Kalendář - strana 498

Vymezení doby trvání pracovního poměru (§ 30 odst. 1 zák. práce) 21 Cdo 512/2001 I. Jestliže doba trvání pracovního poměru není určena přesným datem, musí být vymezena jiným způsobem nepřipouštějícím pochybnosti o tom, kdy pracovní poměr na dobu určitou uplynutím sjednané doby skončí. II. Ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o tom, že „pracovní smlouva končí nejpozději 7. kalendářní den po odvolání z funkce“ není ujednáním o délce trvání pracovního poměru na dobu určitou, ale ujednáním o způsobu skončení pracovního poměru odvoláním z funkce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce PhDr. M. D., CSc., zastoupeného advokátkou, proti žalované Š., a.s., o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 149/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2000, č. j. 10 Co 1072/2000-81, takto : Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalované sjednaný pracovní smlouvou ze dne 15. 12.1996 trvá. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mezi účastníky byla dne 15. 12. 1996 uzavřena pracovní smlouva, ve které byl sjednán druh práce specialista a místo výkonu práce Plzeň; dne 12. 12. 1996 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o změně této pracovní smlouvy. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 19. 1. 1998 byl žalobce pověřen počínaje dnem 21. 1. 1998 výkonem funkce v zahraničí, a to v Ruské federaci v Moskvě. Dne 29. 1. 1998 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o změně pracovní smlouvy, podle níž se měla pracovní smlouva uzavřená dne 15. 12. 1996 s účinností ode dne 30. 1. 1998 změnit v části o době trvání pracovního poměru z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou; pracovní smlouva měla podle této dohody skončit „nejpozději 7 kalendářní de

Vliv vzniku škody odcizením svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, na existenci schodku (§ 176 odst. 1 zák. práce). Možnost zproštění se odpovědnosti za schodek, jehož vznik zaměstnanec umožnil (§ 176 odst. 3 zák. práce). 21 Cdo 711/2001 I. Inventarizační rozdíl mezi vyšším stavem majetku a závazků v účetnictví zaměstnavatele a zjištěnou skutečností je schodkem i tehdy, jestliže existence škody vzniklé odcizením svěřených hodnot byla zřejmá již před prováděním inventarizace. II. Dojde-li ke střetu odpovědnosti neznámého pachatele za protiprávní zásah do majetkových práv zaměstnavatele a odpovědnosti zaměstnance za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování, nemůže se zaměstnanec své hmotné odpovědnosti zprostit (§ 176 odst. 3 zák. práce), jestliže neplněním svých povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím [§ 73 odst. 1 písm. d) zák. práce] vznik schodku umožnil. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce K. F. P., a.s., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o 1,710.837,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 25 C 255/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2000 č.j. 54 Co 309/2000-63, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1,710.837,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 18.1.1998 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, který u něj pracoval jako producent a na základě dohody ze dne 1.1.1992 převzal hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, dne 15.12.1997 vybral od Č. t. finanční prostředky ve výši 1,710.837,- Kč, avšak, „v rozporu s pověřením“ ze dne 25.11.1997, nikoliv v hotovosti z pokladny Č. t., ale prostřednictvím šek

Nevyplacení části mzdy jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru 21 Cdo 515/2001 Způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce je i nevyplacení části mzdy. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce V.-C., spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. M., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 283/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2000, č.j. 15 Co 540/99-53, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 25. 1. 1999 žalovaný sdělil žalobci (prostřednictvím svého zástupce), že s ním podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě ruší pracovní poměr. Důvod k tomuto postupu spatřoval v tom, že mu žalobce nevyplatil mzdu za měsíc listopad 1998 v plné výši tak, jak je sjednáno v pracovní smlouvě, neboť žalobce vyplatil pouze část sjednané mzdy ve výši 10.325,- Kč a zbytek do částky 12.000,- Kč odmítá vyplatit. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil v podstatě tím, že žalovaný u něj pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 1994 „včetně jejího posledního dodatku ze dne 26. 10. 1998“ jako vedoucí prodeje se základní měsíční mzdou ve výši 5.000,- Kč. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 22. 6. 1999 č.j. 7 C 283/99-35 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobci na nákladech řízení 5.300,- Kč k rukám advokáta. Ve věci samé dovodil, že mzda za měsíc listopad 1998 byla v daném případě splatná nejpozději do 31. 12. 1998, a jestliže žalovaný zrušil pracovní poměr 26. 1.

21 Cdo 300/2001 Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním zaměstnance a vznikem škody jako skutková otázka a předpoklady jejího naplnění (§ 172 odst. 1 zák. práce) I. Otázka příčinné souvislosti mezi porušením pracovních povinností zaměstnancem (škůdcem) a vznikem škody není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, která nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. II. Pro naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce nemusí být porušení pracovních povinností zaměstnancem jedinou příčinou vzniku škody; musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně K. K., a.s., zastoupené advokátem proti žalované B. L., zastoupené advokátem, o 44.190,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn. 6 C 169/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2000, č.j. 13 Co 579/99-83, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí 44.190,- Kč s úrokem z prodlení 18% od 10. 11. 1998 do zaplacení. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána od 1. 10.1997 jako vedoucí účtárny; její pracovní poměr skončil výpovědí k 30. 9. 1998. Žalovaná v době trvání pracovního poměru u žalobkyně vypracovala pro žalobkyni nesprávná daňová přiznání, na základě kterých vznikl žalobkyni nedoplatek na dani z přidané hodnoty v celkové výši 2,209.562,- Kč. V souvislosti s tímto nedoplatkem vydal Finanční úřad v H. T. výkaz nedoplatků a následně exekuční příkaz. Žalovaná musela finančnímu úřadu uhradit náklady exekuce

Okolnosti odůvodňující zproštění odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách (§ 176 odst. 3 zák. práce) 21 Cdo 37/2001 Zaměstnanec se ve smyslu ustanovení § 176 odst. 3 zák. práce zprostí odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, jestliže prokáže, že mu zaměstnavatel nevytvořil přiměřené pracovní podmínky k péči o hodnoty svěřené k vyúčtování a znemožnil mu tak hospodařit se svěřenými hodnotami a starat se o ně. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně O. - společnost s ručením omezeným (spol. s r.o.), proti žalovaným 1) J. K., a 2) Z. S., o 429.646,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 C 16/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. června 2000 č.j. 12 Co 1119/99-119, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.715,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná 1) zaplatila částku 330.869,53 Kč a žalovaná 2) částku 206.793,46 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná 1), která u ní od 1.1.1992 pracovala jako účetní a od 1.4.1993 do 1.10.1994 jako vedoucí velkoobchodního skladu ovoce a zeleniny Dobřany, a žalovaná 2), která u ní pracovala od 19.4.1993 do 1.10.1994 jako zástupkyně vedoucí velkoobchodního skladu ovoce a zeleniny Dobřany, převzaly na základě písemných dohod ze dne 31.12.1991 a 19.4.1993 hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování. Dne 3.9.1994 byl na základě inventury zásob zjištěn na pracovišti žalovaných ve skladu Dobřany schodek ve výši 537.662,99 Kč, na jehož náhradě se žalované podílejí podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků (§ 182 odst. 1 zák. práce), který „činí 1,6 ku 1,00“. Okresní soud Plzeň-město [poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět vůči žalované 1) do částky 65.371,53 Kč a vůči žalované 2) do částky 42.644,96 Kč] rozsudkem ze d

Sjednají-li účastníci zkušební dobu v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 zák. práce delší než tři měsíce, nebo neurčí-li účastníci při sjednání zkušební doby její délku, činí zkušební doba tři měsíce ode dne vzniku pracovního poměru. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 19. 4. 1996 žalovaná sdělila žalobci, že s ním ve smyslu ustanovení § 58 zák. práce zrušuje pracovní poměr ve zkušební době. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby žalované bylo uloženo zaplatit mu náhradu mzdy poskytovanou při neplatném rozvázání pracovního poměru, kterou v průběhu řízení vyčíslil za dobu od 20. 4. do 31. 7. 1996 ve výši 27 744 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v pracovní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli dne 1. 4. 1996, nebyla zkušební doba sjednána. Okresní soud rozsudkem ze dne 25. 2. 1997, čj. 49 C 247/96-17, žalobě na určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době vyhověl, žalované uložil, aby zaplatila žalobci na náhradě mzdy 23 991 Kč, žalobu o zaplacení dalších 3 753 Kč zamítl a rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Soud prvního stupně zjistil, že k uzavření pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1996 byl použit formulář, který rovněž obsahoval rubriku o možném sjednání zkušební doby, v níž měl být doplněn údaj o délce případně sjednané zkušební doby. Uvedený formulář zůstal v rubrice o možném sjednání zkušební doby nevyplněn; předložila-li žalovaná soudu stejnopis pracovní smlouvy, v němž byla uvedena délka zkušební doby v trvání 3 měsíců, jde podle soudu prvního stupně o údaj, který byl do pracovní smlouvy doplněn dodatečně "bez vědomí" žalobce. Na základě výsledků dokazování soud prvního stupně dovodil, že v pracovní smlouvě ze dne 1. 4. 1996 nebyla zkušební doba sjednána. Protože do formuláře pracovní smlouvy nebyl doplněn údaj o délce zkušební doby, pak platí jen "ty body, resp. články smlouvy, které obsahují úplný text", neboť jedině "vyplnění" údaje o délce zkušební doby "má smysl ve spojení s

Průkaznost inventarizace jako způsobu zjišťování schodku na svěřených hodnotách (§ 176 zák. práce) 21 Cdo 2942/2000 Fyzické inventuře (provádění inventurních soupisů) nemusí být hmotně odpovědný zaměstnanec přítomen. Pokud ovšem inventurní soupisy nebyly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace, je neprůkazná celá inventarizace, která z takových soupisů vycházela. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce C. – o. s., akciové společnosti, zastoupeného advokátem, proti žalované H. Ž., zastoupené advokátkou, o 102.125,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 11 C 155/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. září 2000 č.j. 7 Co 1879/2000-123, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 59.796,60 Kč s 15% úrokem od 14.1.1999 do zaplacení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 29.898,40 Kč s 15% úrokem od 14.1.1999 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 102.125,- Kč s 15% úrokem od 14.1.1999 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaná u něj pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 25.9.1998 jako prodavačka a že dne 25.9.1998 s ní uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti. Dne 13.1.1999 byla na provozovně "prodejna Hugo Boss", kde žalovaná pracovala, provedena kontrolní inventura, při níž byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách ve výši 102.125,- Kč. Přestože žalobce vyzval žalovanou, aby schodek nahradila, žalovaná tak dosud neučinila. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu o částku 12.430,- Kč s 15% úrokem od 14.1.1998 do zaplacení zpět. So

Okamžité zrušení pracovního poměru-porušení pracovní kázně (§53/1/b) 21 Cdo 1628/2000 Jednání, kterého se zaměstnanec dopustil mimo pracovní dobu, je porušením pracovní kázně tehdy, jestliže zaměstnanec porušil povinnosti související s výkonem jeho práce, které pro něj vyplývají z právních předpisů. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému B., a.s., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 200/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 1999 č.j. 20 Co 216/99-35, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 13.11.1997 žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřoval v tom, že žalobce dne 15.10.1997 “navštívil casino společnosti Care Brno”, kde se zúčastnil hry, čímž porušil pracovní řád žalovaného, se kterým byl při nástupu do pracovního poměru řádně seznámen; podpisem pracovní smlouvy žalobce “stvrdil, že byl seznámen s Příručkou pro zaměstnance a zavázal se respektovat zde uvedené zásady”, přičemž byl také “upozorněn na možnost zrušení pracovního poměru v případě porušení těchto zásad”. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci “náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne oznámení žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru”. Žalobu odůvodnil tím, že vytčené porušení zásady uvedené “v ust. 5.1. odst. 17. příručky pro zaměstnance” nelze považovat za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, neboť “žádný platný právní před

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci nesplněním nabídkové povinnosti (§187/2) 21 Cdo 1547/2000 Jestliže zaměstnavatel má pro zaměstnance, který byl odvolán z funkce nebo se funkce vzdal anebo uplynulo volební období, jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě jinou pro něho vhodnou práci, avšak tuto práci mu nenabídne nebo nabídku neučiní ihned, jakmile je to možné, jedná se porušení právní povinnosti způsobené v rámci plnění úkolů zaměstnavatele těmi, kdo jednají jeho jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda (spočívající například v tom, že mu ušel výdělek, který touto jinou prací mohl získat), zaměstnavatel odpovídá za tuto škodu podle ustanovení § 187 odst. 2 zák. práce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce K. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. a.s., zastoupenému advokátkou, o 231.669,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 16/98, o dovolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999 č.j. 26 Co 103/99-60, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 257.616,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že na základě manažerské smlouvy ze dne 20.6.1995, která “nebyla do současné doby změněna”, vykonával u žalovaného funkci ředitele. Přestože mezi účastníky došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru (pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10.4.1997 č.j. 27 Co 580/96-56 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 6.6.1996 č.j. 7 C 23/96-22 ve výroku, kterým bylo určeno, že “výpověď daná žalobci přípisem žalovaného ze dne 11.12.1995 č.j. 1074/95 a doručeného žalobci dne 14.12.1995 je neplatná”), žalovaný dosud žalobci neumožnil - přes j

Povinnost zaměstnance plnit pokyny nadřízených vydané v rozporu s vnitřními předpisy zaměstnavatele 21 Cdo 3077/2000 Zaměstnanec je povinen vykonat pracovní cestu, i když si je vědom toho, že ho na pracovní cestu vysílá vedoucí zaměstnanec, který k tomu není podle vnitřních předpisů zaměstnavatele oprávněn; pracovněprávní odpovědnost za pokyn vydaný v rozporu s vnitřními předpisy zaměstnavatele nese vedoucí zaměstnanec, který tento pokyn vydal. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce Ing. P. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. a.s., zastoupenému advokátkou, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 131/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2000 č.j. 21 Co 433/2000-66, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 26.5.1998 žalovaný sdělil žalobci, že s ním z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce si "dne 26.3.1998 nechal podepsat dovolenou na zotavenou od 20.4. do 24.4.1998", kterou mu jeho nadřízený, ředitel obchodní divize 31, určil "na základě nepravdivě uváděných vážných rodinných důvodů, neboť jinak by ji z důvodu nezbytné účasti žalobce jako finančního ředitele při plnění rozhodujících úkolů obchodní divize neschválil". Ve skutečnosti měl žalobce v úmyslu se zúčastnit ve dnech 18.4. až 24.4.1998 "zahraniční pracovní cesty reprezentativního charakteru do Velké Británie za obchodní divizi 35". Žádost o zajištění této pracovní cesty si žalobce nechal podepsat ředitelem obchodní divize 35 "na základě tvrzení, že jeho přímý nadřízený, ředitel obchodní divize 31, tuto cestu odsouhlasil", které nebylo pravdivé. Bez ohledu na tyto skutečnosti se žalobce této praco

Okamžik projevu vůle směřujícího k rozvázání pracovního poměru výpovědí. Následky neuvedení výpovědní doby ve výpovědi z pracovního poměru. 21 Cdo 2209/2000 I. Zaměstnavatel projeví svou vůli rozvázat se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí v okamžiku, kdy výpověď sám zaměstnanci doručí nebo odešle ji prostřednictvím držitele poštovní licence anebo udělí příkaz příslušnému zaměstnanci, aby písemnost doručil adresátu na pracovišti, v bytě nebo kdekoliv bude zastižen, pokud zaměstnavatel ještě před doručením od zamýšleného úkonu neustoupí. II. Projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru výpovědí lze učinit teprve poté, co pracovní poměr, jenž má být výpovědí ukončen, skutečně vznikl. III. Jestliže zaměstnavatel nebo zaměstnanec neuvede ve výpovědi výpovědní dobu vůbec nebo ji uvede nesprávně, není výpověď neplatná, avšak pracovní poměr skončí uplynutím zákonné výpovědní doby. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce PhDr. M. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované P., a.s., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 195/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 1999, č.j. 16 Co 218/99-24, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 1999, č.j. 16 Co 218/99-28, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 28. 11. 1997 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď “podle § 46 c) zákoníku práce - z důvodu organizačních změn a nadbytečnosti ke dni 30. 11. 1997”. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že dopisem ze dne 4. 5. 1998 projevil s výpovědí nesouhlas, mimo jiné proto, že žalovaná nesplnila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce a nenabídl

Právo na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru může být uplatněno za předpokladu, že zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, a že rovněž zpochybnil žalobou podle ustanovení § 64 zák. práce platnost rozvazovacího právního úkonu, jestliže již uplynul termín splatnosti náhrady mzdy (§ 10 a 19 zákona o mzdě). Promlčecí lhůta pro uplatnění práva na náhradu mzdy počne běžet bez ohledu na to, zda v té době již bylo v řízení podle § 64 zák. práce o neplatnosti rozvazovacího právního úkonu rozhodnuto. Z odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 39 726 Kč "spolu s úroky ve výši 16 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 9. 1994 do zaplacení, úroky ve výši 16 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 10. 1994 do zaplacení, úroky ve výši 17 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 11. 1994 do zaplacení, úroky ve výši 17 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 12. 1994 do zaplacení, úroky ve výši 17 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 1. 1995 do zaplacení, úroky ve výši 17 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 2. 1995 do zaplacení". Žalobu odůvodňovala zejména tím, že žalovaná jí dopisem ze dne 29. 4. 1994 dala výpověď z pracovního poměru, žalobkyně s touto výpovědí nesouhlasila, trvala na dalším zaměstnávání a podala žalobu na určení neplatnosti uvedené výpovědi. Krajský soud rozsudkem ze dne 16. 9. 1998, čj. 6 Co 2070/98-146, rozhodl, že výpověď ze dne 29. 4. 1994 je neplatná, a dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud ČR zamítl rozsudkem ze dne 8. 9. 1999, čj. 21 Cdo 110/99-163. Ačkoliv žalobkyně opakovaně žádala žalovanou o vyjádření k výpočtu výdělku a úhradu náhrady mzdy za šest měsíců po 6 621 Kč, byla odmítnuta. Okresní soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2000, čj. 8 C 22/2000-31, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení 7 300 Kč k rukám "JUDr. S. F., AK Č., Ž. 12". Po provedeném dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaná ukončila se žalobkyní pracovní poměr výpovědí ze dne 29. 4. 1994 a

Doručení zásilky do vlastních rukou jiné osobě než zaměstnanci (§ 266a zák. práce). Počátek běhu lhůty k podání žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru (§ 64 zák. práce). 21 Cdo 2426/2000 I. Jestliže zásilku s písemností zaměstnavatele uvedenou v ustanovení § 266a odst. 1 zák. práce převzala jiná osoba než zaměstnanec, nebyla tím splněna povinnost zaměstnavatele doručit písemnost zaměstnanci do vlastních rukou, a to ani tehdy, byla-li zásilka dodatečně zaměstnanci odevzdána. II. Běh dvouměsíční prekluzívní (propadné) lhůty uvedené v ustanovení § 64 zák. práce k podání žaloby o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem nezapočne dříve, než dojde k řádnému doručení tohoto zrušovacího projevu vůle zaměstnanci. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce P. J., proti žalovaným 1) D. N., a 2) J. B., zastoupeným advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o úpravu potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 1681/98, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. července 2000 č.j. 25 Co 150/2000-104, takto: I. Dovolání žalovaného 1) se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 10.8.1998 žalovaný 1) sdělil žalobci, že mu spolu s žalovaným 2) dávají “vypoved z pracovniho pomeru ke dni 12. 8. 1998 dle Zakoniku prace, paragraf 53” a “dale na zaklade pisemnych dutek ze dne 25. 8. 1997, 19. 1. 1998 a 9. 4. 1998, dale dle poruseni vnitrnich predpisu firmy, ktere podepsal dne 21. 4. 1997, a neomluvene absence od 3. 8. 1998 do dnesniho dne”. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru “označené jako výpověď z pracovního poměru” je neplatné, a aby byla žalovaným uložena povinnost “upravit obsah potvrzení o zaměstnání ze dne 18. 8. 1998 v článku IV. tak, že se z po

Bylo-li zaměstnavateli doručeno okamžité zrušení pracovního poměru učiněné druhým účastníkem pracovního poměru v podobě telefaxového dokumentu, jde ve smyslu ustanovení § 55 zák. práce o neplatné rozvázání pracovního poměru. Z odůvodnění. Dopisem ze dne 12. 6. 1998 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává "okamžitou výpověď z pracovního poměru s platností ode dne podpisu této výpovědi". Uvedené opatření odůvodnila tím, že žalobce jako její zaměstnavatel nedodržuje povinnosti z pracovní smlouvy účastníků, neboť jí nevyplácí pravidelně a včas mzdu a cestovní náhrady za služební cesty v Republice Uzbekistán ("diety" nejsou žalované vypláceny od ledna 1997 a mzda od prosince 1997) a nevyplatil jí ani náhradu za dvě letenky. Žalovaná v dopise dále uvedla, že "tuto výpověď zasílá faximilním spojením" a že originál "výpovědi" bude předán osobně žalobci "v nejbližším možném termínu". Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, "dané listinou ze dne 12. 6. 1998 a doručené mu dne 16. 6. 1998", je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dopis ze dne 12. 6. 1998 není "originálem listiny", ale její fotokopií, že podpis na dopise "není obvyklým podpisem žalované" a že skutečnosti uvedené v dopise se "nezakládají na pravdě". Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 22. 9. 1999 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2705 Kč "na účet" advokáta JUDr. J. J. Při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaná, která byla od 1. 6. 1997 zaměstnankyní žalobce, vykonávala práci na pracovišti v Uzbekistánu a že mzdu jí žalobce poukazoval na účet v České republice až do listopadu 1997. Dopis ze dne 12. 6. 1998, označený jako "okamžitá výpověď z pracovního poměru", zaslala žalovaná dne 15. 6. 1998 jednak žalobci faxem z Velvyslanectví České re

21 Cdo 2999/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce S. C., proti žalovanému A. a. s., odštěpnému závodu S. zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 15/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2000 č. j. 22 Co 337/2000-94, takto: I. Dovolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 20. 10. 1998 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce výpověď z pracovního poměru. Důvod k výpovědi spatřoval v " soustavném méně závažném porušování pracovní kázně s odkazem na ustanovení KS 1997 - 1998, odst. 4.1.1 - opakované odmítání přidělené práce" . Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, aby žalovanému byla uložena povinnost ho i nadále zaměstnávat, aby žalovanému bylo uloženo vytvořit mu pracovní podmínky odpovídající " posudku o omezení pracovní schopnosti vydanému OSSZ ze dne 23. 10. 1997 č. j. OSSZ/LPS/97/šč. a ze dne 27. 11. 1998 č. j. OSSZ/LPS/98/šč." a s přihlédnutím k jeho vzdělání, a aby bylo určeno, že žalovaný je povinen " plnit ust. § 61 odst. 1 zákoníku práce v jeho prospěch" a že žalovaný je povinen vybavit ho ochrannými pomůckami " dle nárokovosti k vykonané práci, dle bezpečnostních předpisů a zákoníku práce" . Neplatnost výpovědi z pracovního poměru spatřoval zejména v tom, že mu žalovaný nevytvořil pracovní podmínky odpovídající jeho schopnostem a zdravotnímu stavu a že mu nařizoval výkon takové práce, která zhoršova

Vzájemný vztah důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem uvedených v ustanovení § 53 odst. 1 zák. práce 21 Cdo 2857/2000 Důvody, pro které může zaměstnavatel okamžitě zrušit se zaměstnancem pracovní poměr uvedené v ustanovení § 53 odst. 1 zák. práce, představují dva zcela samostatné a spolu nesouvisející důvody rozvázání pracovního poměru; z jejich srovnání nelze činit žádné závěry o tom, jakou míru intenzity má mít porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, aby bylo způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobkyně A. Š., zastoupené advokátem, proti žalované B. Š., zastoupené advokátkou, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 2672/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. května 1999 č.j. 29 Co 234/99-26, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 12.12.1997 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně, která u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 25.3.1996 jako prodavačka v prodejně Švadlenka - doplňky, bižuterie, dne 27.11.1977 "ošidila ČOI - viz zápis v knize". Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnila tím, že při kontrole ČOI dne 27.11.1997 prodávala zboží podle pokynu vedoucího prodejny J. Š. Rozdíly mezi cenami byly na prodejně zcela běžné a spočívaly v tom, že na dodacích listech byly jiné ceny, pokyny k prodeji byly odlišné a ceny na výrobcích byly rovněž uváděny jinak; jednalo se "o snahu žalované a jí jmenovaného v

Doba trvání pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou může být dohodnuta nejen přímým časovým údajem, uvedením časového období podle týdnů, měsíců či let nebo dobou trvání určitých prací, nýbrž i na základě jiných, konkrétním datem neohraničených objektivně zjistitelných skutečností, o jejichž skutečné délce účastníci při uzavírání pracovní smlouvy nemusí mít ani jistotu, které nepřipouštějí pochybnosti o tom, kdy pracovní poměr na dobu určitou uplynutím sjednané doby skončí. Jestliže pracovní poměr byl sjednán na dobu do návratu jiné zaměstnankyně z mateřské dovolené, nejdéle však na dobu do tří let věku jejího dítěte, jde o pracovní poměr uzavřený na dobu určitou. Za jednání v tísni v neprospěch jednajícího nelze považovat okolnost, jestliže zaměstnanec, aby předešel jednostrannému skončení pracovního poměru výpovědí, přijal zaměstnavatelem učiněnou nabídku jiné vhodné práce podle ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce. Z odůvodnění. Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou ze dne 14. 10. 1996 trvá. Žalobu odůvodnila tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 10. 1996 uzavřené na dobu neurčitou jako "odborný referent II v sekretariátu vedoucího KS". Po obdržení výpovědi z pracovního poměru z organizačních důvodů byla na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 1. 1998 přeřazena na dobu určitou na funkci "odborný referent I v odboru ekonomickém" a dne 12. 3. 1999 jí žalovaná písemně sdělila, že její pracovní poměr končí dne 31. 3. 1999. Podle názoru žalobkyně je však zmíněná dohoda o změně pracovní smlouvy částečně neplatná, neboť výslovně neurčuje dobu trvání pracovního poměru; vzhledem k tomuto nedostatku je tedy třeba pracovní poměr mezi účastníky pokládat za sjednaný na dobu neurčitou "dle § 30 odst. 1 ZP" s pracovním zařazením "odborný referent I v odboru ekonomickém". Současně žalobkyně navrhla, aby soud nařídil pře

O překážku v práci z důvodu péče o dítě mladší než deset let, které nemůže být z důležitých důvodů v péči dětského výchovného zařízení, v jehož péči jinak je (§ 127 odst. 1 zák. práce), nejde, jestliže zdravotní stav dítěte, který nemá povahu onemocnění, je podle posouzení lékaře dlouhodobě natolik nepříznivý, že zcela vylučuje jeho pobyt v péči dětského výchovného zařízení. Samotné předchozí projednání výpovědi nebo okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 59 odst. 1 zák. práce nezahrnuje zároveň stanovisko, které ve smyslu ustanovení § 40 odst. 5 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. přísluší zaujmout příslušnému odborovému orgánu jakožto kolektivnímu orgánu k rozhodnutí zaměstnavatele o tom, že nepřítomnost zaměstnance je neomluvenou absencí (že jde o neomluvené zameškání práce). Z odůvodnění. Dopisem ze dne 26. 6. 1996 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru "ve smyslu § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce z důvodu neplnění požadavku stanoveného pro výkon sjednané práce", který spatřovala v tom, že žalobkyně "nenastoupila do zaměstnání po skončení další mateřské dovolené, která v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 zák. práce je do tří let dítěte". Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že dne 10. 6. 1996 po skončení další mateřské dovolené nemohla do práce nastoupit z důvodu důležité osobní překážky v práci ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 zák. práce, neboť odborný lékař nedoporučil pobyt jejího dítěte v mateřské škole "z důvodu časté nemocnosti, resp. označil ho za naprosto nevhodný". Žalovanou předem o nastalé situaci informovala a požádala ji "o prodloužení další mateřské dovolené o jeden rok". Žalovaná však její žádost vůbec nevzala na vědomí a v rozporu se zmíněným ustanovením zákoníku práce, podle kt

Bezdůvodné obohacení při tzv. faktickém pracovním poměru. Přípustnost dovolání při více nárocích se samostatným skutkovým základem. 21 Cdo 2014/2000 I. Na základě tzv. faktického pracovního poměru vzniká zaměstnavateli bezdůvodné obohacení z neplatného právního úkonu (pracovní smlouvy) představované prací, kterou pro něj s jeho souhlasem vykonala fyzická osoba. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá tomu, co by zaměstnavatel (podle mzdových podmínek u něj platných v době, kdy byla práce vykonána) musel plnit fyzické osobě za skutečně vykonanou práci, kdyby pracovní smlouva byla mezi nimi uzavřena platně. II. Jestliže odvolací soud rozhodl napadeným rozsudkem o dvou (či více) nárocích se samostatným skutkovým základem, je třeba otázku přípustnosti dovolání posuzovat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce Z. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) C. H., s.r.o., a 2) Ing. M. Ž., zastoupenému advokátem, o 53.592,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 283/96 a 16 C 252/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2000, č. j. 16 Co 438/99-152, takto: I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba o zaplacení částky 16.546,- Kč s příslušenstvím zamítá, se odmítá. II. Jinak se dovolání žalobce zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.362,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), vedenou u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 283/96, aby mu žalovaní (každý z nich) zaplatili částku 18.720,- Kč s 21% úrokem od 16. 8. 1996 do zaplacení. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že od 1. 1. 1991 byl zaměstnan

Výpověď z pracovního poměru (§ 46 odst. 1 písm. f) zák. práce) – počátek běhu lhůty podle ustanovení § 46 odst. 3 zák. práce. Procesní způsobilost okresních soudů. 21 Cdo 2144/2000 Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení § 46 odst. 3 zák. práce není významné, kdy zaměstnavatel důvod k výpovědi z pracovního poměru pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, zjistil; podstatné z tohoto hlediska je, kdy zaměstnavatel prokazatelně získal vědomost (dověděl se), že se zaměstnanec dopustil takového jednání, které může zakládat důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republikyrozhodl v senátě v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované ČR – Okresnímu soudu., zastoupené advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 91/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2000, č.j. 16 Co 108/2000-85, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. X. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 26. 8. 1998 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) věta prvá zák. práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobce jako soudní vykonavatel dne 15. 5. 1998 vyhotovil dražební protokol, který obsahoval nepravdivé skutečnosti spočívající v tom, že v tzv. druhém kole byl vydražen počítač (obrazovka Hyundai s tiskárnou Epson Skylus Color IIs) a příslušenstvím, ačkoliv tyto věci ve druhém kole nebyly draženy. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že podle tvrzení žalované - jeho zaměstnavatele - došlo k porušení pracovní kázně dne 15. 5. 1998, přičemž rozvázání pracovní