Svatava Šimková

Přibližně před pěti lety se sešli kolegové z tehdejšího Národního institutu dětí a mládeže (NIDM) a projektu Klíče pro život na jedné ze svých pracovních porad, aby dotáhli do zdárného konce myšlenku nové soutěže.

V hlavách mnohých lidí dosud převládá představa, že školní družina je zařízení sloužící k pouhému hlídání dětí, bez jakékoliv ambice přidávat k nutnému pobytu v takové „hlídárně“ něco navíc. Proti tomuto názoru se ve svém úvodním projevu na 9. celostátním semináři pedagogických pracovníků školních klubů a školních družin 5. června 2015 v Praze jasně vymezila ředitelka pořádajícího Národního institutu pro další vzdělávání Mgr. et Mgr. Helena Plitzová, když přítomným vychovatelkám řekla: „Vaše činnost není jen nějakou výplní volného času dětí školního věku a už vůbec ne sociální službou, za niž ji stále někteří mylně považují. Název vaší profese - vychovatelka - totiž přesně vystihuje, oč ve vašem poslání nezastupitelně běží: systematicky napomáhat tomu, aby z našich dětí vyrůstaly rozvinuté, morálně zdravé osobnosti.“

Na červnovém celostátním semináři pro vychovatelky školních klubů a školních družin, o němž jsme psali v prvním vydání Speciálu pro školní družiny, byla jednou z nejúspěšnějších dílen ta, kterou vedla Mgr. Bára Polívková, úspěšná lektorka řady vzdělávacích programů Národního institutu pro další vzdělávání.

„Po těch pětatřiceti letech mě nejvíc baví práce se samotnými dětmi. My jsme malá venkovská družina a menší děti z první a druhé třídy se dají ještě hodně nadchnout jak pro práci výtvarnou, tak pro ekologickou výchovu, kterou hodně zařazuji. Starost mi dělá to, že i u těch nejmenších dětí stoupá agresivita a vulgární vyjadřování. Naši družinu navštěvují děti od první do páté třídy. Dřív to byla výhoda, protože ti starší dokázali mladším pomáhat a jít příkladem. Dneska ne. Objevuje se spíše to, že čtvrťáci a páťáci se snaží těm malým ubližovat. Pomoci může spolupráce s rodiči, obzvláště u nás na venkově, kde je lepší možnost se s nimi domluvit.“