Má smysl ve světě plném informací ještě psát školní časopisy?

Školní časopis je nejen vizitka školy a zajímavý komunikační kanál dovnitř samotné instituce, ale i ven. Je to způsob vyjádření zájmu o dění kolem sebe, o informace a jejich šíření. Prostřednictvím školního časopisu lze podporovat u studentů kritické myšlení, mediální gramotnost, schopnost práce s informacemi i týmového ducha.

Pokud na vaší škole už školní časopis máte, je to skvělé, ale i tak čtěte dál. Pokud ještě ne, třeba vám následující řádky pomohou k rozhodnutí iniciovat a podpořit jeho vznik.

Obecné postřehy ke školním časopisům i konkrétní rady, jak pracovat s formou a obsahem, nabízejí školám novináři z nezávislého webu HlídacíPes.org (zřízeného neziskovou organizací Ústav nezávislé žurnalistiky).

V zatím pilotním projektu nabízejí možnost diskusních setkání na téma současných médií, mediální gramotnosti či ostražitosti vůči dezinformacím. Kromě toho pak v případě zájmu realizují setkávání s týmy studentů, kteří již školní časopis připravují či o tom uvažují, zaměřená na praktické otázky spojené s tvorbou časopisu, psaním textů, grafikou a podobně. Studenti si vedle práce s informacemi a psaní původních textů vyzkoušejí i kooperaci v týmu a dodržování termínů.

V případě, že byste o účast v tomto projektu (podpořeném grantem Velvyslanectví USA v ČR) měli zájem, pište na redakce@hlidacipes.org (upozorňujeme, že kapacita projektu je omezena s ohledem na personální možnosti, již se zapojily některé školy v Libereckém, Jihočeském a Ústeckém kraji a v Praze, nicméně místa ještě jsou).

Jednoduchý časopis zvládnou vytvářet klidně i žáci prvního stupně základních škol. Projekt však cílí hlavně na školy střední, kde se skrze školní časopis lze lépe seznamovat obecně s mediální gramotností, novinářskou prací, zodpovědností i kritickým myšlením a také podporovat již zmíněný zájem o dění kolem sebe, o věci veřejné.

Školní časopis tím může i záměrně vystupovat tematicky za hranice školy. Nemusí řešit „jen“ to, čím žijí studenti uvnitř své instituce, jaká je například kvalita produkce školní kuchyně, nemusí dělat jen dělat rozhovory s pedagogy, absolventy či hosty školy, případně psát reportáže kupříkladu ze školních cest do ciziny. Redaktor školního časopisu by si mohl (a měl) všímat i celkového dění kolem sebe, v bezprostředním okolí školy i v celém městě / celé obci – dopravy do školy, stavu parků v okolí školy, chodníků, nabídky odpolední zábavy pro studenty… Předmětem zájmu může být i město jako takové. Proč kupříkladu neudělat rozhovor o bezpečnosti se šéfem městských strážníků, majitelem zajímavé firmy a podobně?

Stav a kvalita regionálních médií v České republice nejsou úplně nejlepší. Neříkáme samozřejmě, že by školní časopis měl suplovat běžné médium, to rozhodně ne – ale platí, že se může rozkročit a stát se ještě zajímavější i pro širší publikum. S rozmachem technologií, internetem, sociálními sítěmi a veřejně přístupnými webovými stránkami škol už školní časopisy dávno nemusejí být (a nejsou) jen čtením pro uzavřenou skupinu lidí, studenty, pedagogy či rodiče. A některé školní časopisy je skutečně radost číst. Nejedna profesionální redakce by mohla závidět.