Jdeme svačit!

V současné době je možné často slýchat, že (základní) škola je nucena přebírat řadu funkcí dříve primárně svěřených rodině. S kapkou falešnosti lze tvrdit, že důvody jsou jasné. Náročnost zaměstnání, únava či časový stres rodičů. Když by ta kapka vinou gravitace spadla na zem, zůstane holý fakt. Fakt, že jsme na trhu, v konkurenčním boji o žáka, kdy pojem spádovost je pouze na papíře a školu včetně základní si lze svobodně zvolit. Budoucnost školské instituce je v zásadě navázána na dostatek „klientů“ - žáků, studentů. Nemalý vliv na tuto skutečnost má jistě reklama, kvalitní image a dobré veřejné mínění. Tlak ze strany zákonných zástupců žáků pak ukáže směr, kterým se může škola vydat za účelem odlišit se, získat konkurenční výhodu. Je víc než zřejmé, že rodiče chtějí dnes nejen vzdělání pro své děti, ale i kvalitní spektrum poskytovaných „školních“ služeb. Když se pak dají dohromady požadavky poptávky a reálné možnosti nabídky, zjistí se, že škola ve své podstatě chce brát rodině její úkoly, chce doučovat, chce vyplňovat volný čas dětem, chce jim umožnit např. i komplexní stravování.

Jak již bylo nastíněno výše, jednou z možností, jak se vymezit od jiných škol a současně vyhovět tlaku ze strany rodičů, je kvalitní stravování. Na základní škole je oběd standard. S jedním jídlem neuspějete, výběr ze dvou je běžný, ideálně tedy přibrat alespoň salát jako třetí volbu. Je ještě nějaká další možnost? Co takhle zařadit svačiny? V předškolních zařízeních věc naprosto obvyklá, ale na ZŠ? Možná právě to může udělat školu zajímavou pro veřejnost, uspěchanou veřejnost - rodiče, kteří nestíhají dětem připravit svačiny. Otcové a matky tedy tuto alternativu obecně přivítají, jaká však bude reakce ze strany zaměstnanců školy? Zděšení. Kdo bude svačiny vydávat, kdo připravovat, kdo po nich uklízet, kde budou žáci jíst -ve třídě, v jídelně? Po zodpovězení těchto otázek vedením školy přichází druhý pocit: apatie. „Ono to nějak dopadne.“ Po prvních dvou týdnech svačení pak dojde na finále: „Vždyť ono to jde!“

Padlo rozhodnutí, školní svačiny se budou realizovat. Máme školní kuchyni, můžeme tedy svačiny zhotovovat sami. Nemáme školní kuchyni, jen výdejnu, a tedy je potřeba najít vhodného dodavatele. A nejen toho, ještě i dovozce svačiny. Celý logistický proces pak musí být časově sladěn s pracovní dobou zaměstnance, který dodané svačiny (často v polotovaru typu „chléb a pomazánka odděleně“) nachystá ke konzumaci, a přestávkou ve výuce žáků, kterou je možné využít k procesu svačení. Nakonec je vhodné nezapomenout na zajištění úklidu, zejména stolů a mytí nádobí. Ano, máme myčku, jenže žijeme pouze v 21. století a tento přístroj tedy prozatím jen myje a suší, sám se nenaskládá ani nevyskládá. Tedy jak vidno, z pohledu managementu implementace svačin do školy není úplně triviální. Primární zodpovědnost leží na řediteli, který musí zajistit smluvní vztahy a v hrubých rysech základní organizaci procesu. Nicméně tím prakticky jeho práce v této záležitosti končí. Zbytek je na vedoucím školní kuchyně/výdejny, který musí vychytat „organizační mouchy“ a zodpovídá za každodenní rutinu přípravy a výdeje svačin.

Proces výroby svačin začíná vždy ve školní kuchyni. Přes nákup surovin, jejich přípravu k užití (čištění, mechanické či tepelné úpravy aj.) až po finální podobu hotové svačiny či alespoň polotovaru, pokud si to typ pokrmu, popř. následný transport žádají. Závěrečná fáze už může probíhat alternativně i ve výdejně stravy, kam se musí přesnídávky nebo jejich polotovary ve vhodných obalech zavčas dostat. Všechny tyto kroky musí zajišťovat, koordinovat a kontrolovat vedoucí školní kuchyně/ /výdejny. Protože státní limity na pracovníky školního stravování jsou poměrně nízké, konečné zpracování do hotového díla musí probíhat poměrně rychle a efektivně. Standardně musí stačit jedna hodina jednoho provozního pracovníka přibližně na přípravu 100 přesnídávek do stavu „k výdeji“. Vzhledem k obvyklému spektru svačin by se dala převažující náplň práce tohoto zaměstnance vyjádřit jako „mazač-dokončovač“. Důvody tohoto označení najde čtenář v posledním zamyšlení. Kdo pak může za to, že krajíc není namazaný rovnoměrně, symetricky a až k okrajům? Mazač, který nestíhá? Vedoucí školní kuchyně/výdejny, který jeho práci nezrevidoval (též z časových důvodů)? Ředitel, který má na mazače málo peněz? Stát, který šetří? Je to jedno, hlavně že se viník najde a je na co nadávat.

A opět peníze. Tentokráte ne na výkon mazače, ale na z pohledu výdejny stravy velmi důležitý výběr, odkud a jak dovážet. I když kvalita rozhodně není zanedbatelný faktor, pro školu je primárně rozhodující výše plateb dodavateli a dovozci, pro rodiče pak cena za finální produkt -svačinu pro dítě. Svačina pro dítě za 5 Kč je utopie, školní přesnídávku za 30 Kč pravděpodobně zakoupí pro svého potomka nízké procento rodičů limitně se blížící nule, byť s plnohodnotným nápojem s brčkem. Optimální cena se tedy pohybuje kolem sedmi, osmi korun za svačinu vč. rozlévaného nápoje. Za těchto okolností svačí zhruba třetina strávníků registrovaných na obědy. Nutno však zajistit, aby se přesnídávka dostala právě k oprávněným (tj. platícím) žákům. Toto je však již na pedagogickém dohledu ve školní jídelně, zodpovědnost provozního pracovníka končí vyskládáním svačin na tácy před výdejním okénkem.

Co však tyto děti v našich českých podmínkách mají vyskládáno na tácech, co vlastně tedy svačí? Na úvod pracovního - školního týdne si dají děti bagetu se šunkou a zeleninou, v úterý je chléb s masovou pomazánkou, ve středu chléb s hermelínovou pomazánkou, ve čtvrtek změna: loupáček s jogurtem či ochuceným tvarohem a v pátek k našemu velkému překvapení opět chléb tentokrát s rybí pomazánkou. K tomu všemu vždy čaj, džus, kakao nebo ochucené mléko. Český svačinový systém je prostě pomazánkový, co naplat. Na druhou stranu za sedm korun asi nelze očekávat teplý toast se šunkou, sýrem a k tomu zeleninový salát. Mohou být tyto školní svačiny jako domácí? Pravděpodobně ne. Rodiče připraví svým dětem svačinu „na míru“ - podle toho, co mají rády, ve škole dostane žák(yně) přesnídávku podle aktuálního jídelníčku, chuťové preference dítěte nejsou rozhodující. Riziko, že část dětí v důsledku toho svačinu vyhodí, však není vůbec na pořadu dne. Důležité je obecné hledisko, že dítě má pravidelnou a v rámci možností a legislativy i zdravou stravu.

Svačiny fungují! Radostná zpráva. Panuje všeobecná spokojenost u žáků i jejich rodičů. Dokonce i někteří zaměstnanci svačí spolu s dětmi. Proč ne. Doba je uspěchaná, člověk nemá pomalu čas ani na jídlo, na svačinu. Investice ve výši několika korun ho donutí posedět každodenně alespoň chvíli nad dobrou přesnídávkou. A vedoucí školní kuchyně či výdejny? Usmívá se, neboť vidí úsměvy nad krajícem namazaným pravou českou pomazánkou!