Mgr. Zuzana Labudová, Ph.D.

Tak trochu jiný svět – to byl můj hlavní dojem ze studijní cesty do Norska. Žádné známky až do osmé třídy, domácí úkoly výhradně dobrovolné, absence psaného hodnocení dítěte pro rodiče a intenzivní snaha naučit děti orientovat se v současném světě a žít skutečně spolu, upřednostněná před kognitivními výkony.

Islandský vzdělávací systém integruje drtivou většinu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami – mimo běžné školy se vzdělává méně než jedno procento chlapců a dívek. Týká se to i dětí s poruchami autistického spektra, kterých jen v Reykjavíku registrují pět set.

Myšlenka na založení tradice Učitelského plesu vznikla v létě roku 2020. Právě jsem začínala přemýšlet o tom, jak zhruba za rok a půl oslavíme desetileté výročí činnosti naší obecně prospěšné společnosti. Nechtělo se mi dělat „jen“ večírek a chtěla jsem tu úspěšnou dekádu oslavit s naší hlavní cílovou skupinou, tedy s učiteli a učitelkami. A protože se zdálo, že pandemii onemocnění covid-19 máme zdárně za sebou, lidé byli lační setkávání a zábavy a já jsem s překvapením zjistila, že profesní ples vyučujících u nás vlastně neexistuje, bylo rozhodnuto. Moje představa o noblesní reprezentativní akci, která učitelské povolání ukáže v úplně jiném světle, než je u nás běžné, navíc moje přátele ve školách nadchla…