Maturanti v době koronakrize

Vydáno:

Nestává se tak často, aby se na Linku pro rodinu a školu 116 000 obraceli studenti s obavami ohledně své další studijní kariéry. Přesněji řečeno, do doby jarního nouzového stavu se tyto případy počítaly na jednotky za rok. Od poloviny března 2020 začaly počty pozvolna stoupat a nyní máme za sebou desítky chatů na toto téma. Záměrem následujícího článku je podělit se o témata, se kterými se na nás obracejí žáci maturitních ročníků, včetně pár tipů ze škol, jež umí svým maturantům distanční vzdělávání usnadnit.

Žáci maturitních ročníků
1)
se často potýkají se zcela elementárními potížemi ohledně udržení režimu během dne
. Svěřují se, že chodí spát dlouho po půlnoci, prospí celé dopoledne, odpoledne se snaží se k učení tzv. dokopat, někdy se jim to povede až k večeru, někdy vůbec ne. Mají špatné svědomí, takže nemůžou usnout. O kvalitní stravě nebo pohybu jako nutnému předpokladu dobrého (studijního) výkonu vůbec neuvažují.
Rozhodně netvrdím, že je úlohou školy starat se o to, kdy její mnohdy plnoletí žáci chodí spát, kdy vstávají, event. co snídají.
Z našeho pohledu ovšem rozhodně není na škodu, když s nimi učitelé při vhodné příležitosti
2)
sdílejí, jak to zvládají oni sami
, případně se jich ptají, jak náročné je to pro ně. Z naší zkušenosti se žáci jednak stydí na toto téma začít mluvit sami. Na jednu stranu se domnívají, že je to pouzea jedině jejich potíž (zatímco ostatní situaci zvládají), jsou však přirozeně zvědaví, jak se s tím vypořádávají ostatní včetně jejich učitelů.
Je dobré mít stále na paměti, že učitelé jsou pro studenty vzorem
3)
. Když jim ukážete, jak to zvládáte vy sami, mnohým z nich to pomůže zvládnout to též.
Vedle potíží s dodržováním denního režimu se
mnoho žáků ani v maturitním ročníku neumí učit
. Mají představu, že si na to tzv. „sednou“, celé to „projedou“ a že je v jejich moci se takto soustředit třeba deset nebo i dvanáct hodin v kuse.A velmi se diví, že realita tomu neodpovídá, tj. že jim to nejde tak rychle ani tak jednoduše, že zapomínají, že jim to za pár hodin hlava „nebere“.
Dovednost naučit se učit ovšem již v kompetenci školy je. Některé školy se tomuto umění věnují i v době distanční výuky a z našeho pohledu je to velmi žádoucí.
Studenti potřebují od svých učitelů opakovaně slyšet informace z obecné pedagogiky
(např. o křivce zapomínání, o efektu prvního a posledního (na)učeného, o procesu ukládání do dlouhodobé paměti, o fluktuaci pozornosti atd.). Maturantům též
chybí znalosti z pedagogických, resp. psychologických výzkumů
– např. že
text na obrazovce počítače máme sklony číst daleko povrchněji a obvykle si z něj méně zapamatujeme. Nebo že někteří z nich jsou více auditivními, resp. kinestetickými typy
, tj. pokud některé věci od učitele neslyší nebo si je nemohou zkusit, ale vše mají vnímat převážně vizuálně skrz obrazovku,
je pro ně najednou obtížné nové učivo pochopit
.
Obě předchozí témata se často pojí ještě s atmosférou školy, která se nedá popsat jako bezpečná. Stále existují střední školy (zejména gymnázia), jejichž pedagogický sbor předpokládá, že k vychovávání tzv. elit je nutné se se studenty „nemazlit“. Domnívají se, že je nutné udržovat žáky ve stavu vděčnosti za možnost studovat na jejich elitní škole, kde projevit obavy, nevědomost nebo pochyby je konkurenční nevýhoda, která může být využita proti studentovi jako jeho slabost.
Vedle takových škol naštěstí existují i ty, které
své studenty chtějí a umějí povzbudit, umějí jim s jejich problémy poradit nebo radu zprostředkovat a přiznání potíže nepovažují za diskvalifikaci z možnosti následného studia na VŠ.
Učitelé takových škol hovořili s žáky o jejich studijních obtížích před pandemií a dělají to i nadále.
Takové školy nyní věnují svou pozornost nejenom žákům prvních ročníků, ale mají vyhrazené kapacity, tj. osoby, čas a prostor, i pro ostatní studující včetně maturantů.
A učitelé takových škol samozřejmě mluví o tom, že
cítí podporu svého vedení, které se zajímá o jejich profesní potřeby i o situaci žáků, a to včetně těch z posledních ročníků
. Nositelem naděje ve smyslu „společně to zvládneme“ je vedení školy, je sdílena i pedagogickým sborem4) a ten je schopen ji dále zprostředkovávat studentům.
Pokud se mladí dospělí ocitnou ve stavu beznaděje (pramenící např. i z obtíží při přípravě k maturitě a přijímacím zkouškám na VŠ), mají mnohdy tendenci k přímému, někdy zkratkovitému jednání, včetně pokusů o ukončení života. Nemají ještě zkušenosti dospělých (tj. že obtíže jsou zvládnutelné i jinými metodami), ale na rozdíl od dětí a dospívajících už umějí poměrně přesně plánovat a předvídat. Existuje tedy vysoká pravděpodobnost, že jejich jednání povede k vytyčenému cíli. Někteří z nich místo sebevraždy volí „pouze“ sebepoškozování (jako formu trestání se za neúspěch nebo uvolnění napění), začínají trpět poruchami příjmu potravy (nemají pod kontrolou studium, tak alespoň budou mít pod kontrolou svoji váhu) nebo zneužívat psychoaktivní látky atd.
Zcela chápu, že pedagogové mají spousty povinností a není v jejich kompetenci ani silách suplovat péči psychologa nebo psychiatra. Ovšem jak již bylo zmíněno výše:
Pedagogové, jste pro své žáky vzory. A jako vedení školy jste zase vzory pro pedagogický sbor. Budete-li s pedagogy
i studenty sdílet, jak se s distanční výukou vypořádáváte vy, dostanou šanci se od vás něčemu přiučit. A zvýšíte tím šanci, že studenti budou hledat konstruktivní řešení svých případných potíží.
Jakkoliv jsou popisované potíže zdánlivě smutné, nepříjemné a beznadějné, lze na ně pohlížet i jinak. Žákům na jejich studiu záleží. Chtějí odmaturovat. Chtějí se dostat na svoji vysněnou školu.
Bojí se, že na ně bude navždy pohlíženo jako na ty, co „maturovali za pandemie“5).
Linka pro rodinu a školu 116 000 těmto maturantům nabízí mnohé – možnost utřídit si myšlenky, zvážit opravdu všechny alternativy, plánovat krátkodobé kroky, nabídnout odbornou péči. A jsme i za studenty velmi rádi, pokud je se studijními obtížemi můžeme odkázat na vás, pokud studenti nakonec napíší, že vlastně na škole mají jednu sympatickou pedagožku / jednoho sympatického pedagoga, se kterou/kterým by „šlo mluvit“.
Všem těmto vyučujícím děkujeme a uvědomujeme si, že za nimi stojí mnohdy dobré vedení školy. Jedině díky tomu se daří mírnit paniku, beznaděj a chaos v hlavách budoucích maturantů a je možné najít způsoby, jak i v době distanční výuky úspěšně dokončit střední školu a pokračovat v další studijní/pracovní kariéře.
1) V menší míře jsou to i žáci předmaturitních ročníků, často se totiž v chatech objevuje obecně téma maturity a to, zda žáky čeká letos, nebo příští rok, není zřejmé.
2) Vhodná příležitost může být na začátku / na konci online hodiny, při online konzultaci nebo také v rámci tzv. „třídnické online hodiny“, kterou některé školy zachovaly i při distanční výuce.
3) Samozřejmě, že nikoli dokonalým, ale to není nutné.
4) resp. alespoň jeho částí, to mnohdy stačí
5) tj. že jejich úroveň vzdělání bude devalvována stejně jako kdysi u studentů plzeňské Právnické fakulty