Jana Podoláková

Byla jsem povolána k panu řediteli a jako vždy se mi zatajil dech: Něco jsem provedla? Něco bylo špatně? Něco provedla moje třída? Tentokrát to však byl úplně jiný pohovor. Pan ředitel by si mne prý dovedl představit (za pár let) na svém místě, a co já prý na to.

      Poslední dobou jsme svědky chvályhodných snah o inovaci či modernizace školního stravování. Veřejnost na jedné straně zaznamenává již několik let přehršel mediálních podnětů k moderním výživovým, gastronomickým, restauračním nebo surovinovým trendům, díky kterým snad zvítězí jednou v našem stravování kvalita nad kritériem co nejlevnějšího pokrmu. Na straně druhé jsme stále masírováni mediálním klišé o univerzálních hnědých omáčkách UHO, což musí dnes spoustu poctivých vedoucích školního stravování jednoduše urážet!      

Pan ředitel Stárek z Hostivaře ve své sofistikované studii v Učitelských novinách č. 7 z 18. února minulého roku precizně charakterizoval principy řízení školství v postkomunistické společnosti.

Pokud chce ředitel školy utvářet moderní vzdělávací instituci, neobejde se bez akčních a aktivních kolegů, zainteresovaných na dobrém jménu školy a ztotožněných s jejími principy, programy a způsoby práce. Takoví vhodně motivovaní učitelé pomáhají řediteli s ovlivňováním méně nadšených kolegů a samozřejmě zejména s aktivizací a usměrňováním nejpočetnějších účastníků vzdělávacího procesu, našich úžasných a (všeho)schopných - i když většinou dnes spíše pasivních - žáků. Vyšší kvality v životě školy lze potom dosáhnout, pokud ovlivňování a aktivizace žáků ve třídách bude probíhat nejen prostřednictvím učitelů, ale podaří se vytipovat akční a aktivní žáky, se kterými ředitel školy vytvoří jakýsi komunikační mezistupeň pro sdělování a uskutečňování svých představ a požadavků.