Dita Olchavová

Jsem matkou prepubertálního syna, takže dnů, kdy chodí domů s pocitem, že to a to je nuda/trapné/zbytečné/otravné, není málo a tak nějak to k tomuto věku asi patří. O to jsem byla překvapenější, když ve 3. třídě najednou začal vášnivě studoval krasopis a chodil se mi chlubit, jak krásně se mu povedlo velké psací T. Ve 3. třídě tuto renesanci zájmu o psací písmo už opravdu nečekáte; spíše jsme vedli vášnivé debaty o smyslu písma jako takového v době hlasového převodu textu...

Co je pro mě coby rodiče důležité, abych se cítila v klidu, v pohodě? Za domácí úkol jsem si o tom popřemýšlela a jak to tak u dobrých, tedy dobrovolných, domácích úkolů bývá, ještě více to prohloubilo můj vztah ke škole. Myslím, že jednotlivé aspekty mohou být pro leckoho inspirací.