše. Nezapomeňme proto žákům ke všeobecnému přehledu přibalit kompetence, díky nimž budou v dalších dobách ve výhodě: hledání relevantních zdrojů, jejich čtení a interpretování, umění spolupráce s lidmi, které si nevybrali, odvahu pojmenovávat problémy a hledat jejich řešení, poskytování a přijímání zpětné vazby a další. Šťastnou cestu.