Co znamená pohoda na pracovišti?

Péči o pracovníky rozdělujeme na péči povinnou, smluvní (ta se podle některých autorů odborné literatury skrývá v péči povinné) a péči dobrovolnou. vychází ze zákoníku práce a obsahuje pracovní podmínky zaměstnanců, odborný rozvoj zaměstnanců, stravování zaměstnanců a zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců. Mezi pracovní podmínky zaměstnanců patří, kromě očekávané pracovní doby, např. i pracovní prostředí. Možná ani netušíme, že bezpečné pracovní prostředí souvisí třeba s prostorovým a barevným uspořádáním pracoviště, jeho osvětlením i hlukem na pracovišti. Tak trochu noční můrou jsou nevyhovující školní kuchyně, třeba část u myček nádobí. Hluk strojů umocňuje cinkot nádobí, prostor bývá stísněný a obvykle ani teplota není ideální (v legislativě najdete termín tepelná pohoda). A takových míst najdete na svém pracovišti možná vícero.

Zákoník práce v této oblasti doplňují různé prováděcí předpisy a vůbec není od věci se s nimi seznámit. Ale osobně považuji za lepší variantu využít osobu, která se stará o BOZP ve škole, a požádat ji o zkontrolování vašeho pracoviště v oblasti těchto předpisů. A ideálně následně i o zápis, zda je vše v pořádku. Pokud tomu tak není a náprava není ve vašich silách, obraťte se na vedení školy. Ředitel školy sice nebude rád, ale on či ona jsou právě těmi osobami, které musí nápravu zajistit. Mohou komunikovat se zřizovatelem, požádat o čerpání rezervního fondu nebo fondu investic. Taková žádost není znakem vaší neschopnosti, ale je to reálný pohled na stávající situaci. Ke stejnému účelu lze využít i kontrolu z hygienické stanice. A ještě k bezpečnosti prostředí (podle zákoníku práce): (§ 101 odst. 2 zákoníku práce). A vy jste vedoucí zaměstnanci, takže odpovědnost je na vás. Proto se v případě obtíží neváhejte obrátit na ředitele školy, protože: (§ 101 odst. 6 zákoníku práce). Další součásti povinné péče tak náročné již nejsou, ale přesto je nutné věnovat jim náležitou pozornost.

ve školách, a tedy i školních jídelnách, souvisí s odborovou organizací, v případě její absence minimálně s fondem kulturních a sociálních potřeb (FKSP). O čerpání FKSP, pokud nejsou ve škole odbory, rozhoduje ředitel školy, ale plán na další rok i přehled čerpání za rok minulý předkládá zaměstnancům. Vše musí být v souladu s vyhláškou. I když vaši podřízení odvádí do fondu menší částku než pedagogičtí pracovníci (v současnosti 2% z platu), mají nárok na úplně stejné čerpání jako ostatní. Doporučuji zjistit si návrh na čerpání fondu a případné probrání položek s ředitelem školy.

se to ve školství moc nehemží. Tu najdete spíše u soukromých firem, jsou to různé materiální (přidělení mobilního telefonu), organizační (práce z domova) i další (tři dny na „uzdravení“) výhody. Ty sice ve školství většinou nemáme, ale můžeme si vyjít vstříc třeba v době, kdy ve škole nejsou děti či žáci.

Každopádně povinná, smluvní, a případně i dobrovolná péče vytváří důležité podmínky pro co nejlepší výkon. Zvláště dobrovolná péče posiluje motivaci zaměstnanců a prohlubuje jejich sounáležitost se školou. Současně se může stát lákadlem pro potenciální zájemce o pracovní místo, což je v současné době nedostatku pracovníků cennou devizou...

Pojďme se ještě podívat na jednu důležitou věc v oblasti pohody na pracoviště, a tou jsou . Ty jsou stejně důležité, ne-li důležitější než všechny zákonné normy. Kvalitní vztahy znamenají vyslechnout si jiný názor, hovořit o něm, řešit případné konflikty i ochotu pomoci. Pokud tomu tak není a na pracovišti vládnou pomluvy, zesměšňování i jiné útoky, pak se objevují dva termíny: a . Oba znamenají nevhodné chování k danému člověku, jedno od spolupracovníka (mobbing) a druhé od nadřízeného (bossing).

Pojďme nejprve k vašemu nadřízenému - pokud máte pocit, že dochází k šikaně od něho směrem k vám (a věřte, po zkušenostech ze semináře pro vedoucí školních jídelen tomu i věřím), poznáte to následovně: zadávání nesplnitelných úkolů („Nevařte luštěniny, ty nemám rád a děti je stejně nejedí.“), neustálé kritické hodnocení („To fakt nemůžete uvařit něco pořádného, říkám vám to každý den.“) nebo ponižování před ostatními (Ředitel školy na schůzi před důchodci školy: „Buďte rádi, že tady nejste, to jídlo se teď v jídelně nedá jíst.“). Sama jsem tomu nechtěla věřit... Pokud nepomáhá rozhovor a upozornění na nevhodné chování, není jiná než právní cesta - obraťte se na inspektorát práce, případně na policii. Odchodem ze zaměstnání dáváte najevo, že chování nadřízeného bylo opodstatněné. Nicméně pokud je pro vás odchod jednodušší, nepovažujte to za zbabělost - je to prostě jen jiné řešení a vám se uleví. Dejte si pozor i na kolektiv podřízených, tam by se mohl objevit mobbing. Ten začíná nenápadně, třeba ostatní nenechají pracovnici mluvit, skáčou jí neustále do řeči nebo ji začnou přehlížet. Následují pomluvy šířené i mimo pracoviště, může se objevit i otevřené vyhrožování. Zjišťujte, komunikujte, řešte! Rozhodně nečekejte, co se stane, případné negativní důsledky (odchod pracovnice, zhoršená kvalita práce) půjdou zase za vámi.

Možná článek ukázal, že péče o pracovníky je trochu něco jiného, než jste si představovali... Ale pevně věřím, že vám otevřel možnosti, jak se o své podřízené i o sebe lépe starat a také trochu bojovat. Protože to je úkol každého vedoucího pracovníka - a tím vedoucí školní jídelny bezesporu je! A jestli jsem se trochu více opřela do nás, ředitelů? Ne vždy si totiž uvědomujeme, co všechno vás trápí. A jste to jedině vy, kdo na nesprávné věci může ukázat. Tak směle do toho, přeji hodně elánu (jen nezapomeňte, že i ředitel školy má své možnosti, i když určitě větší, než jsou ty vaše).