Jednotné přijímačky na SŠ

Potřeba motivovat žáky je zcela regulérní požadavek. Zde se ale jedná o stimulaci metodou cukru a biče. Za nesplnění určitého limitu hrozí žákovi velmi citelný postih, tedy nemožnost studovat v maturitním oboru. Nedá se tedy mluvit o motivaci jako takové, tedy vnitřní potřebě jednat. Z hlediska vzdělávacích cílů jde o kontroverzní požadavek. Škola má jistě podporovat motivaci žáků vzdělávat se, nicméně prostředky souvisejícími s obsahem a způsobem vzdělávání, nikoliv vyvíjením vnějšího nátlaku ve formě přípravy na testy.

Tento argument ukazuje spíše na potřebu zachovat status quo struktury středních škol než na potřebu poskytovat kvalitnější vzdělávání. Smyslem vzdělávacího systému není selekce, nýbrž maximální snaha o poskytování přístupu ke vzdělání v co nejširším měřítku. Omezování přístupu ke vzdělání kvůli předchozím špatným výsledkům bude v řadě případů znamenat trest pro děti za špatnou práci škol a učitelů, respektive za jejich rodinné zázemí.

Jak praví klasik, od samého vážení ještě žádné prase nepřibralo. Testy pouze upevní často nežádoucí stav vzdělávání a pouze donutí školy věnovat se jejich přípravě. O zvyšování kvality nemůže být v tomto ohledu řeč. V případě všech tří předchozích argumentů také záleží, jak budou nastaveny limity zkoušek a míra jejich zohlednění v přijímacím řízení.

Kontrola investic je legitimní požadavek. Je ale sporné tvrdit, že přijímací zkoušky dokáží predikovat, kdo odmaturuje a kdo ne. Opět hrozí diskriminace těch, kdo na startu neprojdou sítem, nicméně jejich schopnosti jim v dosažení maturit nijak nebrání. Jde o snahu systému omezit kvantitu, nikoliv zkvalitnit vzdělávání, a to je rozdíl. V tomto případě lze jen stěží aplikovat Marxovu poučku o dialektické proměně obou veličin. Chce-li stát kontrolovat efektivitu investic, je potřeba tak činit prostřednictvím měření výsledků jednotlivých středních škol a jednotlivých učitelů, nikoliv žáků.

Nejde o zrovnoprávnění, naopak jde o paušalizaci a zvýšení míry nerovného přístupu ke vzdělávání na základě jeho předchozích výsledků, v mnohém ovlivněných vnějšími faktory, nikoliv schopnostmi samotného žáka.

Zatím tomu tak není. Novela školského zákona neobsahuje změny pasáží, které upravují pravomoci ředitelů škol ve věci přijímacích zkoušek. Ministerstvo prozatím neodtajnilo, jakým způsobem bude využití jednotných zadání vyžadovat, a zda vůbec. V tuto chvíli tedy těžko spekulovat.

Toto riziko je objektivní, byť by bylo nutné ověřit ho na lépe odpovídajícím kontrolním vzorku dat, než je projekt „Vektor“ společnosti Scio. Fakt, že předchozí vzdělání a jeho kvalita mohou diskriminovat žáky v přístupu ke vzdělání, je nesporný. Žel, pro určení jeho závažnosti chybí

Tento argument velmi úzce souvisí s předchozím. Ukazuje na jistý alibismus některých škol, které se chtějí vyhnout obtížím jednoduše tím, že naberou pouze žáky dostatečně připravené vzdělávat se bez podpory motivace, a to v oblastech, které určí škola, bez ohledu na jejich opodstatnění vzhledem ke skutečným potřebám žáků.

Zde bude záležet na způsobu, jakým bude využití jednotných zadání vyžadováno. Zůstane-li pravomoc v rukou ředitele školy, je tento argument bezpředmětný.

Toto je objektivní argument. Strategie si bere za cíl jak zrovnoprávnění v přístupu ke vzdělávání, tak posilování všeobecného vzdělání na středoškolské úrovni. Snaha selektovat žáky a jejich větší část odsunout na učiliště, jejichž možnosti jsou s ohledem na poskytování všeobecných gramotností značně omezené, jde proti Strategii, stejně jako omezování přístupu k maturitnímu vzdělání u těch, kdo jsou handicapování kvalitou předchozího vzdělání nebo podmínkami pro jeho získání.

Opět záleží na tom, do jaké míry budou jednotné přijímačky povinné.

Celou diskusi z Kulatého stolu SKAV a EDUin lze zhlédnout na