Všeobecným přehledem je kompetence vyhledat si a ověřit informace

Na první problém narazíme hned při snaze vymezit disciplíny a témata, které by měl všeobecný přehled zahrnovat. Moderní dějiny, politická a socioekonomická geografie, základy ekonomie, práva, politologie či náboženství. To vše jsou obory, na kterých možná bude panovat širší společenský a odborný konsenzus. Ale neměli bychom zvážit i další aspekty společnosti? Například:

Zcela úmyslně a trochu provokativně nechávám stranou filozofii, která je mnohými učenci považována za pomyslný vrchol humanitního vzdělání. Lze jen spekulovat, jak by dopadl pokus, kdybychom dali dohromady např. sto učitelů a dali jim za úkol vymezit všeobecný přehled pomocí výše uvedených disciplín. Kolik z nich by se na kolika oborech dohodlo? Identická situace by pravděpodobně nastala i tehdy, kdybychom v tomto experimentu nahradili pedagogy odborníky z praxe. Ani oni by se nedohodli, ale zároveň by každý z nich dokázal svůj názor velmi dobře odůvodnit. Jediným konsenzuálním závěrem této debaty by tak bylo, že všeobecný přehled tvoří „vše“.

Podobný problém nastane i ve chvíli, kdy se budeme snažit vymezit hloubku znalostí ve výše zmíněných disciplínách a oborech. Pokusím se to demonstrovat na jednom konkrétním příkladu. V souvislosti s nedávným 30. výročím sametové revoluce 1989 se opět rozproudila debata o významu výuky moderních dějin na českých školách. Je nepopiratelné, že toto téma je součástí něčeho, co označujeme za všeobecný přehled. Možná se ještě dohodneme na tom, že by každý měl vědět, ve kterém roce tato událost proběhla, proč se označuje tak, jak se označuje, jaké měla příčiny a důsledky a kdo byly významné osobnosti tohoto procesu.

Při hlubším zamyšlení si však můžeme položit doplňující otázku, které všechny osobnosti by ti, kteří dané období nezažili, měli znát. Někteří uvedou, že postačí jen Gustáv Husák a Václav Havel, někteří jiní se budou dožadovat i znalosti dalších komunistických vůdců, disidentů či umělců atd. Debatu nezjednoduší ani logický argument, že rozsah znalosti musí být odvozen od stupně školy a dalších skutečností, např. zda daný student z dějepisu maturuje, či ne. Proč? Zkusme si představit redukci debaty na úroveň znalostí základní školy. Co je touto znalostí v konkrétní rovině? Kolik osobností má umět vyjmenovat absolvent základní školy, aby bylo konstatováno, že má všeobecný přehled, a kolik jich musí naproti tomu uvést člověk se středoškolským vzděláním? A takto bychom si tuto otázku mohli položit nejen u osobností sametové revoluce, ale u všech ostatních témat.

Dalším problémem je průběžná obměna části obsahu všeobecného přehledu. Jsou jistě témata, která zůstávají jeho součástí stabilně. Mohou to být např. „osudové osmičky“ českých dějin či základy právní a finanční gramotnosti. Jsou však témata, která časem ztrácejí na aktuálnosti a získávají na ní jiná. Lze to velmi dobře demonstrovat na světových konfliktech: před 25 lety byla aktuální občanská válka na území bývalé Jugoslávie, zatímco dnes je to např. konflikt v Sýrii. Stejně tak se ale aktualizují i jiná témata: problematika životního prostředí, ústavní mechanismy ČR, migrace a multikulturalismus a další. Samostatnou kapitolou, která logicky prochází největší aktualizací, je politika a politické reálie. Zatímco před pár lety by se dala za všeobecnou znalost jistě označit např. opoziční smlouva, dnes je namístě se ptát, zda je tomu tak stále.

Všechny výše uvedené myšlenky vycházely ze vzorce, že všeobecný přehled je založen především na znalostech. Ovšem i nad tímto konceptem je nutno se pozastavit a položit si otázku, zda takový předpoklad není již poněkud zastaralý a zda bychom se neměli spíše zaměřit na to, které dovednosti by měly být součástí všeobecného přehledu a dovedností. Právě kompetence jako vyhledávání informací, jejich vyhodnocování, ověřování zdrojů či kladení si kritických otázek totiž dávají dobrou možnost kompenzovat částečnou neznalost v některém z výše uvedených segmentů všeobecného přehledu. Tím však vůbec nechci zpochybnit význam základních znalostí pro život jedince v 21. století, jen zdůraznit i význam klíčových kompetencí.

Debata o kompetencích není předmětem tohoto článku, přesto si dovolím zmínit jednu oblast, která se všeobecným přehledem úzce souvisí. A to je mediální gramotnost, dnes tolik zmiňovaná. Je bez debat, že umět si položit tzv. pět klíčových otázek, rozlišit zpravodajství a publicistiku, rozpoznat dezinformace a hoaxy, reklamní sdělení či propagandu je nezbytnou součástí dnešního vzdělaného člověka.

Závěrem stručně shrnuto: neexistuje a ani nemůže existovat žádná přesná definice všeobecného přehledu, jeho šíře a hloubka je odvislá od typu školy, vzdělávacího programu a osobního zájmu studenta. Pokud ho chceme u studentů budovat, rozšiřovat a prohlubovat, je nutná interdisciplinární spolupráce, protože všeobecný přehled není jenom v jednom či dvou vybraných předmětech. Musíme tak ale činit s vědomím toho, že hranice a cíle našeho snažení jsou poněkud nejasně vytyčené, co se rozsahu a hloubky týče. A nemůže tomu být jinak.