Aleš Chalupský

Na konci minulého dílu jsem psal o okolnostech vzniku nového spolku. Je třeba se ale zmínit také o dokumentu, který Ústřední uměleckou radu (dále jen „ÚUR“) provázel od jejího vzniku – tedy o tzv. Statutu ÚUR, kterým MŠMT (dále je „Ministerstvo“) zřídilo tuto radu jako svůj poradní sbor bez právní subjektivity v květnu 1993.

Od 1. 9. 2012, tedy před 10 lety, jsme na ZUŠkách konečně začali vyučovat podle vlastních ŠVP. Někdo to vnímal jako velkou změnu, jiný jako legální pokračování toho, co dělal dosud v rozporu s dosud platnými osnovami, ale pro mnoho kolegů se zdánlivě nic nestalo, protože jeli ve svých kolejích i v rámci ŠVP.

Až do roku 1998 byla Ústřední umělecká rada hlavním „ochráncem pozic“ základních uměleckých škol ve vzdělávací soustavě ČR. S přibývajícími změnami v legislativě bylo jasné, že základní umělecké školy potřebují mít svou asociaci jako právní subjekt, který bude hájit jejich existenční zájmy.

Na sklonku svého předsedování Ústřední umělecké radě ZUŠ ČR jsem si začal uvědomovat, jak důležité je propagovat její práci tak, aby bylo jasné, co vlastně tato instituce dělá a jaký byl a je její význam. Sice se říká, že dobře odvedená práce se chválí sama, ale není to vždy pravda a dobrá prezentace není nikdy k zahození.

Ve svém předchozím příspěvku v dubnovém Speciálu pro ZUŠ jsem si dovolil připomenout některá důležitá fakta i události, které nás dovedly k rozhodnutí uskutečnit volby v uměleckých radách na všech stupních.

V celé republice funguje spousta spolků s nejrůznějším zaměřením. Ty mají své předpisy, stanovy a pravidla. Není sporu, že jejich dodržování je ve správně fungující společnosti základní podmínkou. Proč by pak měl být spolek Umělecká rada ZUŠ vnímán jinak?

Uplynul téměř rok od založení spolku Ústřední umělecká rada ZUŠ ČR. I když do přesného data zápisu do Spolkového rejstříku chybí ještě pár dní, prošel spolek mnoha změnami. Na jednání Ústřední umělecké rady jsme se shodli, že teď je třeba dát všem jasnou informaci, jaká je naše současnost a jaké jsou naše představy o budoucnosti.

Mohlo by se zdát, že ustavením spolku Ústřední umělecká rada ZUŠ ČR (dále jen „Spolek“) jsme dospěli do určitého finálního bodu a všechny další kroky, které z právní subjektivity vyplývají, budou už jen běžnou samozřejmostí. Realita je ovšem jiná.

V obou zemích je harfa nástrojem ojedinělým, ale jeho obliba stoupá a roste i počet škol, které umožňují na tento nástroj vyučovat. Stěžejní roli v tom hrají harfy menších velikostí, které umožňují dětem hrát již ve věku od 7 let. Důležité faktory, které rozvoj harfové výuky na ZUŠ ovlivňují, jsou i osobnost pedagoga, finanční prostředky, prostorové možnosti apod., ale hlavní asi bude zájem samotných ředitelů, zda chtějí vzdělávací nabídku školy obohatit.

V uplynulých deseti letech, strávených intenzivní prací pro Ústřední uměleckou radu, jsem o založení instituce s právní subjektivitou a názvem Ústřední umělecká rada uvažoval mnohokrát. Vhodný čas přišel až nyní, kdy pominuly některé argumenty, které stály proti vzniku takovéhoto spolku.

Na valné hromadě AZUŠ ČR 2017 v Pardubickém kraji představil předseda ÚUR ZUŠ ČR Aleš Chalupský několik organizačních změn a několik koncepčních záměrů na další období. Upozornil také, že řešení některých věcí je běh na dlouhou trať, mají-li být řešeny férovým zapojením všech, kterých se to týká.

Nedávno mi jeden kolega položil zajímavou otázku, zda má Ústřední umělecká rada vůbec nějakou koncepci. Přiznám se, že když jsem si uvědomil, co všechno naše koncepce obsahuje, nedokázal jsem odpovědět několika rychlými větami, těmi bych tazatele stejně jen odbyl.

Čas od času se musím zabývat také stížnostmi na průběh soutěží žáků ZUŠ. I když v celkovém rozsahu soutěží se jedná o promile procenta, a týká se to pouze okresních a krajských kol, rozhodně to není radostná práce.

Elektronická organizace soutěží ZUŠ (zkráceně EOS) se stala pro soutěže v tomto školním roce skutečností. Když se ohlédnu zpět a uvědomím si, čím vším jsme museli projít od jara loňského roku, zdá se mi skoro neuvěřitelné, že se to podařilo.

Do podzimní nabídky vzdělávacích programů pro pedagogy ZUŠ zařadil v roce 2016 Národní institut pro další vzdělávání (NIDV) také setkání pedagogů hry na cimbál a na dudy, po několika letech se znovu objevila komorní hra s převahou smyčcových a dechových nástrojů, na loňskou premiéru navázalo setkání učitelů souborové a orchestrální hry.

V minulém čísle našeho Speciálu jsme věnovali pozornost soutěžní přehlídce sborového zpěvu, která se v rámci soutěží ZUŠ uskutečnila znovu po více jak 30 letech. Hodně pedagogů i ředitelů škol přijalo tuto skutečnost pozitivně, ale našli se i oponenti, kteří poukazovali na to, že sborový zpěv má mnoho jiných příležitostí.

Soutěžní přehlídka sborů základních uměleckých škol se po mnoha letech znovu vrací do systému soutěží a přehlídek žáků základních uměleckých škol. Celorepublikové kolo soutěže se uskutečnilo 20.-22. května 2016 v ZUŠ Bedřicha Smetany v Litomyšli. Z krajských kol, která letos proběhla do konce března, se do Litomyšle nominovaly 1-2 sbory v každé ze čtyř soutěžních kategorií (komorní sbory do 12 a do 18 let, velké sbory do 12 a do 18 let).

Když jsme před dvěma lety byli poprvé postaveni před úkol vyplňovat výsledky krajských a ústředních kol soutěží a přehlídek žáků ZUŠ v programu Excelence, nebylo nám vůbec jasné, co tím Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sleduje.

Do podzimní nabídky vzdělávacích programů pro pedagogy ZUŠ zařadil Národní institut pro další vzdělávání (NIDV) také „Celostátní setkání učitelů souborové a orchestrální hry na ZUŠ“, které proběhlo ve dnech 4.-6. listopadu 2015 v Liberci.

pana Aleše Chalupského na 17. Řádné valné hromadě AZUŠ ČR v Českých Budějovicích