Maturanti v době koronakrize

¹⁾ . Svěřují se, že chodí spát dlouho po půlnoci, prospí celé dopoledne, odpoledne se snaží se k učení tzv. dokopat, někdy se jim to povede až k večeru, někdy vůbec ne. Mají špatné svědomí, takže nemůžou usnout. O kvalitní stravě nebo pohybu jako nutnému předpokladu dobrého (studijního) výkonu vůbec neuvažují.

Rozhodně netvrdím, že je úlohou školy starat se o to, kdy její mnohdy plnoletí žáci chodí spát, kdy vstávají, event. co snídají. ²⁾ , případně se jich ptají, jak náročné je to pro ně. Z naší zkušenosti se žáci jednak stydí na toto téma začít mluvit sami. Na jednu stranu se domnívají, že je to pouzea jedině jejich potíž (zatímco ostatní situaci zvládají), jsou však přirozeně zvědaví, jak se s tím vypořádávají ostatní včetně jejich učitelů. ³⁾

Vedle potíží s dodržováním denního režimu se . Mají představu, že si na to tzv. „sednou“, celé to „projedou“ a že je v jejich moci se takto soustředit třeba deset nebo i dvanáct hodin v kuse.A velmi se diví, že realita tomu neodpovídá, tj. že jim to nejde tak rychle ani tak jednoduše, že zapomínají, že jim to za pár hodin hlava „nebere“.

Dovednost naučit se učit ovšem již v kompetenci školy je. Některé školy se tomuto umění věnují i v době distanční výuky a z našeho pohledu je to velmi žádoucí. (např. o křivce zapomínání, o efektu prvního a posledního (na)učeného, o procesu ukládání do dlouhodobé paměti, o fluktuaci pozornosti atd.). Maturantům též – např. že , tj. pokud některé věci od učitele neslyší nebo si je nemohou zkusit, ale vše mají vnímat převážně vizuálně skrz obrazovku, .

Obě předchozí témata se často pojí ještě s atmosférou školy, která se nedá popsat jako bezpečná. Stále existují střední školy (zejména gymnázia), jejichž pedagogický sbor předpokládá, že k vychovávání tzv. elit je nutné se se studenty „nemazlit“. Domnívají se, že je nutné udržovat žáky ve stavu vděčnosti za možnost studovat na jejich elitní škole, kde projevit obavy, nevědomost nebo pochyby je konkurenční nevýhoda, která může být využita proti studentovi jako jeho slabost.

Vedle takových škol naštěstí existují i ty, které Učitelé takových škol hovořili s žáky o jejich studijních obtížích před pandemií a dělají to i nadále.

A učitelé takových škol samozřejmě mluví o tom, že . Nositelem naděje ve smyslu „společně to zvládneme“ je vedení školy, je sdílena i pedagogickým sborem⁴⁾ a ten je schopen ji dále zprostředkovávat studentům.

Pokud se mladí dospělí ocitnou ve stavu beznaděje (pramenící např. i z obtíží při přípravě k maturitě a přijímacím zkouškám na VŠ), mají mnohdy tendenci k přímému, někdy zkratkovitému jednání, včetně pokusů o ukončení života. Nemají ještě zkušenosti dospělých (tj. že obtíže jsou zvládnutelné i jinými metodami), ale na rozdíl od dětí a dospívajících už umějí poměrně přesně plánovat a předvídat. Existuje tedy vysoká pravděpodobnost, že jejich jednání povede k vytyčenému cíli. Někteří z nich místo sebevraždy volí „pouze“ sebepoškozování (jako formu trestání se za neúspěch nebo uvolnění napění), začínají trpět poruchami příjmu potravy (nemají pod kontrolou studium, tak alespoň budou mít pod kontrolou svoji váhu) nebo zneužívat psychoaktivní látky atd.

Zcela chápu, že pedagogové mají spousty povinností a není v jejich kompetenci ani silách suplovat péči psychologa nebo psychiatra. Ovšem jak již bylo zmíněno výše:

Bojí se, že na ně bude navždy pohlíženo jako na ty, co „maturovali za pandemie“⁵⁾.

Linka pro rodinu a školu 116 000 těmto maturantům nabízí mnohé – možnost utřídit si myšlenky, zvážit opravdu všechny alternativy, plánovat krátkodobé kroky, nabídnout odbornou péči. A jsme i za studenty velmi rádi, pokud je se studijními obtížemi můžeme odkázat na vás, pokud studenti nakonec napíší, že vlastně na škole mají jednu sympatickou pedagožku / jednoho sympatického pedagoga, se kterou/kterým by „šlo mluvit“.

Všem těmto vyučujícím děkujeme a uvědomujeme si, že za nimi stojí mnohdy dobré vedení školy. Jedině díky tomu se daří mírnit paniku, beznaděj a chaos v hlavách budoucích maturantů a je možné najít způsoby, jak i v době distanční výuky úspěšně dokončit střední školu a pokračovat v další studijní/pracovní kariéře.