Kalendář - strana 200

Okamžité zrušení pracovního poměru. Porušení pracovní kázně. Šetření jiného orgánu Stalo-li se jednání zaměstnance, v němž lze spatřovat porušení pracovní kázně, v průběhu lhůty jednoho měsíce počítané ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o porušení pracovní kázně zaměstnancem, předmětem šetření jiného orgánu, může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem ještě do jednoho měsíce, kdy se dověděl o výsledku tohoto šetření, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k porušení pracovní kázně došlo to platí i tehdy, kdyby tímto šetřením nevyšly najevo žádné jiné skutečnosti, než které mu byly dosud známy. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 15. 10. 1999 žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce dne 24. 8. 1999 neoprávněně podepsal 8 telefonních přihlášek "cizím jménem za účastníka P. R." a že "obdobně padělal" i podpis majitele nemovitosti F. V. na souhlasu s provedením potřebných úprav. Tímto jednáním žalobce podle názoru žalovaného "ohrozil důležitý zájem zaměstnavatele", neboť "tiskopis přihlášky a prohlášení majitele jsou důležitým dokladem pro doložení účastnictví telefonní stanice, účtování poplatků a podkladem pro jednání jak s účastníkem, tak i případně s dalšími úřady". Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že sice podepsal telefonní přihlášky za P. R. a za majitele nemovitosti F. V., avšak učinil to za situace, kdy P. R. již jiné telefonní přihlášky podepsal a žalobce je jen "přepsal" na jiný tiskopis, vydaný v rámci akce G., kterou byli zaměstnanci žalovaného motivováni k získání nových zájemců o zřízení telefonních stanic odměnou ve výši 300 Kč za každého nového zájemce žalobce, který P. R. získal jako nového zájemce o zřízení telefonních stanic, se obával, že by mu jinak přislíbená odměna nebyla vyplacena. Žalobce má za to,

21 Cdo 1035/2003 Okamžité zrušení pracovního poměru odůvodněné více skutky, z nichž některé nejsou porušením pracovní kázně Jestliže zaměstnance porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem pouze některým z více skutků, jimiž zaměstnavatel odůvodnil okamžité zrušení pracovního poměru, není tento zrušovací projev vůle zaměstnavatele neplatným právním úkonem jen proto, že dalším (ostatním) vytčeným jednáním zaměstnanec pracovní kázeň neporušil, i když v něm zaměstnavatel též spatřoval důvod pro postup podle ustanovení § 53 odst.1 písm. b) zák. práce. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému Družstvu V., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 5 C 55/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3. září 2002 č.j. 5 C 55/2001-359 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2002 č.j. 8 Co 2590/2002-386, takto: I. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3. září 2002 č.j. 5 C 55/2001-359 se zastavuje. II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2002 č.j. 8 Co 2590/2002-386 se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 30.7.1996 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřoval v tom, že žalobkyně ve dnech 29. a 30.7.1996 přes opakované výzvy přímého nadřízeného " odmítla vykonávat práce podle pracovní smlouvy" , " po stanovenou pracovní dobu nepracovala" a " nedovoleným způsobem z

21 Cdo 2032/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce J.H., zastoupeného advokátkou, proti žalované S.ž.d.c., státní organizace, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn.19 C 396/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.července 2002, č.j.16 Co 190/2002-108, takto: I.Dovolání žalobce se zamítá. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 30.8.1999 žalovaná (její právní předchůdkyně Č.d., státní organizace) sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst.1 písm.d) zák.práce.Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobce není zdravotně způsobilý konat dále dosavadní práci dělníka v tiskárně a žalovaná nemá možnost nabídnout mu práci, která by odpovídala jeho zdravotnímu stavu. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná.Žalobu odůvodňoval zejména tím, že jeho zdravotní stav se od doby, kdy došlo k dohodě o změně pracovní smlouvy na nově sjednaný druh práce - dělník v tiskárně (28.1.1999), nezměnil.Jeho zdravotní omezení (změněná pracovní schopnost) byla žalované známa ještě před uzavřením dohody o změně pracovní smlouvy.Je-li žalobce nezpůsobilý ke své práci podle lékařského posudku, pak je nezpůsobilý od počátku, kdy byl na toto místo podle dohody zařazen. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10.1.2002, č.j.19 C 396/99-93, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že byla naplněna skutková podstata výpovědního důvodu podle ustanovení §46 odst.1 písm. d) zák.práce.Vycházel přitom z toho, že podle lékařského posudku MUDr.A.J.ze dne 2.4.1999, který odpovídá všem požadavkům ustanovení §46 odst.1 písm. d) zák.práce, žalobce pozbyl dlouhodobě vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilost konat dále dosavadní práce dělníka v tis

21 Cdo 258/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobkyně R.B., zastoupené advokátkou, proti žalovanému p.r.Z.G., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou a o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn.27 C 95/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.ledna 2002, č.j.18 Co 568/2001-45, takto: I.Dovolání žalobkyně se odmítá. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se (žalobou podanou u soudu dne 30.6.2000 a posléze změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhala, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovaným dohodou ze dne 14.1.2000 je neplatné, a aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 60.323,50 Kč s "přísl.11%" ode dne 16.2.2000 do zaplacení (z toho 48.852,- Kč na náhradě mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru za "3-měsíční výpovědní dobu", 8.141,90 Kč na náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou a 3.329,60 Kč na nedoplatku odstupného).Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 12.1.2000 jí bylo oznámeno J.J., vedoucím organizační složky žalovaného, u něhož pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 1.12.1998 jako asistentka, uzavření organizační složky na území ČR a z toho vyplývající skončení pracovního poměru ke dni 31.1.2000 s tím, že "skončení pracovního poměru s 3-měsíční výpovědní dobou nepřipadá v úvahu", neboť "organizační složka se ruší okamžitě".Pod psychickým tlakem ze strany vedoucího organizační složky podepsala nejdříve dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 12.1.2000, v níž byl uveden důvod skončení pracovního poměru a závazek žalovaného k výplatě odstupného 1600 DM, a posléze dohodu ze dne 14.1.2000, kde již není uveden žádný důvod skončení pracovního poměru ani odstupné.Protože k podpisu dohody o skončení pracovního poměru ze dne 14.1.2000, podle níž měl pracovní skončit ke dni 31.1.2000, byla donucena, up

Skončení pracovního poměru. Neplatnost rozvázání pracovního poměru. Náhrada mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru. Změna žaloby Oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával (§ 61 odst. 1 zák. práce), je nahrazeno nejen v případě, že zaměstnanec uplatní v žalobě spolu s neplatnosti rozvázání pracovního poměru také požadavek na náhradu mzdy podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce, ale i tehdy, jestliže změní se souhlasem soudu žalobu (§ 95 o. s. ř.) v tom, že vedle určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru bude požadovat též přiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce. Rozhodne-li soud, že žalobcem navrženou změnu žaloby nepřipouští (§ 95 odst. 2 o. s. ř.), má to za následek, že nárok uplatněný změnou žaloby nebude v řízení projednáván, že o něm nebude rozhodnuto a že ani nenastanou hmotněprávní účinky změny žaloby hodlá-li žalobce i poté nárok uplatňovat u soudu, musí tak učinit žalobou a tím o něm zahájit nové řízení. Z odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že pracovní poměr uzavřený mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 5. 1987 trvá. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 3. 12. 2001, kdy bylo vyznačeno "nabytí právní moci rozsudku zdejšího soudu čj. 18 C 181/2000 o neplatnosti výpovědi pracovního poměru ze dne 20. 6. 2000", se dostavila k žalovanému a žádala o přidělení práce. Žalovaný jí však odmítl přidělit práci, neboť podle jeho názoru pracovní poměr účastníků skončil ke dni 30. 9. 2000 "dohodou ve smyslu § 61 odst. 1 zákoníku práce". Postup žalovaného nepovažuje žalobkyně za správný, neboť již před podáním výpovědi ze dne 20. 6. 2000, při jejím předání a ještě v červenci a srpnu 2000 sdělila statutárním zástupcům žalovaného (řediteli Mgr. P. D. a ekonomickému náměstku ing. P. B.) a dalším zaměstnancům žalovaného, že trvá na dalším zaměstnávání podle pracovní smlouvy. Okresní soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2002, čj. 18 C 250/2001-19, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zapla

Poskytl-li zaměstnavatel zaměstnanci odstupné proto, že mu dal výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce nebo že s ním uzavřel z týchž důvodů dohodu o rozvázání pracovního poměru, a ukázalo-li se později (po vyplacení odstupného), že pracovní poměr účastníků podle podané výpovědi z pracovního poměru nebo uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru neskončil a dále trvá, jde o plnění bez právního důvodu, jímž zaměstnanec získal na úkor zaměstnavatele bezdůvodné obohacení. Zaměstnanec věděl nebo z okolností musel předpokládat, že jde o částky neprávem vyplacené (§ 243 odst. 3 zák. práce), šlo-li o odstupné, na něž nemá nárok proto, že pracovní poměr účastníků podle podané výpovědi z pracovního poměru nebo uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru neskončil a dále trvá. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003, sp. zn. 21 Cdo 304/2003) Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 42 910 Kč s 17% úrokem od "vyplacení odstupného" do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 17.12.1997 dal žalované výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, podle které měl pracovní poměr účastníků skončit dnem 31.3.1998, a že jí v souvislosti s tímto rozvázáním pracovního poměru vyplatil podle ustanovení § 60a zák. práce odstupné ve výši 59 111 Kč "před zdaněním". Žalovaná napadla u soudu platnost uvedené výpovědi z pracovního poměru a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9.3.1999 bylo její žalobě vyhověno; vzhledem k tomu, že žalovaná rovněž požadovala, aby ji žalobce nadále zaměstnával, pracovní poměr účastníků trvá i nadále. Protože podle ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce lze poskytnout odstupné jen tehdy jestliže pracovní poměr byl rozvázán podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce, bylo odstupné žalované vyplaceno bez právního důvodu. Žalovaná však odmítá odstupné žalobci vrátit. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 29.11.2000 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 42 9

O rozvázání pracovního poměru podle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, jako jednoho z předpokladů poskytnutí příspěvku k řešení sociálních důsledků restrukturalizace zaměstnancům hutních společností podle nařízení vlády č. 310/2000 Sb., jde jen tehdy, je-li skutečným důvodem výpovědi nadbytečnost zaměstnance v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách. V příčinné souvislosti s rozhodnutím o organizační změně však není samotné rozvázání pracovního poměru na základě § 65 odst. 3 zák. práce po odvolání zaměstnance z funkce v důsledku uplatnění fikce existence výpovědního důvodu podle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.6.2003, sp. zn. 21 Cdo 114/2003) Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 76 000 Kč s 8% úrokem z prodlení od 1.8.2001 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že od roku 1972 pracoval u žalované, naposledy ve funkci "výrobního ředitele divize 300 - Těžké strojírenství", a že dopisem ze dne 10.7.2000 s ním žalovaná ke dni 30.11.2000 rozvázala pracovní poměr výpovědí "podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce ve vazbě na ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce" s odůvodněním, že po odvolání žalobce z funkce ke dni 11.7.2000 pro něj nemá práci odpovídající jeho kvalifikaci ani jinou vhodnou práci a že proto se žalobce stal pro ni nadbytečným. Žalobce má za to, že na základě této výpovědi "splňuje základní podmínky" pro poskytnutí příspěvku ze strany žalované podle ustanovení § 2 a § 3 nařízení vlády č. 310/2000 Sb., o některých opatřeních souvisejících s restrukturalizací ocelářského průmyslu. Ačkoli první část příspěvku ve výši 76 000 Kč se stala splatnou již k 31.7.2001, žalovaná ji odmítá žalobci zaplatit. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13.12.2001 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zdůraznil, že podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a)nařízení vlády č. 310/2000 Sb. je předmětný příspěvek určen k řešení sociálních důsledků res

I. Zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný tehdy, jestliže zaměstnavatel nemá s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizačních změnách možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě. II. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. III. Zákoník práce nebo jiné právní předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách muselo být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem vyhlášeno nebo jiným způsobem zveřejněno. IV. Rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách není právním úkonem ve smyslu ustanovení § 240 odst. 1 zákoníku práce, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon). V. Protože zákoník práce v žádném ze svých ustanovení neurčuje, že by bylo možno pracovní poměr ukončit jen jedním ze způsobů uvedených v zákoníku práce, nic nebrání tomu, aby tentýž pracovní poměr byl, byť i opakovaně, ukončen dalším rozvazovacím úkonem (např. další výpovědí). 21 Cdo 138/2003 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce J.G., zastoupeného advokátem, proti žalované ČSB v Ú., a.s., zastoupené advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn.13 C 218/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.května 2002, č.j.9 Co 38/2001-84 takto : Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8.listopadu 200

I. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. II. Bylo-li zaměstnavatelem účastníka do 31. 12. 2000 Ministerstvo financí, je s účinností od 1. 1. 2001 jeho zaměstnavatelem Česká republika - Ministerstvo financí. III. Protože nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 61 odst. 1 zákoníku práce má charakter ekvivalentu mzdy, kterou si zaměstnanec nemohl vydělat, protože mu zaměstnavatel neumožnil konat práci podle pracovní smlouvy, nemůže být zjištěný průměrný výdělek poté, co nastaly takovéto změny, odpovídajícím podkladem pro určení výše náhrady mzdy; kdyby zaměstnavatel trval na poskytování náhrady mzdy podle takto zjištěného průměrného výdělku, jednalo by se nepochybně o zneužití práva ke škodě zaměstnance, které je zakázáno. IV. Neumožňují-li pracovněprávní předpisy o zjišťování a používání průměrného výdělku změny ve vývoji mzdové úrovně zohlednit, musí být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy ve výši odpovídající průměrnému výdělku, který by zaměstnanec dosáhl, kdyby mu zaměstnavatel umožnil konat práci v souladu s pracovní smlouvou. 21 Cdo 1945/2002 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. J. K., zastoupené advokátkou, proti žalované České republice - Ministerstvu financí v Praze 1, Letenská č. 15, zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, o určení dalšího trvání pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 2/2001, o dovolání účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2002 č.j. 20 Co 117/2002-331, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu ve výrocích, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalova

I. Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Byla-li žaloba podána opožděně, soud ji zamítne, i kdyby šlo skutečně o neplatný právní úkon. II. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru zanikne a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu, a to ani formou předběžné otázky nebyla-li neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně. III. Domáhá-li se zaměstnanec nebo zaměstnavatel určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, není pro rozhodnutí soudu o žalobě samo o sobě významné, zda žalobce "formálně označil" právní úkon, kterým byl pracovní poměr druhým účastníkem pracovněprávního vztahu rozvázán, popřípadě jak takový právní úkon posoudil. 21 Cdo 131/2003 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. M. N., zastoupeného advokátkou, proti žalované C. B., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost skončení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 6 C 233/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2002 č.j. 19 Co 390/2001-100, takto: Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým nebyla připuštěna změna žaloby) a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. června 2001 č.j. 6 C 233/2000-74 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení. Odůvodnění : Dopisem, datovaným v Hostinném dne 9.6.2000 a označeném jako "Rozhodnutí generálního ředi

Nebyla-li dohodnutá doba trvání pracovního poměru (§ 30 odst. 1 zák. práce) sjednána přímým časovým údajem, uvedením časového období podle týdnů, měsíců či let, dobou trvání určitých prací nebo jinou objektivně zjistitelnou skutečností, ale tak, že předpokládá a současně umožňuje, aby tato doba skončila (mohla skončit) na základě skutečnosti, jež nastane (může nastat) z vůle jen jednoho účastníka pracovního poměru, je ujednání o době trvání pracovního poměru neplatné a pracovní poměr mezi účastníky je třeba považovat za uzavřený na dobu neurčitou. Z odůvodnění. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalované založený pracovní smlouvou ze dne 4.6.1998 trvá. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 4.6.1998 uzavřel se žalovanou pracovní smlouvu, kterou byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31.5.1999, a že dohodou ze dne 8.7.1998 byl pracovní poměr účastníků s účinností od 15.8.1998 změněn na dobu jeho "přeložení k ZÚ S.". V souladu s touto dohodou byl žalobce podle ustanovení § 38 odst. 3 zák. práce přeložen k výkonu práce na "ZÚ S." V průběhu března 2001 mu vedoucí "ZÚ S." sdělil, že z rozhodnutí žalované byl ke dni 8.4.2001 ze "ZÚ S." odvolán; po návratu do České republiky se dostavil k žalované se žádostí o přidělení práce a bylo mu sděleno, že jeho pracovní poměr skončil. Žalobce má za to, že dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 8.7.1998 je neplatná, neboť obchází zákoník práce v ustanoveních o rozvázání pracovního poměru a v ustanoveních o době trvání pracovního poměru. Doba trvání pracovního poměru podle této dohody totiž nebyla určena "časově" nebo "nějakou objektivní událostí", ale závisle výlučně na vůli žalované, která mohla svým rozhodnutím pracovní poměr kdykoliv okamžitě zrušit. Protože po uplynutí původně sjednané doby trvání pracovního poměru ke dni 31.5.1999 žalobce konal s vědomím žalované prác

I. Tzv. faktický pracovní poměr může vzniknout pouze v případě, je-li pracovní smlouva sjednána neplatně; vypořádání tohoto dílčího (právem neaprobovaného) faktického vztahu se řídí pracovněprávními předpisy. II. Pro posouzení otázky, zda a kdy došlo k uzavření pracovní smlouvy, nejsou rozhodující subjektivní představy účastníků o vzniku pracovního poměru; významné je - bez ohledu na to, jak účastníci následně hodnotí své právní postavení - objektivní zjištění, zda a kdy nastaly takové skutečnosti, s nimiž právní norma spojuje vznik pracovní smlouvy. 21 Cdo 2287/2002 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně L. S., zastoupené advokátem proti žalované L. H., zastoupené advokátem, o 70.468,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 827/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. července 2002 č.j. 22 Co 1574/2002-226, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26. března 2002 č.j. 4 C 827/98-200 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení. Odůvodnění : Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby jí žalovaná zaplatila 70.468,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 21. 10. 1998 do zaplacení. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že žalovaná byla u ní zaměstnána v době od 1. 3. 1997 do 6. 1. 1998 jako prodavačka. Dne 1.3.1997 proběhla za účasti žalované předávací inventura prodejny, téhož dne byla mezi účastníky uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti a od 2. 3. 1997 již žalovaná na provozovně zcela samostatně pracovala. Dne 5. 1. 1998 byl na základě inventury zásob zjištěn na provozovně schodek a žalovaná, přestože inventurní zápis odsouhlasila a ke zjištěnému schodku nevznesla žádné námitky, odmítá schodek zaplatit. Okresní soud v Jindřichově Hradci ro

Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci na jeho žádost do 15 dnů posudek o pracovní činnosti (pracovní posudek), i když zaměstnanec o vydání posudku požádal až po skončení (rozvázání) jejich pracovního poměru, ledaže by jednání zaměstnance představovalo zneužití práva ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce. Z odůvodnění. Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná vydala posudek o pracovní činnosti. Žalobu zdůvodnil tím, že pracoval u žalované v pracovním poměru od 8.11.1995 do 15.5.1998. V souvislosti s rozvázáním pracovního poměru požádal žalovanou o vydání posudku o pracovní činnosti, avšak žalovaná dosud jeho žádosti nevyhověla. Žalovaná potvrdila, že pracovní poměr mezi účastníky skončil dnem 15.5.1998. Žalobce o vydání posudku o pracovní činnosti požádal dne 4.1.1999. Protože zaměstnavatel je povinen vydat posudek o pracovní činnosti pouze zaměstnanci, který o to požádá, a nikoliv také osobě, která dříve byla jeho zaměstnancem, nemá žalovaná právní povinnost žalobci posudek o pracovní činnosti vydat. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25.4.2001 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2725 Kč k rukám advokáta JUDr. J. P. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 7.11.1995 ode dne 8.11.1995 až do dne 15.5.1998, kterým uplynula sjednaná doba trvání pracovního poměru. Žalobce dopisem ze dne 4.1.1999 žalovanou požádal o vydání posudku o pracovní činnosti, žalovaná však jeho žádosti dosud nevyhověla. Na základě uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že podle ustanovení § 60 odst. 1 zák. práce byla žalovaná povinna vydat žalobci posudek o pracovní činnosti do 15 dnů od doručení žádosti. Obranu žalované, podle které povinnost vydat posudek o pracovní činnosti "posti

Odstupné. Rozvázání pracovního poměru. Důkazní břemeno. Náhrada škody I. Prokazuje-li zaměstnanec v řízení o zaplacení odstupného (§ 60a zák. práce) skutečnost, že pracovní poměr byl rozvázán dohodou z důvodů uvedených v ustanoveních § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce obsahem dohody o rozvázání pracovního poměru, nemá zaměstnanec nárok na odstupné, jestliže zaměstnavatel prokáže, že dohoda o rozvázání pracovního poměru byla ve skutečnosti uzavřena z jiného důvodu (z důvodu, s nímž ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce nárok na poskytnutí odstupného nespojuje). II. Porušil-li zaměstnanec jednající jménem zaměstnavatele (§ 9 až § 10 zák. práce) své právní povinnosti tím, že jinému zaměstnanci navrhl za zaměstnavatele uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce, ačkoliv věděl (musel vědět), že takový důvod ve skutečnosti nebyl naplněn, přijme-li zaměstnanec návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou v přesvědčení, že poskytnuté údaje jsou pravdivé, a že tedy rozvazuje pracovní poměr z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce, a ukáže-li se, že zaměstnanci nevznikl nárok na odstupné (§ 60a zák. práce), neboť ve skutečnosti byl pracovní poměr dohodou rozvázán z jiného důvodu (z důvodu, s nímž zákon poskytnutí odstupného nespojuje), odpovídá zaměstnavatel podle ustanovení § 187 odst. 2 zák. práce zaměstnanci za škodu, která mu byla způsobena porušením této právní povinnosti. Z odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na odstupném poskytovaném při rozvázání pracovního poměru 76 455 Kč s 15% úrokem od 1. 2. 1999 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1997 jako technický rada a že dne 25. 11. 1998 uzavřel se žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 1998 z "organizačních důvodů". Přestože mu vznikl podle ustanovení § 60a zákoníku práce nárok na odstupné ve výši dvoj

I. Ministerstvo financí České republiky - Generální ředitelství cel, které v řízení zahájeném před 1. 1. 2001 vystupovalo jako samostatný subjekt nadaný způsobilostí k právním úkonům, v důsledku změny právní úpravy s účinností od 1. 1. 2001 pozbylo postavení právnické osoby a stalo se organizační složkou státu nezpůsobilou vystupovat samostatně svým jménem v soudním řízení. II. Do soudních řízení zahájených před účinností zákona č. 219/2000 Sb. vstoupil na místo tehdy (procesně způsobilých) organizačních složek státu ze zákona (§ 52 odst. 1 cit. zákona) stát - Česká republika. III. Pro posouzení platnosti výpovědi z hlediska ustanovení § 48 zákoníku práce je rozhodující stav, který je tu v době, kdy byla dána výpověď, tj. kdy byla výpověď doručena zaměstnanci. V případě ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je rozhodující dobou z tohoto hlediska den, kdy bylo rozhodnuto o ukončení pracovní neschopnosti zaměstnance. IV. Porušení pracovní kázně tím, že podle pokynu zaměstnavatele odmítá v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce), se může zaměstnanec dopustit mimo jiné jen tehdy, má-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat ty práce, pro jejichž výkon je zdravotně způsobilý. 21 Cdo 1754/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu financí České republiky, Generálnímu ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 4, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v chebu pod sp. zn. 11 C 269/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2001, č.j. 15 Co 494/2001-118, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu

Následky nedodržení písemné formy pracovní smlouvy (§ 32 odst. 1 zák práce) 21 Cdo 2455/2002 V případě nedodržení písemné formy podle ustanovení § 32 odst. 1 zák. práce není pracovní smlouva, vzhledem k ustanovení § 242 odst. 2 zák. práce, neplatná; k platnému sjednání pracovní smlouvy může dojít nejen písemně, ale i ústně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli jednající projevit (tj. konkludentně). ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobců A) R. Š., a B) J. H., obou zastoupených advokátkou, proti žalované V., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 329/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. září 2002, č. j. 30 Co 195/2002-118, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 23. 12. 1999 žalovaná sdělila prvnímu žalobci, že mu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce dává výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že první žalobce odmítl podepsat dohodu o společné hmotné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího skladníka ve skladu zeleniny odpovídá za hodnoty svěřené v tomto skladu k vyúčtování. Nesplňuje tak, bez zavinění žalované, požadavky pro řádný výkon práce, kterou podle pracovní smlouvy vykonává. Dopisem ze dne 29. 1. 2000, sdělila žalovaná druhému žalobci, že mu dává podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že odmítl podepsat dohodu o společné hmotné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího referenta nákupu odpovídá za vyúčtování svěřených hodnot. Nesplňuje proto, bez zavinění žalované, požadavky pro řádný výkon práce, kterou podle pracovní smlouvy vykonává. První žalobce

Obecná odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavatelem. Potvrzení o zaměstnání. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. I. Nesplní-li zaměstnavatel povinnost vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání (§ 60 zák. práce), odpovídá mu za škodu tím vzniklou podle ustanovení § 187 odst. 2 zák. práce. Škoda, kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit, může spočívat též v ušlém výdělku zaměstnance u jiného zaměstnavatele, jestliže s ním tento zaměstnavatel odmítl bez předložení potvrzení o zaměstnání uzavřít pracovní smlouvu. II. Poučovací povinnost soudu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. je směřována - na rozdíl od poučovací povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 4 o. s. ř. - i vůči účastníku, který je zastoupen advokátem. Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení lze splnit i tím, že budou poskytnuta jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.). Zamítne-li soud žalobu proto, že účastník neunesl za řízení břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, aniž by mu poskytl řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z odůvodnění: Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně a poté, co žalobu vzal zčásti zpět) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil mzdu za dobu od 1. 6. do 21. 7. 1997 ve výši 4 768 Kč s příslušenstvím, "náhradu škody (náhradu mzdy)" za období od 22. 7. 1998 do 9. 9. 1998 ve výši 68 065 Kč s příslušenstvím a "za žalobce zdravotní pojišťovně zdravotní pojištění" za dobu od 22. 7. 1997 do 9. 9. 1998 ve výši 3 063 Kč a "Pražské správě sociálního zabezpečení pojistné" za dobu od 22. 7. 1997 do 9. 9. 1998 ve výši 5 448 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný mu i přes písemný příslib nevyplatil mzdu za dobu od 1. 6. do 21. 7. 1997 a mzdu mu nadále odmítá vyplatit, neboť se domnívá, že mu žalobce odcizil motorovou pilu Husqarna a elektrickou vrtač

Shodná tvrzení účastníků může soud vzít podle ustanovení § 120 odst. 4 o. s. ř. za svá skutková zjištění, jen jestliže obsahují údaje (poznatky) o skutkové stránce věci, které by se jinak - kdyby se účastníci ve svých tvrzeních rozcházeli - musely prokazovat pomocí důkazních prostředků. Soud nemůže ve smyslu ustanovení § 120 odst. 4 o. s. ř. vzít za svá skutková zjištění shodná prohlášení účastníků o tom, kolik činí výše náhrady mzdy poskytovaná zaměstnanci při neplatném rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce. Z odůvodnění. Dopisem ze dne 19.11.1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce; současně v něm uvedla, že vzhledem k tomu, že nemá pro žalobce "nadále žádné pracovní úkoly, kterými by ho pověřila", není "po předání funkce vhodné", aby se žalobce "dostavoval na své dosavadní pracoviště". Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy "za období šesti měsíců po 31.3.2000" částku 278 583 Kč s 11% úrokem od 15.10.2000 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že ve výpovědi z pracovního poměru, která mu byla doručena dne 22.11.1999, žalovaná nevymezila skutkově důvod výpovědi, že žalovaná "neučinila žádné rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců a ani fakticky nebyl počet zaměstnanců snížen", že místo ekonomického ředitele, které žalobce u žalované zastával, "nebylo zrušeno" a že mu žalovaná před podáním výpovědi nenabídla jinou práci, ačkoliv měla několik volných pracovních míst. Dopisem ze dne 30.3.2000, který byl žalované doručen dne 31.3.2000, žalobce sdělil, že trvá na tom, aby ho žalovaná dále zaměstnávala. Žalovaná ani poté žalobci neumožnila výkon práce. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6.3.2001 určil, že "výpověď žalované ze dne 19.11.1999, podle níž měl pracovní poměr žalobce u žalované skončit ke dni 29

Dokazování - shodná tvrzení účastníků I. Shodná tvrzení účastníků může soud vzít podle ustanovení § 120 odst. 4 o. s. ř. za svá skutková zjištění, jen jestliže obsahují údaje (poznatky) o skutkové stránce věci, které by se jinak - kdyby se účastníci ve svých tvrzeních rozcházeli - musely prokazovat pomocí důkazních prostředků. II. Soud nemůže ve smyslu ustanovení § 120 odst. 4 o. s. ř. vzít za svá skutková zjištění shodná prohlášení účastníků o tom, kolik činí výše náhrady mzdy poskytovaná zaměstnanci při neplatném rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 19. 11. 1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce; současně v něm uvedla, že vzhledem k tomu, že nemá pro žalobce "nadále žádné pracovní úkoly, kterými by ho pověřila", není "po předání funkce vhodné", aby se žalobce "dostavoval na své dosavadní pracoviště". Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy "za období šesti měsíců po 31. 3. 2000" částku 278 583 Kč s 11% úrokem od 15. 10. 2000 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že ve výpovědi z pracovního poměru, která mu byla doručena dne 22. 11. 1999, žalovaná nevymezila skutkově důvod výpovědi, že žalovaná "neučinila žádné rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců a ani fakticky nebyl počet zaměstnanců snížen", že místo ekonomického ředitele, které žalobce u žalované zastával "nebylo zrušeno" a že mu žalovaná před podáním výpovědi nenabídla jinou práci, ačkoliv měla několik volných pracovních míst. Dopisem ze dne 30. 3. 2000, který byl žalované doručen dne 31. 3. 2000, žalobce sdělil, že trvá na tom, aby ho žalovaná dále zaměstnávala. Žalovaná ani poté žalobci neumožnila výkon práce. Okresní soud rozsudkem ze dne 6. 3. 2001, čj. 27 C 54/2000-29, určil, že "výpověď žalované ze dne

21 Cdo 1236/2002 Rozsudek Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MUDr. V. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované ZZS h. m. P., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 34 C 38/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2002, č.j. 53 Co 583/2001-143, takto: Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 22. 12. 1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce, neboť se dopustil soustavného méně závažného porušování pracovní kázně a v době posledních šesti měsíců byl upozorněn na možnost výpovědi. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že se žalobce nezúčastnil dne 11. 11. 1999 konference o výpočetní technice, na kterou byl uvolněn ze služby na operačním středisku, že opakovaně veřejně sděluje neodůvodněná nařčení a nadávky a slovně útočí na osobu ředitele žalované, na spoluzaměstnance a své nadřízené, že dne 11. 11. 1999 většinu pracovní doby pobýval mimo jemu určené pracoviště a že téhož dne porušil příkaz ředitele č. 4/1999 tím, že povolil jízdu vozu č. 167 mimo oblast stanoviště určenou pro výkon služby, a mylně informoval posádku tohoto vozu. Přesto, že dne 30. 11. 1999 byl upozorněn na ukončení pracovního poměru výpovědí v případě dalšího porušení pracovní kázně, v dopise ze dne 3. 12. 1999, adresovaném řediteli a zaslaném na vědomí nám. primátora panu O. K., předsedovi "OSZSP ČR" panu RNDr. J. S., dvěma vedoucím "ZS HMP" a všem odborovým organizacím "ZS HMP", uváděl nepravdivé informace, znevažoval postavení i osobu ředitele MUDr. S., zpochybňoval výkon jeho funkce i práci současného vedení žalované a totéž učinil v časopise Záchranářský Pitbull ze dne 6. 12. 1999, čímž poškodil své spoluzaměstnance, nadřízené, ale i zaměstnavatele, a dne 7. 12. 1999 na schůzce odborových organizací u předsedy Odborové

I. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. II. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení pracovní kázně", "závažné porušení pracovní kázně" a "porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně. III. Vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. 21 Cdo 1372/2002 Rozsudek Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. Ž., zastoupené advokátem, proti žalované K. b., a.s., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 1090/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2001 č.j. 22 Co 175, 176/2001-121, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 21.5.1999 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřovala v tom, že, ačkoli žalobkyně (jak "vypověděla před vyšetřovatelem policie ČR a vedením žalované") dne 4.5.1999 "viděla, jak její podřízení zaměstnanci (klíčnice) M. M. a M. C. hrubým způsobem porušily interní př

Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci O vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se při zjišťování skutkového stavu věci jedná například tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy, nebo jestliže okolnosti rozhodné pro posouzení věci sice nebyly tvrzeny, ale měly být zjišťovány jako skutkový podklad pro posouzení skutečnosti, jíž je soud povinen se zabývat z úřední povinnosti (např. prekluzí uplatněného nároku). Z odůvodnění: Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby žalovanému byla uložena povinnost opravit "zápočtový list" ze dne 20. 7. 1998 tak, aby v něm byl "uveden důvod skončení pracovního poměru, zrušení ve zkušební době podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, v údaji o průměrném výdělku částka 8 018 Kč, nárok na čerpání dovolené na zotavenou ve výši 2,5 dne s tím, že žalovaný bude zavázán zdržet se jakýchkoliv dalších údajů, zejména zdržet se sdělení ,.doporučuji budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na výše jmenovaného pracovní posudek' ". Okresní soud nejprve rozsudkem ze dne 30. 9. 1999, čj. 15 C 268/98-35, uložil žalovanému povinnost "vydat žalobci potvrzení o zaměstnání s údaji uvedenými v § 60 odst. 2 zák. práce, zejména s vyznačením délky trvání pracovního poměru, skutečností rozhodných pro posouzení nároku na dovolenou, uvedením důvodu skončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným, tj. že ke skončení pracovního poměru došlo podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, dále údaje o výši průměrného výdělku a dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na mzdové vyrovnání nebo hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, a to v souladu s § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě", a že "žalovaný je povinen z potvrzení o zaměstnání vypustit doporučení budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na žalobce pracovní posudek"; dále

Pracovní poměr zaměstnanců uvedených v ustanovení § 27 odst. 4 a 5 zák. práce může vzniknout jen na základě jmenování do funkce. Ke jmenování do funkce může dojít písemným právním úkonem nebo ústně a může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost, že zaměstnanec byl skutečně do funkce jmenován. Zaměstnanec může být jmenován do funkce, jen jestliže s tím souhlasí. Z odůvodnění. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalovaného trvá i nadále. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 29.7.1996 jako ředitel regionálního ředitelství. Dne 1.2.1997 a 1.9.1997 byly mezi účastníky uzavřeny další pracovní smlouvy se stejným zařazením na dobu neurčitou. Dne 30.1.1998 podal žalobce výpověď z funkce ředitele regionálního ředitelství, nikoliv z pracovního poměru u žalovaného. Žalovaný však jeho rezignaci považuje za výpověď z pracovního poměru; žalobce je přesvědčen, že jeho pracovní poměr trvá i poté, co dal výpověď z funkce ředitele regionálního ředitelství. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 11.3.1999 žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení 4000 Kč "na účet" JUDr. J. Š. Soud prvního stupně dospěl k závěru že žalobce nebyl řádně jmenován do funkce ředitele regionálního ředitelství žalovaného, a proto se této funkce nemohl vzdát. Výpověď ze dne 30.1.1998 tak posoudil jako výpověď z pracovního poměru; pracovní poměr žalobce tak skončil uplynutím výpovědní doby. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec usnesením ze dne 9.9.1999 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že odůvodnění jeho rozsudku postrádá logické důvody pro závěr, že žaloba je nedůvodná, a že je navíc třeba pro posouzení důvodnosti žaloby provést dalš

Úkony účastníků v občanském soudním řízení. Forma úkonů. Hmotněprávní úkon Hmotněprávní úkony, které byly v občanském soudním řízení probíhajícím mezi účastníky učiněny některým z účastníků vůči soudu a o nichž se jejich adresát (druhý účastník) v řízení dozvěděl (§ 41 odst. 3 o. s. ř.), mají stejné právní následky jako právní (hmotněprávní) úkony, které byly učiněny přímo vůči druhému účastníku právního vztahu a které mu došly. Účastník může vůči soudu učinit nejen hmotněprávní úkon, který se nemusí stát písemně, ale i takový hmotněprávní úkon, který ke své platnosti vyžaduje písemnou formu. Požadavek na písemnou formu je splněn, je-li právní úkon (má-li všechny potřebné náležitosti) učiněn v písemném podání účastníka určeném soudu nebo je-li uveden v protokolu, který soud sepsal o jednání nebo o jiném svém úkonu. Z odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 80 054 Kč "s příslušenstvím". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval jako "ředitel společnosti", že žalovaný mu dne 31. 8. 1995 dal výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce a že pravomocným rozsudkem okresního soudu ze dne 18. 10. 1999, čj. 12 C 62/96-101, potvrzeným rozsudkem krajského soudu čj. 39 Co 634/99-117, bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobce dopisem ze dne 20. 11. 1995 oznámil žalovanému, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, žalovaný mu však neumožnil pokračovat v práci a k platnému rozvázání pracovního poměru dosud nedošlo. Žalobce požaduje, aby mu žalovaný poskytl náhradu mzdy za dobu od 1. 5. do 30. 6. 1998 ve výši 40 027 Kč měsíčně "čistého". Okresní soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2001, čj. 19 C 85/2001-16, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 16 657,50 Kč k rukám advokáta Mgr. V. M. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaný dal žalobci podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, byla

Den nástupu do práce může být dohodnut nejen přímým časovým údajem, nýbrž i na základě jiných, konkrétním datem neoznačených objektivně zjistitelných skutečností, o nichž účastníci při uzavírání pracovní smlouvy nemusí mít ani jistotu, kdy přesně nastanou, které však nepřipouštějí pochybnosti o tom, že jimi byl den nástupu do práce nezaměnitelně označen, a které umožňují jednoznačný závěr, kterým dnem pracovní poměr vznikne. 21 Cdo 811/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobkyně J.a.s., zastoupené advokátem, proti žalované C.B., s.r.o., zastoupené advokátem, o 40.011,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn.19 C 180/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16.ledna 2002 č.j.14 Co 679/2001-82, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 40.011,- Kč.Žalobu odůvodnila tím, že dne 20.8.1992 uzavřela s V.R.pracovní smlouvu a dohodu, podle níž se jmenovaný zavázal setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po vyučení po dobu tří let.Protože tento závazek nedodržel (jeho pracovní poměr u žalobkyně skončil ke dni 31.10.1995), vzniklo tím podle ustanovení §227a odst.2 zák.práce žalobkyni vůči žalované jako novému zaměstnavateli V.R.právo na úhradu poměrné části přiměřených nákladů za jeho vyučení.Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13.10.2000 č.j.19 C 180/2000-41 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10.266,- Kč.Ve věci samé dospěl k závěru, že nesplněním závazku V.R.setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po vyučení po dobu tří let, přešla

Pracovní poměr. K výkladu pojmu "vědomí zaměstnavatele" podle § 56 odst. 2 zák. práce. Pro naplnění pojmu "s vědomím zaměstnavatele" (§ 56 odst. 2 zák. práce) stačí, je-li práce konána i jen s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance (§ 9 odst. 3 zák. práce). Z odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo přidělovat jí práci podle pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1999. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že původně se žalovanou uzavřela na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 1998 pracovní poměr na dobu určitou do 1. 1. 1999. Dohodou ze dne 1. 1. 1999 byl pracovní poměr prodloužen do 31. 12. 1999. Žalobkyni bylo přislíbeno, že pracovní poměr s ní bude opětovně prodloužen, proto nastoupila dne 3. 1. 2000 do zaměstnání a od 6.00 hod. konala spolu s ostatními zaměstnanci práce, které jí byly přidělovány. V průběhu výkonu práce dne 3. 1. 2000 jí statutární zástupkyně žalované (jednatelka H.) sdělila, aby se za ní po dokončení přidělené práce zastavila. To učinila přibližně v 10.00 hodin a jednatelka H. jí oznámila, že její pracovní poměr byl ukončen ke dni 31. 12. 1999. Žalobkyně je přesvědčena, že se její pracovní poměr na dobu určitou změnil v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 zák. práce na pracovní poměr na dobu neurčitou. Okresní soud rozsudkem ze dne 7. 6. 2001, čj. 3 C 31/2000-50, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že, jestliže žalobkyně dne 3. 1. 2000 od 6.00 hod. do 10.00 hod. pracovala u žalované, nešlo o pokračování v konání práce podle ustanovení § 56 odst. 2 zák. práce. Vycházel přitom z toho, že žalobkyně sice nastoupila dne 3. 1. 2000 do zaměstnání a pracovala s ostatními zaměstnanci do doby, kdy jí v tom kolem 10.00 hod. zabránila jednatelka společnosti H., že však nebylo prokázáno její tvrzení, že jí bylo žalovanou přislíbeno prodloužení pracovního poměru. Nebylo ani prokázáno, že by jednatel žalované viděl žalobkyni před desátou hodinou. Svědek Z.,

21 Cdo 119/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Městské části P., o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 59/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2001 č.j. 13 Co 63/2001-32, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou ze dne 14.2.1997 trvá a "je pracovním poměrem na dobu neurčitou“, že "překážkou platnosti dodatku č. 3 k pracovní smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou není to, že s jeho návrhem žalobkyně vyslovila souhlas za předpokladu, že její stávající pracovní poměr je pracovní poměr na dobu určitou“, a aby byla žalované uložena povinnost přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy. Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 14.2.1997 uzavřené na dobu určitou "po dobu trvání nemoci a mateřské dovolené pí. M. S.“, jako referentka v oddělení péče o dítě. Ve výkonu sjednané práce pokračovala nepřetržitě i po skončení mateřské dovolené jmenované zaměstnankyně ("někdy v listopadu 1997“), čímž podle názoru žalobkyně došlo ke změně dosavadního pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou v pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaná však tento názor nesdílí s odůvodněním, že "když je v pracovní smlouvě napsáno mateřská dovolená, myslí se tím jak mateřská dovolená, tak i další mateřská dovolená“. Dne 13.4.2000 (tj. před skončením další mateřské dovolené paní S.) žalovaná předložila žalobkyni "dodatek č. 3“ k pracovní smlouvě, podle něhož se měla pracovní smlouva uzavřená dne 14.2.1997 s účinností od 16.4.2000 změnit v části o době trvání pra

Pracovní poměr. Okamžité zrušení pracovního poměru. K výkladu pojmu "výkon výdělečné činnosti" podle § 75 zák. práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně O výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 75 zák. práce jde v případě, že zaměstnanec vykonává vedle svého zaměstnání na základě právního vztahu činnost, která je pojmově výdělečná (s níž je obvykle spojeno poskytování odměny). Okolnost, zda při výkonu této činnosti zaměstnanec výdělek skutečně dosáhl, není sama o sobě významná. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 19. 5. 1999 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle "ustanovení § 53 zákoníku práce". Jako důvod k tomuto opatření uvedla "Hrubé porušení pracovní kázně - odst. 6 pracovní smlouvy č. 1896/436/1998. Bez souhlasu zaměstnavatele vykonáváte stejnou činnost soukromě". Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, provedené dopisem žalované ze dne 19. května 1999, je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno neurčitě a nesrozumitelně, neboť není přesně uvedeno, jakou "stejnou činnost" měl žalobce bez souhlasu žalované vykonávat. Živnostenským úřadem v H. byla sice žalobci vydána koncesní listina na předmět činnosti "Podniky zajišťující ochranu osob a majetku" a žalobce se po obdržení uvedené koncesní listiny v měsíci dubnu 1999 přihlásil do výběrového řízení na Č. d., TSS H., tohoto výběrového řízení se však vůbec nezúčastnil, proto "stejnou činnost" jako žalovaná nikdy nezačal vykonávat. I kdyby však bez souhlasu žalované vykonával stejnou činnost, nejednalo by se o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Okresní soud rozsudkem ze dne 9. 12. 1999, čj. 10 C 196/99-19, žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet okresního soudu" soudní poplatek 1 000 Kč. Po zjištění, že žalobce se neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru domáhal ve

Odpovědnost za škodu podle zákoníku práce. Škoda způsobená zaviněným porušením povinností zaměstnance Škoda ve smyslu ustanovení § 172 a § 179 zák. práce není pouhým souhrnem ztrát, které vznikly zaměstnavateli činností zaměstnance, nýbrž jen tou majetkovou újmou, která je důsledkem konkrétního porušení pracovních povinností a je s tímto porušením pracovních povinností v příčinné souvislosti. V případě objektivní kumulace více škodních událostí je třeba zkoumat splnění předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu v každém škodním případě zvlášť. Z odůvodnění: Žalobce C., akciová společnost, se domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 1 029 201 Kč se 17% úrokem z prodlení od 27. 3. 1995 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán jako vedoucí sekce - referátu 1012 v obchodní skupině 1000. V průběhu roku 1992 uzavřel žalobce se společností T., š. p., celkem 23 kupních smluv na dodávky bavlněných lůžkových textilií v celkové nákupní ceně 15 607 680 Kč, a v návaznosti na tyto dodávky "měl nasmlouvánu realizaci dodávek tohoto zboží ve franco cenách v úhrnné výši 16 636 881 Kč". Žalovaný "ve snaze získat pro sebe obchodní síť žalobce" uzavřené kupní smlouvy "stornoval", v důsledku jeho jednání přestali zahraniční zástupci při objednávání výrobků T. š. p. jednat se žalobcem a navazovali obchodní kontakty s firmou B. s. r. o., jejímž jediným zakladatelem, společníkem a statutárním orgánem byl žalovaný, případně se samotným výrobcem T. š. p. přímo. V důsledku jednání žalovaného došlo na straně žalobce ke škodě ve výši 1 029 201 Kč spočívající v rozdílu mezi kupní cenou, za niž bylo zboží nakoupeno, a franco cenami, za které mělo být realizováno. Žalobce je přesvědčen, že uvedená škoda, spočívající v ušlém zisku, mu náleží v celém rozsahu, neboť žalovaný úmyslně zrušil kupní smlouvy, aby v nově sjednaných kupních smlouvách nastoupila na místo žalobce jeho firma B. s. r. o., popřípadě přímo T. š. p. jako prodávající. Okresní soud ro

Pracovní poměr. Výpověď z pracovního poměru. Okamžité zrušení pracovního poměru. Předchozí souhlas odborového orgánu Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru nebo s ním okamžitě zruší pracovní poměr, aniž by - v rozporu s ustanovením § 59 odst. 2 zák. práce - požádal příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k tomuto opatření, je takové rozvázání pracovního poměru neplatné [§ 242 odst. 1 písm. a) zák. práce]. V případě, že zaměstnavatel požádá podle ustanovení § 59 odst. 2 zák. práce příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, jen jestliže příslušný odborový orgán v době do 15 dnů ode dne, kdy byl zaměstnavatelem požádán o souhlas, písemně odmítne souhlas udělit, a jestliže soud ve sporu podle ustanovení § 64 zák. práce neshledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával. Jestliže příslušný odborový orgán v době do 15 dnů ode dne, kdy byl zaměstnavatelem požádán o souhlas, písemně neodmítne zaměstnavateli udělit souhlas, platí, že předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru byl dán. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 16. 1. 1996 Fakultní nemocnice s poliklinikou B. (právní a procesní předchůdkyně žalované) sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení § 53 zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně jako referentka "osobního oddělení a PaM" neoprávněně sdělila jména a adresy zaměstnankyň S., C., G., M. a O. N. (správně N.) R., která pracuje "jako dealer a použila je k zaslání nabídky zboží, které prodává". Žalobkyně se k uvedenému jednání doznala s tím, že tyto údaje "sdělila v průběhu měsíce září-října 1995". Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby jí žalovaná zaplatila na náhradě mzdy od 17. 1. 1996 11 442 Kč se 17% úrokem "od podání návrhu".

Konkretizace jednotlivých výpovědních důvodů podle § 46 odst. 1 zák. práce. Nabídková povinnost zaměstnavatele (§ 46 odst. 2 zák. práce) 21 Cdo 1369/2001 Důvod výpovědi z pracovního poměru musí být v písemné výpovědi uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 46 odst.1 zák. práce uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platné výpovědi z pracovního poměru je tedy třeba, aby výpovědní důvod byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu v právní věci žalobce MUDr. B. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. nemocnici, zastoupené advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 165/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2001 č.j. 22 Co 428/2000-77, takto : I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 27.1.1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm. c) zák. práce „z důvodu organizačních změn“. Naplnění výpovědního důvodu spatřovala v tom, že „rozhodnutím, o kterém byl žalobce již informován, dochází za účelem zvýšení efektivnosti práce k redukci stavu zaměstnanců“, a že nabídku jiného pracovního zařazení učiněnou „v souladu s § 46 odst. 2 Zákoníku práce“ žalobce odmítl. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu o

Byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, má zaměstnanec nárok na odstupné (§ 60a zák. práce), jestliže prokáže, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z důvodů uvedených v ustanoveních § 46 odst.1 písm. a) až c) zák. práce. To platí i tehdy, nebyly-li v dohodě uvedeny důvody, pro které se pracovní poměr končí, popřípadě obsahuje-li dohoda v rozporu se skutečností takové důvody rozvázání pracovního poměru, s nimiž zákon poskytnutí odstupného nespojuje. Z odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na odstupném, poskytovaném při rozvázání pracovního poměru, 50 294 Kč s 21% úrokem od 1. 8. 1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 1993 jako asistent generálního ředitele. Žalovaný ke dni 30. 6. 1996 ukončil provozování hotelu P. a od 1. 7. 1996 pronajal nemovitosti a zařízení hotelu obchodní společnosti T., a. s. Žalobce se žalovaným uzavřel dne 28. 6. 1996 dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 1996 a následně uzavřel pracovní smlouvu s obchodní společností T., a. s. Přestože důvodem, proč žalobce uzavřel se žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru, byla "organizační změna, která proběhla u žalovaného", žalovaný namítá, že pracovní poměr nebyl skončen z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce a odmítá mu odstupné vyplatit. Žalovaný potvrdil, že se žalobcem uzavřel dne 28. 6. 1996 dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 1996 bez udání důvodu. Požadované odstupné žalobci nenáleží, neboť nájemní smlouvu žalovaný uzavřel s obchodní společností T., a. s. dne 1. 7. 1996, tedy až poté, co se se žalobcem a dalšími zaměstnanci dohodl na rozvázání pracovního poměru. Obchodní záměr, jehož součástí bylo mimo jiné přenechání souboru nemovitostí v P. a dalšího movitého majetku do nájmu společnosti T., a. s., žalovaný pojal na jaře 1996. Protože si byl vědom toho, že na základě nájemní smlouvy nepřejdou jeho práva a povinnosti z

Lhůta podle ustanovení § 64 zák. práce k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru je lhůtou určenou podle měsíců a začíná běžet poslední den příslušného kalendářního měsíce, jímž uplynula výpovědní doba. Poslední den běhu této lhůty proto nemusí vždy připadnout na poslední den druhého následujícího kalendářního měsíce. Z odůvodnění. Dopisem ze dne 16.3.1999 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Důvod k výpovědi spatřovala v tom, že se žalobkyně stala ke dni 1.4.1999 nadbytečnou, neboť "na základě rozhodnutí zaměstnavatele (Příkaz č. 2/1999 ředitele ze dne 11.1.1999) bylo rozhodnuto provést racionalizační opatření u žalované - snížení celkového stavu zaměstnanců v kategorii technicko-hospodářských zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce", a že nemá pro žalobkyni žádnou jinou vhodnou práci. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr mezi účastníky "trvá i po 30.6.1999 nadále". Žalobu odůvodnila zejména tím, že její funkce vedoucí laboratoře v metrologa úseku, kterou u žalované vykonávala od roku 1997, nebyla v rámci organizačních změn zrušena. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10.1.2000 určil, že výpověď žalované ze dne 16.3.1999 doručená žalobkyni dne 29.3.1999 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 4425,80 Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi nadbytečností žalobkyně a organizační změnou, neboť "funkce vedoucího laboratoře a metrologa zůstala zachována a v současné době ji zastává Ing. J. K.", a že proto je výpověď neplatná. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.4.2000 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvol

Splatnost mzdy Není-li splatnost mzdy dohodnuta, rozumí se uplynutím splatnosti mzdy příslušející zaměstnanci za vykonanou práci až marné uplynutí posledního dne následujícího měsíce; okolnost, že zaměstnavatel stanovil svým jednostranným opatřením termín, kdy bude mzda na pracovišti vyplácena, není pro posouzení splatnosti mzdy významná. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 7. 6. 2000 žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že "do dnešního dne neobdržel mzdu za měsíc duben 2000", kterou mu měl žalobce vyplatit "nejpozději dne 12. 5. 2000". Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že mzdu nevyplatil "z důvodu prodlení na straně žalovaného", který si včas a řádně nabídnuté plnění přes opakované výzvy u žalobce nevyzvedl, ačkoli tak učinit mohl. Okresní soud rozsudkem ze dne 18. 12. 2000, čj. 11 C 1310/2000-21, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 5 375 Kč k rukám "právní" zástupkyně žalovaného JUDr. J. H. Soud prvního stupně, vycházeje ze zjištění, že žalobce nevyplatil žalovanému mzdu za duben 2000 "v řádném výplatním termínu 12. května 2000, ale ani do 15-ti dnů po řádném výplatním termínu", dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru, k němuž žalobce přistoupil důvodně a včas (ve lhůtě podle ustanovení § 54 odst. 2 zák. práce), je platným právním úkonem. K odvolání žalobce krajský soud rozsudkem ze dne 11. 4. 2001, čj. 35 Co 47/2001-37, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl, že žalobce je povinen "nahradit" žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 1 935 Kč "u JUDr. J. H.", a vyslovil proti svému rozsudku přípustnost dovolání. Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy řádný výplatní termín byl žalobcem stanoven k dvanáctému dni v měsíci a jiný termín výplaty žalovanému oznámen nebyl, "je třeba v

Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce je dán, i kdyby zaměstnavatel ještě před doručením okamžitého zrušení uspokojil nárok zaměstnance na mzdu nebo náhradu mzdy, jestliže zaměstnanci vyplatil dlužnou mzdu nebo náhradu mzdy až po uplynutí 15 dnů po její splatnosti. K dodatečnému uspokojení zaměstnancova nároku na mzdu nebo náhradu mzdy po uplynutí 15 dnů po jeho splatnosti může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance nepředstavovalo zneužití práva ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce. Z odůvodnění. Dopisem z 30.6.2000 žalovaná sdělila žalobci, že s ním "v souladu s ustanovením § 54 zák. práce" okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalovaný se od počátku roku opakovaně dostává do prodlení s výplatou mezd a že mzdu za měsíc duben, splatnou ke dni 25.5.2000, jí vyplatil až 29.6.2000. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. V žalobě zejména uvedl, že žalované mzdu za měsíc duben 2000, splatnou do konce měsíce května 2000, skutečně vyplatil až dne 29.6.2000. Žalovaná však přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru dne 30.6.2000, tedy v době, kdy jí dlužná mzda již byla vyplacena a kdy tedy důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru "odpadl". Včasným nevyplacením mzdy nechtěl žalovanou jakýmkoliv způsobem poškodit a mzdu vyplatil ihned poté, co mu to jeho finanční situace umožnila. Protože okamžité zrušení pracovního poměru je výjimečným způsobem rozvázání pracovního poměru a protože nesmí být zneužíváno v situacích, kdy není vážně narušen vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, je okamžité zrušení pracovního poměru žalované ze dne 30.6.2000 neplatným právním úkonem. Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 19.10.2000 žalobu zamí

Dovršení vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy (§ 27 odst. 2 zák. práce) 21 Cdo 214/2001 Pro vznik pracovního poměru není podstatné, zda k dohodě o jednotlivých podstatných náležitostech pracovní smlouvy uvedených v ustanovení § 29 odst. 1 zák. práce došlo zároveň (v jediném okamžiku) nebo postupně. Jestliže poté zaměstnanec začne vykonávat pro zaměstnavatele jiné než sjednané práce, řídí se každá další změna sjednaného obsahu pracovní smlouvy ustanoveními § 36 a násl. zák. práce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobců A) R. Š., a B) J. H., obou zastoupených advokátkou, proti žalované V., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 329/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. října 2000, č. j. 30 Co 418/2000-82, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 23. 12. 1999 žalovaná sdělila prvnímu žalobci, že mu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce dává výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že první žalobce odmítl podepsat dohodu o společné hmotné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího skladníka ve skladu zeleniny odpovídá za hodnoty svěřené v tomto skladu k vyúčtování. Nesplňuje tak, bez zavinění žalované, požadavky pro řádný výkon práce, kterou podle pracovní smlouvy vykonává. Dopisem ze dne 29. 1. 2000, sdělila žalovaná druhému žalobci, že mu dává podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce výpověď z pracovní poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že odmítl podepsat dohodu o společné hodné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího referenta nákupu odpovídá za vyúčtování svěřených hodnot. Nesplňuje proto, bez zavinění žalov

Uzavření dohody o skončení pracovního poměru po sdělení možnosti jeho okamžitého zrušení. Jednání za obec v pracovněprávních vztazích. 21 Cdo 1332/2001 I. Nejedná se o bezprávnou výhrůžku ani o zneužití výkonu práva na újmu zaměstnance (§ 7 odst. 2 zák. práce), jestliže zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě. II. Jedná-li obec v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel, je jejím statutárním orgánem tajemník obecního úřadu, popřípadě, nebyl-li tajemník ustanoven, starosta (zástupce starosty). Jednání tajemníka obecního úřadu jako zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích není podmíněno předchozím projednáním s obecní radou, popřípadě jejím předchozím souhlasem. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce A. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu K., zastoupenému advokátem, o neplatnost skončení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 19 C 158/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2001 č.j. 23 Co 78/2001-50, takto : I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „skončení pracovního poměru na základě žádosti žalobce ze dne 11.4.2000 je neplatné“. Žalobu odůvodnil tím, že žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou „byl donucen podepsat pod nátlakem“ tajemnice městského úřadu PhDr. J. M., která mu sdělila, že „bude propuštěn pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně podle § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, pokud neuzavře Dohodu o skončení pracovního poměru podle § 43 zákoníku práce“. Podle názoru žalobce je třeba takové jednání vůči jeho osobě považovat - vzhledem k uvedeným výhrůžkám - „za závažné porušení ustanovení § 7 odst. 2 zákoníku práce ze s

Skončení pracovního poměru. Konkurenční doložka I. Ujednání o tzv. konkurenční doložce je svojí povahou vzájemným závazkem, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem; závazku zaměstnance využívat po skončení pracovního poměru své odborné kvalifikace jen v omezeném rozsahu musí odpovídat jiný závazek zaměstnavatele, který uvedené omezení kompenzuje. II. Platnost ujednání o tzv. konkurenční doložce sjednané před 1. lednem 2001 je třeba posuzovat podle příslušných ustanovení občanského, resp. obchodního zákoníku. Z odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 82 000 Kč s 18% úrokem od 15. 6. 1998 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 25. 11. 1997 byla mezi žalobcem a žalovaným, který u něj pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 3. 1996 nejprve jako technik, a poté jako samostatný technik, sjednána formou "dodatku" k pracovní smlouvě "tzv. konkurenční doložka", ve které se žalovaný zavázal po dobu 24 měsíců ode dne skončení pracovního poměru bez souhlasu statutárního orgánu žalobce "nevstoupit do konkurenční firmy jako společník, majitel nebo zaměstnanec, nebo podnikat na vlastní účet ve stejném oboru činnosti jako žalobce". Protože žalovaný tento závazek nedodržel (v uvedeném období začal v oboru žalobce bez jeho souhlasu samostatně podnikat), vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši deseti základních měsíčních platů. Okresní soud rozsudkem ze dne 18. 11. 1998, čj. 11 C 127/98-38, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 780 Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalovaný svůj závazek zdržet se konkurenčního jednání, vyplývající z "dodatku č. 3 k pracovní smlouvě" ze dne 25. 11. 1997, který soud prvního stupně "považuje za platně uzavřený", porušil, neboť "v současné době podniká ve stejném oboru jako žalobce". Dovodil, že výše smluvené sankce "není nepřiměřená okolnostem případu", a přihlédl též k tomu, že "žalovaný získa

Konec jednoměsíční lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru (§ 53 odst. 2 zák. práce) při dlouhodobé neomluvené absenci. 21 Cdo 910/2001 Jestliže důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce spočívá v dlouhodobém neomluveném zameškávání práce zaměstnancem, neskončí jednoměsíční lhůta k tomuto zrušovacímu projevu vůle uvedená v ustanovení § 53 odst. 2 zák. práce dříve, než po uplynutí jednoho měsíce ode dne následujícího po posledním zameškání práce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobkyně V. T., dříve Š., proti žalovanému O. l. ú. o. a p. na P., zastoupenému, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 1706/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000 č.j. 26 Co 39/2000-51, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. září 1999 č.j. 8 C 1706/98-36 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 25.6.1998 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní podle § 53 zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobkyně po skončení mateřské dovolené dne 20.5.1998 nenastoupila do zaměstnání, ačkoliv jí žalovaný sdělil, že jí z provozních důvodů nemůže poskytnout neplacené volno, o které žádala, a vyzval ji k nástupu do práce. Ke dni 25.6.1998 dosáhly "neomluvené absence" žalobkyně počtu 27 pracovních dnů. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že z důvodu péče o své dvě děti ve věku 3 a 4 let požádala žalovaného "o zařazování na služby noční, sobotní a nedělní", během nichž mohl péči o děti zajistit její manžel. Žalovaný však v rozporu s ustanovením § 156 odst.2 zák. práce její žádosti nev

Vymezení doby trvání pracovního poměru (§ 30 odst. 1 zák. práce) 21 Cdo 512/2001 I. Jestliže doba trvání pracovního poměru není určena přesným datem, musí být vymezena jiným způsobem nepřipouštějícím pochybnosti o tom, kdy pracovní poměr na dobu určitou uplynutím sjednané doby skončí. II. Ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o tom, že „pracovní smlouva končí nejpozději 7. kalendářní den po odvolání z funkce“ není ujednáním o délce trvání pracovního poměru na dobu určitou, ale ujednáním o způsobu skončení pracovního poměru odvoláním z funkce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce PhDr. M. D., CSc., zastoupeného advokátkou, proti žalované Š., a.s., o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 149/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2000, č. j. 10 Co 1072/2000-81, takto : Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalované sjednaný pracovní smlouvou ze dne 15. 12.1996 trvá. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mezi účastníky byla dne 15. 12. 1996 uzavřena pracovní smlouva, ve které byl sjednán druh práce specialista a místo výkonu práce Plzeň; dne 12. 12. 1996 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o změně této pracovní smlouvy. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 19. 1. 1998 byl žalobce pověřen počínaje dnem 21. 1. 1998 výkonem funkce v zahraničí, a to v Ruské federaci v Moskvě. Dne 29. 1. 1998 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o změně pracovní smlouvy, podle níž se měla pracovní smlouva uzavřená dne 15. 12. 1996 s účinností ode dne 30. 1. 1998 změnit v části o době trvání pracovního poměru z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou; pracovní smlouva měla podle této dohody skončit „nejpozději 7 kalendářní de

Vliv vzniku škody odcizením svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, na existenci schodku (§ 176 odst. 1 zák. práce). Možnost zproštění se odpovědnosti za schodek, jehož vznik zaměstnanec umožnil (§ 176 odst. 3 zák. práce). 21 Cdo 711/2001 I. Inventarizační rozdíl mezi vyšším stavem majetku a závazků v účetnictví zaměstnavatele a zjištěnou skutečností je schodkem i tehdy, jestliže existence škody vzniklé odcizením svěřených hodnot byla zřejmá již před prováděním inventarizace. II. Dojde-li ke střetu odpovědnosti neznámého pachatele za protiprávní zásah do majetkových práv zaměstnavatele a odpovědnosti zaměstnance za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování, nemůže se zaměstnanec své hmotné odpovědnosti zprostit (§ 176 odst. 3 zák. práce), jestliže neplněním svých povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím [§ 73 odst. 1 písm. d) zák. práce] vznik schodku umožnil. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce K. F. P., a.s., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o 1,710.837,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 25 C 255/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2000 č.j. 54 Co 309/2000-63, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1,710.837,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 18.1.1998 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, který u něj pracoval jako producent a na základě dohody ze dne 1.1.1992 převzal hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, dne 15.12.1997 vybral od Č. t. finanční prostředky ve výši 1,710.837,- Kč, avšak, „v rozporu s pověřením“ ze dne 25.11.1997, nikoliv v hotovosti z pokladny Č. t., ale prostřednictvím šek

Nevyplacení části mzdy jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru 21 Cdo 515/2001 Způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce je i nevyplacení části mzdy. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce V.-C., spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. M., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 283/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2000, č.j. 15 Co 540/99-53, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 25. 1. 1999 žalovaný sdělil žalobci (prostřednictvím svého zástupce), že s ním podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě ruší pracovní poměr. Důvod k tomuto postupu spatřoval v tom, že mu žalobce nevyplatil mzdu za měsíc listopad 1998 v plné výši tak, jak je sjednáno v pracovní smlouvě, neboť žalobce vyplatil pouze část sjednané mzdy ve výši 10.325,- Kč a zbytek do částky 12.000,- Kč odmítá vyplatit. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil v podstatě tím, že žalovaný u něj pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 1994 „včetně jejího posledního dodatku ze dne 26. 10. 1998“ jako vedoucí prodeje se základní měsíční mzdou ve výši 5.000,- Kč. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 22. 6. 1999 č.j. 7 C 283/99-35 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobci na nákladech řízení 5.300,- Kč k rukám advokáta. Ve věci samé dovodil, že mzda za měsíc listopad 1998 byla v daném případě splatná nejpozději do 31. 12. 1998, a jestliže žalovaný zrušil pracovní poměr 26. 1.

21 Cdo 300/2001 Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním zaměstnance a vznikem škody jako skutková otázka a předpoklady jejího naplnění (§ 172 odst. 1 zák. práce) I. Otázka příčinné souvislosti mezi porušením pracovních povinností zaměstnancem (škůdcem) a vznikem škody není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, která nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. II. Pro naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce nemusí být porušení pracovních povinností zaměstnancem jedinou příčinou vzniku škody; musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně K. K., a.s., zastoupené advokátem proti žalované B. L., zastoupené advokátem, o 44.190,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn. 6 C 169/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2000, č.j. 13 Co 579/99-83, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí 44.190,- Kč s úrokem z prodlení 18% od 10. 11. 1998 do zaplacení. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána od 1. 10.1997 jako vedoucí účtárny; její pracovní poměr skončil výpovědí k 30. 9. 1998. Žalovaná v době trvání pracovního poměru u žalobkyně vypracovala pro žalobkyni nesprávná daňová přiznání, na základě kterých vznikl žalobkyni nedoplatek na dani z přidané hodnoty v celkové výši 2,209.562,- Kč. V souvislosti s tímto nedoplatkem vydal Finanční úřad v H. T. výkaz nedoplatků a následně exekuční příkaz. Žalovaná musela finančnímu úřadu uhradit náklady exekuce

Okolnosti odůvodňující zproštění odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách (§ 176 odst. 3 zák. práce) 21 Cdo 37/2001 Zaměstnanec se ve smyslu ustanovení § 176 odst. 3 zák. práce zprostí odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, jestliže prokáže, že mu zaměstnavatel nevytvořil přiměřené pracovní podmínky k péči o hodnoty svěřené k vyúčtování a znemožnil mu tak hospodařit se svěřenými hodnotami a starat se o ně. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně O. - společnost s ručením omezeným (spol. s r.o.), proti žalovaným 1) J. K., a 2) Z. S., o 429.646,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 C 16/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. června 2000 č.j. 12 Co 1119/99-119, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.715,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná 1) zaplatila částku 330.869,53 Kč a žalovaná 2) částku 206.793,46 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná 1), která u ní od 1.1.1992 pracovala jako účetní a od 1.4.1993 do 1.10.1994 jako vedoucí velkoobchodního skladu ovoce a zeleniny Dobřany, a žalovaná 2), která u ní pracovala od 19.4.1993 do 1.10.1994 jako zástupkyně vedoucí velkoobchodního skladu ovoce a zeleniny Dobřany, převzaly na základě písemných dohod ze dne 31.12.1991 a 19.4.1993 hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování. Dne 3.9.1994 byl na základě inventury zásob zjištěn na pracovišti žalovaných ve skladu Dobřany schodek ve výši 537.662,99 Kč, na jehož náhradě se žalované podílejí podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků (§ 182 odst. 1 zák. práce), který „činí 1,6 ku 1,00“. Okresní soud Plzeň-město [poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět vůči žalované 1) do částky 65.371,53 Kč a vůči žalované 2) do částky 42.644,96 Kč] rozsudkem ze d

Sjednají-li účastníci zkušební dobu v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 zák. práce delší než tři měsíce, nebo neurčí-li účastníci při sjednání zkušební doby její délku, činí zkušební doba tři měsíce ode dne vzniku pracovního poměru. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 19. 4. 1996 žalovaná sdělila žalobci, že s ním ve smyslu ustanovení § 58 zák. práce zrušuje pracovní poměr ve zkušební době. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby žalované bylo uloženo zaplatit mu náhradu mzdy poskytovanou při neplatném rozvázání pracovního poměru, kterou v průběhu řízení vyčíslil za dobu od 20. 4. do 31. 7. 1996 ve výši 27 744 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v pracovní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli dne 1. 4. 1996, nebyla zkušební doba sjednána. Okresní soud rozsudkem ze dne 25. 2. 1997, čj. 49 C 247/96-17, žalobě na určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době vyhověl, žalované uložil, aby zaplatila žalobci na náhradě mzdy 23 991 Kč, žalobu o zaplacení dalších 3 753 Kč zamítl a rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Soud prvního stupně zjistil, že k uzavření pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1996 byl použit formulář, který rovněž obsahoval rubriku o možném sjednání zkušební doby, v níž měl být doplněn údaj o délce případně sjednané zkušební doby. Uvedený formulář zůstal v rubrice o možném sjednání zkušební doby nevyplněn; předložila-li žalovaná soudu stejnopis pracovní smlouvy, v němž byla uvedena délka zkušební doby v trvání 3 měsíců, jde podle soudu prvního stupně o údaj, který byl do pracovní smlouvy doplněn dodatečně "bez vědomí" žalobce. Na základě výsledků dokazování soud prvního stupně dovodil, že v pracovní smlouvě ze dne 1. 4. 1996 nebyla zkušební doba sjednána. Protože do formuláře pracovní smlouvy nebyl doplněn údaj o délce zkušební doby, pak platí jen "ty body, resp. články smlouvy, které obsahují úplný text", neboť jedině "vyplnění" údaje o délce zkušební doby "má smysl ve spojení s

Průkaznost inventarizace jako způsobu zjišťování schodku na svěřených hodnotách (§ 176 zák. práce) 21 Cdo 2942/2000 Fyzické inventuře (provádění inventurních soupisů) nemusí být hmotně odpovědný zaměstnanec přítomen. Pokud ovšem inventurní soupisy nebyly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace, je neprůkazná celá inventarizace, která z takových soupisů vycházela. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce C. – o. s., akciové společnosti, zastoupeného advokátem, proti žalované H. Ž., zastoupené advokátkou, o 102.125,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 11 C 155/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. září 2000 č.j. 7 Co 1879/2000-123, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 59.796,60 Kč s 15% úrokem od 14.1.1999 do zaplacení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 29.898,40 Kč s 15% úrokem od 14.1.1999 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 102.125,- Kč s 15% úrokem od 14.1.1999 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaná u něj pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 25.9.1998 jako prodavačka a že dne 25.9.1998 s ní uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti. Dne 13.1.1999 byla na provozovně "prodejna Hugo Boss", kde žalovaná pracovala, provedena kontrolní inventura, při níž byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách ve výši 102.125,- Kč. Přestože žalobce vyzval žalovanou, aby schodek nahradila, žalovaná tak dosud neučinila. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu o částku 12.430,- Kč s 15% úrokem od 14.1.1998 do zaplacení zpět. So

Okamžité zrušení pracovního poměru-porušení pracovní kázně (§53/1/b) 21 Cdo 1628/2000 Jednání, kterého se zaměstnanec dopustil mimo pracovní dobu, je porušením pracovní kázně tehdy, jestliže zaměstnanec porušil povinnosti související s výkonem jeho práce, které pro něj vyplývají z právních předpisů. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému B., a.s., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 200/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 1999 č.j. 20 Co 216/99-35, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 13.11.1997 žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřoval v tom, že žalobce dne 15.10.1997 “navštívil casino společnosti Care Brno”, kde se zúčastnil hry, čímž porušil pracovní řád žalovaného, se kterým byl při nástupu do pracovního poměru řádně seznámen; podpisem pracovní smlouvy žalobce “stvrdil, že byl seznámen s Příručkou pro zaměstnance a zavázal se respektovat zde uvedené zásady”, přičemž byl také “upozorněn na možnost zrušení pracovního poměru v případě porušení těchto zásad”. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci “náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne oznámení žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru”. Žalobu odůvodnil tím, že vytčené porušení zásady uvedené “v ust. 5.1. odst. 17. příručky pro zaměstnance” nelze považovat za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, neboť “žádný platný právní před

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci nesplněním nabídkové povinnosti (§187/2) 21 Cdo 1547/2000 Jestliže zaměstnavatel má pro zaměstnance, který byl odvolán z funkce nebo se funkce vzdal anebo uplynulo volební období, jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě jinou pro něho vhodnou práci, avšak tuto práci mu nenabídne nebo nabídku neučiní ihned, jakmile je to možné, jedná se porušení právní povinnosti způsobené v rámci plnění úkolů zaměstnavatele těmi, kdo jednají jeho jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda (spočívající například v tom, že mu ušel výdělek, který touto jinou prací mohl získat), zaměstnavatel odpovídá za tuto škodu podle ustanovení § 187 odst. 2 zák. práce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce K. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. a.s., zastoupenému advokátkou, o 231.669,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 16/98, o dovolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999 č.j. 26 Co 103/99-60, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 257.616,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že na základě manažerské smlouvy ze dne 20.6.1995, která “nebyla do současné doby změněna”, vykonával u žalovaného funkci ředitele. Přestože mezi účastníky došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru (pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10.4.1997 č.j. 27 Co 580/96-56 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 6.6.1996 č.j. 7 C 23/96-22 ve výroku, kterým bylo určeno, že “výpověď daná žalobci přípisem žalovaného ze dne 11.12.1995 č.j. 1074/95 a doručeného žalobci dne 14.12.1995 je neplatná”), žalovaný dosud žalobci neumožnil - přes j

Povinnost zaměstnance plnit pokyny nadřízených vydané v rozporu s vnitřními předpisy zaměstnavatele 21 Cdo 3077/2000 Zaměstnanec je povinen vykonat pracovní cestu, i když si je vědom toho, že ho na pracovní cestu vysílá vedoucí zaměstnanec, který k tomu není podle vnitřních předpisů zaměstnavatele oprávněn; pracovněprávní odpovědnost za pokyn vydaný v rozporu s vnitřními předpisy zaměstnavatele nese vedoucí zaměstnanec, který tento pokyn vydal. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce Ing. P. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. a.s., zastoupenému advokátkou, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 131/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2000 č.j. 21 Co 433/2000-66, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 26.5.1998 žalovaný sdělil žalobci, že s ním z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce si "dne 26.3.1998 nechal podepsat dovolenou na zotavenou od 20.4. do 24.4.1998", kterou mu jeho nadřízený, ředitel obchodní divize 31, určil "na základě nepravdivě uváděných vážných rodinných důvodů, neboť jinak by ji z důvodu nezbytné účasti žalobce jako finančního ředitele při plnění rozhodujících úkolů obchodní divize neschválil". Ve skutečnosti měl žalobce v úmyslu se zúčastnit ve dnech 18.4. až 24.4.1998 "zahraniční pracovní cesty reprezentativního charakteru do Velké Británie za obchodní divizi 35". Žádost o zajištění této pracovní cesty si žalobce nechal podepsat ředitelem obchodní divize 35 "na základě tvrzení, že jeho přímý nadřízený, ředitel obchodní divize 31, tuto cestu odsouhlasil", které nebylo pravdivé. Bez ohledu na tyto skutečnosti se žalobce této praco

Okamžik projevu vůle směřujícího k rozvázání pracovního poměru výpovědí. Následky neuvedení výpovědní doby ve výpovědi z pracovního poměru. 21 Cdo 2209/2000 I. Zaměstnavatel projeví svou vůli rozvázat se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí v okamžiku, kdy výpověď sám zaměstnanci doručí nebo odešle ji prostřednictvím držitele poštovní licence anebo udělí příkaz příslušnému zaměstnanci, aby písemnost doručil adresátu na pracovišti, v bytě nebo kdekoliv bude zastižen, pokud zaměstnavatel ještě před doručením od zamýšleného úkonu neustoupí. II. Projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru výpovědí lze učinit teprve poté, co pracovní poměr, jenž má být výpovědí ukončen, skutečně vznikl. III. Jestliže zaměstnavatel nebo zaměstnanec neuvede ve výpovědi výpovědní dobu vůbec nebo ji uvede nesprávně, není výpověď neplatná, avšak pracovní poměr skončí uplynutím zákonné výpovědní doby. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce PhDr. M. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované P., a.s., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 195/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 1999, č.j. 16 Co 218/99-24, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 1999, č.j. 16 Co 218/99-28, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 28. 11. 1997 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď “podle § 46 c) zákoníku práce - z důvodu organizačních změn a nadbytečnosti ke dni 30. 11. 1997”. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že dopisem ze dne 4. 5. 1998 projevil s výpovědí nesouhlas, mimo jiné proto, že žalovaná nesplnila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce a nenabídl