Shrnutí hlavních zjištění z hodnocení škol s vysokou mírou neúspěšnosti žáků ve společné části maturitní zkoušky

Tematická inspekční činnost byla provedena formou prezenční inspekce v období od listopadu 2016 do dubna 2017. Česká školní inspekce při ní navštívila 34 vybraných středních škol, které dlouhodobě (mezi školními roky 2012/2013 až 2015/2016) vykazovaly vysokou míru neúspěšnosti žáků ve společné části maturitní zkoušky. V těchto školách dosahovala hrubá míra neúspěšnosti nejvyšších hodnot ze všech středních škol v České republice, a to zpravidla více než 50 %.

Česká školní inspekce v navštívených středních školách sledovala a hodnotila kvalitu vzdělávání v celkem 41 oborech vzdělání, z nichž bylo 21 oborů vzdělání čtyřletého maturitního studia, 8 oborů vzdělání čtyřletého maturitního studia, jehož součástí je také odborný výcvik, a 12 oborů vzdělání nástavbového studia. Výrazně nejvyšší počet žáků (27 %) se vzdělával v nástavbovém oboru Podnikání.

V navštívených školách dokončilo studium v maturitních oborech, do nichž byli přijati, pouze necelých 30 % žáků. Důvodem však nebyla jen skutečnost, že se těmto žákům nepodařilo absolvovat maturitní zkoušku, ale také odchody mnoha z nich ze vzdělávání už v průběhu studia (např. z důvodu vysoké absence nebo nástupu do zaměstnání v případě žáků nástavbového studia).

Zásadně negativním zjištěním je také skutečnost, že ve dvou třetinách sledovaných škol se během školních let 2012/2013 až 2015/2016 vzdělávali i žáci, kteří po úspěšném absolvování všech ročníků u maturitní zkoušky třikrát neuspěli (nejčastěji ve společné části) a následně byli (v souladu s právními předpisy) opět přijati do maturitního ročníku, na jehož konci podnikli další - většinou neúspěšné - pokusy o vykonání maturitní zkoušky. V průměru připadli na jednu hodnocenou školu téměř čtyři takoví žáci.

V uvedených školních letech se hrubá míra neúspěšnosti žáků ve společné části maturitní zkoušky postupně zvyšovala a ve školním roce 2015/2016 se týkala 65 % žáků (nejhorší situace pak panovala v nástavbových oborech, kde bylo takových žáků dokonce 73 %).

Na nízký podíl žáků, kteří studium dokončí, má významný vliv absence účinného systému přijímacího řízení, kdy jsou přijímáni i uchazeči bez potřebných studijních předpokladů, které školy v rámci školní části přijímací zkoušky nikterak neověřují, pokud nějakou školní přijímací zkoušku vůbec konají.

Ke studiu tak bývají přijímáni všichni nebo téměř všichni zájemci, což Česká školní inspekce považuje za velmi negativní skutečnost, zejména proto, že nedostatečnou připravenost přijímaných žáků ani jejich nízký studijní potenciál nedokážou tyto školy v rámci dalšího vzdělávání přijatých žáků nijak kompenzovat (a mnohde se o to ani moc nesnaží). Konkrétně to znamená, že sledované školy přijaly do oborů ukončovaných maturitní zkouškou ve školním roce 2015/2016 zhruba 96 % z přihlášených uchazečů (z toho dvě třetiny sledovaných škol přijímaly dokonce všechny přihlášené zájemce).

Pouze v necelé čtvrtině sledovaných škol byli žáci maturující ve školním roce 2015/2016 přijati alespoň do některých oborů vzdělání na základě přijímací zkoušky a z toho jen v 11 % škol byla přijímací zkouška realizována ve všech oborech vzdělání. Častěji jsou přijímací zkoušky organizovány ve čtyřletých oborech poskytujících střední vzdělání s maturitní zkouškou než v oborech nástavbových.

Tam, kde byly školní přijímací zkoušky realizovány, byť bez stanovení minimální hranice úspěšnosti, školy nejčastěji ověřovaly znalosti z českého jazyka a matematiky, mnohem méně pak z cizího jazyka a jen ojediněle využívaly motivační pohovor.

Toho, že by optimální způsob výběru zájemců o studium bezpochyby významně snížil riziko jejich pozdějších studijních neúspěchů, jsou si paradoxně velmi dobře vědomy i dané školy, protože samy za důvod neprospěchu svých žáků označují zejména jejich nedostatečný studijní potenciál. Pro změnu neuspokojivého stavu však tyto školy žádná opatření nepřijímají.

Mezi další zásadní faktory značného podílu neúspěšných žáků patří vysoká míra jejich absence (omluvené i neomluvené vyučovací hodiny) ve výuce. Ve školním roce 2015/2016 tvořily zameškané hodiny neúspěšných žáků u maturitní zkoušky 57 % z celkového počtu zameškaných hodin ve sledovaných školách. Z údajů zjištěných při hospitační činnosti vyplývá, že absence žáků dosáhla při výuce českého jazyka 30 %, u hodin cizích jazyků 33 % a u matematiky 32 %.

Omluvená i neomluvená absence souvisí s nízkou mírou motivace ke vzdělávání, jež plyne z nižších studijních předpokladů a také z nedostatečné úrovně znalostí dosažených v předchozím vzdělávání. V nástavbovém studiu pak umocňuje nízkou motivaci žáků také vysoká poptávka po zaměstnancích bez ohledu na jejich dosažené vzdělání.

Přestože většina navštívených středních škol (64 %) neprovádí žádnou analýzu příčin neúspěšnosti žáků u maturitní zkoušky, na nízkou motivaci žáků upozornilo 59 % učitelů českého jazyka, cizích jazyků i matematiky (ve vzorku ostatních středních škol, které Česká školní inspekce v rámci inspekční činnosti ve školním roce 2016/2017 navštívila, na nízkou motivaci žáků poukazovalo jen 33 % dotázaných učitelů).

Školy se vysokou míru absence žáků ve výuce pokoušejí snižovat většinou jen formálními a zpravidla nefunkčními (nebo jen částečně funkčními) opatřeními, a to nejčastěji prostřednictvím školního řádu. Mezi taková formální opatření patří např. stanovení podílu výuky, který musejí žáci absolvovat, aby byli klasifikováni, nebo zvýšení motivace žáků ke vzdělávání na základě individuálních pohovorů. Ani finanční příspěvek žákům některých oborů vzdělání neměl vliv na snížení míry absence.

Školy naopak neprovádějí podrobnou analýzu příčin vysoké absence svých žáků nebo důkladnou kontrolu omlouvání nepřítomnosti ve vyučování. Navíc podstatná většina rodičů neprojevuje ochotu se školou na zvýšení účasti svých dětí ve výuce jakkoliv spolupracovat. A to je samozřejmě velký problém.

Pedagogové navštívených škol za největší překážku považují omezující výkon učitelské profese, ovšem bez vlastní sebereflexe a posouzení míry invence, kterou do vzdělávání žáků vkládají. Byla nicméně zjištěna nízká míra odborné kvalifikovanosti pedagogů, nedostatečná míra aprobovanosti výuky v předmětech matematika a cizí jazyk, vysoká míra fluktuace učitelů a zcela nedostatečná zpětná vazba od vedení školy. Ani další vzdělávání pedagogických pracovníků neodpovídá potřebám většiny hodnocených škol.

Přestože učitelé navštívených SŠ v naprosté většině hospitovaných hodin (94 %) stanovovali vzdělávací cíle a ve většině hospitovaných hodin byly tyto cíle stanoveny vzhledem k příslušnému ŠVP (90 %) vhodně, v 15 % cíle ve vztahu k předchozím znalostem a schopnostem žáků určeny optimálně nebyly. Tato disproporce ukazuje na nedostatky v průběžném ověřování znalostí a dovedností dosažených žáky, případně i na potřebu určitých revizí ŠVP (nikoliv z hlediska vzdělávacího obsahu, ale zejména z hlediska rozvržení učiva a časových dotací) s ohledem na složení žáků příslušných oborů vzdělání. Stanovený vzdělávací cíl se podařilo zcela splnit pouze v necelé čtvrtině hospitovaných hodin. Částečně byl cíl dosažen ve dvou třetinách hodnocených hodin a v desetině vyučovacích hodin nebyl splněn vůbec.

Organizační formy výuky v hospitovaných hodinách byly většinou hodnoceny jako účelně zvolené, a to jak vzhledem ke vzdělávacímu cíli, tak k obsahu učiva a schopnostem žáků. Pestrost forem práce, která by přispívala k průběžné motivaci žáků, však byla velmi nízká a výrazně dominovala frontální výuka. Zvoleným formám práce odpovídaly i vzdělávací metody. Při hospitacích pedagogové nejčastěji využívali metodu komunikativní výuky. Naopak málo zařazovali metody, které jsou považovány za efektivnější. Pouze v pětině vyučovacích hodin byla výuka ve všech parametrech organizačně a pedagogicky dobře zvládnuta. Přínos vyučovacích hodin pro žáky inspekce hodnotila jako vysoký pouze v necelých 13 % z nich. Naopak v téměř 18 % hodin byl přínos pro žáky vyhodnocen jako nízký.

Pouze v 59 % škol výsledky většiny žáků alespoň částečně odpovídaly očekávaným výstupům podle vzdělávacích programů. Nesystematické vyhodnocování úspěšnosti žáků v průběhu studia a při jeho ukončování bylo zjištěno v 85 % sledovaných škol. Ve 12 % SŠ se úspěšnost žáků v průběhu vzdělávání a při jeho ukončování nevyhodnocovala vůbec. Jen 9 % škol získávalo informace o pokroku ve vzdělávání žáků na potřebné úrovni a pouze přibližně v polovině škol výchovný poradce formuloval individuální podpůrná opatření pro žáky ohrožené školní neúspěšností.

V příslušných inspekčních zprávách, které jsou veřejné, Česká školní inspekce doporučila 25 z 34 hodnocených škol (74 %) zvážit omezení nabídky oborů poskytujících střední vzdělání s maturitní zkouškou (tzn. nepřijímat další žáky ke vzdělávání) nebo podat žádost o výmaz těchto oborů vzdělání z rejstříku škol a školských zařízení. Mezi obory vzdělání, které by měly být ukončeny, patří zejména nástavbový obor Podnikání, ve kterém bylo zjištěno nejvíce nedostatků. Nepřijímat žáky do daného oboru nebo podat žádost o výmaz bylo doporučeno 16 školám, tedy téměř polovině navštívených SŠ. Několika školám bylo doporučeno omezení nabídky ostatních oborů, např. Gastronomie nebo Provozní technika. V jednom případě podala návrh na výmaz školy z rejstříku přímo Česká školní inspekce, která v rámci této inspekční činnosti podala také jeden návrh na odvolání ředitele školy.

Na základě zjištěných skutečností Česká školní inspekce doporučuje např. rozšířit způsob přijímání uchazečů o studium důsledným uplatňováním školní přijímací zkoušky, která bude dostatečným způsobem ověřovat obecné studijní předpoklady uchazečů o středoškolské vzdělání, systematicky analyzovat pokrok žáků po celou dobu jejich vzdělávání a na všech úrovních a přijímat opatření proti riziku jejich neúspěšnosti v průběhu vzdělávání. Na zjištění je pak třeba reagovat opatřeními směřujícími i ke změnám oboru vzdělání, které odpovídají schopnostem žáků a jejich motivaci, a to již v průběhu vzdělávání. Jednotlivým krajům Česká školní inspekce doporučuje mimo jiné posoudit, průběžně vyhodnocovat a optimalizovat celkovou oborovou strukturu tak, aby reflektovala poměr mezi vzdělávací nabídkou a poptávkou po vzdělávání. Na úrovni MŠMT je pak vhodné přijmout taková opatření, která přispějí k eliminaci opakovaného neúspěšného vzdělávání, sledovat míru neúspěšnosti škol ve společné části maturitní zkoušky a důsledně využívat řízení o zápisu či výmazu škol a školských zařízení či jednotlivých oborů vzdělání ze školského rejstříku.

Školám s dlouhodobě vysokou mírou neúspěšnosti žáků ve společné části maturitní zkoušky se Česká školní inspekce bude věnovat také ve školním roce 2017/2018. Nejde totiž jen o 34 škol navštívených v roce 2016/2017, které samozřejmě budeme i nadále sledovat, ale počet škol, které spadají do této kategorie, je mnohem vyšší, a i v nich je tedy třeba poskytované vzdělávání v celém kontextu důsledně posoudit.