V polovině listopadu se konalo v Hradci Králové již 6. celostátní setkání vychovatelů školních družin. Když jsem byla hlavní organizátorkou požádána o účast, ráda jsem přikývla. Zatím jsem totiž neslyšela o žádném setkání, které by bylo zaměřeno na tuto skupinu pedagogických pracovníků. Když mi vzápětí oznámila, že můj příspěvek by se měl věnovat roli důležitosti vychovatelky školní družiny, tak jsem se trochu podivila a sama sobě položila otázku: Může vůbec ještě někdo dnes považovat školní družinu za nedůležitou? Nicméně příspěvek jsem připravila, účastníkům ho přednesla a nyní se chci o některé myšlenky podělit i s vámi.
Důležitost role vychovatelky školní družiny v dnešní škole i společnosti
Mgr.
Irena
Trojanová,
Ph. D.,
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta UK v Praze; ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
Důležitost je něco, co se nevytvoří samo. O důležitosti musíme přesvědčovat, sami nebo s pomocí jiných. Kdo nebo co tedy vytváří důležitost role vychovatelky školní družiny v dnešní škole a společnosti? Především jste to vy, vychovatelky, vaše znalosti, dovednosti, postoje, zkušenosti, prostě všechno, co se projevuje určitým chováním. V odborné literatuře pro to najdeme termín „kompetence“. Kompetence vychovatelky můžeme pro přehlednost rozdělit do čtyř oblastí: osobnostní, sociální, odborné a manažerské. Ve všech těchto oblastech lze najít něco, co podporuje důležitost. Z hlediska vaší osobnosti je to především hrdost na vaši profesi.
Cestou na konferenci jsme společně s několika dalšími účastnicemi hledaly cestu z terminálu na místo konání. Jedna z „hledaček“ oznámila nejen své kolegyni, ale díky hlasitému projevu i všem okolo: „To je tak, jedna hloupá, druhá ošklivá a třetí učitelka.“ Jak se na nás, učitelky i vychovatelky, po takovém prohlášení dívá společnost? Jistě, byl to vtip, ale je nutné si uvědomit, zda to v takové situaci ostatní vezmou jako legraci, nebo jako charakteristiku pracovníků, kteří vychovávají jejich děti. Vaše práce je přece nesmírně důležitá, vy jste kvalifikovanými pedagogickými pracovníky, a tak o sobě musíte uvažovat!
Také je důležitá loajalita ke školní družině a škole. Pokud jste nespokojené, řešte to uvnitř budovy, ale nikdy „neperte špinavé prádlo na veřejnosti“. Není to příjemné a vrhá to špatné světlo nejen na vaši organizaci, ale v důsledku i na vás jako neloajálního pracovníka. Sociální kompetence popisují náš vztah k druhým. Pro vás je asi nejbližší spolupracující člověk, kromě kolegyň vychovatelek, učitelka ve třídě, kde máte své oddělení. Mluvte spolu, zamýšlejte se nad žáky, připravujte společné akce, prostě vystupujte jako jeden tým. Účastníte se třeba třídních schůzek? Že vám to učitelka nenabídla? A zeptali jste se jí? Možná ani netuší, že máte o komunikaci s rodiči zájem. Spolupráce je důležitá i pro řešení konfliktů. Pokud máte problémového žáka, zkuste se zeptat na názor či radu učitelky. Možná zná příčiny jeho špatného chování a poradí. Platí to samozřejmě i opačně - pokud při předávání žáků slyšíte její stížnosti, přispějte zase vy svou radou. Důležité jsou samozřejmě i kompetence odborné, pedagogika, psychologie, ale i oblasti vzdělávacího programu...
V této souvislosti chci upozornit na problematiku inkluze, která vstoupí legislativně do škol 1. září 2016 a zcela jistě se dotkne i práce ve školní družině. My ředitelé s napětím čekáme na prováděcí předpis; uklidňující pro mě nebylo ani vyjádření jednoho z pracovníků státní správy: „Dalo se to do zákona a teď se řeší, jak se to vlastně udělá.“ Ale určitě to budeme my, pedagogičtí pracovníci, na koho padne hlavní tíha. Zkuste požádat o proškolení na toto výbušné téma, minimálně znalost základní problematiky bude uklidňujícím prvkem. Poslední oblastí jsou manažerské kompetence. Manažerské, tedy řídicí. Ano, i vy jste manažery: připravujete plány svého oddělení, realizujete je, samozřejmě si také poskytujete zpětnou vazbu vedoucí k eventuálním úpravám činnosti. A svou práci prezentujete na nástěnkách, webu školy, možná i prostřednictvím elektronické žákovské knížky. Takže, milé vychovatelky, jste opravdu kompetentními pedagogickými pracovnicemi! Jen nezapomínejte na triádu Františka Hroníka, který poukazuje na možnost něco udělat (vyplývá z vaší funkce), dovednosti něco dělat (zmiňované znalosti a zkušenosti) a v neposlední řadě i chuti něco vykonat. Motivace je důležitá, pokud danou činnost nechcete dělat, oprávnění ani um to nezachrání!
Organizací, která vás zaměstnává, je konkrétní škola, ale vaším úsekem je školní družina. Obojí má v rukách někdo jiný, vedoucí vychovatelka, zástupce ředitele či ředitel školy. Ale uvědomují si zmiňovaní dotyční, co vlastně potřebujete? A dovedete si o to říci? Uvedu jednoduchý příklad: Když jsem požádala jednu z kolegyň, aby vzala místo zástupkyně pro školní družinu, tak svůj souhlas podmínila několika, pro mě dosud neznámými požadavky. Zeptala se mě, zda vím, že se vychovatelky nemají kde přezout a odložit kabát (pokud nepočítám třídu, kde je oddělení umístěno a ve které se vzhledem k nedostatku prostor i vyučuje), uvařit si kávu nebo mít čas na samostatný klidný oběd. Mě to prostě do té doby nenapadlo, a možná to nenapadá ani vašeho nadřízeného. A znovu se dostáváme ke komunikaci, která je cestou, jak vaše podmínky zlepšit. Nezapomeňte také na to, že jste pedagogickými pracovníky, kteří se řídí zákonem o pedagogických pracovnících (a máte tedy stejné postavení jako učitel), navíc je tady i vyhláška o zájmovém vzdělávání. Opora v legislativě je víc než zřejmá. Dávejte o sobě vědět i zřizovateli, třeba nabídkou výzdoby zdravotního střediska nebo vystoupením v domě seniorů. Určitě vaši práci ocení, navíc to vezměme politicky: pokud jste na malé obci, rodiče vašich žáků jsou jeho voliči. A když rodiče vidí, že radnice družinu podporuje (o čemž se vy nezapomenete zmínit), určitě se to při volbách odrazí.
Ale vraťme se ještě chvilku do školy a připomeňme si žáky a jejich rodiče. Především rodiče stojí o školní družinu, vidíme to už při konzultacích pro rodiče budoucích prvňáčků. První dotaz je na časový rozsah školní družiny (a jak říká moje paní zástupkyně, kdybychom měli družinu místo do půl šesté do půl sedmé, tak by tam děti určitě byly); poté následuje dotaz na kroužky. Rodiče mají většinou časově náročnou práci, není neobvyklé hodinové dojíždění a děti potřebují mít v bezpečném prostředí. Děti mají navíc v družině zajištěnou i kvalitní činnost, často navštěvují různé akce, kam by se třeba s rodiči, vzhledem k finanční náročnosti pro rodinný rozpočet, ani nedostaly. Pro žáky je navíc paní vychovatelka často i vzorem, stejně jako mají malé děti rádi svojí paní učitelku, tak obdivují i svou paní vychovatelku. Vychovatelka může nahrazovat i absenci rodinného příslušníka. Vzpomínám si na jeden požadavek rodičů, kteří pro své děti chtěli mít paní vychovatelku Boženku: „Ona s nimi sice už tak nesportuje, ale krásně jim vypráví pohádky, pořád něco vyrábí... My na to večer už nemáme náladu a babičky s námi nebydlí.“
Milé kolegyně vychovatelky a milí kolegové vychovatelé (vždycky je vše psáno v mužském rodě, tak jsem si to v dnešním článku dovolila obrátit, ale pánové, věřte, bylo to i o vás), myslete při své práci na to, že jste opravdu důležití a že bez vás by škola nebyla tou správnou institucí pro vzdělávání a výchovu dětí. A do vaší činnosti vám přeji hodně elánu!