Kolegyně je tady! Já a moje školní družina

Co vlastně znamená adaptace? je slovo cizího původu a představuje přizpůsobení se novým podmínkám. Základním cílem adaptačního procesu je zkrátit období, kdy je nový pracovník „nováčkem“ a jeho pracovní výkon neodpovídá požadavkům. Důležité je chápat adaptaci nejen z pohledu pracovníka, ale také z pohledu organizace, tedy v našem případě z pohledu školy či školní družiny. Pokud se adaptace podaří, pro školní družinu to znamená stabilizaci pracovního kolektivu (aspoň na nějaký čas, doufejme, máte k dispozici fungující tým), snižování nákladů (ať už jsou to finance na podávání inzerátů, nebo váš čas vyplněný telefonáty, maily a rozhovory), a tedy celkově zajištění efektivního chodu školní družiny. Nový pracovník potřebuje adaptaci, aby zvládl nároky nového pracovního místa i aby se začlenil do stávajícího kolektivu.

Právě z těchto dvou důvodů dělíme adaptaci na adaptaci pracovní a adaptaci sociální. souvisí přímo s účelem, pro který byl pracovník na dané pracovní místo přijat, tj. s plněním pracovních úkolů obsažených v pracovní náplni. Úroveň nebo stupeň náročnosti pracovní adaptace souvisí s odbornou připraveností nového pracovníka. Pokud je novým pracovníkem kvalifikovaná vychovatelka, která je přijata právě na místo vychovatelky, dá se předpokládat, že požadované pedagogické znalosti má. Nicméně kromě odborné připravenosti je nutné klást důraz i na odbornost výkonovou, která znamená „tah na bránu“, šikovnost, rychlost... Prostě maturitní vysvědčení či vysokoškolský diplom někdy nestačí, možná i proto doporučuji určitou zkušební dobu. Na odbornou adaptaci mají kromě pracovníka vliv i vnější faktory, kterými jsou třeba technické vybavení a celková organizace práce. Zápis do třídních knih, uvolňování dětí (u nás už třeba prostřednictvím elektronické žákovské knížky), předávání žáků... Na to vše je nutné, samozřejmě kromě naplnění vzdělávacího programu a plánů školní družiny, zaměřit odbornou adaptaci.

Kromě adaptace pracovní je důležité zmínit i . Lidé jsou různí, a proto bude různé i jejich sociální začlenění do nového kolektivu. Tady samozřejmě záleží jak na novém pracovníkovi, tak i na stávajícím kolektivu, a to rovnocenným poměrem. U pracovníka záleží na jeho osobním založení, zda se jedná o extroverta, nebo introverta, ale také na jeho motivaci k práci. Pokud je jeho chuť k práci ve školní družině dostatečná, určitě se bude snažit do kolektivu „zapadnout“. Na druhé straně, pokud tuto pracovní pozici bere jen jako „přestupní stanici“ na cestě k dalšímu pracovnímu místu, může se kolektiv snažit sebevíc a nic s jeho začleněním nezmůže. V rámci kolektivu je pro sociální adaptaci důležitá osoba vedoucího pracovníka, možná, ve větších kolektivech, spíše osobnost vedoucí vychovatelky než třeba zástupce ředitele, pod kterého školní družina „spadá“. Právě nejbližší vedoucí pracovník je ten, který by měl nejvíce poznat osobnost nového pracovníka a podle toho postupovat v rámci jeho adaptace.

Tím se dostáváme k . Kdo tedy vyžaduje adaptaci a kdo ji zajišťuje? Je zřejmé, že pracovník, který nastupuje po škole na své první pracovní místo, bude adaptaci rozhodně vyžadovat. Odbornou adaptaci ale také vyžadují lidé, kteří dosud na takovém místě nepracovali (i třeba učitelka, která dosud ve školní družině nedělala, potřebuje určitě vysvětlit její chod) nebo sice ve školní družině pracovali, ale třeba ne s tak složitým organizačním chodem (u našich 15 oddělení umístěných většinou ve třídách je to skutečně oříšek). A sociální adaptace je v podstatě nezbytná pro všechny nově nastupující, protože neznají kolektiv, nevědí, jaká nepsaná pravidla mezi pracovníky panují. Nejedná se samozřejmě o něco náročného, termín kultura organizace, který patří do oblasti sociální adaptace, znamená třeba, kdo vaří kávu před nástupem k dětem, kdo zajistí občerstvení, zda se pracovníci scházejí i mimo pracoviště... Prostě jde o to, aby na pracovišti vládla pohoda.

A kdo má toto všechno zajistit? Tady záleží na vás, vedoucích vychovatelkách nebo zástupcích pro školní družinu. Nikde totiž není oficiálně určeno, kdo si nového pracovníka má vzít pod svá ochranná, či spíše učící křídla. Navíc to nemusí být jedna osoba. U začínající vychovatelky může odbornou adaptaci zajistit zkušená kolegyně, ale adaptaci sociální si může vzít na starost třeba nejmladší členka kolektivu. Důraz je kladen převážně na odbornou adaptaci, při které postupuje v rámci své podpory postupně. Nejprve popisuje dané činnosti a vyžaduje jejich předvedení, nebo spíše dokladování. Postupně se dostává do role rádce, protože nový pracovník základní věci zná a jen občas potřebuje poradit. Poslední stupeň představují vzájemné konzultace nového pracovníka i garanta adaptace, jak danou činnost co nejlépe zvládnout. V odborné literatuře pro tento postup najdete výrazy jako tutor (dohlížitel), mentor (rádce) a kouč (podporovatel hledání cesty). Co je ale důležité a nezbytné, je vymezení plánu adaptace.

představuje činnosti, termíny a osoby, které se budou na adaptaci nového pracovníka podílet. Ideální samozřejmě je, aby pracovník nastoupil před začátkem ostrého provozu, tedy v přípravném týdnu, aby byl čas ho se vším seznámit. Realita někdy ale bývá taková, že vychovatelka nastoupí uprostřed rozjetého školního roku a vy se se snažíte do napjatého rozvrhu svých podřízených natlačit ještě chvilky věnované adaptaci. Většinou není čas posílat pracovníka na nějaké vzdělávání, vše se musí naučit za chodu. A to bývá opravdu náročné! Ještě zmínka o jedné personální činnosti, a tou je . Ta má probíhat před samotnou adaptací a znamená přiřazení vychovatelky ke konkrétnímu oddělení, tedy třídě. Hodně zvažujte, do jakého ročníku novou kolegyni zařadit, a také to, jaká je paní učitelka ve třídě, jaká je její zkušenost na dané škole (pomůže vám se sociální adaptací) i jaká je její ochota spolupracovat. Součinnost třídní učitelky a vychovatelky školní družiny je pro kvalitu vzdělávání i výchovy žáků nesmírně důležitá.

Milé kolegyně a možná i kolegové, přeji vám úspěšný start do nového školního roku a také, ať se vám nové kolegyně či kolegové co nejrychleji zapracují. Příště se pokusíme podpořit jejich motivaci, aby byla na pracovišti opravdu pohoda.