Management třídy

Množství informací, které dnes děti, adolescenti a mladí dospělí musejí v průběhu socializace vstřebat, i dovedností, které si musejí osvojit, je mimořádné, a proto je zapotřebí, aby byli mnohem vytrvalejší, ukázněnější i soustředěnější na jejich přijímání než dřív. Jestliže dobře víme, že ne všechny tradiční způsoby disciplinace můžeme (chceme) použít nebo nejsou příliš účinné, musíme hledat jiné, vhodnější postupy. Ve školách dnes navíc působí výlučně odborníci a ti se nemohou spokojit s postupy, o nichž sami vědí, že dlouhodobě příliš nefungují.

Chování dětí při vyučování i o přestávkách představuje jeden důležitý předpoklad efektivního školního vzdělávání. Učitel má v současnosti naučit látku všechny děti, včetně rostoucího počtu integrovaných žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. K  tomu je zapotřebí, aby ve třídě panovala dělná atmosféra bez rušivých vlivů. Nepřicházejí však signály, že by se v českých školách situace s chováním žáků zlepšovala, patrně spíše naopak (Štefflová, 2016). Nemalou část dětí navíc školní učení příliš nebaví, nechodí do školy rády, mají strach ze zkoušení, ze spolužáků i z učitelů a následně kvůli škole i z rodičů. Další děti v klientele dětských psychologů přicházejí s hodnocením od učitelů jako je šikovný, inteligentní, jen kdyby chtěl, kdyby dával pozor, kdyby tolik nezlobil, kdyby nebyl tak divoký, kdyby se trochu soustředil, kdyby se víc učil, kdyby neměl tolik zbytečných absencí. Jenže jak vše zařídit? Ze zkušeností velmi dobře vím, že samo dítě si se svými problémy pomůže jedině v případě, že mu konkrétně, systematicky, vytrvale, důsledně a trpělivě pomáháme my, důležití dospělí. Cest, jak mu pomoci, aby mohlo při učení zažívat spíše radost, cítilo se v bezpečí, udržoval se jeho zájem o vzdělání, naučilo se co nejvíce a přitom nerušilo spolužáky a samo se soustředilo na učení, je nepochybně také víc. Někteří učitelé vše zvládají velmi úspěšně, jiní mají s dětmi chronické problémy. Podobně v některých třídách se učitelům velmi dobře učí, zatímco vyučovat v jiných je za trest.

Neexistuje jeden jediný faktor, který by byl odpovědný za problémy s chováním ve škole. Roli hrají všichni aktéři, tedy vedle učitelů rodiče, samotní žáci a společenské podmínky – v tomto textu se budu soustředit především na učitele. Budeme se proto snažit porozumět jednotlivým okolnostem ovlivňujícím chování žáků, abychom alespoň některým problémům mohli předcházet a již vzniklé řešit co nejefektivněji.

Pokud budeme stavět na přesvědčení, že problémy s chováním ve škole v průběhu let narůstají nebo alespoň neubývají, měli bychom přijmout jako jedno možné vysvětlení, že naše stávající výchovné přístupy (tedy reálně používaný management třídy) jsou neefektivní a  vyžadují změny. Jestliže se nám nedaří zvládat výchovné problémy, může to signalizovat, že používaný způsob výchovy je nevhodný a že je nutné změnit výchovné paradigma (Dupper, 2010). Můžeme ovšem také opustit tento druh prokazování jako nefunkční a  vztahovat přestupky v  chování ve škole především k současným požadavkům na školní vzdělání. Přitom se nezajímáme o to, jestli jich je oproti minulosti více nebo méně. Vzhledem k tomu, že tyto požadavky trvale rostou, je zřejmé, že jakékoli narušení školního učení (tedy nejen výraznější prohřešky) lze dnes pokládat za zásadně kontraproduktivní.