Mgr. Andrea Slabá

Mnoho dětí v ČR je stále umístěno v ústavní výchově nebo žije v podnětně chudším prostředí, v důsledku čehož vykazují známky poruch attachmentu. Pokládám si otázku, jak lze tyto děti rozvíjet pomocí empiricky podložených dat a zda by dynamická diagnostika mohla přinést hlubší poznatky o kognitivním vývoji těchto dětí. Jako velké pozitivum zmíněného diagnostického přístupu vidím návrh vhodných intervencí pro rozvoj deficitních funkcí (Feuerstein, 2014) a možnost podpory. Právě následná péče a rozvoj těchto dětí mi u klasické diagnostiky chybí. Kladu si otázku, zda by takovéto výstupy mohly být užitečnější než pouhé zařazení do diagnostické kategorie bez návazné psychologické péče. Sleduji zájem pečujících osob o děti v ústavní i náhradní rodinné péči a jejich motivaci děti rozvíjet. Avšak pečovatelé nemají přesné informace, jak s konkrétními dětmi pracovat a na jaké funkce nebo procesy se zaměřit, aby byl rozvoj účinný. V oblasti poruch attachmentu není mnoho výzkumných studií o účincích dynamické diagnostiky, a z tohoto důvodu bychom chtěli zmíněnou oblast alespoň částečně prozkoumat.