Dotek ztracených časů

Cílem při práci na projektu Dotek ztracených časů bylo, aby si děti uvědomily přírodní krásy a historické pamětihodnosti svého regionu a celé země. Aby si vážily své vlasti, kraje i sebe samých. Vedli jsme děti ke vnímání krásy lidového umění a k uchování kulturního dědictví předků ČR i Slovenska. Rozvíjeli jsme toleranci vůči jiným kulturám a tradicím, k potřebám jiných lidí a také k solidaritě mezi generacemi, a to na základě vzájemné podpory a předávání dovedností a zkušeností.

Celý projekt byl motivovaný hrou na reportéry, kteří studují tradice a zvyky v regionu a v rámci České republiky. Ve vysílání školní televize pak své objevy a zjištění předávají ostatním. Jako studijní materiál posloužily historické prameny, návštěvy muzeí, rozhovory s prarodiči a pamětníky, ale také různé činnosti - literární, pohybové, výtvarné, hudební, vlastivědné či rukodělné. Docházelo tak k zajímavému srovnání dávno ztracených časů se současností, a to jak u nás, tak na Slovensku.

Důraz jsme kladli na aktivní zapojení dětí do projektu, chápání toho, jak fungují média, na rozvoj schopnosti shrnout podstatné a prezentovat zjištěné. Zaměřili jsme se také na kulturu řečového projevu, spisovnou výslovnost, verbální a neverbální komunikaci, improvizační schopnosti. Seznámili jsme děti s různými technikami překonávání trémy, nácvikem správného dýchání a artikulačními rozcvičkami.

Celkem jsme natočili a zpracovali osm pořadů. V prvním vysílání ilavsko-strážské televize jsme se zaměřili na srovnání tradice ilavských jarmarků a strážských poutí. Při tomto natáčení jsme si poprvé vyzkoušeli používání zeleného pozadí při klíčování obrazu pomocí aplikace Green Screen by do Ink. Ve druhém společném vysílání se tentokrát ilavské a strážské děti zaměřily na dětské knížky a jejich oblibu dříve a nyní, porovnávaly výsledky dotazníku na toto téma, který proběhl na obou školách. Také hodnotily společné zapojení do projektu Záložka do knihy spojuje školy.

Třetí společné vysílání mapovalo tradice a zvyky v době adventu. Ve čtvrtém pořadu dětští reportéři srovnávali český masopust a slovenské fašiangy. Páté vysílání přineslo informace o „Spaní s Andersenem a ztracenými časy“. Šestá relace přinesla reportáže, jak se na obou stranách hranice slaví Velikonoce. Sedmé vysílání strážsko-ilavské televize TwinnyMax seznámilo věrné diváky s průběhem posledního dubnového a prvního květnového dne v Čechách a na Slovensku a neslo název „Čarodějnice a máje“. Poslední pořad vyprávěl o tom, co všechno jsme si vyzkoušeli a naučili se při velké cestě za tradičními řemesly i méně obvyklými řemeslnými technikami.

Jak jsme postupovali při tvorbě společného videa? Když byla obě videa hotová - české i slovenské, společně jsme je v aplikaci iMovie sestříhali do jednoho a snažili jsme se o přiměřený čas tak, aby společné video mělo kolem 10 minut (max. 15 min). Vysílání bylo uveřejňováno na našich školních webech (www.zsstraz.cz), v prostředí twinspace, na videokanálu projektu, v podcastu U nás ve škole...

Velkou část našeho projektu zabralo budování muzea, do kterého byly zapojeny veřejnost i celá škola, protože jsme v loňském roce slavili 120. výročí založení naší školy.

Pro mě byla tato dlouhodobá aktivita velice osobní, protože jsem s „mojí“ školou spojena téměř celoživotně. Vznikly tak nejen muzejní vitríny, které jsme obměňovali během roku, ale i interaktivní muzeum s mnoha zajímavými exponáty. Zde byly uplatněny badatelské metody, žáci pracovali ve skupinkách v rámci zájmového vzdělávání v družině a při vyučování na 1. stupni (Člověk a jeho svět).

Dále jsme společně se slovenskými partnery vytvořili virtuální nástěnku „Tajemné muzejní exponáty“. Reprezentoval ji společný sběr fotografií starých předmětů umístěných poté na nástěnku Linoit, kde děti přiřazovaly názvy a hádaly využití objektů.

S velkým zájmem se setkaly „Hádanky z depozitáře“, kdy jsme nafotili staré předměty a pomocí aplikace YAKIT Kid jsme je ozvučili. Úkolem slovenských dětí bylo nejen poznat, oč se jedná, ale také k čemu se předmět používal. Kromě toho k jednotlivým předmětům vymyslely jejich „životopis“ a naším úkolem bylo jej zase přiřadit k jednotlivým artefaktům.

Při práci na projektu jsme se zapojili také do soutěže a projektu neziskové organizace Zapomenutí Muzeum v krabičce, kde jsme se stali pilotní školou. Vznikl také společný sborník česko-slovenských pranostik „Pranostiky prachem zapadané“, kdy jsme každý měsíc vyhodnocovali a porovnávali zaznamenané počasí s pranostikami. Poznávali jsme i folklór a kroje z různých oblastí ČR a SR. Postavičky v krojích jsme oživili při tvorbě animovaného filmu v aplikaci Stop Motion.

Spolu se slovenskými kamarády jsme vytvořili sborník her, které rádi hráli naši rodiče a prarodiče. Vzpomínáte na „Honzo, vstávej“, „Cukr, káva, limonáda“, „Na peška“? Skákali jsme gumu, chodili na chůdách, společně jsme se nasmáli při hře „Žertovná věštba“. Tyto a mnoho dalších her jsme vyzkoušeli, natočili o nich videa, nafotili a vytvořili z nich prezentaci. Také jsme vyzpovídali pamětníky a zachytili jejich vyprávění v MP3. Proběhla beseda s bývalou paní učitelkou a žáci doteď citují její veselé příběhy. Děti se také snažily vžít do role staršího člověka a při této aktivitě vznikly i krásné obrázky na téma „Až mi bude sto let“.

Nedílnou součástí projektu bylo poznávání tradičních řemesel, ale i méně známých řemeslných technik. Děti si vyzkoušely například tkaní, pletení z pedigu, gravírování, rozebíraly hodinové strojky, zahrály si na brusiče drahých kamenů, splétaly provazy a mnoho dalšího. Vše vyvrcholilo na tradičním spaní ve škole, kde se účastníci vydali s vandrovní knížkou za poznáním mnoha řemesel a navštívili jednotlivé řemeslné cechy (mlynářský, pekařský, košíkářský...). Akce se nesla ve veselém duchu.

Zde ukázka z webového článku: Po přivítání došlo na první úkol, rozluštit, co znamenají detaily na dobových fotografiích. Pro naše badatele obeznámené s historií a prostorami školy bylo splnění úkolu hračkou. Zjistili, že se musí odebrat na půdu. A tam je čekalo překvapení - starý kufr. Dámy z muzea a archívu jej chtěly neprodleně odvézt, ale zaměstnankyně školy a mladí badatelé rázně zakročili a kufr byl za velkých bezpečnostních pravidel otevřen. Badatelé vybaveni bílými rukavičkami se pustili do prozkoumávání a třídění obsahu kufru. Mimo jiné byl také nalezen jeden výuční list vyplněný a několik nevyplněných. Proto jsme se na vlastní kůži vypravili za poznáváním řemesel, však jsme k tomu měli k ruce profesionální síly.

Pomyslnou třešničkou na dortu se pak v této části projektu stalo ocenění v soutěži „Čtěte se slonem Bobem“, kterou pořádala Národní pedagogická knihovna a muzeum J. A. Komenského v Praze na téma „Řemesla dnes a před sto lety“, kde společný sborník dětí z družiny získal čestné uznání a hodnotné knižní ceny.

Projekt byl živý po celý školní rok, do naší družinové hry se zapojily i další třídy a kolegyně, což bylo vidět ve všech prostředích. Překročili jsme ale i hranice družiny, dokonce školy a eTwinningu, protože jsme se zapojili do aktivit pořádaných dalšími partnery - Záložka do knihy spojuje školy, Řemesla dnes a před sto lety (Národní pedagogická knihovna a muzeum J. A. Komenského), Muzeum v krabičce (Zapomenutí, z. s.), Strážský masopust (Obec baráčnická). A naopak našich aktivit se účastnili i lidé mimo školu -návštěvy v „Muzeu ztracených časů“, účast na „Čarodějnickém rejdění“, beseda „Škola dříve a nyní“, výzkum o oblíbených knihách. Podnikli jsme tři velké cesty do minulosti (klášter Kladruby, Vánoce na zámeckém statku v Újezdu nade Mží a zámek a muzeum v Boru). A jako každý rok jsme se potěšili vzájemnou výměnou balíčků před Vánocemi a koncem školního roku. Ale hlavně jsme se seznámili s tradicemi a kulturou naší i partnerské země a zjistili jsme, že přes drobné rozdíly máme hodně společného.

Projekt získal v září 2015 národní certifikát kvality a v říjnu 2015 první národní cenu v kategorii MŠ a 1. st. ZŠ.