Ze školních let si pamatuji nejednu hodinu, kdy nám učitel češtiny pustil něco na videu, ze třídy odešel a vrátil se až se zvoněním. Na film se samozřejmě nikdo z nás, žáků, nedíval. Proč taky? Věděli jsme, že je to jen taková „vata“, aby si pan učitel odpočinul, oznámkoval diktáty nebo vypil kávu s kolegyní, která měla zrovna volnou hodinu. Škoda že náš pan češtinář nebyl v kabinetu s někým, jako je Eva Spilková, koordinátorka projektu CinEd, mezinárodního programu filmové výchovy. Ta by mu totiž vysvětlila, kolik promarnil příležitostí nám něco důležitého právě prostřednictvím filmů předat.
Film je opravdová láska, zkuste ji nabídnout i ve své třídě
Mgr.
Michaela
Váchová
Vedla rozhovor, odborná editorka Učitelského měsíčníku
Jakou má filmová výchova oporu v řekněme kodifikovaném českém školství?
Filmová výchova je v RVP zapsána už od roku 2010, ale bohužel se jí oficiální metodické podpory ani časové dotace na běžných školách moc nedostává. Mnoho učitelů filmy využívá, to ano, ale spíše jako nástroj k podpoře svého předmětu. Jako takovou berličku. A my se pokoušíme o změnu, aniž bychom ukrajovali předmětům, kterých je potřeb