Je třeba upřesnit, že žáci se zdravotním postižením by neměli být zařazováni pod obecné kritérium zdravotní způsobilosti, ale mají se v souladu s ustanovením § 16 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), pokládat za žáky/děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.
Přijímání dítěte/žáka se zdravotním postižením do školní družiny
Ing. Mgr.
Andrea
Šimáková
Odbor pro mládež MŠMT
Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. Zdravotním znevýhodněním je zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Z důvodu úplnosti uvádím i definici sociálního znevýhodnění, jedná se o rodinné prostředí s nízkým sociokulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu.
Dětem/žákům se zdravotním postižením by se mělo dostávat vzdělání, které vede k dosažení co největšího zapojení do společnosti a co nejvyššího stupně rozvoje jejich osobnosti a jejich potenciálu.
Zdravotní postižení je jeden ze zakázaných diskriminačních důvodů uvedených v § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Ustanovení § 5 odst. 6 tohoto zákona definuje
zdravotní postižení
jako
„tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených tímto zákonem; přitom musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení, které trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň jeden rok.“
Pro srovnání ještě jednou cituji školský zákon, který zdravotním postižením rozumí
„mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování.“
PŘIJÍMÁNÍ DÍTĚTE/ŽÁKA SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM DO ŠKOLNÍ DRUŽINY
Obecně je nutno při přijímání ke vzdělávání ve školní družině respektovat zásady uvedené v § 2 odst. 1 písm. a) a b) školského zákona, a to
rovný přístup každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání
bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a
zdravotního stavu
nebo jiného postavení občana, a zohlednit vzdělávací potřeby jednotlivce. Skutečnost, že školní družina poskytuje vzdělávání, vyplývá z ustanovení § 118 školského zákona a § 8 odst. 1 a 5 vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání.Přijetí k zájmovému vzdělávání není podmíněno zdravotní způsobilostí dítěte, žáka nebo studenta. Naopak školské zařízení je povinno vytvořit dítěti, žákovi nebo studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami podmínky, které umožní takové vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jeho potřebám. Samozřejmě je přitom nezbytná úzká spolupráce školského zařízení pro zájmové vzdělávání s rodiči i školským poradenským zařízením při nalezení optimálního způsobu vzdělávání s využitím vhodných podpůrných opatření.
Školský zákon v § 5 odst. 2 mimo jiné přímo stanoví, že
školní vzdělávací program
pro vzdělávání, pro nějž není vydán rámcový vzdělávací program (což je i zájmové vzdělávání, pozn. autorky), stanoví zejména konkrétní cíle vzdělávání, délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání, podmínky přijímání uchazečů, průběhu a ukončování vzdělávání, včetně
podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Vyhláška č. 74/52005 Sb., o zájmovém vzdělávání, konkrétněji upravuje vzdělávání žáků se zdravotním postižením ve školní družině v § 10, ustanovení odst. 3:
„Je-li oddělení tvořeno pouze účastníky se zdravotním postižením, je nejvyšší počet účastníků v oddělení shodný s nejvyšším počtem žáků ve třídě zřízené pro žáky se zdravotním postižením.“
Odstavec 4 se týká integrace v běžném oddělení školní družiny:
„V oddělení lze individuálně integrovat nejvýše 5 účastníků se zdravotním postižením.“
Obecně platí, že pokud je možné zajistit vzdělávací potřeby dítěte/žáka se zdravotním postižením ve školní družině, není dán žádný důvod pro jeho nepřijetí do školní družiny a není přípustné, aby jedním z kritérií bylo paušální vyloučení možnosti přijmout zdravotně postižené dítě. Vždy je nutno přistupovat k jednotlivým dětem/žákům individuálně. Pouze v případě zvlášť závažného postižení dítěte/žáka, jehož vzdělávací potřeby objektivně nemůže zajistit „běžné“ školské zařízení, lze připustit zohlednění této skutečnosti při přijímání - viz § 7 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), dle něhož
není diskriminací rozdílné zacházení
z důvodu mj. zdravotního postižení, ve věcech přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, pokud toto rozdílné zacházení je
objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
Dále je možné analogicky zmínit Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání, sp. zn. 166/2010/DIS/JŠK, dle něhož je možné otázku přijetí dítěte se zvlášť závažným postižením řešit v konkrétní situaci individuálně.
ZÁVĚR
Inkluzivní vzdělávání obecně vede k odstraňování diskriminace; v jejím smyslu by vzdělávací systémy neměly hledět na osoby se zdravotním postižením jako na problém k řešení, ale naopak hledat pozitivní přístupy k diverzitě dětí a přistupovat k individuálním rozdílům jako k možnosti obohatit vzdělávání pro všechny účastníky. Paušální odmítnutí přijetí žáka se zdravotním postižením do školní družiny by představovalo přímou diskriminaci v přístupu ke vzdělání z důvodu zdravotního postižení.