Prchavé umění

Pro děti je přirozené vyjadřovat se různými výrazovými formami, vychovatelka by měla vytvořit prostor pro tvůrčí proces a podporovat dětskou kreativitu.

Zážitek z tvorby je obohacujícím přínosem pro zdravý dětský vývoj. Všechny následující aktivity vybízejí k tvořivému pobytu venku.

Děti při hře venku nejdříve spontánně vytvořily pod stromy „hřiště“ ohraničené jehličím, pak se prašný plácek proměnil v „malířské plátno“. Pomocí klacíků vytvářely obrázky. Štětičkou z jehličí jej mohly smazat a vytvořit zase jiný. Obrázek někteří „zarámovali“ jehličím.

K prchavému umění patří i hry se stíny. Stačí jen ze svého těla pomocí světla a stínu vytvořit jinou bytost, s kamarády vytvořit zvláštní skulpturu či pohádkového netvora. Další účastník hry může stíny obtahovat křídou a vznikne třeba mnohoruká postava, ufon, bájné stvoření... Jaký bude stín na zdi, na schodišti...? Kam až můj stín dosáhne?

Po spontánních aktivitách může vychovatelka navrhnout aktivitu již řízenou, která bude dál pracovat s dětskou fantazií. Stačí zmuchlat papír o velikosti A4 a položit na větší karton. Najdete profil hlavy? Děti mohou své objevené profily vyfotit. Po vytištění mohou dále se stínem pracovat – hledat pojmenování pro vzniklý profil (kdo to je?), dokreslovat detaily apod.

Takto se dá pracovat s různými stíny předmětů, vytvořit stínová divadla za pomoci plošných loutek nebo dětských herců.

Tato výtvarná aktivita je opravdu prchavá, ale když k ní jako k předchozím použijete fotoaparát, stane se „nesmrtelnou“. Je oblíbená zvláště v předprázdninových nebo poprázdninových horkých dnech. Mimo jiné rozvíjí jemnou motoriku a není k ní třeba drahého materiálu.

Budete potřebovat plastové láhve s propíchnutými víčky, vodu a vhodnou plochu u školy – asfalt, dlažba, beton.

Každé dítě má svou PET láhev naplněnou vodou, obsah láhve volíme individuálně podle věku a schopnosti dětí. Láhve zavřeme a do víčka propíchneme dírku. Její velikost můžeme ovlivnit sílou hrotu, kterým propichujeme.

Na volném prostranství pak žáci mohou nejprve zkoušet a poté už cíleně tvořit obrázky stříkáním vody z láhve otočené dnem vzhůru přes víčko s dírkou.

Protože horké slunce neponechá vzniklým dílům dlouhou životnost, je vhodné dílka dokumentovat. Ale hlavně – za chvíli máte „plátno“ opět nepopsané.

Tato aktivita může mít i širší didaktické využití: např. pro nácvik písma nebo uvolňovací motorická cvičení. Dítě nebo vychovatelka nakreslí libovolný obrázek a děti se ho snaží vodou „obtahovat“.

Aby ukázky byly pestré a každý typ vychovatelky si našel pro sebe inspiraci, uvádím i tuto aktivitu, která je již ale náročnější na spotřebu materiálu. Budete potřebovat průhlednou strečovou fólii o šířce 50 cm určenou pro balení a ochranu zboží. My jsme ji získali zdarma od rodičů pracujících ve skladu, ale dá se samozřejmě i běžně koupit a není příliš drahá. Dále vám nesmí chybět velká balení barev, my jsme používali temperové bez namíchání s vodou (po fólii by pak tekly) a lihové fixy. Můžete samozřejmě použít i jiné husté barvy, temperové jsou nejlevnější „školní“ variantou. A proč je malování na fólii zařazeno mezi prchavé umění? Protože po zaschnutí se temperová barva z fólie sloupe a pokud byste chtěli venku galerii ponechat, tak kromě sloupnutí může zapůsobit i déšť a zbylé barvy smýt.

Fólii jsme napnuli mezi stromy u školy a v přilehlém okolí tak, že jsme několikrát obtočili kmen stromu v patřičné výšce nad sebou, takže děti pak nepracovaly jen na úzkém pruhu fólie. Mohly pracovat vně útvaru, který mezi stromy vznikl, nebo uvnitř. Na stole měly děti připraveny štětce, barvy a spoustu umělohmotných kelímků na barvy, které si nosily ke svému pracovnímu místu. Tato výtvarná aktivita zaujala všechny věkové kategorie žáků, je vhodná pro děti s jakýmikoliv výtvarnými schopnostmi. Osvědčila se i pro žáky s handicapem, kdy holčička pohybující se na vozíku a se špatnou jemnou motorikou šťastně malovala a tvořila velké obrazy.

Starší děti vytvářely graffiti, jiní si s malbami na fólii pohrávali tak, že zapojovali do procesu i své tělo. Třeba „se potápěli v moři“ – za fólii s namalovaným mořem nebo si „jako pomalovali obličeje“ apod.

Po skončení jsem nechala dětem v prostoru u školy několik fólií mezi stromy, na které mohly kdykoliv pomocí lihových fixů tvořit další obrázky, nápisy, a tahle plocha zůstala přístupná několik týdnů. Při hodnocení činností se tato aktivita dostala mezi nejzážitkovější ve školní družině.

Výtvarná hra „Dvojníci“ je ve svém průběhu hodně akční. Děti se rozdělí do dvojic a vzájemně se obkreslí na balicí papír (mohou to být i slepené archy či pruhy použitého papíru). Děti si svou siluetu, která může být v různé poloze, vystřihnou. Dokreslování není nutné, ale chcete-li, děti si u svého dvojníka mohou dokreslit obličej či ho jinak lehce dotvořit.

A teď nastává akce a „umění okamžiku“, protože naši dvojníci dokáží to, co sami nedokážeme nebo nesmíme. Umí třeba prolézat pod dveřmi, schovat se do skříňky, sjíždět po schodech, lézt do výšek, viset z okna, vozit se na tabuli, vlát ve větru... My jsme se s našimi dvojníky pěkně vyřádili, užili si proces objevování a spoustu legrace.

Akce je sice „prchavá“, ale prožitek z objevování zůstává a nakonec dvojníci s námi mohou setrvat pro další aktivity či poslouží jako výzdoba prostoru.

Záměrem těchto aktivit je podporovat ve školní družině dětskou spontaneitu, protože někdy bývá potlačována. Ale i ve standardních podmínkách družin s ohledem na prostor, vybavení a počty účastníků, kdy se zdá, že vše mluví spíše proti spontaneitě, se dá pracovat v odpovídající tvůrčí, emotivní a prožitkové atmosféře.