Vedoucí vychovatelka je také manažerka!

Sebeřízení se skládá ze tří po sobě jdoucích kroků: sebepoznání, seberozvoj a sebehodnocení. V rámci  určujete, jaký osobnostní typ jste. Můžete využít různé testy a různé teorie (Kdo by neznal Hippokrata?), ale abyste mohli provést opravdu důkladné sebepoznání, je dobré znát své silné a slabé stránky. K tomu slouží metoda  , která kromě silných a slabých stránek určuje i příležitosti a hrozby. Ideální je všechny tyto položky sestavit do přehledné tabulky a v ní vymezit vhodné otázky, kterými jednotlivé oblasti identifikujete:

Pokud si na jednotlivé otázky odpovíte opravdu podle skutečnosti, získáte ideální podklad pro stanovení svého cíle pro další období. Představme si vedoucí školní družiny, která čerstvě absolvovala studium pro vedoucí pedagogické pracovníky a má aktuální znalosti v této oblasti (silná stránka). Nicméně je pro ni velmi obtížná komunikace s kolegy, protože jsou většinou starší než ona a nechce je poučovat (slabá stránka). Velmi věří v pomoc vedení školy (příležitost), i když ví, že ředitel i zástupce na ni asi nebudou mít tolik času, kolik by potřebovala (hrozba). Jaký cíl si tedy má stanovit?

Přerušme teď na chvíli naše povídání o vedoucí školní družiny a vraťme se k teorii. Teorie popisuje jako určitý konečný stav, ke kterému je potřebné se dostat. Cíle rozdělujeme na dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé. Dlouhodobé cíle se označují jako vize a stanoví se na několik let. Střednědobý cíl je ohraničen obvykle rokem (u nás samozřejmě školním) a krátkodobý cíl je specifikován ve čtvrtletních, měsíčních nebo týdenních plánech. A teď se vraťme k naší vedoucí vychovatelce. Jejím cílem je řízení svých podřízených tak, aby to mělo co nejlepší dopad na žáky a zároveň bylo v souladu s celkovou vizí školy. To odpovídá jejím silným stránkám (má odpovídající znalosti) i příležitostem (podpora vedení školy). Nicméně jí v tom mohou bránit slabé stránky, konkrétně malé sebevědomí směrem ke zkušenějším kolegyním. Proto si jako střednědobý cíl na daný školní rok stanovila "vzdělávání v rozsahu alespoň 20 hodin v oblasti asertivní komunikace". Tento cíl lze ověřit chytrou pomůckou , podle které má být správný cíl specifický (je stanovený konkrétní obsah vzdělávání), měřitelný (počet hodin vzdělávání), akceptovatelný (zvládnutelný z hlediska možností školy), reálný (existuje vzdělávací nabídka) a termínovaný (daný školní rok). V rámci krátkodobého plánu se pak jedná o zajištění konkrétních termínů vzdělávacích akcí.

Pokud si chcete cíl prověřit ještě důkladněji, nabízím následující test ověření správné formulace cílů z knihy I. Bohoňkové (Bohoňková, 2010):

Pokud máte cíl dobře stanovený, můžete přistoupit k druhé fázi sebeřízení, a tím je seberozvoj. znamená, že začnete realizovat aktivity vedoucí k naplnění cíle. Jenže jak vydržet a od cíle se neodchýlit, když je tolik věcí okolo? Pracovních na řešení a osobních lákajících k úžasným zážitkům? Zkusme přejít k motivaci, u které lze využít množství teorií, zastavme se u Victora Vrooma. Ten popisuje motivační teorii očekávání, jejíž tři položky podporují dosažení cíle. Jedná se o sdílení cíle, víru v dosažení cíle a obdržení odměny po dosažení cíle. Sdílení cíle znamená, že o svém záměru někomu řeknete. Dotyčný se vás za určitou dobu zeptá: "Jak jsi na tom?" a rozhodně se hůře odpovídá, že špatně (i když v současné době se nenosí, že je něco dobře). Věřit v cíl musíte, nakonec jste si ho sami stanovili, navíc na základě určité analýzy. A odměna? Když vás neodmění okolí, odměňte se sami! Přece vy nejlépe víte, co vás potěší... I když, upřímné poděkování od ostatních, že jste jim práci dobře zorganizovali, osobně považuji a jednu z největších odměn.

V rámci seberozvoje pomáhá i  . Nabízí se tedy otázka, zda máme času dostatek a také zda s ním efektivně zacházíme. Možností, jak tyto údaje získat, je provedení časové analýzy neboli denního záznamu činností. Čím delší sledované období (odborníci doporučují minimálně tři týdny), tím kvalitnější analýza, a tedy větší vypovídací hodnota. Je nutné je si uvědomit čtyři druhy času, které registrujeme: pracovní čas (čas, který trávíme v zaměstnání), volný čas (čas využitý dle vlastního uvážení), zdravotní čas (čas potřebný pro udržení vlastního zdraví - spánek, jídlo, cvičení, relaxace) a rodinný čas (čas, který trávíme s rodinou nebo s přáteli). Některé časy se samozřejmě mohou prolínat, např. volný čas lze trávit s rodinou nebo v rámci procházky (zdravotní čas) lze přemýšlet o pracovních záležitostech.

Po provedení důkladné a objektivní analýzy času a rozdělení činností do jednotlivých oblastí je vhodné zamyslet se nad následujícími otázkami: Jste spokojeni s trávením svého času? S rozložením času do jednotlivých oblastí? Jsou tyto oblasti vyvážené? Co vás na analýze nejvíce překvapilo? Analýza vlastního času je tím nejpřístupnějším, a přitom systematickým způsobem, jak analyzovat vlastní práci a promyslet si, co v ní je skutečně důležité. Umožňuje ale také objevit položky, které jsou navíc, tzv. žrouty času. Tito požírači zdánlivě mnoho času neubírají (občasné mrknutí se na internet, zastavení se s kolegyní na chodbě a probírání nedůležitých věcí), ale ve skutečnosti jsou velmi mocnými predátory! Abychom je zavřeli do klecí či úplně vyhubili, používáme 

Mnoho jich najdete v odborné literatuře, zmiňme alespoň interní hodiny v řízení času a pravidlo organizace informací. Interní hodiny v řízení času (někdy označované jako biorytmy nebo lidově skřivan a sova) poukazují na to, že během dne existuje pro každého období, kdy jde práce "lépe od ruky". Ne vždy je samozřejmě možné mít důležité jednání v šest hodin ráno (skřivan), ale pokud to jen trochu jde, náročné úkoly řešte v tomto časovém úseku. Nezbytným nástrojem řízení času je také pravidlo organizace informací. Množstvím informací je v současné době zahlcen každý. Jejich množství sice přispívá k rozšíření vědomostí, ale špatné třídění může vést k přesycení a přehlédnutí něčeho důležitého. Proto i organizace informací patří mezi nástroje řízení času. Základním krokem této techniky je slovo "jedenkrát" - jen jednou informaci vyhodnotit a rozhodnout, jak s ní bude naloženo. Tedy zvážit potřebnost (pokud není důležitá, tak se jí dále nezabývat) a nutnost vlastní činnosti (možnost přenést na jiného pracovníka, třeba řadovou vychovatelku). Mezi dílčí pravidla pak patří vyřizování korespondence včetně e-mailů (čas pro vyřizování, předmět zprávy, výstižnost...), zásady telefonických hovorů, zařazování písemných informací, ale třeba i pořádek na pracovním stole a v počítačových dokumentech.

Pokud uzavřete kapitolu seberozvoje (seberozvoj je nekonečný příběh, ale určité milníky si vymezte), můžete začít se . Nehledejte nic složitého: podívejte se, co jste si stanovili, třeba sestavení měsíčního plánu hospitační činnosti, a pokud je úkol splněn, škrtněte ho, probarvěte, vymažte... A hlavně se pochvalte! Čerstvě uvařenou kávou, procházkou, koupenou knížkou, hlavně s mimoškolní tematikou. Tím zároveň podpoříte i prevenci syndromu vyhoření. Obecně představuje sebehodnocení návrat ke stanoveným cílům a vyhodnocení jejich naplnění. Nicméně ještě jedno upozornění: výsledek může být splněn, ale cesta k němu i vaše pocity už tak v pořádku nebudou. Proto Jiří Plamínek (Plamínek, 2004) představuje pyramidu spokojenosti, která se skládá ze tří pater: základním patrem je věcná spokojenost, která představuje konkrétní výsledek činnosti. Následuje procesní spokojenost, tedy cesta, jak jsme se k výsledku dostali. A posledním patrem je osobní spokojenost, tedy náš pocit z dané aktivity. Pokud se do tohoto patra při svých činnostech dostanete, máte vyhráno!

Řídit se tedy již umíte, nebo alespoň - a to je výborný začátek - víte, jak na to! Přeji vám hodně elánu a v příštím díle našeho seriálu se už obrátíme k těm, které řídíte. Či spíše budete řídit, protože se podíváme na úvodní personální činnosti.

ZDROJE