V minulém čísle jsem na tomto místě psal o přidávaném balastu a častém zpochybňování potřebnosti škol jako takových. Moc děkuji čtenářům za názory a zpětnou vazbu, budu s nimi dále pracovat a k tématu se jistě jednou vrátím. Dnes se podívám na základní školu z pohledu úplného počátku školní docházky: Chci se věnovat procesu zápisu dítěte do školy. Koneckonců jedno z posledních čísel našeho časopisu rozebíralo zápisy do základních škol z pohledu legislativ a diskutuje se o přínosech či úskalích posunutí zápisu do jarních měsíců, které má letos premiéru.
O zápisu trochu jinak
PhDr.
Václav
Trojan
Ph.D.
vedoucí katedry Centrum školského managementu Pedagogické fakulty UK
Nejsem elementarista, abych se cítil povolán psát o obsahu zápisu, jen mohu se zájmem konstatovat, že školy a jejich učitelé jsou schopni připravit velmi zajímavý průběh prvních setkání dítěte se školou. V případě rodičů se stalo trendem navštívit více škol a srovnat jejich nabídky. Je to v souladu s většinovým myšlením, tak proč ne. Získá ovšem rodič skutečně větší přehled, když se svým dítětem nejen navštíví více škol, ale absolvuje více zápisů? Nepřeháním, počet deset není výjimečný. Více zápisů lze připustit, pokud slouží k zúžení výběru školy a kvalifikovanému rozhodnutí. Sám si ovšem myslím své o situaci, kdy v pozdní odpoledne učitelky u zápisu hovoří s viditelně unaveným chlapcem, kterého tatínek přivedl. Dětská ústa nedokáží lhát - jsem dnes již u třetího zápisu.
Ve svém důsledku tedy dítě prochází několika kompletními zápisy a někteří rodiče se netají (moje uši to slyšely vícekrát), že je to nakonec pro ně i jejich děti zajímavý program. Školy se snaží zápisy zpestřit hrami, příjemným prostředím, ale zcela jistě má zápis jiný cíl než pouze suplovat návštěvu Matějské pouti.
Nechci být zlý - drtivá většina rodičů chce skutečně pro své dítě to nejlepší, a proto váhá, váží a vybírá. Často poprvé v životě a bez zkušeností, leckdy pod silným vlivem fám a bublin sociálních sítí. Proč nenachází zákonodárce (stačila by vyhláška MŠMT) odvahu dát přijímacímu procesu pravidla? Nikoli omezit výběr školy (ačkoli i o tom se dá diskutovat), ale stanovit hranici, kdy rodič musí verbalizovat jasné stanovisko, na kterou školu jeho dítě skutečně nastoupí a že ostatním podá informaci o negativním rozhodnutí. Je snad omezením rodičovského práva, když budeme žádat toto vyjádření? "Tekutá" společnost vytváří nejistotu a stanovené pravidlo by mohlo pomoci i samotným rodičům.
Od ředitelek a ředitelů vím, že je běžnou praxí, že rodiče zapíší své dítě na více škol, a blokují tak místo někomu jinému. Škola a její lídr vlastně až 1. září zjistí, kolik dětí skutečně nastoupí, kolik bude potřeba učitelů, tříd, pomůcek. Z jedné školy znám případ, kdy slušný telefon rodiči v první školní den a dotaz, proč nenastoupilo jeho dítě, zdali není třeba nemocné, vyvolal vulgární tatínkovu reakci, že po tom přeci škole vůbec nic není, kam jeho chlapec nastoupí, dokonce přidal i několik ostřejších slov.
Hluboce se mýlíme, když vzděláváme děti bez pravidel a mantinelů. Nebylo by vhodné, aby legislativa v této situaci skutečně pomohla všem? Nevidím nic špatného na tom, když rozumná pravidla (pouhý termín či sdělení ano-ne) budou už konečně nastavena směrem k rodičům. Bráním logiku věci a podmínky škol, které je pro svou dobrou práci skutečně potřebují. Hranice mezi demokracií a hloupostí je někdy skutečně neostrá...