Umění v kariérovém poradenství?

Proč bychom měli zařazovat tyto techniky i do aktivit kariérového poradenství? Podle dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ má kariérové poradenství vést k rozvoji autonomní, zodpovědné, tvořivé a celoživotně se učící osobnosti. Na jednu stranu tedy požadujeme od žáků a studentů, aby přistupovali ke studiu zodpovědně, aby se na výběru školy sami aktivně podíleli a aby byli v budoucnu schopni obstát náročným požadavkům zaměstnavatelů v globální konkurenci. Na stranu druhou stále zůstává těžištěm kariérového poradenství doporučení vhodné školy.

Volba školy je pro žáky i jejich rodiče klíčová. Budou-li však žáci spíše v pasivní roli a budou-li vyplňovat přihlášky na základě něčího doporučení (ať již ze strany rodiny, či zaměstnanců školy), je tu riziko, že nepřijmou vlastní zodpovědnost za volbu školy a školu nedokončí nebo si najdou uplatnění ve zcela jiném oboru. Dle výzkumu prováděného NÚV (2015) pracuje v oboru vystudovaném na střední škole pouhých 30 % absolventů středních oborů s výučním listem a 18 % absolventů z oborů s maturitou. Důvodů je celá řada, jedním z nich však zůstává nespokojenost s výběrem, nezřídka spojená s argumentem „oni mi špatně poradili“.

Dalším důvodem, proč v rámci kariérového poradenství rozvíjet tvořivost, proaktivitu a zodpovědnost, je dynamičnost trhu práce. Ani ti studenti, kteří si zvolí vhodné oborové zaměření, nemohou spoléhat na to, že se jejich obor nebude vyvíjet. Podle aktuální situace na trhu práce je jasné, že ve výhodě bude každý (zaměstnanec či podnikatel, bez ohledu na vzdělání), kdo bude schopen nejen průběžně vyhodnocovat svoji kariérní dráhu, ale především být jejím spolutvůrcem.

Sama se při práci s teenagery při běžném rozhovoru setkávám velmi často s větou „Já nevím“. Mladí lidé mají ve výběru (školy či profese) velký zmatek, jsou snadno ovlivnitelní názory svého okolí a není pro ně snadné hledat odpovědi sami u sebe. V průběhu rozhodovacího procesu často „zamrznou“, mají pocit, že se točí v bludném kruhu navzájem si odporujících informací. Další sekvence otázek nemusí tento bludný kruh rozetnout, je tu ale i jiná možnost.

Když nás problém svazuje, nejlepší je od něj poodstoupit a podívat se z jiné perspektivy. Zůstáváme-li stále v rovině „racia“, tedy převážně levé hemisféry, které přísluší práce s daty, fakty, slovy, čísly, nic nového již zpravidla neobjevíme. Dovolíme-li si alespoň na chvilku z rozjetého vlaku vystoupit a zapojíme-li více svou pravou hemisféru (které odpovídá práce s vizuálními podněty, pohybem v prostoru, hudbou či intuicí), budeme možná překvapeni, jaké nápady se náhle objeví.

Jak doporučují Figler a Bolles (2007), je důležité střídat aktivity zaměřené na obě mozkové hemisféry. Zařadíme-li do výuky aktivity, ve kterých se primárně pracuje s obrazy (kresba, koláže, kartičky, fotografie…), metaforami, symboly, pohybem v prostoru, dramatizací či sluchovými vjemy, pomáháme žákům, aby zapojovali vlastní intuici a sami se tvořivě podíleli na své budoucnosti. Někdy stačí, když poradenský rozhovor zahájíte tříděním obrázkových karet (např. ze hry Dixit) a teprve pak požádáte žáka, aby zdůvodnil svůj výběr obrázků. Nebo můžete navrhnout, aby si svůj plán do budoucnosti „odkrokoval“ a prošel si svoji pomyslnou cestu po místnosti.

Všichni bojujeme s nedostatkem času. A ideální podmínky nenajdeme asi na žádné škole. Prvky kariérového poradenství s expresivní výchovou však lze zařadit i do běžné výuky. Čas od času můžete například pracovat se sebeevaluací. Kdo se umí občas ohlédnout za výsledkem své práce a vyhodnotit dopad vynaložené práce, ten také dokáže vyhodnotit, které strategie práce jsou v jeho případě nejefektivnější, co vede k úspěchu (a co naopak nevede), kde jsou jeho silné stránky a jakým směrem plánovat svoji studijní i pracovní cestu do budoucna. Vhodnou příležitostí mohou být např. studijní projekty či čtvrtletní hodnocení, kdy žáci sami hodnotí své výsledky (i vynaloženou práci) a navrhují kroky ke zlepšení. Kromě klasického slovního hodnocení či práce s grafy a „smajlíky“ můžete vyzkoušet kreativní aktivitu.

Moje oblíbená je aktivita „papír“. Ve fázi hodnocení sedí žáci v kruhu a každý dostane jeden list bílého papíru. Jejich úkolem je „vyjádřit své dojmy z uplynulé aktivity prostřednictvím bílého listu papíru“. Zadáním je vytvořit artefakt (dílo) z papíru. Žáci mohou papír libovolně skládat, ohýbat, mačkat… ale nesmí se na něj psát ani kreslit. Po uplynutí zadaného času mohou žáci beze slov ukázat své výtvory a nechat je působit. Vyhodnocení aktivity mohou být následovná:

Problém nevhodné volby je často spojen i s tím, že mladí lidé mají o vybraných povoláních nereálné představy. Nemůžeme jim to mít za zlé. Jak mají vědět, zda je bude činnost opravdu bavit, když si ji nikdy nezkusili? Není-li ve vašich možnostech zprostředkovat žákům reálný zážitek z pracoviště, lze jej do jisté míry nahradit zážitkem ve třídě. Možná se vám podaří připravit pro své žáky či studenty zkušenostní projekt zaměřený na ochutnávku povolání. Někdy ale postačí využít vaše obvyklé vzdělávací aktivity. Například pokud se žáky plánujete projekt v dějepise či přírodovědě, můžete je nechat pracovat ve skupinách a předem přidělit role a zodpovědnosti. Po ukončení projektu se pak můžete žáků ptát na následující otázky:

Nedílnou součástí veškerých expresivních aktivit je reflektivní dialog, jehož cílem nemá být hodnocení kvality díla, ale ventilace zážitků, vyjádření pocitů neobvyklosti a příležitostí k novým objevům (Machková, 1992). Není důležité, zda se rozhodnete pro dramatizaci, nebo práci s kartičkami, jsou to jen pouhé nástroje. Zásadní je cíl expresivních aktivit v poradenství – a tím je uvědomění si sebe sama, vlastních potřeb, hodnot, motivace apod. Nezapomínejte proto po každé aktivitě podpořit žáky v přemýšlení a hledání souvislostí mezi vlastní osobností a volbou své budoucí kariéry.