Pro děti pozdně batolecího a raně předškolního věku jsou typické vzteky, jež jdou svou intenzitou až do amoku. Dítě křičí (řve), kope, bouchá, kouše, rozbíjí hračky, strká do lidí… Příčina malicherná. Co s tím a co poradit rodičům?
Okamžitě se uklidni! aneb co dělat se vztekajícím se předškolákem?
Mgr. et Mgr.
Pavla
Koucká
psycholožka, autorka knih Zdravý rozum ve výchově (2014), Uvolněné rodičovství (2017) a Odolné dítě (2021)
Učitelky v mateřinkách se s dětskými vztekacími scénami setkávají buď přímo, nebo v dotazech rodičů, zejména matek. Právě jim se totiž děti vztekají nejvíce, a to z prostého důvodu: jsou si tak jisté matčinou láskou, že se nebojí své emoce naplno pustit. „Co s tím? Co mám dělat?“ ptají se mámy často právě učitelek. Nejdřív však pár slov o tom, co se vlastně v dítěti odehrává.
Samostatná bytost
Porodem se dítě fyzicky oddělí od matky, ve své mysli však od ní odděleno není – to přichází až později v průběhu batolecího věku, kdy dítě poznává, že je samostatnou bytostí, bytostí, jež má svou vlastní vůli! A jako každou nově nabytou schopnost, nově nabyté poznání, má silnou potřebu si to ověřovat. Opakovaně. Nejsnáze tak, že je vůči matce v opozici.