V obhajobě svých kontroverzních článků „Klimakult“ a „Evropa se bezpochyby islamizuje“ (45/2019 a 3/2020) se redakce Učitelských novin (UN) vymezuje jako publicistický týdeník nabízející alternativní (nekorektní) pohledy na fenomény jako inkluze, migrace, rasismus, extremismus, multikulturalismus, nacionalismus, nejnověji klimatické změny a islamizace Evropy, protože právě učitelé by měli vědět o faktech, jež mnohá média nepovažují za podstatná, nebo o názorech, s nimiž případně nebudou souhlasit.
Kam kráčíte, Učitelské noviny?
PaedDr.
Tomáš
Bouda
vedoucí CDV PedF OU
Jsem učitel. Když se o něco zajímám, chci mít především zdroje, které se opírají o co nejširší spektrum ověřitelných faktů, a to zejména u témat nových. Islamismus je u nás nově diskutované téma. Nepochybně závažné, muslimové se radikalizují, euroatlantická civilizace vzrůstající politickou, ekonomickou a sociální roztříštěností slábne.
Učitelské noviny
se programově a dlouhodobě věnují novým školským tématům (vyhnu se diskusi o tom, zda je islamismus opravdu aktuálním školským tématem). Proto bych se jako učitel chtěl dozvědět:*
proč se státům s početnou islámskou menšinou, tj. bývalým koloniálním mocnostem a zemím dlouhodobě umožňujícím příchod levné pracovní síly, již nedaří integrace opřená o rozlišování mezi prvořadým fungováním „jako občan a kromě toho jako křesťan, muslim, žid, ateista“ (P. Ouředník: Antialkorán, 2017);
*
jak státy, kde je tato problematika opravdu aktuální, otázku zkoumají a co navrhují, např. jak intenzivně působí na radikalizaci muslimů různé faktory: blízkost kontaktu, status oběti, militarismus náboženství, demografická expanze, absence ústředního státu; viz S. P. Huntington: Střet civilizací (bible České společnosti pro civilizační studia, v níž je P. Hampl ústřední postavou);
*
jaké prostředky demokracie má, aby ustála střety středověku s jednadvacátým stoletím a nepopírala své základní hodnoty.
A chtěl bych se to dozvědět alespoň s elementárními odkazy na zdroje, aby bylo zřejmé, že článek vychází z faktů, nikoliv domněnek.
Nic z výše uvedeného jsem článkem „Evropa se bezpochyby islamizuje“ (UN 2/2020) autorů L. Doubravy a P. Hampla (je to rozhovor jen formálně, obsahově tazatel i odpovídající rozvíjejí společný názor) nezískal. Místo toho se mi naskytla ekvilibristika s daty a jevy, polopravdy, záměrné zjednodušování, šíření strachu.
Například:
*
„(…) v největších britských městech jsou Angličané v menšině již dnes (…)“ – to by Angličany mohli být jen „bílí“ občané a všichni ostatní muslimy, což tak není;
*
„(…) výkonnost těchto ekonomik [západního světa] byla během této doby [posledních 20 let] nižší než výkonnost české ekonomiky krátce před listopadem (…)“ – a tak jsme úspěšně rostli, až jsme v HDP na hlavu a v paritě kupní síly z 10. až 12. pozice v době první republiky spadli na 50. v roce 1990;
*
„(…) nadnárodní
korporace
(…) zadusily přirozenou soutěž (…)“ – ještěže komunistická totalita přirozenou soutěž rozvíjela;*
„(…) konkláve kardinálů zvolilo někoho, kdo z pohledu tradičního katolíka musí být pokládán za marxistického radikála (…)“ – asi by měl vyhlásit křížovou výpravu, ale dělá to nejlepší: snaží se obrodit strnulou církev a hlásá a realizuje snášenlivost a empatii;
*
„(…) žádné takové studie [zabývající se problematikou migrace nebo vlivu islámu na Evropu] se tu neprovádějí (…)“ – nejsem si jistý, co tu mají zkoumat; raději se dobře dívejme, co zjistily země s velkými zkušenostmi či alespoň bezprostřednějšími, např. Rakousko;
*
„Pokud si nebudou pedagogové stát na svém, naše školy se budou islamizovat rychle (…)“ – současně i výhledově pedagogy mnohem více trápí rychle rostoucí počet dětí s odlišným mateřským jazykem.
Podobná zkreslení jsou snad v každém odstavci: jednoznačné popírání přínosu muslimské vědy („Ale nebyli jen pouhými prostředníky, ač to někteří neprávem tvrdí, neboť vše, co získali, dále rozpracovali“
–
J. P. Roux
: Střet náboženství
, 2015), o konfliktu Rusů s muslimskou menšinou bez zmínky o trvalém faktoru ruského imperialismu, o největší kulturní změně od příchodu Slovanů na našem území (v 17. století byl vliv islámu určitě větší), o islámu jako tabuizovaném tématu v ČR, i když o rozkrytí teroristické buňky v pražské mešitě média pohotově opakovaně informovala. Profláknutá „strašidla“ G. Soros a NNO nestojí za komentář.Nic o tom, že proti ekonomickým „superelitám“ a oligarchizaci politiky se můžeme bránit jen posilováním pilířů demokracie a spojenectvím. Ani náznak pozitivního vývoje. Co se třeba zmínit o průměrném počtu 1,6 dětí na jednu ženu v Íránu v roce 2017, který uvádí H. Rosling ve Faktomluvě (2018)? Při faktografii (lze-li takto údaje v článku nazývat) P. Hampl porušuje snad všech 10 výborných pravidel Roslingovy knihy. My učitelé pořád ještě máme zásadu vědeckosti: Čemu učíš, musí být vědecky zdůvodněno. Tak kam nás vede publicistika UN, když ne k porozumění jevům?
Patrik Ouředník uvádí, že džihádisté mají v Evropě své objektivní spojence: ty, kdo v každém Arabovi vidí muslima a teroristu, a věčné svazáky, kteří osočují z islamofobie (rasismu) všechny, kdo kritizují islamismus. Učitelské noviny se v boji proti jedněm stávají druhými (dle P. Ouředníka užitečnými idioty). To jistě není jejich původní záměr, ten můžeme tušit eskalací kontroverzních publicistických témat a zejména pak z odstavce posledního z nich o našich parlamentních stranách: „(…) všechny mají téměř stejný program, jsou financovány ze stejných zdrojů a všechny hájí zájmy stejné skupiny lidí (…).“ Takže nezbývá než podporovat stranu novou, nejlépe Trikoloru, není-liž pravda, Učitelské noviny?